Ahoj, chtela bych se zeptat, jestli je sance ze se pritel zmeni. Pred dvema a pul lety jsem potkala skveleho i kdyz skoro o deset let starsiho muze. Je velmi uspesny, ve spolecnosti oblibeny, mame spolecne konicky, nazory, sexualni zivot..proste idealni. Po dvou letech me pozadal o ruku a za tri ctvrte roku bychom se meli brat..jenze jsem zacala pochybovat. Je totiz strasny cholerik. Neustale ho vytoci uplne kazda malickost a casto na me hodne krici a naposledy mi zacal sproste nadavat...ja jsem zila v druhem manzelstvi me matky, kde to bylo podobne a tak bych to nechtela zazit ve svem zivote znovu. On se mi moc omlouval, ze pry mel zatmeno a ze je blbec a ze se zmeni a podobne...ale me to opravdu ranilo..ted nevim mam mu dat jeste sanci? A jak mam ted planovat svatbu kdyz to tak boli..? :-( opravdu nevim...dekuji za nazory a zkusenosti...
@maru88 Když do toho člověk nevidí, je těžké něco radit. Z tvého příspěvku to na mne působí tak, že je v práci v pořádném zápřahu (ta úspěšnost) a možná to, že na tebe křičí je ventil stresu, který si z práce přináší. Další věc je ta, jestli si uvědomuje, jak ti to ubližuje. Někteří lidé mají nižší míru empatie (sama s tím mám potíž) a třeba jim ani nedojde, že by toho druhého mohli zraňovat tím, co říkají. Taky to bývají úspěšní lidé, mají ostré lokty, s ničím se moc nes*rou. Nechci ho omlouvat, takové chování by nemělo být ve vztahu standartem. Jen z příkladu mého nejlepšího přítele vím, že chlapi, kteří managujou lidi v práci mají tendence to převést do rodiny a pak (aniž by si to uvědomovali) se k rodině chovají jako k podřízeným. A pokud jim to nikdo neřekne, nemůžou to změnit. Takže bych ho nezatracovala, vysvětlila bych mu, jaké z toho mám pocity a počkala jak se s tím popasuje :)
@maru88 Tak do svatby máte času dost,to ještě stihneš zjistit co je zač. Někdy se i manželé pohádají,to je normální. Každopádně bys mu měla natvrdo ukázat,že takhle se k tobě chovat nebude,jinak že odejdeš. Když mu párkrát odpustíš,a budeš to trpět,zvykne si na to a bude zle.
Kdybych se začetla do příspěvků, tak určitě tam bude to co chci napsat i já . ;-) Každý jsme nějaký povahy a nejde to změnit. Může se snažit změnit, může okolo tebe chodit tzv. po špičkách, ale jen na nějaký čas a pak se to zase vrátí do zaběhnutých kolejí.......ale i tak to není důvod s tím partnerem nebýt. Ono jde spíš o to, co kdo vydržíme....co kdo očekáváme od vztahu. Rady neposlouchej, řiď se svými pocity. :-)
Mám vztah 3 roky a všechno je zalitý sluncem ;-)
Nezměni se. Bude se chvíli třeba snažit chovat jinak, ale povahu nezměníš. Povaha se maximálně vyvíjí sama.. průběhem času a zkušenostma. A rozhodně to nemusí být k lepšímu:-D
@maru88 Ahoj Maru, ještě přihodím svoji zkušenost - můj táta je totiž prvotřídní choler a pětadvacet let jsem s ním sdílela domácnost. :-) Je to takový ten usměvavý kliďas, kterému jednou do roka bouchnou saze kvůli nějaké naprosté blbosti a přestane se kontrolovat, všem sprostě vynadá a je úplně mimo. Pak je samozřejmě jak spráskanej pes a je mu to líto. :-) Ale přece jen má nějaké mantinely - nikdy nebyl vysloveně agresivní, neházel věcmi, nikomu nevyhrožoval, nikoho neuhodil. Prostě měl jen takový slovní výlev, u kterého jsme si s mámou poklepaly na čelo. To je takový "bezpečný typ" cholerika, se kterým se dá normálně žít, když to člověk přijme (nějakou špatnou vlastnost má každý, jenom každému partnerovi vadí něco jiného a každý je tolerantní k jiným věcem). Ale rozhodně se to nezmění! I když má dotyčný snahu, tak pokud je tohle jeho přirozenost, jednou za čas se to prostě projeví... A pak je taky potřeba odhadnout, jestli zná hranice a jestli se z "bezpečného typu" cholerika náhodou nemůže stát nebezpečný tyran. To riziko tam totiž vždycky je.
Všem Vám moc děkuju za zajímavé komentáře...bohužel jsem se dneska s těžkým srdcem rozhodla a příteli několik hodin po dalším konfliktu vrátit zásnubní prsten...:-( ještě mi to nějak nedocházi, že je konec...každou chvíli začnu brečet a nemůžu spát i když jsem úplně vyčerpaná...ach jo..vůbec nechápu jak se to mohlo takhle podělat...tak jsem se těšila na společnou dovolenou v Brazilii, bydlení a život a tedˇ si budu muset shánět náhradní bydlení a stěhovat se...:-( bylo to asi nejtěžší rozhodnutí v mém životě, ale chci si vzít někoho kým si budu opravdu jistá a ne se kvůli němu tak často trápit...:-(
Snažila jsem se být objektivní,ale mám-li být upřímná, myslím, že jsi udělala dobře...ono se to nepodělalo náhle, jen čas přítele vybarvil v pravém světle. Hodně síly do nového života!
@maru88 myslím ,že jsi udělala dobře.... Můj ex byl takový a být s nim dal by asi nedopadlo dobře....jsem řada za svoje rozhodnutí a ver ,že jednou budeš i ty hodně sil....