Jakpak vycházíte s rodiči ženicha? A jak to máte s vzájemným seznámení rodičů? Znají se a plánují všichni čtyři svatbu s vámi nebo se uvidí poprvé až na svatbě?
Já tedy vycházím dobře, jen nesnesu manželovu babku.Svatbu jsme si zařídili s manželem celou sami od ááá do zet.S mojím otcem jsme je seznámili asi měsíc před svatbou.
já si dlouho vychvalovala,jak má přítel fajn rodiče,do ničeho nám nekecali,ani když jsem u nich přechodně bydleli.před svatbou to ale byl docela horor,tchýně mi fakt dávala zabrat a budeme mi trvat než se přes to přenesu.naštěstí si frekvenci našich návštěv můžeme regulovat sami,takže když k nim jdeme,tak se vždycky nabiju sílou a vyrazím s pocitem "snad to přežiju".krom svatebních příprav mě ještě docela deptá narážkama na mou lepou postavičku,asi si myslí,že když mi to nenaznačí,tak si nevšimnu jak vypadám.........
Přítelovi rodiče jsou v pohodě. Do ničeho nekecají, vycházím s nimi úplně perfektně, jako by byly moji "vlastní". Znám se s nimi už 7 let, po celou dobu mě berou do rodiny, tak snad jim to vydrží. ;-)
U mých rodičů to bylo horší, ti mého přítele nesnášeli, protože přišel o práci před několika lety a proto jsme spolu chodili asi 2 roky potajmu, ale vydrželo to. Teď na něj nedají dopustit, a můj táta ho bere jako syna (kterého se nikdy nedočkal), (až mi někdy přijde, že ho mají radši než mě.. :-) ). Ale to je dobře.
Do zařizování svatby nám nikdo z nich nekecá, moje mamka má stejný vkus jako já, ale jenom radí a pokud se neshodnem, je to po mým. 8-) Všem, kdo mají jakékoliv problémy přeju,ať se přes ně přenesou a nenechají si do ničeho mluvit. Bude to v pohodičce :-)
Tak já vycházím s tchánovci taky dobře, do ničeho nekecají a podřizují se tomu, jak to chceme my :-)
Horší je to s mou mámou, ta má představu, jak by měla svatba vypadat a začíná nám to zařizovat podle svého gusta.... takže konflikty
My to máme sice zadlouho, ale nebojím se ani tak tchýně jako své zakřiknuté mamky. Mám strach, že se v ní probudí cosi hrozivé, co nebude komandovat a nařizovat, ale pouze kradmo komentovat a kritizovat :-D Naopak tchýně je společenská ženská, se kterou si asi tři roky tykám a má vkus, který je a) dobrý, b) nikomu ho nevnucuje.
Ale to se všechno teprve uvidí 8-)
Já vycházím s přítelovými rodiči velmi dobře a je to i naopak.Svatbu si většinou zařizujeme sami,nebo s mojí mamkou, ale vše společně probíráme,jelikož svatbu nám platí rodiče. :-)
Rodiče jsme navzájem seznámili asi po roce našeho vztahu a myslím,že spolu vychází dobře.No uvidíme co se v kom vyklube až bude pod stresem.Snad to bude v pohodě.
M máme s přítelovými rodiči také velmi dobře. Oni mě už znají a vědí, že jsem kapku držtička a řeknu jim narovinu i svůj názor. Musím říct, že máme super vztah. Svatbu si zařizujeme s přítelem sami a řekli jsme to obou stranám, že nechceme žádně financování. Bereme se my dva, tak si to taky zaplatíme, a jestli nám pak budou chtít něco dát, ať jako svatební dar. Zdar :-D
Já jsem na tom s tchýní trochu hůř... Možná je to tím, že bydlí kousek od nás, takže se jí prostě nevyhnu :-( Vyřešili jsme to tím, že s ní svatbu prostě neřešíme, pouze ji postavíme již před hotovou věc a ona už nemá co řešit. Strašně ráda pořád něco řeší, hlavně věci někoho jiného, ale stejně nic nevyřeší a nezařídí. Svatbu si hlavně zařizujeme sami a s mými rodiči. Rozhodně si nenechám do ničeho mluvit ]-(
Já mám tchýni docela v pohodě, akorát byla dost nemocná a je z ní takový morous. Když u nich nejsem tak se chová jinak, předemnou je milá :-S Přítel už tam jezdí jen tak jednou za 14 dní, nerad se hádá. Hodně si padli s mým tátou do oka, chodí spolu na pivo, jezdí i na chatu :-) Jinak nám do svatby nikdo nějak nekecá, máma jde semnou o víkendu po obchodech schánět bižu a koukat po takových těch holčičích pitomostech :-)
Já jsem se rozhodla mamku nikam moc nebrat, aby mi nazačala nic vnucovat. Jenom jí to vždycky nadšeně popíšu, když to budu mít koupené. A vybírat to budu s nějakou kamarádkou nebo sestrou. Mamku pak vytáhnu do obchodů, aby si sama udělala radost a koupila si něco na svatbu, aby se cítila dobře a pohodlně. :-)
S příletovými rodiči vycházím perfektně, skorotchýně je pro mě druhá máma. Rodiče jsme seznámili chvilu po tom, co jsme spolu začali bydlet a od té doby se vídají u nás. Naštěstí spolu nic neplánují ;-) , ze začátku jsme se všichni sešli, dali hlavy do hromady a vyřešili vše (ne)důležité :-D A teď už to s partnerem chystáme sami a hotovo. I když ruku na srdce: vlastní máma mi do toho taky pěkně kecá...
