Ahoj, tak mame svatbu za necele 4 mesice a ja zacinam pochybovat, ze si chci pritele vzit, byt spolu mame 15 mesicni dite. Zkuste mi vnest trochu svetla do tehle moji nalady a reknete mi, ze jsou daleko horsi veci.
Svatbu jsem od narozeni dcery chtela ja. Chtela jsem hlavne, abych mela stejne prijmeni a priznavam, libila se mi predstava, ze pritel bude muj manzel. Ma predstava svatby byla, a je, jen miniaturni svatba, treba nekde u more, nebo na zahrade. Neresit hostinu, zasedaci poradek, barvy ubrousku a serepeticky na vyzdobu, zkratka brat se z lasky a taky nevybalit sto tisic za neco, co ani nechci. Jenze pritel byl od zacatku proti, chtel klasickou romantickou svatbu se vsim. Dopadlo to ale tak, ze vsechno nechal na me a ja mu vsechno strkam az pod nos, aby to odsouhlasil. Ani nema namitky, aneb "mam rad to, co mas rada ty." Takze mam presne to, co jsem nechtela, silim z toho, abych vsechno nacancala a svatba vypadala.
No a vcera jsme se kvuli tomu chytli a vysledek je takovy, ze mi opet dal najevo, kde je moje misto. Stava se vam, tem, co jsou doma s detma, ze vam chlap da jasne najevo, ze to on je ten, kdo prinasi vic penez pro rodinu a tak bude vse podle nej? Ze vy jste neco min, protoze nevydelavate? A ze po nem nemuzete chtit, aby doma projevoval nejakou iniciativu ohledne uklidu a chodu domacnosti, protoze on chodi do prace a vy jste cely den doma? Ne, opravdu si doma nehazim porad nohy horem, snazim se kazdy den trochu poklidit, varim obedy, aby mel pritel do prace a nemusel do kantyny, kde mu nechutna a zbytek dne se venuji diteti. Ani nikam nechodim, krom kadernictvi a tak (trochu vypadat chci), a kdyz si chci neco koupit na sebe, bojim se, ze dostanu vynadano, ze porad jenom utracim (v hadce, jinak me samooozrejme pochvali, jak mi to slusi. Ale pak to vycte.). On sam si kupuje hry na PC, chodi do hospody, kde za vecer utraci 400 a kdyz se ohradim, tak mi je receno, ze on vydelava, on muze.
Jinak je celou dobu zlaty, skvely tata, milujici partner........dokud hraju podle jeho pravidel.
Je tohle normalni?
S přítelem jsme spolu začali bydlet, i přesto, že vydělával pouze on, takže platil rok všechny výdaje on... Tedy poměrně podobná situace, a nikdy mi nevyčetl ani nenaznačil, něco, že bych měla mlčet protože, vydělává on. Myslím si, že tohle je prostě špatný. A výčitky v hádkách jsou to nejhorší. Ale já v něčem podobném vyrostla, takže na jakékoliv výčitky mám vyloženě averzi
@lu_ccisek Ahoj, nevím, zda je to, na co se ptáš, normální. Spíš si myslím, že by přítel možná potřeboval trošku pootevřít oči, co se týče financí a chodu domácnosti. My jsme se brali, když dcerce bylo 15 měsíců. Svatba nás vyšla na dost peněz a dalo by se říct, že ji celou financoval přítel + jeho rodiče nám dali 20tis. Zbytek šlo z partnerova spoření, které dostal od rodičů (takže ji vlastně financovali celou jeho rodiče). Jedinkrát jsem neslyšela jedinou výtku, co se týče financí. Sem tam prohodil něco o tom, jak nám jeho rodiče pomáhají/pomáhali, tak jsem se ohradila, že