Dobrý večer holky,
mám tu na vás takový dotaz. Jsme spolu s přítelem 4 roky (mě 22, jemu 26) a posledních několik měsíců se v tom našem vztahu tak nějak topíme.
Přítel mě ani venku nechytí za ruku, nekomunikujeme spolu tolik jako dřív, nedáváme si najevo lásku (neobjímáme se, nedáváme se pusu, o sexu jednou za 14 dní snad ani nebudu mluvit :-( ). Mě to hodně trápí a často to řeším - přítel se staví proti, řešit to nechce a podle toho jak se chová, mu to nevadí. Komunikace na toto téma probíhá tak, že já mluvím a on odpovídá "hm", "nevím" nebo krčí rameny. Trávíme spolu hodně času - máme i společnou práci. Mě to nevadí, ale on stále hledá, jak trávit čas beze mne. Já vymyslím, že třeba někam pojedeme, on všechno odmítá, ale sám neprojeví žádnou iniciativu. Veškerou mojí snahu odmítá.
Myslím, že mne má moc jistou, nikam nechodím, nemám kamarády, doma zastanu všechny práce a on si libuje. Nic mu na mě nevadí, je se mnou spokojený. Kdo by taky nebyl, kdyby měl doma slečnu co vše udělá, nikam nechodí, s nikým se nestýká,..
Máte někdo podobnou zkušenost? Poradily byste mi někdo co s tím? Stala jste se některá znovu takovou to "nedostupnou"?
Děkuju všem za názory :-)
Když v prvé řadě nefunguje komunikace, tak je to špatné, ale zase není dobré ho do něčeho tlačit, mohlo by to být poté ještě horší. Jen může mít nějaké trable v práci či cokoli jiného, přeci jen druhým lidem do hlavy nevidíme. ;-)
Já osobně bych Ti doporučila začít u sebe, pokus si najít nějaký koníček, nějaký sport či cokoli jiného, aby si měla i nějaký ten čas sama pro sebe, třebas i díky aktivitám najdeš přátele, abyste nebyli stále spolu. Přeci jen každý potřebuje i nějaký ten prostor a čas sám pro sebe. ;-) Co se domácích prací týče, tak ho zkus požádat, zda by Ti nepomohl s tímto či oním. ;-)
Ohledně té komunikace, co jsi popisovala, tak přítel evidentně není komunikativní typ a nebo to jen nyní nechce řešit a má pocit, že řešíš "hlouposti", jelikož dle něj se nic neděje. Zkusila bych, pokaždé, když by si se cítila smutně, ale i šťastně, vše napsat na papír, něco jako deníček, jen adresovaný jemu a po nějakém čase mu to dát přečíst s tím, že by si chtěla, aby si to přečetl, jelikož máš potřebu se mu svěřit a v poslední době si necítila, že by si chtěl o Vašem vztahu povídat atp. ;-)
Dle mého je základem vztahu hlavně komunikace, ale ne každý chlap je vždy hned schopen komunikovat. Přeji, abyste se co nejdříve posunuli ve vztahu dále. ;-)
@squeeze ahoj moc me mrzi tve trapeni..:( asi te moc nepotesim a vim ze je to hrozne tezky ale myslim, ze pokud se pritel chova takhle tak ze nema smysl stracet s nim cas .. Nemuzes podle me udelat nic aby si v nem znova vzbudila lasku a zajem o vas vztach..:( zazila jsem neco podobneho az teda na ten sex na ten jsem mu byla dobra kazdy den ale jinak zajem o me nebo nas uplna nula.. Take jsem nikam nechodila, byla doma, uklizela, varila -veskery chod domacnosti byl na me on nemusel nic a ani nic nedelal nesnazil se pomoc jen se vymlouval..posledni 2roky jsem vyhrozovala ze to takhle nechci ze citim ze mu na me nezalezi, ze nejevi vubec o nic zajem do niceho se nezapojuje nezajima se.. Vzdy jen mlcel a bylo na nem videt jak moc si preje abych uz svuj proslov ukoncila on si mohl jit po svym.. Meli jsme pejska, bydlela jsem u nej v byte a praci jsem nemela buh vi jakou..vedel ze me ma jistou ze nemam kam jit.. Ale kazdy pohar jednou pretece.. V tichosti jsem si nasla lepsi praci, byt , vzala psa a po 7 letech jsem o vikendu, kdyz jem byla sama doma odesla...bylo to to nejtezsi ale nejlepsi rozhodnuti co jsem v zivote udelala.. hodne stesti
Nechci náš vztah jen tak zahodit, ale mám pocit, že on ano. Nejeví vůbec žádný zájem. U nás je to naopak - on bydlí u mě i pracuje v naší rodinné firmě. Vždy mi říká, jak si beze mě nedokáže život představit, ale poslední dobou je to šílený. Vidím vše černě, úplně vše. Jsme spolu 4 roky, bydlíme spolu od května. Nemůžu se na nic soustředit, furt se mi to mele dokola v hlavě.
