Bojím se. Je půl roku do svatby a začínám trochu krizovat. Za prvé já začínám mít klasické pochybnosti - nemám ještě počkat, bude to vážně navždy, vždyť se všichni všude podvádí. Se snoubencem o tom všem otevřeně mluvíme, on byl pevně rozhodnutý si mě vzít už tak před třemi lety. Poslední dny ale mám pocit, že nad tím taky uvažuje černě - asi jsem ho nakazila.:( Všechno zařizování, do toho dokončuji VŠ, takže diplomka a státnice. Občas mám pocit, že bych se měla věnovat spíš tomu. A přitom já na Petra (snoubence) pořád myslím, vše se točí v mém životě jenom kolem něj, až si někdy říkám, jestli to vydržím. Prostě ho mám tak ráda, až mi to nahání strach. A co když to teda pak nevyjde? Máte před svatbou taky takové pochyby???
@lenikg Já takové pochyby neměla a nemám ani jeden den. Vím, že si budu brát toho nejbáječnějšího muže a chci s ním mít rodinu a strávit život. :-) Ale určitě je zbytečné, aby sis říkala co když to nevýjde, kdyby takhle člověk měl uvažovat u všeho, tak by nikdy nic neudělal a nikdy se nikam dál neposunul. Ať už v osobním nebo pracovním životě. :-) Žijeme jen jednou a život si máme užívat, ne přežívat v pochybnostech a strachu. :-)
Děkuji vám oběma... já právě ten pocit, že to je ten nejdokonalejší člověk mám. Jak říkáme: jsme dvě poloviny, co do sebe zapadly. Tak to cítíme oba, prošli jsme dost krizemi a zaváháními. Proto se ale bojím, že nám to svatba nějak utne, překazí... že to bude jinak. A že pro něj nejsem dost dobrá, to mě taky často napadá. :-/
@lenikg ak pochybujes, tak so svadbou pockajte. Dokonci si skolu, oddychni si od vsetkeho stresu a potom si uzijes aj pripravu na svadbu a nebudes mat pochybnosti. Drzim palce, nech vsetko dobre dopadne.