Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Dlouholetý vztah - krize

Profilova fotka
Zdravím vás a hned na začátku musím vysvětlit, proč zakládám diskusi :-) Očekávám, že bych si díky vašim příspěvkům (názorům či zkušenostem) mohla urovnat myšlenky v hlavě... Je to 13 let co jsem se seznámila s mým mužem (nejsme svoji, ale po těch letech mi nepřijde trefné ho nazývat přítelem). Cca půl roku po seznámení začal rozjíždět firmu od úplné nuly a já mu byla společníkem ve firmě a plýživě čím dál méně partnerkou. První krize přišla tak někdy kolem 7 roku a druhou přožívám nyní. Záměrně píšu jen za sebe, protože můj muž nemá pocit, že je něco v nepořádku :-( Když jsem se mu to snažila vysvětlit s čím mám problém, byl naštvaný a říkal že moc přemýšlím... Je pravda že od doby, kdy jsem před 3/4 rokem měla vážnou dopravní nehodu přemýšlím hodně. Vzhledem k tomu že jsem se dostala do blízskosti smrti změnilo to můj pohled na svět. Bohužel v době, kdy jsem se z nehody začala dostávat mi zemřela náhle z plného zdraví babička a milovaný dědeček odešel za babičkou i přes veškerou naši lásku k němu o tři měsíce později. V tu chvíli se mi zbortil domeček z karet a já se musela odrazit ode dna. Kvůli autonehodě jsem přišla i o práci a musela si hledat jinou. Za celou tu dobu od nehody jsem byla jen jednou obejmuta a o pochopení také nemůže být moc řeč. Našla jsem si psycholožku a sezení s ní mi celkem pomáhá vidět věci z jiných úhlů, ale za hodinu sezení se toho moc neprobere a hlavně těch věcí k řešení je spousta. Vyhledala jsem jí původně kvůli vyrovnání se s autonehodou a osobní věci s ní řeším jen okrajově. Začala jsem pracovat na sobě, zhubla jsem a začala jsem se více starat o to jak vypadám. Pořídila nové oblečení, zařadila do diáře kadeřníka a asi dojde i na kosmetiku :-D Ale moje citová vyprahlost jak bych tento můj stav definovala mi nedává spát! V nové práci jsem se dala do řeči s jedním kolegou z jiné pobočky a ukázalo se že si celkem rozumíme. On je ženatý a já zadaná. Problém je v tom, že mám pocit, že náš přátelský vztah začíná přerůstat v mimopracovní a jiskření mezi námi pociťuji asi nejen já, ALE! Za sebe si kladu otázku co vlastně chci. A jak toho docílit... Samozřejmě nechci zahazovat za hlavu 13letý vztah a zahořet láskou k někomu koho vlastně ani neznám. Ale zase na druhou stranu, dá se rozdmýchat oheň ve vztahu po 13 letech? Mám pocit že v našem případě těžko, protože můj muž má klapky na očích a mě už dochází síla s tím něco dělat. Ale chtěla bych aby se můj muž stal pozorným, aby mu na mě záleželo, abych měla zase motýlky v břiše když uvidím jeho jméno na display mobilu, ale zatím mám tento stav jen s tím druhým :-/ A bohužel s mým mužem mám pocit, že kdybych mu řekla, že jsem si našla někoho jiného, že by mu to nevadilo. To jsem mu ostatně i řekla, ale neodpověděl mi na to :-( Co si o tom co jsem napsala myslíte vy? Máte podobnou zkušenost? Osobní či ze svého okolí? Co mi poradíte?
