Holky, chtěla bych poprosit o radu. Naše situace je trošku složitá a pořád se mi mele v hlavě, jestli dělat svatbu pro rodinu nebo ne a co jak udělat. Mám strach, že nám to někdo pokazí, že pořád někdo bude frfňat, že je něco zbytečné apod. a my pak budeme akorát smutní. Na druhou stranu kdybysme něco neudělali, někoho nepozvali apod., tak se zase bojím, že nám to bude někdo vyčítat a nebo nám to bude líto...
Můj přítel už kdysi ženatý byl. Byl tehdy hodně mladý a ženit se ,,musel", ale jeho žena ho po celou dobu 5tiletého manželství (ale už i před manželstvím) podváděla, chodila po zábavách, opíjela se a o dítě se museli starat rodiče mého přítele, když on byl v práci. Prostě to neklapalo už od začátku, tak se nakonec rozvedli. Bohužel to dopadlo tak, že měli nabrané půjčky na byt a přítel byl tehdy naivní a věřil jí, podepsal jakousi smlouvu a všechno nakonec musel platit sám plus k tomu alimenty na dítě, které ani pořádně neměl možnost vídat, protože se s ním odstěhovala 100 km daleko. Bylo toho najednou moc a tak skončil v insolvenci. Když jsme se poznali, měl za sebou asi 2 roky splácení a spoustu ještě před sebou, věděla jsem, že to nebude lehké, ale řekla jsem si, že peníze nejsou tak důležité jako vztahy a začali jsme spolu chodit. Moji rodiče ze začátku nebyli nadšení, čekali, že si najdu někoho zajištěného a bez takové minulosti, svobodného, ale časem to zkousli a uznali, že není tak špatnej. Po necelém roce vztahu jsme spolu začali bydlet, vše poctivě splatil i za svoji bývalou a nebýt toho, že jsme museli šetřit, byli jsme šťastní. Po 3 letech vztahu jsem neplánovaně otěhotněla, bohužel v tu dobu přišla další rána, že i když mu oddlužení skončilo, banka začala vymáhat zbytek (který by mu jinak byl ze zákona odpuštěn) po jeho rodičích, jelikož u té půjčky tehdy ručili. Zavázali jsme se, že vše doplatíme my a to se také stalo. Z půjčených 360 tisíc jsme zaplatili skoro 800. Ale čert vem peníze. Moje mamka si občas neodpustila řeči typu jak bych se mohla mít, kdyby...ale pak jí zase vždycky sklaplo, když viděla, že se špatně rozhodně nemám a že se přítel práce nebojí a i syn má všechno potřebné. Bohužel ale víc než tohle, co už je naštěstí minulostí, nás všechny štve jiná věc. Přítelova mamka když odešla do důchodu, zavřela se doma a řekla, že už se nachodila dost a už nikam chodit nebude. Takže pořád všichni jezdí k nim, oni nikam už 15 let nechodí, otec jenom nakoupit a jinak taky sedí jenom doma u televize. Zvali jsme je i my i naši snad stokrát na kafe apod., ale vždy se na něco vymluví. Myslela jsem, že když se narodí malej, přijedou aspoň za ním, ale ne. Nakonec mu šli aspoň na vítání občánků, což měli pár kroků, ale stejně si neodpustili blbé řeči, že je bolí nohy a proč jsme je zvali. Přešla jsem to mlčením a pozvala je na synovy 1. narozeniny - řekli, že přijdou a pak 2 hodiny před oslavou zavolali, že mají průjem - na což se už vymluvili několikrát v minulosti, takže prostě hloupá výmluva. Od té doby nezájem, ani nezavolají aby se na vnuka zeptali a to bydlí 4 km od nás. Moji rodiče se v něm vidí, jsou tu několikrát do týdne, věnují se mu...a přítelovi rodiče nic. Říkala jsem si, že to tak holt někteří lidi mají, ale u nich jde o to, že dělají mezi vnoučaty strašné rozdíly - mají celkem 5 vnoučat a všechno dávají jen staršímu synovi od přítele - protože podle nich je to chudáček z rozvedené rodiny (přestože už má spoustu let nového tátu a tučné alimenty od toho vlastního) - posílají mu peníze, rozmazlují ho...je mu 15 a už