pavko, to je indivudální..mám kámošku, která žije ve spokojeném manželství už osmej rok...znali se 3 měsíce, otěhotněla, vzali se...a teď mají druhý mimčo a žijou spolu velmi velmi šťastně... ;-) a znám takový, co se znali 5 let, vzali se a do roka se rozvedli...takže na to nějakej recept určitě není... :-D my jsme s mým manželem 10,5 roku, ale vzali jsme se loni v září..prostě nám to ke štěstí nechybělo..ale my jsme se poznali v sedmnácti....tak jsme času měli dost, ne... :-D
prave mi prijde,ze se vsichni znate roky a svatbu planujete az po uvazlivem rozhodnuti :-D Ja jsem s pritelem 5 mesicu,pristi rok se chceme brat a o miminku meleme skoro od zacatku :-N A to upozornuji,ze jsem jeste donedavna litala po svete a na nejake usazovani nemela vycleneno ani 5 vterin uvazovani :-D Mam pocit,ze je to ono.Ze jsem si konecne,po par nepovedenych,ale dlouhodobych,vztazich jista.Ze vim co chci...JEHO.-) Citite to nekdo obdobne? =-)
pavla.exit já jsem věděla sice, že je to on asi po tom půl roce, ale bereme se po pěti letech...zatím nějak nebyl důvod ke svatbě, navíc od sebe bydlíme dost daleko, ale min.rok jsme se rozhodli, že do toho praštíme.Pokud to tak cítíš a pár vztahy jsi prošla a tvůj přítel tě dokázal tak změnit, tak do toho jdi.Já jsem byla stejná jak ty, než jsem potkala přítele, tak jsem nechtěla slyšet ani o svatbě ani o miminku, no a jak jsem ho potkala, tak bych mimčo měla hned a svatba s ním mě také láká(přitom u bývalých partnerů tak tomu nebylo...) ;-)
consti:pavka...ale nevadi ;-) presne,presne,presne!citim to tak,jak pises v posledni vete.Bojim se jen toho,ze pristi rok dodelavam skolu,takze spolu moc nestihame bydlet(jen vikendy,zkouskove obdobi apod.)a zvykat si na sebe.Ale mne prijde,ze jsem se diky nemu zklidnila,takze i to,co mi vadi a u jinych partneru bych to netolerovala,akceptuju...
pavla.exit ja na tom byla moc podobne.. vztahy jsem spise prochazela a utikala ve chvilich, kdy to zacinalo vypadat nejak vazneji a pak jsem potkala sveho nastavajiciho a najednou je vse jinak. Ze se vezmeme jsme se rozhodli po necelych trech mesicich.. ;-) Ani jsem tomu sama nemohla uverit, ale od naseho rozhodnuti uplynul vic nez rok a ja jsem si nebyla v zivote nicim jistejsi - vim,ze on je prave ten, s kterym chci zit... Myslim si, ze pokud to tak clovek citi, tak pak nezalezi na tom jak dlouho jste spolu. Hodne stesti. :-)
Ahojky, já jsem věděla, že je to ON hned když jsem ho poprvé uviděla,sice zvláštní,ale je to tak :-) A vlastně po půl roce jsme tak nějak vážněji začali mluvit osvatbě a teď v dubnu(po roce a půl)se bereme!:-)
Vedela jsem to od zacatku :-) Stacilo mi na to prvnich pet vterin, i kdyz jsem predtim rikala, ze laska na prvni pohled neexistuje, a ze nejlepsi pohled na lasku na prvni pohled je pohled druhy :-)
Ale bereme se po skoro deviti letech... - i kdyz zit jsme spolu zacali skoro hned, protoze jsme od sebe byli z mest vzdalenych 120 km, tak to moc nebylo na kratkodobe navstevy a chozeni na rande na vecer.
Dostatecne dlouho - to je individualni :-)
Ahojky, já jsem to tak nějak věděla, že je to ON, asi po 3/4 roce chození a to na svatbě brášky loni v červnu... Jen jsem tak seděla a přemýšlela, jaké by to bylo, kdybychom tam stáli my a říkali si ANO a prostě jsem někde v hloubi duše cítila, že bych to opravdu chtěla... Že jsem připravená na ten velký krok a chci s ním strávit svůj život a být s ním šťastná. O svatbě jsme začali mluvit asi v listopadu no a letos v září se budeme brát... Také jsme od sebe bydleli asi 100 km, takže jsme se nemohli jen tak navštěvovat, takže jsme spolu začali tak nějak bydlet v létě a začali si na sebe zvykat... Ale je to čím dál lepší a mám pocit, že se do něj zamilovávám čím dál víc... x-)
Pavla exit---tak já jsem s přítelem 2roky a brát jsme se chtěli už loni. A to tak nějak cítíš,že s ním chceš udělat něco co by jsi s jiným předtím neudělala.A záruka na štěstí není nikdy.Mám kamarádku a ta má přítele půl roku a je ted těhotná a za 3 týdny se berou,ale svatbu začali plánovat dřív než mimi.Pak je vše na vás většinou na ženské jaký ten vztah (teplo domova) bude.
ahojky,my se budeme brát po roce známosti,mám půl ročního chlapečka za svobodna,protože jeho otec ho nechtěl a nemá o něj zájem.Našla jsem si ještě v těhotenství přítele,že bysme se chtěli vzít jsme si řekli už po třech měsících.