Odpovědět
1
2
Profilova fotka
Já si myslím, že to bude dosti složité rozdmýchávat oheň po tak dlouhé době vztahu. Určitě by to ale šlo, jenže by musel partner mít stejný pocit a nemyslet si, že je všechno v pořádku... Já měla úžasného přítele, přes 5 let jsme spolu bydleli, ale tak zhruba poslední rok vztahu jsem měla pořád pocit, že to chce změnu, koukala jsem po jiných, sem tam zašla s kamarádem na jídlo atd...nikdy na nic víc nedošlo,ale myšlenky byly..zpětně jsem zjistila, že u bývalého přítele to bylo to samé...prostě postupem času to mezi námi tak nějak vyprchalo a každý jsme se chtěli vydat jinou cestou, protože mezitím, co jsme byli spolu se nám oběma změnily zájmy - já chtěla výletovat, on byl spíš domácí typ...vlastně jsme se omezovali. V posteli už nám to taky moc neklapalo, nebyla chuť. Tak jsme se shodli, že to ukončíme s tím, že se sice máme rádi, ale budeme raději mít krásné kamarádství s člověkem, kterému věříme, než neklapající vztah...tudíž jsme to cca po 7 letech ukončili a oba nyní máme krásný "nový" vztah a zároveň kamaráda, za kterým můžeme přijít s čímkoli :) Každý vztah má větší či menší problémy a určitě je dobré se snažit je řešit než se rozejít kvůli první blbosti, co přijde, ale když už trvá delší dobu pocit nespokojenosti, tak si myslím, že není dobré udržovat něco jen proto, že už to trvá dlouho, že se nechce něco měnit, že... Nechci tím říct, že nemá smysl zkoušet něco vrátit zpět, jen píšu osobní zkušenost a pohled na věc :)
Odpovědět
Profilova fotka
Nevim kolik ti je, jestli planujete deti, atd. , takze mozna bude muj nazor uplne mimo.. ale pokud v podstate zadne zavazky mezi sebou nemate, tak byt tebou, tak bych se zkusila osamostatnit (a tim zaroven i partnera donutit starat se sam o sebe), bud vam ta odluka ukaze, ze se vam styska a zacnete si opet cenit jeden druheho a toho co pro sebe navzajem delate a ani si to neuvedomujete.. a nebo zjistite, ze je vam takhle lepe a budete mit oba prilezitost pustit se do neceho noveho... chapu ze 13 let vztahu se neda jen tak zahodit, ale uvedom si, ze mas pred sebou treba jeste dalsich 15, 30 nebo i vice let vztahu s nekym, s kym bys mela byt prece stastna... urcite se ale neupinej na zenateho kolegu, muze z toho neco byt ale ve vetsine pripadu z toho bude jen romanek a zlomene srdce.. pokud chces zmenu, tak to udelej predevsim kvuli sobe a vyhradne pro sebe..
Odpovědět
@dafneee Ahoj, myslím, že na tvém místě bych se nejdřív snažila zjistit, jestli svému muži ještě stojím za to. Neboli sem tam bych večer zašla na vínko (třeba jen s kamarádkou, ale to on nemusí vědět), zajet si někam na výlet...zkrátka udělat se trochu tajemná, jestli ho aspoň bude zajímat, kde a s kým jsem. No a pokud s ním nehne ani to, tak asi nemá cenu nic zachraňovat :-|
Odpovědět
@dafneee Já jsem byla v podobné krizi po pěti letech vztahu. Můj snoubenec je spíš rozvážný a neromantický člověk. vyrostl v prostředí, kde se rodiče nelíbali, nelíbali ani své děti, natož aby někdo vyslovil mám tě rád. Své city projevoval spíš činy, než slovy, ale mě chyběla něha, dlouhé povídaní, bezcílné toulání, prostě to, co on neměl potřebu dělat. Tak jsem trávila spoustu času o samotě (při studiu jsem měla celkem čas, zatímco on pracoval) a začala se víc stýkat s jedním kamarádem. Přeskočila mezi námi jiskra, táhli jsme to spolu asi půl roku a já se plácala mezi oběma muži. Každý měl něco, co jsem chtěla pro život. Jednoho dne jsem to nevydržela, šla jsem za přítele a všechno mu řekla. Že ho miluji, ale chybí mi u něj pár vlastností, které jsem objevila u jiného a že nevím co mám dělat. On mne jen políbil a řekl mi, ať se rozhodnu jak potřebuji. Že mne miluje a chce, abych byla šťastná. I kdyby to mělo být s někým jiným. To u mne rozhodlo. Dnes vím, že jsem udělala dobře a jsem nesmírně ráda, že o všem ví a toleruje mé chyby. Nikdo není dokonalý na 100% a utíkat ze vztahu k někomu, kdo má těch chybějících pár procent, co zrovna postrádáme, nemá smysl.