moje mamka (rodiče mám rozvedené a s otcem není kloudná řeč ) nám pomohla, když mohla a že teď vážně nemá (je již delší dobu v ID, tak má co dělat, aby vyšla sama). Tak mi odvětil, že to ví, že to tak nemyslel - ale ještě párkrát to zopakoval. To bylo vše, co kdy řekl ohledně peněz, resp. financování a svatby. Nic mi nevyčetl, do ničeho se nepletl, se vším souhlasil. Jediné, co si prosadil, byly prstýnky. Ale to taky byl prvně můj návrh - resp. já jsem ho do toho prvně natlačila, pak jsem chtěla jiné a on už ne :-)
No, abych se vrátila k vám... Těžko říct, jak moc Tě "omezuje". To musíš vědět Ty sama, zda jsi schopna to akceptovat. Nebo kam ho necháš zajít. Zkus si s ním domluvit jiná pravidla. Choď sama někam (bez dítěte), ať se stará on a Ty si můžeš zajít někam s kamarádkou nebo tak něco. Zařiď, aby jsi měla peníze sama pro sebe (aspoň když někam jdeš) nebo si zařiď, aby jsi měla třeba každý měsíc něco nového na sebe, prostě to, co Ti udělá radost. Nepřistupuj na jeho "hru - já vydělávám, já můžu!". Ty se staráš o JEHO dítě a proto nevyděláváš pro sebe! Tohle by si měl partner uvědomit. V podstatě by to mělo být tak, že jeho vydělané peníze by měly být i Tvoje. Chápu, že dnes je to jinak. S manželem taky nemáme společný účet a když mně dojdou peníze, co mám na měsíc (stalo se asi po 3.nebo po 4. za celou dobu RD), tak mu řeknu a další peníze mi pošle. On má na starosti peníze, které odkládáme/spoříme.
Zkus si s ním v klidu promluvit a vysvětlit, že jsi mu vděčná, že se o vás stará, ale že Ty taky potřebuješ nějakou důvěru, co se peněz týká a že Ty nemáš svoje peníze, protože se staráš o vaše dítě. Můžeš mu zkusit i nabídnout, že si tedy role vyměníte a že on může zůstat s dítětem doma a Ty budeš vydělávat ;-) Ať si to aspoň představí, třeba pak pochopí. Spočítej mu přesně peníze, které máš na měsíc a které on. Prostě zkus najít správné počty pr vás dva :-)
Ahoj, ja se teda pridavam k zenam, jimz partner nepomaha. Nemam totiz jen svoji domacnost, je nase, takze oba delame na svem, cili o domaci prace se delime. Bydlime v byte, kde vylozene tech muzskych praci moc neni, a praci mame priblizne stejne narocnou (ja vic). A casove uplne stejne. Takze proste nejsou duvody, proc jeden z nas by mel delat vse a druhy nic.
Taky se obavam ze to, co popisujes je celkem bezne. A je proti tomu potreba zakrocit okamzite. Jasne bych mu vysvetlila, ze se doma neflakam. A ze me tyhle jeho reci zranuji a urazi. A tim, ze jsem na MD se ze me nestala jeho skuzka. A to, ze prilozi ruku k dilu ma jen same vyhody. Nebudu tak vystresla a unavena , budeme mit vic casu na sebe, budu si ho vice vazit. atd..
I o te svatbe si to vyrikejte. Kdyz chce velky cirkus, musi se take zapojit.
Drzim palce, aby ses dokazala postavit sama za sebe.
@lu_ccisek ohledně dětí radit nemůžu, ale vidím to u synovce. Pokud dceru nepovedeš k samostatnosti tak se z toho zblázníš. Nebude schopna si sama hrát a bude vždy požadovat účast někoho. To si myslím - za sebe, že není prostě ono. Musíš mít čas i na sebe.