To mě moc mrzí :o(. Něco podobného se mi stávalo, ale některým klukům to tak snad i vyhovuje. Tobě ale ne, a tak by se snad mělo něco udělat. Jestli neposlouchá tebe, mohl by v tomto vyslechnout někoho jiného. Ale spíše muže, na ženský chlapi moc nedaj :o).
Nebo druhý způsob by mohl být, že mu sama začneš dávat najevo, že ho máš ráda. Jsi s ním 4 roky, tak asi víš, jakým způsobem to dával najevo on, jestli slovy nebo objetím, dárkama. Tak mu to dávat najevo stejným způsobem, mohlo by se v něm pak něco probrat.
Nikdy neztrácej naději :o)
Navrhovala bych, abyste spolu trávili méně času. Pro nikoho asi není atraktivní, když jeho protějšek má jako jedinou zábavu zrovna jeho a nic jiného. Najdi si své vlastní přátele a aktivity, plánuj si dny i bez něj. Pokud spolu žijete i pracujete, je pochopitelné, že si musíte od sebe občas trochu oddychnout. I pro něj budeš vzácnější a zajímavější, když spolu nebudete úplně pořád.
Zkus zjistit i jeho představu trávení společného času :-)
@squeeze Nezpochybňuju, že to je jinak než píšeš, ale když si vezmu, že píšeš, že nikam nechodíš, nemáš kamarádky apod., jen sedíš doma tak myslím, že je celkem možné, že to vidíš hůře než to je, protože se v tom meleš sama...nemáš s kým si odfrknout a pořád jsi s ním a dokola vnímáš ty různé věci, které tě mrzí, přiživuješ si je vlastníma myšlenkama a pak je to kolotoč. To, že se přátel chová jak se chová je věc druhá. Může to mít různé důvody. Třebas tím spoelčným bydlením ten vztah nějak jinak vnímá, píšeš, že je s tebou spokojený, nic by neměnila le upřámně, to by se takhle nechoval asi. Takže si spíše myslím, že si ještě sám nepřipustil, že ho něco štve nebo že se takto nějak smižuje s vašim spoelčným bydlením. To nemyslím zle ale třebas se adaptuje tímto zvláštním způsobem, nebyl zvyklý s někým být non-stop (ještě v práci, sice je to asi jeho volba, ale je to na palici). Takže bych hned vše neviděla černě...a co ybs měla dělat? No jednoduché, zadni s někým (snad aspoň někoho kolem sebe máš) na kafe, zacvičit si. Jeď na výlet...kdyý nechce on, sama nebo s mamkou na nákupy, apod, apod. Omez svůj servis doma a uvidí se. Ale hlavně najdi si kamarádky, protože bez nich to nejde, potom se utopíš ve vlastních myšlenkách. Kamarádky ti vždy hodí záchranný kruh :-)
Pro vztah není dobré, když jste spolu 24/7, každý potřebuje mít někdy čas na sebe. Nejvyšší čas si s ním promluvit a vyložit karty na stůl. Pokud o ten vztah stojí a jen to teď tak nějak "skřípe", tak bys měla bys zvednout zadek a chodit někam ven - ať už s kamarádkou nebo někam na cvičení, na kurzy a pod. a přestat ze sebe dělat služku. A on se musí snažit - jak doma, tak ve vztahu. Komunikace je na prvním místě, bez ní vztah postrádá smysl a bude jenom ubíjet.