Odpovědět
Odcházet od jednoho muže k jinému je největší blbost. Ale pokud máš pocit, že s tím současným nejsi spokojená, tak od něj můžeš odejít, ale nech si čas na to být sama a případně až potom navazuj jiný vztah. Nepsala jsi, jesti spolu máte děti a taky ani přibližně věk 13 let spolu - to vám oběma může být něco málo přes 30 nebo taky přes 40 a to je pak jiná situace. Co dál v životě chceš ? Nemyslím ve vztazích, ale v životě ?
Odpovědět
Profilova fotka
@sarkoc Rozumím a děkuju za tvou zkušenost! Shodou okolností jsem se i v pátek dozvěděla, že naši známí, kteří vždy působili jako ideální pár se po 20letech manželsví rozešli přesně jak říkáš. Oba se dohodli na rozchodu a oběma se prý ulevilo...
Odpovědět
Profilova fotka
@martaveg Mě je 31 a jemu o sedm víc. Já už bych tak dva, tři roky miminko chtěla, ale ne za každou cenu! Chci ho s člověkem, který ho bude chtít stejně jako já! A jelikož můj muž nemá potřebu svatby a o miminku taky nechce moc slyšet, tak mě to dovádí k tomu že přemýšlím zda ho vůbec chctí mít s ním. Geneticky to není super materiál :-D (už kvůli věku, že? :-) ) a jeho rodina mě taky moc nemusí (jsem vysokoškolačka, zatím co on je vyučen) a nenachala jsem s v době studií srážet a školu dodělala. Nad tím doloučením co píšeš jsem taky uvažovala. Doděláváme baráček, takže byt je volný a mohli bychom být každý sám. Já byla teď nedavno na 3 denním školení mimo domov a užívala si svobody, ale zase vím, že být sama bylo by mi smutno. A taky se bojít té situace, kdyby se ukázalo, že mu fakt nechybím :-( A taky si pokládám otázku zda v mým věku k sobě můžu ještě najít vhodnýho partnera... který mě bude ctít a milovat dokud nás smrt nerozdělí :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@bubbi Díky za radu! Je fakt že dřív jsem moc nikam bez něj nechodila, ale teď si občas s kamarádkou zajdu na pokec po práci. Je to pro mě změna oproti tomu stereotypu před tím a nabíjí mě to pozitivní energií.
Odpovědět
Profilova fotka
@gracinka7 Tak to jsi taky uhodila hřebíček na hlavičku! Zjistila jsem jak velký vliv má model rodiny :-( Bohužel! Objetí, nebo jakýkoli jiný způsob jak dát druhému najevo že jsme s ním rádi je pro něj neznámé. Já když ho chci obejmout, vypadá jako by mu to bylo nepříjemné (a to nejen teď, ale už i dříve) Děkuju ti za to co jsi napsala. Dokonce jsi mě rozbračela, jako bych četla o sobě v době třeba za půl roku. Já jsem celkem ralista a tak si říkám, že s nikým to nebude 100% a jen zvažuji co jde změnit na tom mém muži a s čím se nezbyde než se smýřit pokud s ním chci zůstat! Ale bez lásky asi žít nemůžu! Já potřebuju vědět že by pro mě udělal cokoli a zůstal by se mnou opravdu v dobrém i zlém... Bohužel za poslední 3/4 rok mi moc oporou nebyl :-(
Odpovědět
Profilova fotka
@subsomi Věk už jsem doplnila stejně jako info o dětech. Rozumím ti o čem píšeš a děkuju i za tvůj názor! To co v životě chci, je být šťastná! Nechci jen žít, ale užívat si toho že žiju! Prostě mít radost ze života neřešit zbytečné starosti a být rád s člověkem po svém boku! Do nedávna jsem si budovala kariéru, majetek a bohužel částečně i na úkor vztahů k lidem kolem sebe. A pak jsem během jednoho roku zjistila jak snadno člověk může o vše přijít...
