My s přítelem máme jasno, že min. 2 děti chceme... Přítel tedy by nejradši dvojčata a pak ještě jedno, já pro dvojčata moc nejsem - ale to stejně není až tak úplně na nás, ale spíše na přírodě :-)
My se o detech bavili hned na nasi prvni schuzce, takze jsme od zacatku vedeli, ze chceme 2 nebo 3 deti. 2 deti uz mame, jeste se uvidi, jestli bude i to treti :-) ale moc bych si chtela jeste jednou prozit tehotenstvi a do porodnice tentokrat jit jako vdana pani...
No, my taky jako moc jasno nemame ani jako kdy bychom se meli zacit snazit. Jak to prijde, tak to prijde, ale oba dva jsme ze dvou sourozencu, takze se budeme drzet tradice. :-)
pritel deti miluje, ja jsem na ti nikdy moc nebyla, ale deti urcite mit budem 1 urcite, jestli vic se uvidi. Obema je nam to tak nejak jedno ani jeden to nehrotime a neresime. Rodice teda porad ze by bylo super kdybychom meli dvojcata abychom to meli najednou :-D ale to zase moc nerajcuje me :-D ale nevim no, mama ma brachy dvojcata a tata je z dvojcat, tak se necham prekvapit :-N
My jsme s pritelem spolu uz 9 let, takze tuhle otazku mame vyjasnenou uz celkem dlouho. Deti chceme. Jestli jedno nebo dve se jeste uvidi. Na to, kdy je budeme mit, mame kazdy jiny nazor. Pritel by nejradeji co nejdriv a ja chci zase jeste chvili pockat. Nakonec jsme se dohodli, ze tak za tri roky si o tom znovu promluvime a pripadne prestanem resit antikoncepci. Chci si nejakou dobu uzit, ze jsme manzele a ne se hned snazit o mimco :)
O detech jsme meli jasno driv nez o svatbe (tedy ja mela jasno v obou, drahemu se nejak nechtelo zenit :) Planujeme dve deti a to co nejdriv, uz taky nejsem nejmladsi, ze :D
tak to je podle mě hodně důležité si o tom promluvit před svatbou. Např. holka ví, že děti nechce a chtít nebude, naopak chlap je chce. A pokud so to mezi sebou nevyřeší a vezmou se, může to být docela problém a pravděpodobně to povede tak jako tak k rozvodu.
My jsme se o dětech nijak konkrétněji nikdy nebavili, ale víme oba, že je jednou chceme. Kolik, to zatím nevíme, ale to už pak bude na domluvě a stejně to vždycky tak nějak vyplyne ze situace. Já momentálně na ty děti nejsem (pracovala jsem jako au-pair a to je panečku dobrá antikoncepce) ale vím, že asi tak za 3-5 let bych měla začít na nich pracovat. A nedokážu si představit, že by mi manžel za pár let řekl, že děti nechce, že mám smůlu. Sice manžela miluju, ale přeci jen ty děti jednou chci (podstatou života všech organismů je přeci jen najíst se, vyspat se a rozmnožit se:D), a vzdát bych se jich nemohla. Stejně tak jako kdybych já byla ten, co ty děti nechce, tak bych po manželovi nemohla chtít, aby se toho vzdal on. Takže určitě je dobré si před svatbou ujasnit, zda ty děti alespoň výhledově chceme oba, anebo nechceme oba. Prostě v tom musí být shoda.
myslim si ze resit to kolik jich bude neni tak dulezite... ale jit do manzelstvi a nemit shodu v tom zda je chcete nebo ne je postavene na hlavu. pokud jeden nechce a druhy ano tak to manzelstvi nikdy nevydrzi. minimalne shoda v tom ze oba nejake chcete nebo ze zadne nebudete chtit je nutna.
osobne me spis docela prekvapuje ze na tohle tema nedojde rec jeste pred tim nez dojde rec na svatbu vzhledem k tomu ze svatbou zacinate zit svoji budoucnost kam potencialni deti patri.