@squeeze Nezlob se, ale vůbec se mu nedivím, vždyť on se o Tebe vůbec nijak snažit nemusí...má Tě, kde potřebuje, nemusí si lámat hlavu, kde jsi, nemusí se na Tebe dokonce ani těšit...:-( A taky ho chápu, že pak nemá, co by s Tebou rozebíral, vždyť co je vlastně z jeho pohledu v nepořádku...? Všechno funguje. To, že pro něj nejsi vzácná a patrně Tě bere jako součást nějakého "inventáře" svého běžného dne, nevidí jako problém, a upřímně si myslím, že to ani není jeho chyba.
Začni se věnovat nějakému koníčku, aktivuj kamarádky (nějaké přece mít musíš...), nedělej mu služku (to ani nepůjde, pokud budeš mít nějaký čas pro sebe) a prostě nebuď pořád s ním. A uvidíš, že jestli ten vztah má cenu, seberete se.
@squeeze Upřímně? Mně to zavání takovým tím klasickým vyhníváním...Pokud se vytrácí projevy citu - polibek, doteky - i např. když jdeš okolo tak tě pohladí apod. tak je to dle mých zkušeností konec. Zažila jsem takové 3 vztahy - stejný začátek konce - konec projevů citu a pak nazdar. Jo a společná práce - tak to je zabiják. Zkusila bych si najít jinou. Dělá docela dost když spolu nejste 24 hodin denně. To by se brzy asi zbláznil každý a hlavně ve vašem věku! A ve 22 letech máš ideální věk na to chodit pařit i několikrát do týdne! Snad to není takový problém si udělat pár nejdřív známých a poté kamarádů, ne?
@squeeze Myslím, že sis odpověděla sama. Doma děláš full servis, nikam nechodíš, on je středobodem tvého života. No jasně že ti neprojevuje city ani zájem. To vůbec nemusí, ty budeš kolem něj dál poskakovat tak jako tak. A narozdíl od většiny ostatních, kdo do téhle diskuze přispěly si myslím, že komunikace tady rozhodně nepomůže. Tím, že budeš mluvit o tom, jak moc ti chybí jeho projevy lásky, nebo se mu budeš snažit svojí lásku projevovat ještě víc, se mu tak akorát zprotivíš.
Takže moje rada: prober se, dokud je čas. Najdi si kamarádky a svoje vlastní, pravidelné koníčky (třeba cvičení, cokoli). Doma vyhlaš, že se stávající "dělbou" práce (=vše děláš ty sama) nejsi spokojená, a úkoly společně přerozdělte. A proboha, začni si sama sebe víc vážit. Cílem tvé proměny by měl být tvůj osobní bohatý život i bez přítele. Tím samozřejmě neříkám, aby ses s ním rozešla. Naopak, jakmile začne cítit, že máš v životě i jiné věci na práci, než viset mu na krku, budeš se divit, jak se jeho chování k tobě změní k lepšímu.
Děkuju moc všem :) i když za v podstatě negativní zprávy :(
S prací to je tak, že nemůžeme pracovat jinde, vedeme spolu firmu a práce nás baví.
Je mi sice 22 let, ale nevadí mi žít takový život, nevadí mi uklízet, připravit večeři, cokoli, taky jsem si to vybrala. S přítelem to není tak, že by mi doma nepomáhal, to ano, pomáhá.