Odpovědět
@dafneee ještě k tvým obavám ohledně nového partnera - toho pravého si můžeš najít, ať je ti dvacet, nebo šedesát ;-) Já svého muže taky poznala až po třicítce a za dva týdny se mi vdává kamarádka, co má dost přes čtyřicet. Děti už sice nestihne, ale po letech má konečně vedle sebe chlapa, s kterým je šťastná a s kterým stojí za to žít :-)
Odpovědět
@dafneee Měla jsem přesně tyhle pocity, jen to neumím tak přesně popsat. Já jsem se i snažila v něm vzbudit žárlivost. Reakce žádná. Pořád jsem si s ním o tom chtěla povídat, ale vždy to skončilo tím, že neví, co mi vadí. Nejspíš to chce nějaký šok, aby si uvědomili, co mají a jestli to doopravdy chtějí.
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@dafneee Mam kamaradku ktera to mela asi hodne podobne, ona ze vstricne srdecne rodiny, on z intelektualniho prostredi, meli se radi, chovali se k sobe hezky, vzali se, neuspesne se snazili o miminko, ale ji proste v tom vztahu neco chybelo, to neco nasla u jednoho zadaneho, takze manzelstvi se nakonec rozpadlo, do roka meli oba svatbu a miminko s nekym novym.. a neblazni, samozrejme ze lasku dokazes nalezt v jakemkoliv veku ;-) nezustavej ve vztahu ktery te neuspokojuje, jestli dalsi vztah bude s nekym novym nebo bude restart vztahu s tim stejnym chalpem, to ukaze cas :-) my s manzelem meli po 5ti letech pauzu a po pulrocni odluce jsem vybudovali vztah pevnejsi nez byl kdy driv
Odpovědět
Ahoj, tak já také přispěji se svojí trochou do mlýna. I když si myslím, že v tomhle ti nikdo neporadí. Svého muže a váš vztah znáš přeci nejlépe ty sama. I já si s přítelem prošla, možná ještě trochu procházím krizí. I když myslím, že to nejtežší období snad máme za sebou. A pozor. On taky neměl pocit, že je něco v nepořádku. Prostě to asi vnímáme jinak, než chlap ;-) Krize přišla,jak se říká, sedmiletá. Myslím, že se náš vztah i dost změnil tím, že se nám narodil syn. Oba ho milujeme, je pro náš středobod vesmíru, ale dítě vztah změní. Už to není jen o vás dvou a mizí i ta beztarostnost. Druhý faktor byla nemoc mého tatínka. Vážně onemocněl a mě přišlo, že přítel to bagatelizoval. Není to jeho táta, tak jako kdyby se ho to netýkalo. Což mě samozřejmě mrzelo. Ale snad jsme si vše vyříkali. Jeden čas jsem i přemýšlela, že svatbu odložíme. Jenže pak jsem si zase řekla proč? Máme se rádi, a je nám spolu dobře. Mráčky jsou všude, důležité je, jestli se zase vyčasí. Ale myslím si, že probém dalším mužem nevyřešíš. Přeji hodně štěstí :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@gracinka7 Jen aby ten můj na ten šok upřímného odhalení "nevěry" byť jen citové (ne fyzické) zareagoval stejně :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@martaveg Díky!!! Budu si to cos napsala pamatovat a myslet na to ;-)
Odpovědět
@subsomi já bych neřekla, že utíkat ze vztahu do vztahu je blbost... já jsem taky utekla z ' nudného a ne lásky plného' vztahu do náruče jiného a jsem spokojená.... :) takže... každý to má jinak....