Pro pepulku:
to děláš dobře,že s tchýní svatbu neřešíš. Pro mě to byl ten moment,kdy věci přestaly fungovat.Chtěla jsem manželovým rodičům dát pocit,že jsou součástí příprav a že je jejich názor pro nás důležitý a pak jsem se nestačila divit,jak se tchýně rozjela-zkritizovala mi vše,nejraději den poté,co jsem to závazně objednala...
Tak jsem si užila průpovídky typu "když nebudu mít červenou kytku,tak je mi jedno,co objednáš...atd.",no radost :-|
Pro macika:
přesně jak píšeš, nejhorší je, že mi na rovinu neřekne, co si myslí, pořád se tváří, že je všechno O.K. a pak se dozvím, že mi to za zády kritizuje (se svoji maminkou :-|, no radost ). To mi přijde fakt nefér, raději bych si to s ní vyříkala na rovinu.
Včera si stěžovala, že nemá vůbec žádný přehled o svatbě a z toho mám VELKOU radost :-D
Pepulce:
silně mi to něco připomíná, u nás taky první návrhy proběhly v pohodě, samé přikyvování a postupně se provalilo,že se jí nelíbí skoro nic. Pro změnu mě pomlouvala hlavně se svojí sestrou. Máme my to ale těžký :-)
Já mám měsíc a půl po svatbě a musím říct,že na návštěvu ke tchýni se zrovna nehrnu,naštěstí manžel je tolerantní a dává mi čas,abych si to zpracovala.....takže když se vidíme jednou za tři týdny ( a to bydlíme o patro od sebe), tak to překousnu a vynadávám se až doma...
já to mám s rodiči přítele celkem fajn, nic s nimi neřešíme, vždycky je postavíme až před hotovou věc a ani se s nimi o ničem neradíme. Je to naše svatba, a všichni jsou tam pro nás, ne my pro ně, takže bude všechno jen podle našich představ. Ani moje mamka mi do toho nemluví (nemá ze svatby moc radost), ale když potřebuju radu nebo pomoc, tak je to v pohodě.
No jak to napsat. Ona si pro mě prostě představuje jiného partnera, staršího, mě je 25 a přítel je o rok a půl mladší, takže vlastně ještě ne úplně vyzrálý chlap, ale mě to vůbec nevadí. Mamka si asi představuje chlapa, který je inteligentní, je s ním sranda, na co šáhne to se snad samo zpraví, doktor, právník, galantní, pohledný, prostě myslím, že hledá kombinaci chlapa, který neexistuje, protože nikdo není dokonalý a každý má své chyby, já taky nejsem žádný svatoušek, je mě někdy dost (nemyslím tím, že jsem do větru, ale mám složitou povahu). No každopádně, když o tom s někým mluví, tak je to tón jako že asi jdu na elektrické křeslo nebo co, prostě cítím i z toho jak mluví, že jí to vadí. No co, mě přijde, že se svatbou moc věcí nezmění, jen prostě budeme patřit jeden druhému i před okolním světem a úřady. Nechci žít na hromádce, chci příští rok dítě, tak se snad uklidní :-)
Kris, tak já si myslím, že mamka má v hlavě ideálního partnera. To je jasný, že každá maminka c¨chce pro své dítě to nejlepší a hlavně, nikdo dokonalý neexistuje, (v mužské podobě vůbec ne :-) ). myslím si, že mamka kapku žárlí, hlavně si myslí, že tě ztratí, ale ono to tak není. Neboj, ona až tě v tu sobotu uvidí oblečenou do bíla či krémova atd, upravenou a nalíčenou, myslím, že kapku změkne a uvědomí si, že jsi šťastna, a že jste spokojeni!!!
