Ja nechci říct že bych vysloveně pochybovala. Ale parkrát jsem se zasekla a řekla si sama sobě. Petro bude to napořád, jako do konce života, jako na furt. Pak si říkám co vlastně bude napořád....každé ráno se spolu probouzet, večer spolu usínat, společně o víkend vařit, smát, číst si každý svojí knihu na jednom gauči a byt přitulení, starost a láskyplna péče jeden o druhého a občas že se někde neschodneme? To se stává. Pak přijdou děti....... Tohle jsou věci které přesně chci a napořád.
Já pochybnosti nemám. Teda ohledně muže :) V rodině máme několik dlouhodobých vztahů a vím, že přestože jsou šťastné, byla a budou v nich období, kdy to zas taková hitparáda není... To je prostě život. Než jsme se zasnoubili, spíš jsem chvíli pochybovala o manželství jako takovém - jestli to dám na celý život :) A pak mi došlo, že se vdávat stejně jednou chci a nikoho lepšího/kompatibilnějšího ke mě bych už prostě nenašla, takže proč to odkládat.
Podotýkám ale, už máme oba něco odžito a s mým současným partnerem jsme si neskutečně sedli. Věřím, že nám spolu bude dobře. U svého ex, se kterým jsem byla mnohem déle než se svým současným snoubencem, jsem tyhle pocity nikdy neměla. Říkala jsem si "být s ním do konce života bude krásný, ale neskutečná dřina," což po letech přešlo do "radši navždy sama než s ním" a následoval rozchod.
@hlasimse Jasně, na každém vztahu se musí pracovat, ale pokud pracuje jen jeden a druhému je šumák, jak bude vypadat společná budoucnost ... To jsem měla s ex já. Osobně bych i třeba nebyla nadšená, kdyby partner měl úplně jiné zájmy a jiný pohled na svět, než já. Do takového vztahu bych ani nešla.
Znám i jednu, která je typická šéfka domu, manžela kontroluje a komanduje na každém kroku. Mu to vyhovuje, sám od sebe by nic neudělal. Takže jim to vlastně klape.
Je potřeba, aby to vyhovovalo oběma.
@hlasimse ono je pracovat a pracovat :) s ex jsem mela pocit, ze vynakladam treba 50 % veskere sve energie jen na to, abychom spolu mohli normalne fungovat. Nic neslo samo. Se soucasnym pritelem vynalozim te energie treba 5 % a fungujeme dobre :). Od te doby nemam moc rada, kdyz mi nekdo rika, ze vztah je o chteni a kompromisech. Kdyz to nejde, tak to nejde, i kdyby se oba usnazili. Cimz nechci rict, ze bych na vztahu nepracovala, jen to musi mit nejakou unosnou miru.
Ex jsem mela z ruznych duvodu rada, ale meli jsme jinou osobnost. On byl prorodinna konzerva a spatne snasel zmeny. A ja jsem ambiciozni, vsestranna a rozevlata. Nesnasel, kdyz jsem menila plany nebo nekde stresovala. Z klidneho partnera se pak menil na cholerika, byl az zly, urazel se... a s temihle povahovymi rysy nedokazal nic delat ani jeden z nas. Soucasny pritel je podobny jako ja a spousta veci, ktera by byvaleho rozpalila do bela, ho vubec nestresuje.
nemám pochybnosti o partnerovi to je nejlepší mužský jaké sem mohla potkat, ale mám pochybnosti o manželství, protože se kolem mě skoro každé rozpadlo,
jestli se tím všechno nezkazí
@rmarcelilinka no taky doufám, ale červíček hlodá, jsme spolu 8 let v podstatě žijeme jako manželé akorát neoficiálně, máme dům děti zažily sme spoustu zlého, ale i spoustu krásného, Víme že v sobě navzájem máme oporu a můžeme se na sebe ve všem spolehnout. Jenže co když právě ta jistota jak se říká že nikam nefrnkne, to pokazí. Ale je fakt že to je asi o lidech a přístupu ke všemu. Třeba to bude ještě lepší :-D
Podle mě pokud byl vztah zatím zcela bezproblémový, tak nevíte, jak to bude, až se situace přiostří. Nejlepší je poznat partnera v nejhorších chvílích a prožít různá úskalí, krize a neshody, potom se teprve ukáže, jaký vztah vlastně máte.