Jakpak vycházíte s rodiči ženicha? A jak to máte s vzájemným seznámení rodičů? Znají se a plánují všichni čtyři svatbu s vámi nebo se uvidí poprvé až na svatbě?
Vedle nás bude hotovej byt za chvilku a tam bych chtěla rodinu s malýma dětma,prostě aby ten klid v baráku,jak ona si představuje prostě nebyl. Aby to pak sama vzdala. :-p
fris: ona taky špehuje. Zažili jsme si to, když jsme u ní bydleli po narození našeho Filípka. To nám nabídla 2 pokoje u ní v bytě. Tenkrát jsem jí neznala. Souhlasila jsem a bylo to hotový peklo. Lezla nám do ložnice bez zaklepání,pořád mi radila,stále jsem jí měla za zadkem. Když malej spal třískala nádobím,aby ho vzbudila. Měla blbý kecy, že je moc malej a že málo jí a že asi umře. ;-( Měla jsem z toho nervy,ještě k tomu v šestinedělí. Když jsem šla na procházku prošmejdila kde co. Vyjedla nám lednici atd. Prostě se do všeho srala. Až jsem to nevydržela a po 3 měsících jsme se stěhovali. Při odchodu ještě prohodila: Já jsem vás tu nechtěla, jen jsem vám to nebídla...
Nechápu dodnes. :-S
Argument: je to moje máma - tak bych odpověděla - a já jsem Tvoje MANŽELKA. No a co? To přece není argument...
Souhlasím, se změnou strategie, víš když já jsem měla něco proti tchýni, zásadně jsem to (zatím) říkala manželovi. Říkala jsem, že až mě nasere, tak si prostě servítky brát nebudu a vím, že by to nebylo pěkný. Jenže manžel říkal, že bych tím akorát vyhlásila válku, což nechceme. Moc se mi to sice nelíbilo, protože se cítím že mi někdo zavřel pusu... - ale zatím to funguje. Ale zase spolu nemusíme bydlet pohromadě.
Takže - ano, být zadobře s manželem, to určitě. Nehádat se s tchýní - ale nechat, ať si to manžel vyřídí s mámou sám. No a manžela postupně "zpracovávat" - prostě mu opakovat, nenásilně (formou "já cítím", ne "tys udělal špatně"!!!), jak to máš Ty. Že důvod "je to moje máma" není ten správný důvod. Kdyby byla máma bez peněz, neměla by např. národ na důchod a nepracovala by a ze soc. dávek by neutáhla ani garsonku - tak možná ano. Kdyby byla máma nemohoucí a bylo by potřeba se o ni postarat každý den 24 hod. denně - tak možná ano (nebo sehnat pečovat. dům). Ale jinak není důvod.
Prostě, jako hodná snacha, která chce "mamince" pomoct... - vlož se do shánění jejího bytu aktivněji. Nestačí jí poslat odkaz na byt... - je potřeba, v jejím zájmu "maminko říkala jste že máte drahý nájem, tady je menší byt levnější, za zítra jsem objednala návštěvu, v 8 hod. vás vyzvednu a pojedete se tam podívat, vezměte si doklady ať můžete případně podepsat smlouvu rovnou na místě, ať nezdržujeme... abyste nemusela další měsíc platit ten vysoký nájem, je to pro vaše dobro" :-) ... jestli to teda ustojíš. To by mohlo zabrat :-)
Jinak, ohledně chlapů. Ženský často mluví a mluví... protože to potřebují. Jenže chlapi takhle nefungují. Takže naše "kecy" pouští jedním uchem tam a druhým ven. A když pak řekneš něco opravdu důležitýho... - tak to prostě NESLYŠÍ. Pro ně jsou tím správným podnětem ČINY a ne až tak slova. Nebo ty slova musíš říct tak, aby chlap slyšel.
Ono, když si po týdnu všimne, že nejsi doma (trochu přeháním) a uvidí, že to myslíš vážně... - teprve pak (možná) uslyší i Tvoje slova a bude vidět, že to myslíš vážně. A pak začne jednat (pokud je to chlap).
No a jak psala fresbee... možná po x letech kdy vaše manželství třeba tchýně rozbije... manžel řekne "ale kdybys důrazně řekla, že mámu doma nechceš, tak by tu nebyla" - tak si budeš rvát vlasy... a to už nepomůže.
Víš, není dost důrazně, když manželovi řekneš "já ji tu nechci, ale když tu bude, nic proti tomu neudělám a budu s Tebou pořád, ať se rozhodneš jakkoliv" - možná mu to neříkáš takhle přesně, ale svým postojem takhle působíš.