Jenže ona o mě nepřijde v žádném slova smyslu, protože my budeme mít byt u nás v domě. Takže vlastně budu pořád doma. Nechci aby měla radost až pak, chci to s ní prožívat už teď. Nechci mamce křivdit, vím že mě ráda, ne moc lehký porod, ani můj život, nemoci a tak, chápu jí, ale chci aby byla spokojená. No uvidíme. Díky za podporu :-)
Ahojky - u nás je to až trapně ukázková pohoda - se skoromanželovými rodiči vycházím skvěle - dokonce mám u nich nahlášené trvalé bydliště (i když bydlíme s přítelem jinde :-D ). Tchýně má 2 kluky, takže si svatbu užívá spíš se mnou, protože vždycky chtěla holku, takže peče koláčky nosí mi na ochutnání jestli je chci takový nebo jiný - nekritizuje, nevnucuje, ale opravdu pomáhá. A moje mamka je ke svatbě taková trochu chladná - už vdávala moje 2 ségry, takže jí nic nemůže překvapit :-D
Ale i jinak máme fakt super vztah - někdy když přítel jede služebně přes víkend pryč tak jsem u jeho rodičů, abych se nenudila sama doma - a jeho mamka se o mě vzorně stará a vyváří mi :-D
Závidím vám všem, které máte se svou tchýní dobrý vztah, protože já to nemám nic moc. Teda ona se tváří, jako že jsem zlatíčko, všelijak mi podstrojuje a tak, ale pak se zpětně dozvídám, jak mě za zády pomlouvá a nejhorší je, že pomlouvá i mou mámu, se kterou se viděli jen jednou v životě asi na půl hodiny. Prý že je divá a tlustá, přitom má mamka má skvělou postavu (170cm/60kg), na to, že jí bude brzo padesát vypadá skvěle a naopak tchýně má pěknou nadváhu a tak to asi mojí mamce závidí, nebo co. Hrozně mě tyhle řeči mrzí a už ani nevím, jak se mám před ní chovat, protože vím, že ať udělám co udělám, tak mě pak pomluví. Proto mám i ze svatby docela strach, jak to všechno dopadne, jestli tam nebude nějaká hádka a tak. Myslíte si, že se dá takový vztah ještě vůbec zlepšit?
Holky, musíme to nějak přečkat a vydržet. Bereme si jejich syny, jejich zlatíčka, tak to váte, že nebudou moc jásat. A s tchýní nebudete celý život, ale s Vaším miláčkem, takžë vydržte to do svatebního dne a pak se to změní. Oni si myslí, že jim je krademe ]-( Ale opak je pravdou, vždyť mi je budeme hýčkat a starat se o ně. Vždyť je milujeme a proto se bereme! :-D
Marinko,mě tchýně taky pomlouvá(ale asi to není osobní,ona prostě ráda pomlouvá) a docela jsem z ní byla po svatbě špatná a pak mi moje mamča řekla,že když k nim jdu,tak nemám přemýšlet nad tím,jak to zas bude hrozný,ale že má vysílat pozitivní energii-naposledy,co jsme tam byli, jsem měla radost z nové pracovní nabídky,takže to docela šlo a je fakt,že jsem její blbé kecy snášela tak nějak líp (dokonce mě nerozhodily ani poznámky typu:"všichni se ptají,kdy už budete mít rodinu a já jim musím vysvětlovat,že ty ještě nechceš..."-přitom zatím nechcem oba a máme k tomu dobré důvody).
Tak to zkus taky,její povahu asi nezměníš,ale třeba ti to pak bude trochu víc jedno.. :-)
Macik, asi mi nic jiného nezbude, než se k ní snažit být co nejvíc milá a brát ji takovou, jaká je, protože ona se opravdu nezmění. Já třeba někdy vidím, že se snaží, ale někdy stačí fakt hrozně málo a zase jsem ta špatná. Třeba se s přítelem díváme na film a ona přijde a chce si vykládat. Tak jí řeknu aspoň pár vět, aby se nenaštavala a pak se dozvím, že příteli řekla, že to je hrozný, že už se s ní ani nebavím.. Naštěstí přítel je vždy na mé straně, pokaždé se mě zastane, protože ani on s ní nemá dobré vztahy a už se nemůže dočkat, až budeme mít po svatbě a zmizíme co nejdál..Ale někdy mě to fakt hrozně mrzí, hlavně když slyším, jak některé holky mají z tchýně druhou maminku..
