Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Je to ten pravý? Jak mám vědět že s jiným bych nebyla šťastnější

S partnerem jsme spolu již 9 let, nedávno mě požádal o ruku a já místo toho abych se radovala spíše přemýšlím, jestli nám to bude klapat. Chtěla bych poprosit o náror jestli takto je to po takové době normální a nebo jelikož jsme oba celkem mladí ještě (je mi 26) tak se nefixovat na něco, kde se necítím tak štastně. Je to vlastně můj první kluk, předtím jsem měla spíš takový krátký vztah (spíš pár rande), bylo mi 17. Teď mi to podle mě dost chybí, protože stále přemýšlím, jestli bych s někým nebyla šťastnější. Ještě bych řekla, že jsem hodně nerozhodný člověk a nikdy si nejsem ničím na 100 % jistá. Přijde mi, že přítele mám sice ráda, ale nemiluju, nebo jen třeba chvilku jednou za 2 týdny. Střídají se mi období, kdy je to super a kdy je to nic moc. A nikdy jsem do něj nebyla bláznivě zamilovaná. Ale tak nějak nám spolu bylo za těch 9 let celkem dobře (bydlíme spolu teprve 1,5 roku). Vadí mi, že nemá tolik disciplínu, je trochu lenivej, stále věci odkládá a zapomíná na ně a j to pak musím připomínat. Jinak mi přijde, že mi chybí pořádný chlap, který je rozhodný a já si k němu půjdu pro radu a budu k němu trošku možná vzhlížet a bude inspirující pro mě – bude mě dělat lepší, budu se vyvíjet lepším směrem. Přijde mi, že jsem občas jako jeho maminka, která kontoluje, jestli si vzal vše, na něco nezapomněl, aby si třeba hned ráno co vstane nedal čokoládu a tak. Sám o sobě říká že je to takovej ťuňťa. Přijde mi, že mě málo insiruje abych se vyvíjela každý den v lepšího člověka. Pozitivní na něm je, že se snaží mi hodně pomáhat v domácnosti – luxuje, myje koupelnu, nádobí, okna, nastavili jsme si to tak od začátku. Vždy o mě hezky mluví, nijak se nehádáme, je hodný. Taky ke mně třeba několikrát denně přijde a obejme a řekne jaká jsem úžasná, jak mi to sluší (i když mi to nesluší). Ale já jsem hodně výkonově a rozumově orientovaná a v jeho přítomnosti spíš lenivým a necítím se pak dobře. Vím, že to musím nejlíp vědět já sama, ale co si myslíte, neměli jste někdy něco podobného? Díky 😊
Odpovědět
Ahoj, podle toho, jak o svém snoubenci píšeš mi přijde, že mezi Vámi ta pravá láska je. Vždyť to, že je někdo líný apod. se dá napravit, pokud jsou ti dva schopni se na všem rozumně domluvit. Ale zároveň pak píšeš, že ti pomáhá v domácnosti, takže ta lenost nebide tak hrozná. Přečti si po sobě ještě jednou ten příspěvek a sama uvidíš, že i přesto, že to nějaké věci vadí, tak je taky hodně věcí, které se ti na něm líbí.. Tvoje obavy, jestli bys s někým nebyla šťastnější jsou úplně normální a není to jen tím, že to je první pravý vztah.. Čas od času nad tím přemýšlí i lidé kteří měli pred manželstvím víc vážných vztahů.. A to že te manžel / snoubenec nerozviji? Jako na jednu stranu to chápu, ale na druhou.. Pokud se chceš rozvíjet, tak stejně pro ro musíš udělat nejvíc ty sama.. Tvůj manžel tě může maximálně tak motivovat a podporovat.. Jste spolu 9 let.. To už něco znamená.. Nikdy nebude vztah dokonalej, ale o tom ta celoživotní láska je..