je má pěkně omotané kolem prstu. Na Vánoce vždy dostane peněz víc, než kolik dají svým dalším vnoučatům dohromady. To je jejich věc, ale těm ostatním je to pak líto a vznikají rozbroje. Pořád mluví jen o něm, ale že mají i jiná vnoučata je nezajímá. Hodně nás to trápilo, ale teď už to neřešíme. Ale moji rodiče si občas rýpnou ve stylu proč taky někdy nepřijde druhá babička nebo že by nám taky mohli dát občas nějakou korunu na plínky jako to dělají oni. Ne, že by nám nikdy nic nedali, ale prostě ve srovnání s mými rodiči to tak v podstatě je, akorát na narozeniny apod. nám strčí peníze jako ,,omluvu", že jinak na nás kašlou - tím myslím vztahově. Občas jsem si našim postěžovala, protože mě to jednu dobu fakt trápilo, teď už je mi to jedno a nechci se v tom patlat a spíš si uvědomuju, že jsem dělala chybu a neměla jsem našim nic takového říkat.
O Vánocích jsem dostala zásnubní prstýnek a že už konečně začneme plánovat svatbu, když doteď to z finančních důvodů nešlo. Chceme jen malou svatbu cca pro 15 lidí - obřad, oběd, chvilku posedět, po nikom nic nechci ani zařizovat ani platit, jde spíš o to, že synovi už budou 2 roky a chceme být rodina i papírově, jmenovat se stejně. Ale moji rodiče už rýpou a mají řeči typu Každá sranda něco stojí... A ti druzí stejně nepřijdou, tak na co dělat oslavu... A není zbytečné to a tamto...? Pak druhým dechem dodají, že nám do toho nechcou kecat a ať si to uděláme jak chceme. Přítelovi rodiče ještě nic neví, ale sám přítel mi řekl, že se toho bojí, protože jeho otec zas bude mít svoje rádoby vtipné hlášky typu: Ale na ho*no... a pak když budou mít přijít a nedejbože někde ujít pár kroků, tak budou oba i s máti nadávat, že mohli ležet doma na gauči a že jsme je neměli zvát nebo nám řeknou hodinu před obřadem, že mají průjem a že nepřijdou, když už pro ně bude zamluvený oběd apod. Prostě nevíme, jak to udělat. Nechtěla jsem svatbu jen se svědky, když už si budu platit šaty a další věci, tak už chci, aby to k něčemu bylo, ale to bysme museli mít normální rodiče. Mám strach, že na obědě budou jenom sedět a frfňat, že je zbytečné to nebo ono, ti přítelovi se budou ptát kolik co stálo přestože sami se nebudou na ničem podílet a moji se cítit dotčení, že budou platit oběd sami, přestože to po nich nikdo nežádá. Zase kdybysme udělali svatbu jen se svědky, bude mi líto tam ty rodiče nemít, vůbec je nepozvat, to je pro mě nepřípustné, já jsem jedináček a rodiče jsou prakticky nejbližší koho mám. Ale když jsme řekli, že pojedeme na oběd a potom se přesuneme jinam kde posedíme u kafe, nakrájíme dort, můžeme zatancovat, připít si, bude to blízko domů že syn si může odskočit zdřímnout...tak moji rodiče se tváří, že je to zbytečné a radši by, aby se jelo hned po obědě domů. Mně to zase připadá hloupé, protože bude léto, teplo a obřad bude třeba v 10 nebo v 11, pak oběd a pak jako co? Rozejdeme se všichni domů a sedneme si k televizi? Není to divné? Někdy mi připadá, že si myslí, že když už jsme spolu téměř 6 let, žijeme spolu a máme spolu dítě, že o nic nejde a že snad ani nemám právo na normální svatbu. Já vím, že všechno něco stojí, ale po nikom nic nechci a vše si zaplatíme sami a nechceme žádné zbytečnosti a kravinky. To si jako člověk nemůže na jeden den v životě oddechnout, pobavit se, užít si...? Musíme pořád sedět doma jak pecky a nadávat na život, jak je všechno na houby, jak nás všechno bolí, jak nejsou peníze...? Proč musí pořád někdo na něčem hledat chyby? Je tu někdo, kdo si užil svatbu i s protivnými příbuznými?