Jak jinak by vypadalo "buď matka, nebo já. Vyber si. Pokud tu bude matka, stěhuju se a děti uvidíš podle soudního příkazu 1x za 14 dní". - ono to vypadá drsně, a taky je - ale není tchýně v baráku drsnější řešení? - ohrozí vaše manželství víc, než Tvůj odchod. Na to bych si vsadila.
martinka: já bych i tu schůzku kolem bytu dojednala,ale ona by nikam nejela, to vim. Takže to je zbytečný.Chápej, že ona chce mermomocí se nacpat sem.
Já vůbec nevím co udělám až ji tu uvidim s kufrem. Stále doufám, že se to nějak ještě vyvrbí...
Možná se vážně pak sbalim,vůbec nevim,jak se zachovám v tu chvíli.
Pomalu mu to opakuju každej den, že ji tu nechci ať mě pochopí,ale jestli o tom přemýšlí,to nevim,do hlavy mu vážně nevidim. Moje máma mi řekla, že když se s ním bavila asi před půl rokem na tohle téma, tak odpověděl, že s ní by taky nechtěl bydlet, že ví jaká je. Takže to dost dobře teď nechápu. Jediný co mě napadlo, že mu dala nějaký peníze o kterých já nevím jako úplatek. Ale zase na druhou stranu ona by si pro korunu nechala vrtat koleno. Vážně nevim,začínám spekulovat a pořád přemýšlím o čem se bavěj, když já tam nejsem atd.Je to celý naprd. :-|
tay...víš,jak to je?Chlapi rychle zapomínají,teď,když už u nás ona nebydlí,a on ji vidí jednou týdně starou a nemohoucí,tak ji lituje,ale.....ona promluví,a ta zloba je tam!Takže mu to dojde,já mu sem-tam hodím nějakou vzpomínku,a vím,že už by mi ji na krk nepověsil.....když to položilo mě,optimistku s humorem...byla jsem jak chodící mrtvola,proboha!Já bych se o ni klidně starala,kdyby byly normální,že si ty lidi neuvědomují,že jsou odkázaní na pomoc jiných...takto k ní mám jenom odpor,hlavně za to,jak ubližovala mojí dceři...proto nedoporučuji společné bydlení nikomu.
tayllorko: pořád je to o tom, že pokud TY budeš 100%-ně rozhodnutá že TCHÝNI NE - tak prostě nebude. Jenže, i malý zaváhání (klidně i podvědomý) a tchýně a manžel to cítí...
100%-ní rozhodnutí vnímám jako: buď to bude podle mě - nebo nebudeme spolu. Přes to nejede vlak. - ne, to není vydírání. Prostě musíš Ty sama vědět, co chceš. A pokud si za tím stojíš, že prostě tohle ne za každou cenu... - tak to i manžel bude vnímat.
A bude ON stát před rozhodnutím, jestli Ty nebo máma.
Fakt to funguje... tyhle rozhodnutí. Jenže, nejde mít všechno, nejde se tomuhle rozhodnutí vyhnout a chtít aby to dopadlo podle Tebe ("bez práce" a bez rizika)... ;-)
martinka,fris: já to všechno dobře vím holky,děkuju za podporu. Nevím jak to dopadne a děsím se dne,kdy ji uvidim. Je mi z toho na nic.Nepřála bych tuhle situaci nikomu. Přitom by stačilo málo,jen aby manžel svý matce řekl,že bude lepší když bude bydlet jinde. Jenže jak ho k tomu přimět? On je beran,takže je s ním těžká manipulace. Nejde to ani po zlým ani po dobrým.Samozřejmě, že nám to spolu teď skřípe a jen kvůli tomuhle a on to moc dobře ví. Přesto s tím nic nedělá. To se mám na něj vykašlat? Proč mu to prostě v tý hlavě nesepne a neuzná, že to nemá lámat přes koleno?Ona by se sice nasrala,ale určitě by ho chtěla vídat, pže nikoho nemá. Všichni se na ní vykašlali a její vinou. Ale já bych byla šťastná jako blecha,kdyby to vzdala. Jenže ona nechce asi tím mi dokazuje, že ona je ta hlavní a já ta druhá a že nezmůžu s tím nic. Když odejdu,tak jí to vadit nebude naopak. Bude mít barák sama pro sebe, zahradu atd. Tudíž bude paní domu a já se budu krčit se dvěma dětma v malý místnosti u našich a našťastná taky.Prohrávám zatím a ona vede. Chci to změnit,ale nevim jak. Ono se dobře radí,ale hůř provádí. :-|
Neumím se přetvařovat a jsem hodně upřímná. Bohužel někdy ke svý škodě. Ale za tím, co jsem jí řekla si stojím. Takže ona moc dobře ví, že jí tu nechci a že by to nedělalo dobrotu. Evidentě je jí to ale jedno a dole už stojí novej sprcháč co si ona koupila v Polsku a chce ho namontovat do bytu. A to mě drtí ještě víc,že si kupuje věci,aby si byt pojistila, takže při prvním konfliktu by vykřikovala, že si vše zaplatila a byt je její.Proč ona chce jít přes mrtvoly??? :-S ]-(
Rodiče mi radí, ať se v tom teď nevrtám, že se do tý doby může stát ještě spoustu věcí. Ale co když ne? Prohraju. Buď odejdu a budu nešťastná nebo zůstanu a budu taky nešťastná,když ona bude o patro níž.