@simone5 naprostý souhlas. U nás to máme tak, že kdo má čas, respektive přijde dřív z práce tak udělá to co může. Nemáme to rozvržené - ty děláš venku a já uvnitř. Manžel luxuje, vytírá a vůbec pokud máme "generální" úklid tak se snažíme, aby proběhl co nejrychleji a nejorganizovaněji. Nejhorší je to v kuchyni - oba milujeme vaření a hrozně si do toho kecáme:-)
@lu_ccisek bohužel máš pravdu. Zavedla sis to blbě. My oba milujeme vaření a spíš se hádáme kdo bude vařit a nakonec si jen rozvrhneme kdo bude dělat "hlavního" kuchaře a kdo bude krájet:-) Já upřímně nesnáším uklízení a než bych umyla nádobí tak jsem pořídila myčku a předtím ho myl manžel, protože to fakt odmítám. Uklízíme tak jak je kdo doma a jak stíháme...
S tím chválením chlapů za úklid: Mě chválí manžel, když pěkně uklidím, vůbec to není pro něho samozřejmost. ;-) Když vyperu, řekne třeba, že to je super nebo tak něco. Když zas něco udělá on, chválím já, ale není to tak, že bysme si navzájem opěvovali umytou koupelnu až do nebes, jen proto, aby to ten druhý příště zas udělal. Prostě pochválíme, protože to doma o něco lépe vypadá a víme, že s tím ten druhý měl práci. Jo, a svatbu jsme plánovali a vše domlouvali společně. Zakladatelce bych poradila, ať příteli nechá děcko na celý víkend, a odjede někam s kamarádkama pryč, ať si pán zkusí, jaké to je. Plus ho nechávat dělat nákupy, vařit večeře, třídit a prát prádlo, vytírat zem, prostě všechno. Ona ať začne chodit cvičit nebo tak něco, ať je chlap častěji s děckem sám doma, ideálně až do večera, aby musel malou i dávat spát a koupat a krmit. Hotovo, on zjistí, že se to samo neudělá.
Ještě bych teda doplnila, že můj manžel pochází z rodiny, kde oba jeho rodiče se na domácích pracech a vaření podílí, takže to zná z domova. Ženské, vzchopte se a nedělejte chlapům otroky, chlapi prostě přejímají model, co znají od rodičů.
Myslím, že záleží na povaze člověka. Můj taťka třeba byl na peníze dost, resp. kontroloval, aby mamka moc neutrácela, semtam jí to vyčetl. Jeden čas jsem s partnerem vydělávala spíše já a bohužel jsem v některých hádkách opakovala tátův vzorec a "mužsky" jsem mu dala najevo, kde je jeho místo atd.... To se prostě nemá. Teď vydělává víc on a nikdy mi neřekl, že si něco nemůžu koupit nebo že on je "nade" mnou... Otázka je, jestli se to tomu tvému dá nějak vysvětlit, aby pochopil, že se to nemá, anebo jestli to "skousnout". Už jste spolu nějakou dobu a je zvláštní, že to jde na povrch až teď? Určitě to už tak bylo dřív, jen teď před svatbou to všechno vnímáš intenzivněji. Je to něco, co dokážeš tolerovat nebo ne? Jestli ne, tak si s ním promluv a řekni mu, že to myslíš vážně, protože něco takového nelze tolerovat a budeš nucena se rozejít. Jestli to dokážeš tolerovat, tak to nech být a příště mu zase oponuj tak nějak klasicky typu "já se celý den neflákám, péče o dítě a domácnost je těžší práce než ta tvoje" apod....
@lu_ccisek Bude to normální,pokud si to necháš líbit. Každý si musí zařídit život tak,jak mu to vyhovuje. Třeba já a manžel- manžel mi splnil přání a nechal mě doma v domácnosti,s tím že on bude vydělávat,a na mně bude komplet celá domácnost. A tak jsme šťastni. Když něco chci,tak mi to koupí (jako tuhle nechutně drahé střevíčky =-) )a rozhodně mi to nevyčítá,že si na to nevydělávám. Říká že si mě váží za to co dělám,a kdyby to podal tak,jako že kde je moje místo,a že jsem něco míň,to bych s ním zatočila :-D