My máme vztahy v rodině na noze už celé roky, všichni několikrát rozvedení a s novými partnery, jedni nemají rádi druhé a podobně. Taky jsme přemýšleli, jak svatbu uděláme a nakonec jsme se na všechny potyčky vykašlali a udělali to tak, jak jsme chtěli - s rodinou a nejbližšími přáteli, necelých 30 lidí. Sice kolem toho byla pakarna, jedni vyhrožovali, že kvůli druhým nepřijdou, vydirali, ale my jsme se nedali, stali jsme si za svým, neustupovali a bylo to v pohodě. Na svatbě se všichni snažili a k žádným konfliktům nedošlo.
No, jinak od tebe čtu celou řadu naprosto pochopitelných stížností na partnerovo rodiče, ale je třeba si uvědomit, že ani tvi rodiče se nechovají zrovna ukázkově. To, že oni vám dají nějaké peníze není žádný závazek pro partnerovo rodiče. Pokud vám chtějí zaplatit oběd nebo peníze dat, je to jejich právo, je to jejich rozhodnutí, zda to udělají nebo ne, ale ani na základě tohoto nemohou chtit nic takového po partnerovych rodičích, to prostě není fér.
Z toho, co pises, nemám dobrý pocit a rozhodně bych nedělala svatbu jen s rodiči, byla bys z toho asi akorát zklamaná. Navrhuji buď svatbu úplně mimo rodinu nebo naopak trošku větší svatbu, kde budete mít i přátelé, kteří s vámi tu radost budou sdílet a budou to ti drzaci dobré nálady a zábavy. My jsme si na malý počet hostů pozvali velkou část přátel a bylo to super rozhodnutí. Ale je to na tobě, ty znas své okolí nejlépe.
@kacenkakaca Děkuji za odpověď. Máš pravdu, ani moji rodiče se nechovají ukázkově, ale uvědomuji si, že je to hlavně mojí vinou, protože jsem se jim svěřovala s věcmi, které vůbec vědět nemuseli. Prostě jak jsem sama a nemám sourozence, tak mám tendence vyzvonit všechno svojí mamce a pak to tak vypadá. Někdy třeba v afektu jsem si na něco postěžovala a ona si samozřejmě ještě přisadila, takže i když já už teď budoucí tchánovce a jejich chování neřeším, protože jsem za ty roky pochopila, že s nima nehnu, tak ona pořád něco vystrkuje. Říká to jenom mně, protože s nima se nevídají, ale i tak už mi to vadí a chci prostě zakopat válečnou sekeru už jen kvůli tomu, že se chceme s přítelem brát. Každý máme své mouchy a je mi nad slunce jasné, že nějací jiní lidi by byli jako tchánovci tisíckrát lepší a že třeba jinej chlap by byl svobodnej a bezdětnej a zajištěnej (ale zase by mě třeba podváděl nebo by pil nebo hrál automaty - prostě všude je něco), holt rodinu si člověk nevybírá a když už si vybere partnera, tak ho prostě musí brát i s tím, že má nějaké rodiče atd.
My nechceme svatbu jen s rodiči, ale velkou svatbu si taky nemůžeme dovolit, takže jsme chtěli rodiče, přítelovy sourozence s partnery a já svého kmotra a bratrance (kterého chci za svědka) s partnerkou, možná ještě nějaké kamarády, ale to se ještě rozhodujeme, protože většina z nich má malé děti a bylo by to celkově komplikované. Už jsem uvažovala i o tom, že se vezmeme jen ve dvou jen se svědky, ale to by nám určitě taky někdo vyčetl a příteli by to prý bylo líto vůči mně, protože se vdávám poprvé a tak chce, abych si to užila. Docela ale začínám uvažovat o tom, že obřad a oběd uděláme jak jsme chtěli, ale potom ať jdou ostatní domů a my si zajedeme někam spolu se pobavit jen ve dvou a rodiče můžou hlídat synka, když jim všechno tak vadí - zkusím to před nimi říct a jsem zvědavá, jak se budou tvářit a jestli se dovtípí.