Tayllorko, ještě jednou.
Tohle není boj mezi Tebou a tchýní... Ale mezi Tebou a manželem.
Pokud je to, aby tchýně s váma nebydlela, pro Tebe prioritou - a to takovou, že buď to tak bude, nebo odejdeš - tak to manželovi řekni a pak to splň.
A pak uvidíš. Buď Tě nechá odejít - tj. vybral si mámu před Tebou - není nad čím brečet!!! Stejně by Vaše manželství tchýně rozbila, a ne ani její vinou, ale vinou manžela.
Rozhodne se pro Tebe - budeš vědět, že jsi u manžela na prvním místě a od tchýně budeš mít klid.
Jenže Ty chceš mít oboje, jistotu i manžela. Bohužel, to nejde. Teď je na Tobě, jestli se rozhodneš jít do risku s tím, že můžeš vyhrát. Ale můžeš i prohrát. Uneseš to?
Pokud to neuneseš, tak se rozhodni, že do toho nepůjdeš - ale pak s prominutím drž pusu. Protože ses rozhodla, si tchýni nechat nastěhovat do baráku.
Nechci být na Tebe zlá, ale je to Tvoje zodpovědnost a Tvoje rozhodnutí za Tvůj život. Nikdo Tě nemůže k ničemu nutit, jen Ty sama. Ale pak si nemůžeš stěžovat na to, že Ti tchýně ničí život... Tchýně je až pátý kolo u vozu v tom všem. Důležitější je MANŽEL - jeho vztah k matce a k Tobě především - a ÚPLNĚ NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JSI TY - je to Tvůj život.
Takže se rozhodni: chceš žít s tchýní v baráku - nemusíš dělat nic.
Nechceš žít s tchýní v baráku - toho se dá dosáhnout, ale jen když budeš riskovat. A to tak riskovat, že bydlení bez tchýně pro Tebe bude důležitější než riziko, že manžel dá přednost matce.
Pokud riskovat nebudeš, nemůžeš vyhrát. Prohraješ stejně.
Tak a jsem hnusná, ale jinak to asi nepochopíš. Což neznamená, že se podle mě musíš zařídit. Nemusíš. Je to jen můj názor. V menším rozsahu, ale 2x vyzkoušený v životě. Na menších situacích samozřejmě, protože nemáme děti, bylo to jednodušší. A zatím jsme spolu!!! :-) (nebylo to o tchýni)
... myslím, že potřebuješ příklad... tak z mého života:
- tenhle příklad je nevyřčený, ale fungoval. Chtěla jsem se vdát, bylo to pro mě důležitý, ale manžel (tenkrát přítel) se do toho moc neměl. Já vím, že bych ho bývala byla uhnala, ale to nebylo ono, nechtěla jsem to.
Takže jsem si - sama pro sebe - řekla, že pokud mě do 2 let nepožádá o ruku, tak bude konec. Prostě, nebyla jsem ochotná dýl čekat. - hele nevím, jestli bych to udělala nebo ne, ale tenkrát jsem se takhle rozhodla.
No a jsem vdaná. Pozor, tohle jsem mu neřekla, ale myslím, že to cítil.
Druhý příklad: manžel jednou přišel s tím, že už ví, co chce (ve vztahu)... - a že když to nebude fungovat... že nemůže zaručit, že spolu dlouhodobě vydržíme... (to bylo ještě před svatbou). Samozřejmě řekl konkrétně, to tu nechci rozebírat. Nejdřív jsem byla v šoku, protože jsem si myslela, že mě nechce!!! - pak jsem se uklidnila, a jak vidíš, jsme spolu, a od té doby jsme se vzali.