Odpovědět
@dafneee Já jsem po přečtení tvého příspěvku začala srovnávat se svým snoubencem, a myslím si, že pokud jsi s chlapem, který ti nedává najevo city tím, že tě obejme a pohladí, musí ti to dávat najevo jinak. Můj snoubenec je také z rodiny, kde se neobjímají, neříkají si ''mám tě rád', zato já jsem z rodiny, kde se objímáme často, pohladíme se po hlavě a jsme si velkou slovní oporou. Nemyslím si, že tohle je samo o sobě problém, ale problém nastává v momentě, kdy ti jednak nedává lásku najevo jinak, a jednak o tom s tebou není schopen mluvit. Můj snoubenec mi dává lásku najevo tím, že mi vaří, pomáhá mi uklízet aniž bych ho musela poprosit, kupuje mi na co si vzpomenu, tráví se mnou čas, poslouchá mě.. atd. A hlavně, když mu řeknu ""obejmi mě?"" tak mě obejme, když mu vysvětlím, že mi cokoli chybí, tak mě poslouchá a i když mi to "miluju tě"" nikdy často říkat nebude, dokazuje mi to vším, co dělá. Chování tvého muže mi upřímně připadá jako to, jak se chovají chlapi když už jim na vztahu moc nesejde, ale nemají žádný impulz k tomu, ten vztah ukončit. Já bych asi být tebou zkusila zorganizovat nějaký víkend, kde spolu někam odjedete, promluvíš si s ním.. řekneš mu, co ti chybí a jak bys to chtěla řešit a poprosíš ho, aby ti upřímně řekl, co cítí on k tobě a jak to vidí on. Pokud zjistíš, že v tom vztahu něco chybí, co už zpátky nezískáš, a že máš potřebu to ukončit, tak to ukonči.. ale ne kvůli kolegovi, kvůli tobě :-) Odcházet se má ze vztahu, ne do vztahu :-) Tím nechci říct, že nemůžeš pak skončit z kolegou, jenom tím chci říct, že ten prvotní impulz k tomu, odejít, má být to, že ve vztahu nejsi šťastná, ne jiskry s někým jiným Hlavně, to, co nám píšeš tady je to, co bys měla řešit s přítelem.. a pokud nemůžeš, tak už to ti dle mého názoru dost napoví, protože zásadní ve vztahu je to, jestli můžeš komunikovat s tím druhým. Hodně štěstí :-)
Odpovědět
Ale zcela uprimne, myslim, ze v tom uz stejne mas jasno... a uprimne, kdyby me nekdo po vazne dopravni nehode jenom jednou obejmul... tak bych mela jasno taky. Zivot je moc kratky a clovek by mel byt s nekym, koho opravdu z celeho srdce miluje.
Odpovědět
Profilova fotka
@karlajasmine Rozumím tomu co píšeš a moc děkuju že jsi napsala svoji zkušenost. I tvá slova si beru k srdci ;-)
Odpovědět
Myslím si, že po takhle dlouhém vztahu nemůžeš čekat motýlky v břiše ....ano tyhle pocity jsou krásné a dostaví se vždy když se vztah začíná vše je neznámé, vždy když se ti někdo líbí do někoho se zakoukáš...je to opojné a možná i proto často ničíme naše dlouho budované vztahy. I mně tohle někdy chybí ikdyž občas nastanou i takové momenty jako třeba byla žádost o ruku :) Ale těším se na jiné nové věci, které spolu jako manželé prožijeme. Dlouholetý vztah se musí udržovat a posouvat dál, ať už to jsou mezníky jako je zasnoubení, svatba, příchod dětí...je to něco co dlouholetý vztah utužuje, oživuje a jsou to momenty nezapomenutelné. Je pravda že někdy závidím kamarádkám jejich právě začínající vztahy.jejich oblouznění..ale ony mne naopak závidí ten můj dlouholetý :) Jak už tu někdo psal mráčky jsou všude a každý dlouholetý vztah prochází v různých etapách menšími nebo většími krizemi, kde se třeba toho druhého někdo přitahuje a má pocit že je ve svém vztahu neš´tastný...důležité je rozlišit jestli tě ten druhý muž nepřitahuje jen proto, že třeba o tebe projevil zájem, proto že jsi ráda že se někomu líbíš nebo pro to že je to něco nového ....těžko radit každý naše vztahy prožíváme jinak ...ale je třeba se zamyslet než uděláš unáhlený krok ;-) A taky je třeba s tím druhým mluvit ikdyž třeba on nechce!
Odpovědět
Strucne receno - rychle si vyhledej na googlu 5 jazyku lasky (5 love languages) - zachrani to kazdej vztah :-D Mluvim ze zkusenosti. Je to jako zazrak, fakt!