Rodiče přítele bych pozvala, a řekla jim, že je na nich, jestli budou chtít přijít, ale že to potřebujete vědět jasně předem, ne že si to na poslední chvíli rozmyslí jako vždycky. A že naprosto pochopíte, pokud to pro ně bude náročné a budou chtít radši zůstat doma. Určitě není od věci pozvat i pár blízkých přátel, aby trochu rozmělnili případné dusno a měli jste tam někoho, kdo bude v pohodě a bude si to s vámi užívat.
A co takhle udělat obřad až odpoledne s tím, že následovat bude místo hostiny jen raut? Budeš mít víc času na přípravu v ten den (zvlášť když máš dítě), nebude hrozit, že svatba skončí příliš brzy, na rautu by mohla být uvolněnější atmosféra, a řekla bych, že by to mohlo vyjít i levněji.
@stastnevdana Děkuji za radu. Tak to právě chceme udělat, ale i tak máme obavy, že si to rozmyslí na poslední chvíli jako vždy nebo se na nás budou zlobit, když řekneme, že to potřebujeme vědět s jistotou a oni přece s jistotou neví, jestli v ten den se jim bude chtít, že... To by taky šlo, posunout to na nějakou pozdější hodinu, aby nebylo hloupé, že se končí příliš brzy. Jako stejně ani tak neplánujeme juchat do noci kvůli synovi, ale zase mi přijde blbé jít ve 12 domů... Musíme to nějak promyslet. Občas mám ale takové myšlenky, že bych se nejradši na všechno vykašlala a udělala svatbu jen se svědky...
@rituska88 Já bych jim právě "taktně" řekla, že se chcete vyvarovat toho, aby si to na poslední chvíli rozmysleli, jako obvykle. Možná se naštvou, ale sami budou moc dobře vědět, proč jste jim to takhle řekli. A možná jim bude blbý zase se na poslední chvíli vymluvit.
Myslím, že kdybyste se rozhodli pro svatbu jen se svědky, zpětně by tě to mrzelo.
@rituska88 udělejte ten odpolední raut a místo oběda dejte jen polévku, tam když pak nepřijdou dva lidi tak to nevadí. A ty se nebudeš muset stresovat kdo přijde a kdo ne.
Taky bych radila už dopředu počítat s tím, že se vymluví a nepřijdou. Zařiďte to tak, aby vám to nevadilo, třeba udělejte jen polévku a raut, takže ty dvě porce navíc se v tom množství ztratí. Hlavně se tím, nenechte znechutit, už se asi nezmění.
No opravdu to není lehká situace...já osobně bych radila svatbu se svědky, jít se pobavit a následující den jít k obojím rodičům, posedět, říct, že jste se vzali. Ale z toho co píšeš, mám pocit, že jen se svědky to nechceš. Tak co udělat takovou domáckou oslavu, obřad spíš odpoledne, pak jen posezení, nějaký rautík apod., když někdo nedorazí, nedorazí...před svatbou bych oboje rodiče poprosila, jestli by tento jeden den mohli nechat své poznámky doma, bud at se s vámi pobaví, nebo at nechodí...pozvěte lidi, se kterými je vám příjemně, pokud nejsou finance, udělejte to skromně, však nemusíš mít šaty za 5000...udělat to u někoho na zahradě, třeba aby i ty děti si tam mohli běhat apod...je hodně způsobů, jak tenhle den strávit a je jen na vás, jak si to pojmete vy. Hlavně neustupujte ze svých přání, kvůli blbým řečem.
@kacenkacc Zkusíme to v restauraci nějak domluvit a hlavně domluvit rodičům, že potřebujeme opravdu vědět jestli přijdou nebo ne a pokud už dopředu ví, že se jim chtít nebude, ať nám nic neslibujou.