Jednoduše, on přišel na tak závažnou věc ve vztahu, která byla PRO NĚJ důležitější než zachování vztahu... - což chápu, že může být bráno jako "já bych měla být na prvním místě"... jenže já to beru, že já sama jsem na prvním místě pro sebe... i před vztahem a tím druhým.
Prostě, takhle to funguje.
Ahojda Tay, je mi to hrozně líto, co prožíváš a jsem úplně nasraná za tebe! To je kráva! A zrovna tak mě drtí tvůj manžel, ať už se mu sakriš rozsvítí, chlapovi jednomu! Drž se!!!
tay - nečetla sem to celý, snad přelouskám později - nemám ted´na vás holky nějak čas :-)
ale vcelku když to tak vezmu mi příde že jí moc řešíš a zbytečně se nervuješ, vykašli se na ní, tim že jí budeš mít někde jí nejvíc nasereš - ona ví moc dobře, že se z ní nervuješ a využívá toho, tak prostě jak psala marti změn strategii, nenech se nervovat, pošli jí v klidu někam
s tim placenim to byl jen nápad, kdyby na tom byla opravdu špatně - já nemůžu vědět zda je nebo ne :-N
jinak sem to měla na mysli spíš tak jak psala lu - prostě jí umlat´argumentama, že bydlet zvlášt´je lepší pro ni, né pro Tebe :-)
hele já mám tchýni nad hlavou, taky měla spoustu tendencí lézt nám ze zaíátku až do postele ale já řekla razantně ne a nejenom že sem to řekla, ale hlavně začala sem jednat !! takže sem vyměnila zámek od bytu ke kterýmu klíč už nemá a ona prostě když příde tak musí zaklepat, kecy jako že malej nejí a umře mám taky na denním pořádku - neposlouchám a když už to přežene tak jí to vpálim šupem zpátky typu bodejt by jedl, když do něj furt rejpete atpod.......... prostě si nenech kakat na hlavu ;-)
p.s. - jinak naprosto souhlasim s martinkou - u každýho člověka je na prvnim místě on sám - říká se tomu pud sebezáchovy :-) takže pokud jí rozumně vysvětlíš důvody, že pro NI bude lepší, že s Vámi bydlet nebude - typu je starší člověk potřebuje klid, děti moc zlobí atpod........ tak si prostě řekně, že pro ni osobně je lepší zůstat tam kde je nebo jít popř.do garsonky (klidně bych jí pomahla tu garsonku sehnat) a ty budeš mít klid ;-)
rozhodně bych to neřešila tim bud tvoje matka nebo já - protože se ti klidně může stát, že ti manžel řekne fajn tak matka a nemůžeš mu to mít za zlé - třeba proto, že nmechce aby byla sama třeba proto, že vás má rád obě abejt mezi dvěma mlýnskýma kamenama neni zrovna echt místo - třeba proto, že chce mít konečně klid
muži vážně spoustu věcí neřeší protože jim připadají malicherné a my ženy zas kolikrát děláme z komára velblouda přičemž nakonec zas tak o moc nejde anebo jde, ale lze to vyřešit v klidu a tak aby všichni byli spokojeni - není to lehké, ale zmákneš to ;-)
off topic - marti - jo povedla byla super, dneska večer se pokusim sem hodit nějaké fota jestli to pude, kdyžtak písni do IP budu ráda :-) , já ted´musim vyžehlit tu horu prádla co mi tu ty moji 2 kluci přes tejden nechali)
Hmm,asi to moc řeším,ale na druhou stranu,kdybyste jí znaly,tak byste to taky řešily.
Jako každá z nás žijeme trochu jinak,máme jinou povahu a jiný myšlení. My jsme se moc teď pohádali a vpodstatě mě manžel prosil ať zůstanu a ona že sem teda půjde bydlet,ať to dovolím kvůli němu a udělám pro něj ne pro ni. Hodně jsem brečela a on ví, že jsem z toho hodně špatná.
Chci po něm jednu věc,aby matce řekl, žá já si teda nepřeju s ní bydlet a jestli jí opravdu stojí za to,aby i přes tohle sem prostě bydlet šla a ať sama se teda rozhodne co je pro ní lepší. Při minulým rozhovoru mezi nima to totiž obrátila na něj a že to bude tak jak on chce,ať on rozhodne. Tak chci aby ona sama za sebe řekla teď a rozhodla se co bude pro ní lepší. Bydlet pod jednou střechou se mnou a s dětma,se kterýma určitě klid mít nebude,kterej ona si přeje anebo bydlet jinde a mít ten svůj klid.