Teď se v tom prostě nějak topíme, nevím co mám dělat a z něho mám pocit, že mu to je fuk :(
@squeeze Ahoj, všichni tady mají ve své podstatě pravdu. nikdo nevidíme do pravého jádra problému ale... pokud chceš něco změnit, asi bys opravdu měla u sebe bud bych se na takový vztah vykašlala a pokud za něj chceš bojovat tak bych si našla nějaký svůj koníček, zašla s kamarádkou občas na kafe... každý musí mít také ten svůj prostor.. uvidíš, zkus to, když se nic nezmění, asi bych to pak opravdu řešila radikálněji, nebo snad ve 22 chceš mít partnera kterýmu nestojíš ani za pusu? když jsem měla svého prvního partnera, se kterým jsem byla přes 8 let... tak jsem minimálně víc jak polovinu z těch let doufala a čekala že se něco zlepší a změní.... nezměnilo, nemůžu litovat toho že jsem s ním ztratila tolik času, to už člověk nevrátí a zas některý věci by pak byli třeba jinak... momentálně jsem se současným partnerem 4 rokem, letos se budeme brát a já bych neměnila, je ke mě pozorný každý den, ten pocit že je člověk milovaný a druhý nám to dává najevo je prostě nejkrásnější
@squeeze Takové chování má typicky dva důvody. Jeden, že má jinou dámu. Druhý, že jak píšeš poskytuješ full servis, tak o co by tedy bojoval a snažil se. Tedy total sterotyp, umírání vztahu za živa.
Krok číslo jedna: Seber se a začni se starat především o sebe - kosmetika, cvičení, procházky, kamarádky, do postele navoněná, v práci skvěle upravená, usměvavá, ale žádná jiná aktivita směrem k přítelovi. Doma komunikuj, vyprávěj cokoliv, jen ne o práci. Ignoruj, pokud tě neposlouchá, nebo říká jen hmm.
Krok číslo dva: Rozděl práci doma - ne že s něčím pomůže. To jak píšeš asi dělá, ale samostatné práce, které doma udělá sám.
Krok číslo tři: Napiš tři dobré důvody, proč jsi vlastně v tomto vztahu, i když nejsi spokojená. Třeba pochopíš, žes měla být již jinde. Je ještě vůbec něco, co na přítelovi miluješ?
Krok číslo čtyři: Pokud se do měsíce, tvé soustavné změny, nic nezmění v komunikaci a chování u přítele, pak je to na odjezd do lepšího vztahu - má prostě jiný životní záměr než ty.
Držím pěsti, abyste se do měsíce vášnivě pomilovali a našli zase lásku :-)
@squeeze nemůže si život bez tebe představit? Odpovězte si tady na toto - co všechno obnáší ten život s tebou - city, zážitky, společné koníčky nebo jak již tu psalo víc lidí ten full servis, setrvačnost, ženušku doma a v dnešní době i skrze tebe jistou práce v rodinné firmě? ? Hodně zdaru při řešení :)
Třeba mu začíná vadit..že jste stále spolu....Pokud dojdete společně z práce domů a jste zase spolu....Jak říkají holky...začni chodit třeba sama plavat, cvičit.....a to..že nemáš žádnou kamarádkou?? tak to nevěřím....to snad ani nejde...
Děkuji všem.
Uběhlo pár dní a událo se několik změn. On začal chodit s kamarádem cvičit a večer na pivo (to nikdy neudělal). Před 3mi dny trávil i noc mimo domov. Já mám svůj koníček (už několik let - takže trávím tím čas mimo domov cca 3 hodiny 4x do týdne) a chtěla bych taky chodit cvičit.