Pavko já svého manžela poznala v období, kdy jsem v pátek hodila kabelku do rohu a vrátila se v neděli totálně vyřízená z paření :-D Manža mi od pohledu nebyl vůbec sympatický, ale začali jsme spolu udržovat vztah. Navzájem jsem se nazývali fyzickými přáteli ;-) Najednou jsem zjistila, že u něj vlastně bydlím a domu chodím jen pro čisté prádlo. Po 3 měsících jsme si sehnali vlastní podnájem. On bydlel s bratrancema a já s mamkou. To, že je to ten pravý jsem zjistila zhruba po půl roce. ¨Prostě to přišlo ze dne na den. Nesmírně jsem se vyklidnila a poprvé ve svém životě začala plánovat budoucnost. Po roce jsme šli do vlastního a rekonstuovali. Skončili jsme loni na podzim a začali plánovat svatbu.Dřív jsme o ní nikdy nemluvili. Brali jsme se po 3 letech. No a teď už jen to miminko ;-)
Moji známí a kamarádi dodnes nezkousli tu proměnu, ale mě partnerský život hrozně baví a strašně si ho užívám. Už bych neměnila za nic na světě. Manžel mě naučil si život užívat ne ho jen žít ;-)
Moc to neřeš. Pokud to tak cítíš, je to On.
Hodně štěstí.
Ahoj,
taky se pridavam, my se sice bereme po peti letech, ale ze je to ten pravej, jsem vedela, hned jak jsme spolu zacli chodit :) (v te dobe jsme se znali asi rok).
Přidávám se: taky jsem věděla strašně brzo, že je to ON, se kterým bych chtěla být až do smrti. O svatbě jsme spolu vážně začali mluvit po půl roce, po roce i před kamarády. Ale brát se budeme až skoro po třech letech.
Tak to ja jsem to od prvni chvile nevedela, i kdyz jsem byla zamilovana, ale neumela jsem si predstavit, ze s nekym budu cely zivot - taky mi bylo jen 16 :-) Ale postupem casu jsem zjistila, ze to je vlastne prima predstava a cim jsem starsi, tim je tenhle pocit silnejsi, takze to nakonec dospelo k tomu, ze se po 10 letech v lete bereme a ja si jsem naprosto jista, ze to je ten pravy :-)
Ahojky meggie, tak to ja jsme na tom stejne. Ja jsem take od prvni chvile nevedela, jestli je ten pravy.... Jenze mi bylo 17 a to jsou jiny pocty... :-D Ted je mi o 8 let vic a brouzdam po tomhle servru :-o :-) O svatbe spolu sice nemluvime, ale tak nejak vime, ze se vezmeme. Jen otazkou je kdy..... s nasim tempem to stihnem nejdriv za 2 roky, takze po 10-ti lete znamosti :-D
Ahoj, my spolu budeme za necelých 14 dní 2 roky ( od první pusy :-) ) a tak nějak mě o tom, že ON je ten pravý, přesvědčoval sám. A vlastně přesvědčuje dodnes a pořád. Je to jediný mužský, kterému jsem kdy řekla, že ho miluji a jsem přesvědčená, že už to také nikomu jinému nikdy neřeknu. Budeme se brát toto léto v červenci a někdy mám pocit, že se na to těší ještě víc než já...což není pravda ;-)
od segry kamoska se vdavalo po necelym pul roce znamosti a klape jim to super, ja se vdavala po roce a pul a to ze ten pravy jsem vedela asi po trictvrte roce...Na delce znamosti fakt nezalezi, musis si byt proste jista ze je to ON...
evar:prave...ti ostatni me presvedcovali akorat o opaku.Ze vdavani a rodina neni nic pro me a ze nez bych si vzala nekoho z nich,to radeji zdrhnu zase do USA.Tenhle je svym chovanim zapricinuje pravy opak...uz se me nezbavi :-D
My se bereme asi po dvou letech,ale ze je to ten pravej jsem vedela asi po 4 mesicich,kdy jsme se planovane rozhodli ,ze spolu chceme mimco.Ja nechtela svatbu,rikala jsem ze dite neni duvod ke svatbe ;-) nakonec me ale jeste tehotnou prekecal a svatba bude za par dni ;-)
My jsme se znali půl roku, kdy jsme už oba věděli, že se chceme vzít. Já už mám jedno manželství za sebou a když jsem se vdávala poprvé, tak to bylo z úvážlivosti a po dlouhé známosti, ale teď jsem to tak cítila a moc jsem svého nynějšího manžela chtěla. Prostě jsem to cítila a bylo to tak jiné ve srovnání s prvním manželstvím. Rozhodli jsme se letos v dubnu po půlroční známosti, že se vezmeme a svatba byla za dva měsíce. Vzali jsme to hopem, ale i po tom prvním nevydařeném manželství jsem věděla, že HO strašně moc chci. Tak ho mám! ;-)
Musím souhlasit s marki: První svatbu jsem měla po 5 letech vztahu ve 22 letech a rozvedla jsem se po 2 letech . . .zestárla jsem a zjistila, že chci žít jinak, ne tak jak jsem to měla s ex. Ale netvrdím, že jsem si nemyslela, že to je on . . . před svatbou bohužel už moc ne . . . dnes mám svatbu po necelých dvou letech a to, že je to on vím od prvního víkendu . . . Já si myslím, že nám co jsme vyzkoušeli více vztahů partenrských se ten "ON" poznává díky zkušenostem trochu lépe. . . takže výsledek: Myslím, že není žádný metr na to po kolika letech se brát, ale těm starším se možná poznává ten "ON" lépe . . .