A ještě jeden problémek - nemám si s tím o kom popovídat. Ta svatba u nás bude spíš takovým přirozeným vývojem. Jsme spolu víc než pět let. Petr má byt v Praze (kvůli práci), ale oba jsme z Moravy, tak společný čas trávíme tady. Já ale už třetím rokem studuji VŠ, tak jsem přes týden na koleji, on je muzikant, takže většinu času cestuje, hlavně v létě a na podzim. Když jsme spolu, tak většinou u nás v bytě, u mých rodičů. Máme svůj pokoj, svoje soukromí, rodičům to nijak zvlášť nevadí. Petr je tu vlastně tak dva dny v týdnu, a to už je hodně. Sice se chceme vzít, ale na naší bytové situaci nechcem nic měnit. Do Prahy nepůjdem určitě, stavět dům u něj ve vsi nechceme, prostě než dostuduju úplně, vyhovuje nám to takhle. Je to divné, nechtít zařizovat společné bydlení? Ještě se na to určitě necítím a děti v dohlednu nejsou. Začali jste spolu bydlet vždy buď už dávno před svatbou nebo těsně po ní?
@gabrieladolezalova Myslím si, že jsme na sebe zvyklí dost a dost. I na bydlení. Ono to vlastně nikdy nebude, že bychom vedle sebe od rána do večera seděli, protože jak říkám, přítel je hudebník a je pořád v luftě. Já sama jsem novinářka, takže večery jsou často trávené na různých akcích. Nechci jen, aby si všichni mysleli, že se honem honem berem, ale bydlet spolu, to ne. Je fakt, že o společném bytě třeba na půl cesty mezi našimi domovy jsme nikdy nemluvili... třeba by to tak špatné nebylo. Zkusím to večer nadhodit ;)