Mám mu tu jeho hospodu a fitko tolerovat? Se mnou totiž nikam nechodí, se mnou sedí jen doma, ale sám nebo pro kamarády si program vymyslí.. jsem z toho zmatená :(
No, když napíšeš, jestli mu máš něco tolerovat, tak to vyznívá fakt divně, takže záleží na tobě. Nevím, proč bys neměla tolerovat to fitko. Za sebe bych neměla problém ani s hospodou, pokud to je třeba jednou týdně a nechodí opilý.
@squeeze Zakazování čehokoli asi nemá smysl. On musí zase začít chtít tebe - sám od sebe, ne že ho k tomu přemluvíš a nebo mu vysvětlíš, že by měl. Kromě cvičení přidej ještě nějaké aktivity, kam budeš chodit vyfintěná. I kdyby to mělo být jen s kamarádkou do kina. Musí se sám od sebe začít zajímat. Začni dělat věci jinak, vyboč ze zajetých kolejí.
@squeeze Ještě jsem si v souvislosi s tebou vzpomněla na jeden vtipný a výstižný fejeton od mé oblíbené autorky Mirky Vopavové. Tuším, že tehdy vyšel v časopise Marianne, když byla Mirka jeho šéfredaktorkou. Tady je a je velmi poučný!!!
Pár let po svatbě jsem dosáhla mateřské a manželkovské dokonalosti, mýtu českých žen. Protože jsem se z té Země Dokonalosti vrátila při relativním duševním zdraví, mohu všem, kdož tam míří, poradit, jak se dostat zpět mezi šťastné nedokonalé.
Vstávala jsem tehdy denně mezi pátou a šestou ráno, kdy se budil syn. Odvedla jsem ho do kuchyně, aby nebudil tatínka. Vyčistili jsme si spolu zuby, a zatímco snídal, stihla jsem i rychlý make-up, takže jsem manžela uchránila pohledu na přirozenou zeleň svého nevyspalého obličeje.Syn dostal kostky nebo pastelky, a protože do půl osmé, kdy vstával můj muž, bývalo dost času, stíhala jsem obvykle připravit pořádnou mužnou snídani s kávou, džusem, vajíčky naměkko a topinkou. Obměnou byly lívance, vrchovatě obložené chleby nebo domácí pomazánky.Budila jsem ho veleněžně, pomohla mu najít košile a ponožky, a když odcházel do práce, mávali jsme mu z okna.
Během dne jsem stihla všechno:
- uklidit, nakoupit a připravit teplou večeři i s moučníkem.
- Jít s malým na procházku, uplést svetr, natřít poličky, posekat zahradu.
Byla jsem hodně pyšná na to, že když se vracel odpoledne domů, bylo všechno hotové, včetně vychlazeného piva v ledničce.
Z té doby si nepamatuji ani jednu manželskou hádku:
- neutrácela jsem za zbytečnosti, nechodila odnikud pozdě, a pokud chtěl můj muž o něčem mluvit, trpělivě jsem poslouchala.
- Vždycky bylo navařeno, postaráno, teplo, útulno.
- Na nic si nemohl stěžovat - a taky si nestěžoval. "Tak co je dnes nového…", ptával se a já pyšně oznamovala, že je všechno v nejlepším pořádku. Bylo, až na drobnosti.
- Jeho někdejší vřelý polibek na přivítanou se nejprve změnil v lehký polibek na tvář, pak jen v symbolický polibek ve vzduchu a nakonec v přátelské poplácání na zádech. Takové, jakým se vítají chlapi, co jdou spolu na fotbal.
- To už říkával: "nic nového, že…" a obvykle šel rovnou k ledničce, kde ho s železnou pravidelností čekávala vychlazená desítka.
Naštěstí mi tehdy zbyli kamarádi. "Hele, jaký si myslíš, že je rozdíl mezi tou ledničkou a tebou?" zeptal se mě jeden z nich. Telefonovala jsem mu v noci, téměř potají. "Lednička stojí každý den tam, kde to čekáš. Vždycky ti nabídne něco k jídlu, je tichá, na spotřebu nenáročná. Čistá, bílá, vkusná, ale těžko tomu říkat krásná. Už jsi viděla chlapa, co by vášnivě miloval ledničku? Všimne si jí, až když mu kompletně vyteče na podlahu. Ale to musí po tý louži uklouznout!"