Já mám vtahy zatím dobré s tchýní, ale rozhodně ji maminko neříkám ani nechci. Já mám maminku jednu a u toho zůstanu. Říkám ji jménem a je to rpo nás obě lepší. Teď má období, že je kapku nabroušená. Myslím, že ji kapku dochází, je její syn se bude ženit a už nebude "její" ]-( Takže je zaujatá a říká, že je sama a že si jí nešímáte.
Tak čekám a doufám, že se z toho dostane a bude v pohodě. Rozhodně ji nechci utěšovat, ani nevím, ikdyž máme dobré vztahy, jestli by to chtěla a jak by to přijala :-(
Takže každá máme kapku s nima problémy. :-)
tak u mě je to asi takhle...na začátku našeho téměř desetiletého vztahu to byla "hodná maminka", pak asi po roce, kdy jsme spolu začali "spát" a ona chtěla, aby její synáček jezdil v noci domů, tak to byla "maminka", od tý doby, co jsem dostudovala a šla pracovat (o bože, já se těch vnoučat od vás nikdy nedočkám.....), tak už je to tchýně, protože tam jsme jezdili skoro rok a půl každej víkend a krom těch řečí jsem musela vařit pro celou familii a ještě všude uklízet, a vždycky, když měl tchán nebo tchýně narozky, tak jsem byla jediná, kdo dělal chlebíčky a koupil šampáňo a nějakej dárek ( a to má můj přítel ještě ségru, která bydlí vedle nich, jenže má 2 děti, což je devíza, kterou ničím nepředčím) a nakonec jsem si vždycky!!!! vyslechla, jak se mám dobře, že nemám žádný starosti a že nic nedělám.....tak už mě to nebaví a od tý doby, co máme vlastní byt, tak tam skoro nejezdím, takže když přijedeme, tak mi tchýně vlepí pusu, že je hrozně ráda, že jsem tam (no hlavně, že jsem jí přivezla synáčka, že!!!!) a tchán se těší, že aspoň bude nějaká dobrota, protože taky jako jediná vařím a peču s radostí.... :-(
jééé, to jsem si postěžovala, takže nevěšte hlavy, jak říkám já: ...lepší už to nebude..."
no když to tady čtu,tak si znova uvědomuju,že mám vlastně docela štěstí-tchýně sice prudí,ale manžel, i když rodiče miluje,se jí nikdy nezastává a navíc i když bydlíme v jednom paneláku,tak si návštěvy regulujeme sami,oni k nám skoro nechodí-takže je to sice někdy těžký,ale přežít se to dá....
Naprosto souhlasím s prckem, já bych taky nedokázala tchýni říkat maminko, i když jí mám ráda. Ale maminka je pro mě jen moje maminka a tohle je maminka přítele, ale ne moje. Stejně tak bych asi nebyla nadšená, kdyby přítel říkal mojí mamce maminko. Já si na tchýni stěžovat nemůžu, je docela v pohodě, i když občas má samozřejmě taky nějaký ten úlet - jako že neví, jestli je zvaná na svatbu, když nic nezařizuje apod. Nebo děsně ráda organizuje a radí, takže jí staršně dlouho trvalo, než se smířila s tím, že nám nezařizuje svatbu ona, tím spíš, když staršímu synovi jí zorganizovala kompletně celou včetně prstýnků - a jaká to byla svatba! :-) Ale naštěstí v tomhle přítel stojí pevně na mé straně a zařizujeme si spolu, takže to je taky v pohodě - zvykla si, i když občas si taky pořádně rejpne nebo zkusí s něčím vylézt. Ale samozřejmě jednotlivě na každého zvlášť - ne dohromady, asi si myslí, že pak nejsme tak pevní v názorech. Ale stejně jí to není nic platné. ;-)
Já mám týden po promoci a je to se skorotchýní čím dál horší ]-( Do promoce, kdy jsem byla ještě studentkou se to dalo vydržet, ale teď už se se mnou normálně nebaví. Přítelovi "nenápadně" naznačuje , že ženský jako inženýrky jsou na nic, doma neuvaří atd. Jen doufám, že to do svatby nějak vydržíme. Při gratulaci ke státnicím mi přála, že doufá, že toho nikdy nebudu litovat, že jsem šla studovat :-| Naštěstí přítel stojí jednoznačně na mojí straně, a tak jedině se to dá překonat. Rozhodně si od ní nenechám zkazit jedno z nejkrásnějších období života 8-)