Evičko želvicko, já na děti taky nikdy moc nebyla. Ale nejdřív jsem začala vozit v kočárku synovce a jak rostl a smál se na mě, tak jsme nejdřív propadla jemu a postupem času už se mi líbí všechny děti :-) Ono to na 99% přijde ;-)
no upřímně jak sleduji tady ty diskuze a poslouchám lidi kolem, tak se vlastně ani nedivím, že je tak velká rozvodovost...:/ Jak se můžou vůbec lidé brát a neshodnout se na základních otázkách jako mít nebo nemít děti, kde bydlet, jak hospodařit s penězi....pokud se tyto otázky začnou řešit až po svatbě je už dost pozdě...:-(
my sme tuto otázku měli vyřešenou dávno před svatbou, protože pokud bychom měli mít trvalý dlouhodobý vztah, i nezpečetěný na úřadě, tak je dobré vědět, jak si v tomto sedíme, aby pak člověk nezjistil za pár let, že díky rozdílnému názoru vztah fungovat nebude a nemůže a je zas zbytečné být s někým, když vím, že v důležitých věcech máme takový rozpor. Myslím, že toto téma sme nakousli někdy kolem 2. -3. roku vztahu
My jsme to měli vyřešené, aniž bychom chtěli cokoli řešit. :D Bez jakéhokoliv snažení jsme počali naši dcerku - podle gynekoložky ideální pár, na který je všechna antikoncepce krátká. :D Takže už máme jednu čtyřletou dceru a určitě bychom rádi ještě jedno dítko a možná i dvě. :)
Naprosto souhlasím s příspěvkem od klarkak!
A přidávám čtvero oblastí, které predikují větší možnost na dlouhodobý úspěšný vztah:
1. shoda v zásadních životních názorech
2. shoda alespoň v některých zájmech a koníčcích
3. shoda v sexu
4. alespoň pár společných přátel (ve smyslu, že tráví společný čas s přáteli, ne že každý má jen své kamarády)
Takže odpověď je: SAMOZŘEJMĚ, že toto má být před svatbou vyjasněno.
Tak my máme jasno, že ano děti chceme ... kolik? .. asi dvě ... ale todle planovat moc nejde, taky se nam nemusí dařit ani to jedno že :-) A kdy? Přítel by chtěl už teď a mě by to nevadilo. Jen bych si chtěla užít tu svatbu. Vím že by se užila i s bříškem, ale co když mi bude špatně a budu mít stavy zvracení a tak. Já nevím. No prášky mám vysazené měsíc ( je to svinstvo), tak ať trochu regeneruju organismus. :-) Uvidíme, ale malý piškotek by mi nevadil.
Taky máme jasno v počtu - 2 děti. U nás bude problém spíš v tom, KDY NASTANE TEN SPRÁVNÝ ČAS :-) V tom teda mám jasno jen já, do 30 (za 3 roky) chci otěhotnět a mít hned 2 za sebou. To sice nechci, ale mám strach z pozdního těhotenství. I 30 je moc, ale bohužel.
Ano, máme vyjasněno, že děti nechceme vůbec nikdy a žádné. A nemyslím si že by to na mne časem přišlo. Jako učitelka mám dětí dost ze školy, nedovedu si představit starat se o vlastní. Navíc snoubenec je o 12 let mladší, tak fakt nevím jak bychom se o děti postarali, když on ještě studuje...
Máme jasno, kolik chceme dětí a i přibližně kdy (vždycky ovšem ale záleží, jak se to povede...). Chceme dvě děti, pokud by náhodou přišla dvojčata (což je málo pravděpodobné), možná bychom později chtěli ještě třetí. První chceme cca za tři roky a druhé cca za 8-10 let po tom prvním.
Máme jasno do té míry, jak je to možné... ne všechno se dá naplánovat...:) Ale rozhodně se shodujeme na tom, že děti chceme, a kdy bychom se tal zhruba rádi pokoušeli o první... zbytek ukáže život...:) Podle mě není nutné plánovat do puntíku přesně, ale rozhodně mi přijde zásadní mít před svatbou alespoň vyřešenou otázku, jestli vůbec oba po dětech touží... to by totiž mohlo být ošklivé překvápko...
my máme jasno... nikdy jsme si to nijak striktně neurčili, ale prostě jsme se o tom párkrát bavili a chceme oba totéž - po svatbě, až dostavíme, doufáme že bude první (snad kluk), a pak asi tři roky potom.. ale jak už píše spousta holek předemnou, jsou věci, které prostě neovlivníš, i když si je krásně naplánuješ....
Ano, máme jasno aniž by jsme cokoli řešili. V zásadních věcech se shodneme a hlavně spolu komunikujeme, o čemž vztah je hlavně. Myslím, že než se dva lidi vezmou by si měli vyjasnit co chtějí a vědět, zda se shodnou či ne a nebo zda jsou schopni pro kompromis či ne. Pokud toto nefunguje, nastane jediný problém a hned se podává žádost o rozvod. Takže ano - máme jasno.