Ten večer jsem vypila dvě vychlazené desítky a probudila se až v půl osmé. Nade mnou stál manžel v jedné ponožce a zmačkané košili. Zatímco na pravé ruce držel křičící dítě, v levé třímal suchý rohlík. Tvářil se překvapeně. Za pár měsíců mě už zase vřele líbal a ptal se, zdali jsem vařila, nebo má po cestě z práce něco koupit.
- Nebuďte vždycky tam, kde to ostatní čekají.
- Buďte náročná na spotřebu.
- Nabízejte jen tolik, co vám dávají, a pořádně hlučte, když je to potřeba.
- A už vůbec se nebojte čas od času vytéct na podlahu.
- Dodnes sice nevím proč, ale je jisté, že jen tak vás budou ti kolem milovat.
Takový je zákon ledničky.
Děkuji :) hezké..
Perou se ve mě 2 reakce:
1. vynadám mu, protože jsem myslela, že když máme volnou sobotu, že třeba vymyslí něco pro nás dva a ne, že si vymyslí program sám sobě a ještě mi o tom nic neřekne.
2. trošku zatnu zuby a když mi to řekne, tak akorát prohodím, že ať klidně jde, ale, že nechci aby se to stalo pravidlem a že mě mrzí, že si radši nenaplánuje večer se mnou.
Včera odpoledne jsem se přikláněla k první variantě, teď možná ke druhé, ale nevím, jestli mám zůstat doma pokud odejde, nebo také odejít.
@squeeze nechci strašit, ale změny tohoho typu často znamenají, že někoho má. Noci mimo domov bych standartně netolerovala, ale na chození do fitka a občas na pivo nevidim vůbec nic špatného, ale pokud je to vše naraz byla bych opravdu ostražitá :-(((( Hlavně musiš také žít svůj život. Trávíte spolu moc času a ty jak nikam nechodiš nikam a jsi jen domací služka, tak jsi pro něj nudná. Promiň, že to tak píšu, ale je to prostě tak.
@squeeze Nic proti, ale po pravdě, mě by si rozčilovala taky. My s přítelem máme taky společnou práci. Ze začátku to pro mě bylo dost těžký, vidět se prostě furt. Tak jsem mu to narovinu řekla, že je to na mě moc... Udělali jsme to tak, každý jezdíme zvlášť, a jsme každý v jiný části firmy (samozřejmě nevím jaké máte vy možnosti v práci) a chodíme max společně na oběd. Doma se o práci ale nebavíme. Každý den má přítel sport, víkendy jsou ale spíše naše, nebo chodíme na párty (většinou zvlášt), nicméně i já sama ráda trávím čas, takže uvítám, když jde někam beze mě; Ale pokud by se mě držel jak klíště tak bych to asi dlouho nevydržela, a určitě by to bylo i obráceně. A z tvých příspěvků jako jestli mu to máš tolerovat nebo ne, je mi spíš úzko.
Kdyby jsi udělala jen půlku věcí, co Ti radí tady holky.. udělat si svůj program, tak je z Tebe za chvíli zase hotovej...
Ale představuju si Tě, jako holku co sedí ukňouraná doma a chce aby s ní byl furt...
Sorry za upřímnost, a třeba se pletu, ale tohle fakt nemám ráda .-)
@squeeze Takze vahas, jestli mu vynadas nebo mu to budes vycitat? Zkus se zamyslet, proc od tebe utika, podle me se ho k sobe snazis strasne pripoutat, coz by ubijelo asi kazdeho.
Děkuju vám všem za odpovědi, samozřejmě se na vás nezlobím za jakékoli nřčení a podobně.
