Dobrý večer holky,
mám tu na vás takový dotaz. Jsme spolu s přítelem 4 roky (mě 22, jemu 26) a posledních několik měsíců se v tom našem vztahu tak nějak topíme.
Přítel mě ani venku nechytí za ruku, nekomunikujeme spolu tolik jako dřív, nedáváme si najevo lásku (neobjímáme se, nedáváme se pusu, o sexu jednou za 14 dní snad ani nebudu mluvit :-( ). Mě to hodně trápí a často to řeším - přítel se staví proti, řešit to nechce a podle toho jak se chová, mu to nevadí. Komunikace na toto téma probíhá tak, že já mluvím a on odpovídá "hm", "nevím" nebo krčí rameny. Trávíme spolu hodně času - máme i společnou práci. Mě to nevadí, ale on stále hledá, jak trávit čas beze mne. Já vymyslím, že třeba někam pojedeme, on všechno odmítá, ale sám neprojeví žádnou iniciativu. Veškerou mojí snahu odmítá.
Myslím, že mne má moc jistou, nikam nechodím, nemám kamarády, doma zastanu všechny práce a on si libuje. Nic mu na mě nevadí, je se mnou spokojený. Kdo by taky nebyl, kdyby měl doma slečnu co vše udělá, nikam nechodí, s nikým se nestýká,..
Máte někdo podobnou zkušenost? Poradily byste mi někdo co s tím? Stala jste se některá znovu takovou to "nedostupnou"?
Děkuju všem za názory :-)
@squeeze Udělalas dobře, přestože si to jak vidno zatím příliš neuvědomuješ. Evidentně si nejen nerozumíte, ale v tom vztahu chyběl naprostý základ - (oboustranná) láska, úcta a chuť ve vztahu být. Ano, teď si budeš brečet do polštáře a vzpomínat, jak jste si rozumněli (jak je to dlouho? už před měsíci jsi tu psala příspěvky, ze kterých to tedy nebylo vůbec znát), jak je jediný a tak dál... No, není. Všechny jsme to zažily a všechny ti tu právě proto říkáme, žes udělala dobře.Separace není jednoduchá, a pokud toužíš nejen po zlomeném srdci, ale i po ponížení, pokračuj v lakování si vzpomínek na růžovo. Pokud ne, vezmi rozum do hrsti, přečti si znovu vše, cos tu za celou dobu napsala, a třeba si nakonec pogratuluješ. Právě kvůli tomu, že musíš stihnout děti do třiceti, nemá cenu ztrácet čas ve vztahu, který nikam nevede, s mužem, který si tě neváží.