Možná, že se rozhodne jinak než očekávám.
Teď to teda nebude na něm ale na ní.
martinka:tak na ten výběr jsem mu dala a skoro se rozbrečel a prosil ať neodcházím,ale ať to prostě zkousnu kvůli němu a veškerý pravidla si budu určovat já,takže při nějakým jejím vyskakováním atd. jí řekne, že bude muset odejít, pže dělá dusno. Chci tomu věřit a ve skrytu duše si přeju aby ten konflikt vyvolala ona co nejdříve po nastěhování, protože pak se jí zbavit bude jednodušší.
Asi si budete myslet, že jsem naprosto blbá a nestojím si za svým,ale tak to není, stojím,jen nechci aby ona nás rozdělila. Přesto jí tu nechci a nikdy chtít nebudu.
:-S
Víte, manžel je jinak skvělej, udělá co mi na očích uvidí,ale ne zase, že by to byl mamlas co si nechá všechno líbit. Ale můžu se na něj vždycky spolehnout a opřít. Je moc hodnej na mě i na děti a dělá první poslední,abysme byli spokojený. Do hospody nechodí, nekouří, nepije,je zábavnej atd. Má hodně kladů a ty přebijou jeho zápory,takže bych nerada,abysme šli kvůli týhle věci od sebe. Jestli mě chápete.No a hlavně já miluju jeho a on mě. Říká mi to hodně často, i ty kytky mi občas přinese, dáreček nebo mě vezme na véču atd.Takže si vlastně nemůžu stěžovat.AAsi budu muset přehodnotit svůj postoj k týhle situaci a fakt se nad to povznýst. Protože jinak budu dosmrti nešťastná a to nechci. Zároveň chci aby ona byla trochu soudná a zvážila její rozhodnutí. Já například kdybych byla na jejím místě a věděla, že nejsem vítaná v domě,tak bych se tam necpala a couvla bych. Ale vidim, že bezpáteřní lidi fakt existujou. :-|
Tay, Ty sama stejně víš nejlíp, jak to cítíš... - takže je to na Tobě, jak se rozhodneš.
Každý máme trochu jiný zkušenosti a tak radíme, hlavně podle sebe.
Pokud to chceš udělat pro manžela - tak udělej, to je ok. Ale pak teda, než se snažit už přestěhovanou tchýni zase vystěhovat... bych se snažila, aby to soužití aspoň nějak bylo skousnutelný, přežitelný. Tak držím palce.
... zhruba jsem nastínila situaci manželovi, abych znala názor chlapa - a jeho názor je jasnej: manžel si prý musí vybrat, jestli je pro něj důležitější jeho nová rodina - tj. manželka + děti - nebo jeho původní rodina - matka. Manžel se prostě snaží narvat dohromady 2 věci, které nefungují. Nebere si za to zodpovědnost a "hází" to na manželku.
martinka: no tvůj manžel na to má dobrej názor, souhlasím.
Jako já nebudu cíleně vyvolávat hádku,když už tak ať to vyleze z ní a hlavně aby byl manžel u toho,aby to ona pak nemohla převrátit. Takže asi tak. Pokud bude ve svým zalezlá a nebude se nám plýst do soukromí tak o.k,ale nemůže po mě chtít,abysme byly kamarádky nebo tak něco. Respektuju ji pouze jako jeho matku nic víc nic míň. Žádnej volnej čas s ní trávit rozhodně nebudu. To jí asi taky bude vadit,pže ona se musí pořád do něčeho montovat. Takže jsem vlastně sama zvědavá,jak dlouho to vydrží dělat si svoje věci a nemít tendenci se plýst do ostatních. :-p
Bych ti jí poslala na víkend,dám za to krk, že bys s ní nevydržela ani hodinu :-D Všichni co měli tu čest se s ní poznat z mojí rodiny,teď nechápavě kroutí hlavou a jejich první věta na danou situaci zní: bože, tuhle do baráku nééééé :-S Takže můj názor na ni není ojedinělý.
Jo a ještě něco: když manžel na Tebe jde stylem "já to chci, udělej to pro mě" - proč nezkusit to samý "ale miláčku, já to NECHCI, udělej to prosím pro mě" - a zadívej se na něj psíma očima...