@radkaja Ano, zkusíme to nějak domluvit. Vím, že nemá smysl to nějak řešit, jsou už prostě takoví, ale člověka to stejně mrzí, že musí řešit takové věci...
@ellinkasebudevdavat Bavili jsme se o tom s přítelem a taky mi říkal, že si to nenecháme zkazit, prostě to nějak naplánujeme a řekneme jim, ať se rozhodnou a že je to naše svatba a jestli se jim něco nelíbí, tak ať nechodí. Budeme se snažit, aby se jim vše líbilo, ale někdy je těžké se zavděčit, když pro naše rodiče je špatně cokoliv. A vůbec, bude to naše svatba a je jen na nás jaká bude, oni už měli možnost si udělat podle sebe tu svou.
@rituska88 Nikdy se nezavděčíte všem. Domluvte se spolu, jak si to celé představujete, s ohledem na vaše finanční možnosti a je to....my jsme si taky zažili pár dní dusna a pořád nevíme, jak se k tomu přítelova rodina vlastně tedka staví...ale bude to naše, podle našich představ :)
@rituska88 Upřímně, přečíst tenhle elaborát, který by šel shrnout pod "neakceptuji poklidný životní styl svých budoucích tchánovců ani přání svých rodičů", je na medaili.
Chápu, že chcete své rodiče oboje na svatbě, ale přesto si myslím, že byste zase vy měli akceptovat jejich životní styl a to, že se jim prostě nikam nechce (tím nemyslím svatbu, ale ty návštěvy atp.), namísto jejich hanění... Pokud jde o nadržování vnoučeti, ta závist z toho úplně stříká.
Dala sis hodně práce, aby si z toho ty vyšla jako ta utrápená a ostatní jako ti, co vám ubližují, ale promiň, mně to vyznívá jinak.
Nicméně, pokud bych ti měla dát nějakou radu, oznamte jim svou představu a zeptejte se, zda dojdou. Podle vyjádření se zařiďte. A pokud tam dojdou jen tvoji rodiče a vaši kamarádi, tak co? Stejně je nedonutíš, tak si to udělej po svém a ostatní buď přijdou nebo ne... Ta tisícovka cca, která propadne za jídlo, pokud to odvolají na poslední chvíli, za ty nervy nestojí...
@zorro4 Ale já vůbec nikomu nic nezávidím :-) Jen jsem chtěla popsat celou situaci v rodině a rozhodně se tu nemíním obhajovat nebo podávat důkazy, jak to je nebo není, nikoho nenutím aby mi věřil nebo radil. Že mě situace trápí je pravda a že se snažíme s rodiči vycházet i přesto dobře a navštěvujeme je tedy my je taky pravda. Na svatbě bychom je chtěli a ani tolik neřešíme jestli přijdou nebo ne jako to, že jsou schopní nám potvrdit, že přijdou, a potom na poslední chvíli to odvolat. A nejde jenom o oběd, ale vůbec celkovou organizaci, odvoz, který jim musíme domluvit, pravděpodobně i šaty atd. a opravdu si nemůžeme dovolit vyhazovat peníze oknem. Ale to je jedno. Spíš bych ráda, kdyby se vyjádřil někdo, kdo má podobnou zkušenost.
@rituska88 Já mám podobnou zkušenost, na mé svatbě nebyla ani jedna má babička, protože už jsou starší a nechtělo se jim nikam trmácet. A v podstatě vše to, co popisuješ (nikdy nepřijede, je furt zalezlá doma a vždycky byla, víc dává jiným vnoučatům atd.), to vše dokonale definuje jednu z mých babiček. Akorátže moje reakce na to je, že jsem to nabídla a dál neřešila. Nechceš přijet? Ušetříme...