Odpovědět
@anjelita take me to napadlo, proto jsem se vyse rozepsala o tom, ze kdyz ti nedava najevo lasku jednim zpusobem, musi ti ji davat najevo jinym... a hlavne aby o tom pritel chtel nebo alespon byl ochotny mluvit, protoze jinak je to marny :)
Odpovědět
@dafneee Nevím, zda jsi to už neudělala, ale určitě bych se zkusila s tímhle vším svěřit právě té psycholožce, kterou jsi začala navštěvovat po té autonehodě. Třeba se mýlím, ale připadá mi, že spíše než vztahovou krizí procházíš bys mohla spíše procházet existenční krizí...je logické, že po tak otřesném prožitku se člověk začne ptát, zda do té doby žil dostatečně, zda to, co dělal, mělo smysl, zda mu to něco přineslo, k čemu to bylo a kam to směřuje, a hlavně zda by neměl něco změnit, aby byl jeho život plnohodnotný...a dlouhodobý vztah je prostě velmi zranitelný. Zkusila bych tímto směrem nasměrovat právě paní psycholožku, protože myslím, že to nebude poprvé, kdy autonehoda a ztráta práce, která byla předtím pro člověka důležitá, se i stane jakousi prověrkou vztahu. Je samozřejmě možné, že váš vztah není tak silný a nemá smysl, ale taky je možné, že se prostě teď hledáš. A je taky složité posuzovat chování Tvého partnera po nehodě, protože i pro něj to musela být zátěžová situace a na tu reagujeme každý jinak, aniž by to znamenalo, že jsme horšími lidmi nebo nemáme rádi jako dříve...já jsem třeba také spíše "nedotykový" člověk a krize se snažím přestávat tím, že zuby nehty držím "normálno"...
Odpovědět
@karlajasmine ja si naopak myslim ze to marny neni i kdyz o tom nemluvi, zustan pozitivni. Davej mu lasku jeho jazykem a uvidis tu zmenu :) Mozna to bude trvat tyden, mozna mesic, ale zacne se mu to libit a zacne ti lasku davat zpatky. Osvezi to vztah a zase se do sebe zamilujete.
Odpovědět
@anjelita to by melo byt pro zakladatelku, ne pro me ;) :)
Odpovědět
Tak za 1)....motýlky po tolika letech budeš horko těžko poznávat. To jak se tě človběk dotýká, jak jedná znáš natoli, že tě máloco dokáže překvapit a dostat jako na začátku vztahu kdy objevuješ kouzlo všeho. Nezlob se na mě, ale nevěřím na celoživotní motýlky, ale především na vztah plný úcty a tolerance jeden k druhému..... 2)...je ti 30....Já se v 29 rozešla s mužem po 8 letech (prošli jsem pár krizemi a pořád mi tam někdě něco chybělo, ač to byl hodný a milý člověk)....Dnes je mi 30, mám 14 dní před svatbu, prošla jsem opět érou motýlků a jsem šťastná a to něco už mi nechybí..Nezáleží na věku, ale na chtíči. Láska může přijít i ve stáří. 3)......Je možné,že po nehodě vnímáš život jinak, chceš ho žít jinak, očekáváš jiné hodnoty.....ale musíš si uvědomit, že člověk který tu nehodu nezažil a byl ti předtím dobrý, těžko pochopí co po něm požaduješ. žije si v tom, v čem jste spolu roky žili, co Vám bylo přirozené.....a třeba i pro něj je najednou složité pochopit co vlastně "víc" chceš.... Chápu, že náhle můžeš zatoužit po zajiskření, ale zkus si nejprve uvědomit co bys ráda ty sama.... Chceš partnera, na kterého je spolehnutí a kterého znáš, ipřesto, že už tam horko těžkou budou motýlci jako na začátku? Nebo chceš cítit motýlky v břiše a objevovat život jiného? Myslíš si, že tvé požadavky jsou na současného partnera nenáročné nebo svými požadavkami trochu přeháníš?? Neber to jako kritiku, jen se nad tím zamysli z hlediska pragmatismu a uvědom si co ty sama chceš a i to, zda-li to třeba vůči partnerovi není nefér (zda-li by jsi se třeba neměla změnit i ty aby jsi dosáhla toho co bys ráda).
Odpovědět
porid si dite a prijdes na jiny myslenky.... jiny chlap nic nevyresi! za 13 let budes na tom stejne!
Odpovědět
Profilova fotka
já si osobně myslím,že dítě krizi nevyřeší,když už krize je,tak se naopak dítětem ještě prohloubí
Odpovědět
Taky si nemyslim, ze je vhodne resit vztahovou krizi ditetem.. a je smutne predpokladat, ze s kazdym chlapem budeme za 13 let nestastni.. :) Jako dam update za 13 let, ale verim, ze budu za 13 let stastna.. proto si ho beru :)
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?