Jsem z toho zmatená, neznám to, nikdy to takhle mezi náma nebylo. Nikdy se mi nesvěřil, že mu přijde, že jsme spolu na něj moc často. A najednou se začal chovat jako z jiné planety. Chová se ke mě sprostě - řve a nadává mi. Samozřejmě mu kamarády nechci zakazovat, ale když mezi náma to není dobrý, tak by se to mělo vyřešit nejdřív mezi námi a až to bude ok, tak si může chodit kam chce. Nechodíme spolu nikam, na veřejnosti mě ani nevezme za ruku, aby si ostatní náhodou nemysleli, že patřím k němu. Nejde se mnou ani do restaurace, ani si nikam sednout,..pusu jsem nedostala už tak měsíc. Kdyby tohle všechno fungovalo, tak ani nepřemýšlím nad tím, jestli mu vynadám nebo ne. Mám v okolí samé páry, kteří jsou spolu stále a nemají takové problémy, možná spíš naopak. Společnou práci bohužel jinak vyřešit nemůžeme.
Nevím, jak se mám chovat, aby se vše dalo do pořádku. Nechci se vnucovat, aby mi dával pusu apod. sám to neudělá. Tohle přeci musí být přirozené a ne si o to říkat. Svůj vlastní program mám tak 4x do týdne cca 3 hodiny mimo domov, chodím do školy 3x týdně, chodím cvičit. Nemyslím si, že jsme spolu tolik.
Je pro mě hrozně těžké přijmout to, že chodí někam sám. Vždy jsme chodili na párty spolu a bylo to mezi námi skvělý. I on to vyžadoval, abychom byli spolu :(
Nezlob se na mě, ale podle mě jsi ještě takový mladý trdlo, co si nic neužilo a do vztahu jako takového vstoupilo moc brzo, protože jinak by jsi nemusela hledat řešení takovéhle situace, ale odpověď by si tě našla sama...Víš, nechci ti ani tvému příteli sahat do svědomí, ale když se zamyslíš...jsi jaho první partnerka s kterou spal...s kterou žije...plánujete budoucnost (myslím tím, bavili jste se třeba někdy o jménech svých nenarozených dětí?)...víš, co od života chce?....a na to samé odpověz sama sobě....A pokud se jedná dovolování nedovolování chození na pivo...já osobně, když se mi v mém vztahu něco nelíbí tak neláteřím a neřeším co by kdyby, ale zařídím se podle toho...zrovna tak, jako se mi manžel občas někde zapomene na pivku, tak se já občas jdu někam zapomenout a pobavit (karaoke s kámoškou, disko) a jemu se to též nelíbí, ale vzhledem k tomu, že já mlčím, tak on musí taky a o to víc jsem mu vzácná...má totiž utkvělou představu, že když vyjdu z baráku, tak na mě všichni chlapi letí a on si mě musí hlídat a předcházet a tenhle stereotyp nehrozí...samozřejmě jsou i dny, kdy si lehnem k televizi a bok po boku usneme, ale i ta zábava musí být, aby jsi byla tomu druhému vzácná a on tobě :) držím palce :)
@squeeze nechci sýčkovat, nemá on nějakpu ženskou, že je jak vyměněný? Nemáte společné kamarády? Třeba by věděli co mu je, když se nesvěřuje tobě, tak třeba někomu z nich.
@jirinka25 není to můj první vztah, ale je to můj první vážný vztah. On měl vztahů více. I spolu bydleli, ale nikdy to netrvalo déle, než jeden rok. Můj přítel také hodně žárlí a proto nikam nechodím, vím že bych tím způsobila akorát problémy. Já vím, co v životě chci, mám jasno - zasnoubení, svatba, baráček, děti a být šťastná. Budoucnost plánuji jen já, on se se mnou o ní nechce bavit - žije okamžikem, jak se říká.