Máme jasno, já děti miluji a přítel také, chtěli bychom je klidně hned po svatbě, ale jsem ještě dost mladá a potřebují :-) dostudovat, hned jak vyřešíme byt budeme si brát 13-ti letou holcinu z dětského domova na víkendy,takže myslím, ze my máme jasno:-) :-)
Ahoj, my jsme se o tom bavili několikrát.. Oba víme, že chceme jednou dům, hodně zvířat a děti (nejspíš dvě).. Já teda občas mám dost pochybnosti o tom, jestli budu někdy opravdu připravená mít dítě.. Beru to všechno hrozně zodpovědně a kolikrát mám pocit, že nevím co sama se sebou, natož abych ještě věděla jak dobře vychovávat dítě, mít za něho zodpovědnost.. Taky mě děsí když čtu jak většina žen se s partnerem odcizila když se narodilo dítě.. A toho se hrozně bojím, přítel je pro mě všechno.. A taky mě děsí, že člověk pak musí všechen svůj čas podřídit dítěti.. Už se nebudeme moct jen tak sebrat a jet někam.. Budeme muset pořád řešit co dítě, tahat s sebou spoustu věcí pro dítě.. Děsí mě, že to bude veliká změna a nevím jestli ji zvládnu, já každou změnu nesu hrozně špatně.. Přítele miluju a ráda bych s ním jednou měla dítě, které bude výtvorem naší lásky, ale na druhou stranu mě to děsí.. Přítel to ví, probírali jsme to několikrát a vždycky se snaží mě podpořit a chápe to.. Takže děti nejspíš mít budeme a snad to spolu zvládneme :-)
Když sme spolu s přítelem začínali tak sem bohužel děti mít nemohla. Zázrakem se podařilo dát vše do pořádku a už se na miminko moc těšíme :-) Přítel by chtěl jak říká alespoň dvě ale mám obavy že v dnešní doba sou dvě děti luxus pokud teda nechci aby na něčem strádali. Každopádně děti chceme ;-)
Škoda, že neprobíhá povinná příprava všech snoubenců na manželský život - tak jako při církevním sňatku. Tam si teprve uvědomíte vážnost svého rozhodnutí a co všechno to obnáší. Je důležité se shodnout alespoň přibližně v počtu dětí - aby jeden nechtěl jedno dítě a druhý třeba osm;-)
Urcite je dobre si o tom promluvit drive nez po svatbe.Ale i kdyz vetsina pise,ze vedi....tak bych to nebrala tak,ze se nazor nemuze zmenit.A bohuzel treba jen u jednoho z parneru.Dost se setkavam s tim,ze si to po delsim case pary zacinaji rozmyslet zda do toho jeste vubec pujdou,pripadne pak jeden z nich lituje,ze deti ma protoze takto si to jepredstavoval.
já už mám od svatby nějaká ten pátek, jedno dítě už máme a tím končíme. Já víc dětí nechci a manžel to respektuje, takže pokud mi nehrkne, zůstaneme jen u syna. Tohle jsme si vyjasnili než jsme se vůbec začali bavit o svatbě. Myslím si, že by měli partneři znát své názory na život, rodinu, prostě na budoucnost...nejsme malé děti a sednout si ke stolu či ke sklence vína a promluvit si může být víc než užitečné. Rozhodně bych nečekala až do svatby...ale tak to mám nastaveno já, každý to máme jinak....
Myslím, že otázka dětí, rozhodně patří mezi základní věci na kterých by jste se měli před svatbou shodnout. Pokud ještě nemáte jasno zda v budoucnu děti chcete nebo ne, měli by jste zvážit zda není lepší se svatbou počkat, dokud nebudete mít na toto téma jasný názor.
My jsme třeba ještě nedávno nevěděli, jestli děti chceme nebo ne a to už je nám přes 30 a jsme spolu 7 let. Ani jeden z nás o dětech nijak významně nemluvil a shodli jsme se na tom, že si oba dva dokážeme představit jak život s dětmi, tak i bez nich. Takže u nás je třeba důležité, že jsme se oba shodli, že prostě uvidíme a že ať už to bude jakkoliv, hlavně, že budeme spolu. Není tímpádem nutný vědět před svatbou jestli ano nebo ne a kolik...spíš, jestli vaše představy a potřeby plynou stejným směrem.