Odpovědět
@holubovalenka16 já na to třeba mám opačný pohled. Pokud má slečna pochybnosti, že je to ten pravý, tak to ten pravý nebude. Ja měla pouze 1 vztah před snoubencem a vůbec toho nelituji. Vztah má podle mne být o tom, aby se 2 lidé podporovali, společně rozvíjeli, něco budovali, atp. Kdyby ho opravdu milovala, tak nemá takové pocity. Chápu, že po 9ti letech ta bláznivá zamilovanost bude pryč, ale stále má zůstat ta láska a štěstí, který pociťuje někdo, kdo má vedle sebe toho "pravého". Je zajímavé, jak na jednu věc můžou mít lidi naprosto odlišný pohled.
Odpovědět
Souhlasim s @marusiav, me v mem 9ti letem vztahu desilo ze je vsechno nalajnovane (taky jsem s nim byla cca od 16ti) a vlastne ten zivot spis prezivam, nez ziji. Vedela jsem presne jaky zivot bych s tim clovekem mela, byl bezvadny a muj nejlepsi kamarad. Ale v nasem vztahu by se nikdy NIC nezmenilo. Rozhodla jsem se to ukoncit, a poznat sama sebe. Ono se to dost tezko dela kdyz clovek dospiva vedle nekoho. Pochybnosti (respektive intuice) jsou nekdy dobre... Drzim palce jakym zpusobem se rozhodnete, lehke to za ty roky nebylo ale do dneska nelituji, byla to cesta sebepoznani! 🙂
Odpovědět
Profilova fotka
Mela jsem podobne pocity jako vy. Umim si predstavit, ze vas partner uz je takova ta vlazna jistota, nic moc vas asi neprekvapi, vite, co bude... ja jsem par vztahu vystridala a presne jak pisete "vzhlizet k nekomu, obdivovat, nekoho, kdo me povede a nebude takovy tunta". No, nakonec jsem zjistila, ze muzne chlapy, co jsem potkala, bych ale nemohla vystat🙂) po nekterych strankach to bylo skvele, ale treba ruku v ruce s tim byly pochybnosti o jejich vernosti a o tom, jak moc me berou vazne (v mem pripade). Nakonec jsem skoncila zase u te stability😄 ted je mi 30, mame dite, doma je onen tunta a vyhovuje mi to. Uz se nikam nezenu. Ale i tak me nekdy prepadne splin a rikam si, boooze, proc neni vic chlapsky.. Asi nikdy nebude porad vsechno ruzove a treba pro vas ten kluk je ten pravy, ale jelikoz nemate jinou zkusenost, tak to tezko zjistite. Muzete to rozseknout a ukoncit, abyste to zjistila (ale stejne asi nikdy nebudete mit 100% jistotu). Ale mozna prijdete na to, ze presne takoveho chlapa k zivotu chcete a uz to nepujde vratit. Ja bych se asi zkusila pidit po tom, jestli on treba nepochybuje a nema podobne pocity jako vy.
Odpovědět
Člověk by se měl odpíchnout od toho, s kým by ten život chtěl sdílet. Pokud je ten člověk vedle tebe takový, jakého bys chtěla, je to ono.
Odpovědět
Profilova fotka
Já bych moc nekladla důraz na to, že jste spolu 9 let, a že to něco znamená. Lidé se mění a obzvláště v době dospívání. Já jsem v 17 byla úplně někde jinde (měla jsem jiné priority, zájmy, jinak jsem se chovala, oblékala atd.). Jde spíš o to, jak to cítíte teď a narovinu si říct "chci s tímto člověkem strávit minimálně dalších 10 let? je to ten člověk, ke kterému se chci vracet každý den z práce, se kterým chci trávit víkendy a mít děti?" Ujasnit si priority a říct si, co od života a partnera chcete a jestli to ten druhý má stejně. Já před manželem měla taky pár vztahů a z toho jen jeden dlouhodobý vážný, který trval několik let a začal, když mi bylo 18. No a s ohlédnutím musím říct, že i když jsem byla tehdy do toho člověka zamilovaná, dnes bychom si neměli o čem pořádně povídat, protože jsme každý dospěli někam úplně jinam. I to se stává a je to naprosto normální.
Odpovědět
1
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?