Tohle totiž není argument... prostě chce, aby bylo po jeho, bez ohledu na všechno ostatní...
Víš... nešla bych na manžela stylem "tchýně je kr..." ale stylem "miláčku, ale já to s ní taky fakt nevydržím, mně ubližuje už jenom to, když je tady, už teď je mi z toho moc špatně, jen když na to pomyslím, fakt to nevydržím, zblázním se z toho... nebudu se moct starat o naše děti, budu muset brát antidepresiva... možná mě odvezou do blázince... přijdeš o mě a zůstaneš tu na všechno sám..." ... samozřejmě nelži, ale pokud to tak cítíš, tak mu to řekni. Ne jako že mu chceš rozkazovat... - ale tak, že fakt nevíš kudy kam a jsi z toho zoufalá. A to jsi.
Jen mu ukaž (a neschovávej si to v sobě), jak moc špatně Ti je, už jenom při pomyšlení, že tchýně je v baráku. Zatím mám pocit, že s ním bojuješ. Zkus nebojovat - spíš jako to "slabší pokolení" k němu vzhlédnout jako k tomu silnému chlapovi... a "apelovat" na jeho ochranitelský pud. On se připravuje, Ti svým rozhodnutím hodně ublížit. Je potřeba, aby to věděl, aby to vnímal a aby se rozhodoval s tím vědomím!
Pokud to chápe jenom jako nějaký "výstřelek" hysterické manželky... tak to moc fungovat nebude.
Pokud bude vědět, a fakt to k němu dorazí, ta informace - že se Ti právě chystá STRAŠNĚ ublížit - tak pokud je chlap, tak to neudělá. Držím palce.
Tím, že mu ještě jednou věc vysvětlíš - tak jak jsem napsala - tj. ukázat svoji slabost, bezbrannost, bolest, lítost, strach, děs běs a hrůzu... - a on to nechá k sobě dojít, tj. pochopí to a pocítí to - mohl by ještě obrátit.
Ber ho prostě jako svého spojence... ochránce... s důvěrou, která k tomu patří... - než jako soka v boji. Chlapi když bojují se "sokem v boji" tak většinou chtějí vyhrát.
MUŽ s ŽENOU nebojuje, tu chrání. Teda pokud si ta žena nehraje na chlapa, a nebojuje mužskými prostředky - to ji pak převálcuje jako jinýho chlapa a ještě na to bude hrdej.
To nefunguje,vyzkoušeno. ]-(
Přeci vidí, že jsem z toho nešťastná...V noci nespí stejně jako já,takže o tom přemýšlí určitě.Dělá chybu a podle mě to ví,ale u mámy nechce bejt ta svině, no.Stejně se to dřív nebo pozdějc ukáže,co bylo špatně. Pravda vždycky vyleze najevo. Tak já si na ten okamžik musím počkat. Nestěhuje se hned,ale možná až na jaře,tak se v tom už nebudu hrabat a pak uvidíme. Je pravda, že se může situace změnit do tý doby. Uvidíme :-)
Ale i tak díky ;-)
Tay - jo já chápu. Děkuji, Tvoji tchýni nechci, mám svoji. A tu si taky musím zpracovávat :-D Ale není to jenom o ní, ale i o mně, jak začínám zjišťovat. Tak doufám, že to bude lepší a lepší. I když společnou řeč taky nemáme.
:-)
Prostě, i když bude bydlet s váma, tak:
- ne abyste jí dávali klíče od vašeho bytu!
- prostě se k ní chovej, jako ke každému jinému nájemníkovi... - to, že bude bydlet v baráku, neznamená, že vůči ní máš nějaké povinnosti nad rámec toho, že manžel je majitel baráku, ve kterém ona bydlí.
No a - pořád je to hlavně o manželovi a jeho vztahu k Tobě a své matce.
Neschovávám se, všechny tyhle pocity jsem mu sdělila narovinu a ne nasraně,opravdu mi je z toho mizerně, nespím, nejím,brečim.Jsem troska a on to nejen vidí,ale i ví. Takže se nechovám jako hysterka,to vážně ne. Jen chci aby mě pochopil nic víc. Nic v sobě nedusím a debat na tohle téma u nás proběhlo už moc.Všechno ví a vidí.
Klíče od bytu ani od baráku k nám mít nebude. Bude mít samostatný vchod z předzahrádky jen do vlastního bytu. Tak aspoň že tak.
Škoda, že neexistuje něco jako převýchova tchýní,když je převýchova mazlíčků. Věřim, že by tam měli narváno :-p