@zorro4 Tak ono je trošku rozdíl babička a rodiče. My už ani jeden nemáme ani jednoho prarodiče, takže ti rodiče jsou prakticky jediní blízcí, plus pak přítel má dva sourozence. A svatbu budeme mít malou, takže ono je docela znát jestli tam rodiče jsou nebo nejsou. Trmácet se nikam nemusí, jelikož svatba bude kousek od domova, odvoz zajištěn a jde hlavně o princip - Když tchýně chtěla jet za kamarádkou až na Slovensko, tak to mohla a dokonce jsme ji tam my vezli, pak když má přijet za vnukem 4 km tak je to obrovskej problém. Ale to bys je musela znát. Nechci se tu hádat. Když šli malýmu na vítání občánků, tak sice šli, ale těch řečí kolem a jakých... To radši mohli říct Děkujeme za pozvání, ale necítíme se na to, než jít a nadávat, že na ho*no jsme je zvali. Člověk to myslí dobře a pak to zamrzí, že se nezavděčí a chtěla bych se aspoň na svatbě vyhnout podobným řečem nebo tomu, že přítel bude zklamaný, když chvíli předtím zavolají, že nedorazí. A zase nám je hloupé je nepozvat.
@rituska88 Já to chápu, že tě to mrzí. ALe z toho, co píšeš, to stejně nemá řešení. Buď rovnou odmítnou, nebo neodmítnou, a pak budou mít průjem, anebo přijdou, ale jak píšeš, bude to naprd. V kontextu toho, jak to popisuješ se zdá nejlepší, aby nechodili... A Vaši se na tebe nevykašlou, bude to fajn i bez tchánovců. Jako co jiného s nima?
@rituska88 U nás vztahy taky nejsou zrovna ideální, asi jako všude. Bála jsem se že na svatbě bude nějaká mela, ale naopak všechny spojila. V žádným případě se nesnaž nikomu zavděčit, tím jsem se řídila od začátku. Nikdy se nezavděčíš všem. Samozřejmě plánuj s ohledem na ostatní, ale hlavně ať to vyhovuje tobě a budoucímu manželovi. Jak psali ostatní, udělala bych spíš pozdější obřad a potom oběd formou rautu. Polévku můžou přinést v terině a u rautu se pár porcí ztratí (co zbyde si vezmete domů). Potom můžete nakojit dort, dát si kafíčko, udělat pár fotek a odpoledne, jak voda a nepůjdete domů v poledne. Určitě si pozvěte lidi s kterými je vám dobře a víte, že vám přejí štěstí. Užijte si den a neřešte tam blbosti :)
Ahooj, není to zrovna jednoduchá situace. Ale souhlasím s holkama, aby si pozvala i kamarády a udělala obřad až třeba na odpoledne. Pokud řešíš peníze, jde to udělat i v té levnější variantě. Např. u domku na zahradě nebo si pronajmout nějakou chajdu na jednu noc. Většinou to vychází u nás třeba na tisícovku. Jídlo by se mohlo udělat svépomocí, z tvého příspěvku jsem pochopila, že by zřejmě nebyl problém kdyby ti s tím mamka pomohla :)
@rituska88 Přiznám se, že jsem některé pasáže přeskočila, ale myslím, že co vás trápí, chápu dobře. Nebudu vám radit, jak svatbu udělat, protože na to má každý svůj názor a jedno "to správné" řešení neexistuje. Každopádně ze svojí zkušenosti vám můžu doporučit jedno - vykašlete si na to, co si kdo myslí a jestli něco pokazíte. Udělejte svatbu přesně tak, jak chcete vy. Protože nikdy se nezavděčíte všem a VŽDYCKY vám bude někdo radit, že by to udělal a chtěl mít jinak a že je "normální" to mít tak a tak. Netrapte se tím. My původně chtěli taky svatbu ve 4, ale kvůli rodičům jsem to přehodnotila. Zpětně si myslím, že to bylo dobře, i když nervy a rady od všech byly. Ale stáli jsme si za svým a i teď, když můžeme hodnotit, tak jsme si jistí, že to bylo dobře. I když před svatbou mě to stresovalo moc. Ale ve svatební den se i ty největší frfňalové uklidní a svatba je dojme. Tak se toho nebojte :)