Ahojte ženy,
píšu sem své pocity a svůj názor ohledně chování mé nejlepší kamarádky, ale ráda bych znala i Váš názor na věc jako pozorovatele.
Jde o to, že moje nejlepší kamarádka se vůbec nezajímá o mou svatbu. V květnu se po 4 letém vztahu bereme. V září jsem to nadšeně jela kamarádce oznámit (ona pracuje, já studuji, obě v jiných městech), a vypadalo všechno v pohodě. Akorát se měla ten den "poprvé vidět" s mým snoubencem (už bylo na čase), jenže si to v půlce rozmyslela, že nechce nechávat o samotě svého současného přítele a ze setkání sešlo. Samozřejmě jsem ji pozvala na sv. hostinu, obřad, všechno - máme menší svatbu pouze s našimi blízkými a nejlepšími přáteli bez jejich partnerů (pouze pokud je známe).
Do té doby vše jinak vypadalo v pořádku, ale když jsem v průběhu roku vždy psala, co je nového, nikdy se na svatbu nezeptala. Ani na mého snoubence. Když jsme měli domluveno, že se sejdeme, na poslední chvíli to zrušila, jakože zapomněla. Dokonce to zašlo tak daleko, že už jsem stála na nádraží a volala jí, jestli seděla ve vlaku, co přijel, jak jsme byly domluveny. A ona mi řekla, že je nemocná, leží doma a zapomněla mi to říct. Není to divné? Nestalo se to poprvé, občas mi přijde, že se bojí, jak budu reagovat, když schůzku zruší. Anebo se jí nechce se mnou mluvit.
Adresu na zaslání sv. oznámení jsem si musela v podstatě vynutit. Až po týdnu jsem dostala odpověď s adresou do práce, že je to pro ni jednodušší. Čekala jsem, že po odeslání dá aspoň vědět, že oznámení došlo, ale opět bez odezvy.
Tento týden jsem ji zvala na rozlučku se svobodou, ale po týdnu přišla opět záporná odpověď, že si nemůže vzít volno. Na svatbu s ní mám prý počítat, ale přestávám tomu věřit a myslím si, že jí do toho zase "něco vleze" týden předem. Jako jediná z mých kamarádek mého přítele ještě neviděla a o svatbu se vůbec nezajímá. Mám z toho pocit, že se snad bojí mého manželství - jako by se mezi námi otevřela nějaká propast. Přitom se tím nic nezmění, nevím, co blbne.
Co si o tom myslíte vy? Přijde vám takové chování od nejlepší kámošky normální? Nebaví mě pořád se doprošovat s novými zprávami a schůzkami, nechci být pořád ta, co drží přátelství. Jednou už jsme takovou rozepři ohledně komunikace měly, ale to se slepilo. Napište mi prosím své názory nebo zkušenost. A omlouvám se za sloh. :-D
Normální chování kamarádky to není. Když pominu to, ze se nestará o svatby, to každého nezajímá, tak je minimálně zvláštní to, ze vám zapomene říct, ze nepřijede, jelikož je nemocná a nebo ze takhle na poslední chvíli cukne ze setkání s vašim chlapem. Přijde mi, ze něco skrývá nebo proste něco je tam špatně.
Já mám trochu komunikační blok taky s holkama, co mi jdou na svatbu nekteryma. Posu jim většinou já, sejdeme se sem tam, ale beru to, jak to je. Všichni toho máme hodně. Jednou už mi to vadilo dost, tak jsem to rekla, ale stejně se to extra nezlepsilo. Nicméně když za sebou jedem nebo tak, tak rozhodne se nijak nezapirame nebo si nevymyslime výmluvy, abychom se nemusely setkat.
Je to tak, ze ne kazde pratelstvi vydrzi. Kazda bydlite jinde, resite jine veci. A to pockej az budes mit deti. najednou te pulka svobodnych kamaradek nebude znat ;-)
Drzim palce, at svatba dopadne dobre a asi bych ji to napsala na ferovku. ze te to trapi a proc
Soucítím, mám to podobně a vůbec jsem to nečekala. To, že nejlepší kamarádka mojí svatbu absolutně, ale vážně vůbec neprožívala (spíš jsem měla pocit, že ji tím jen obtěžuju), jsem ještě docela brala. Ale pak to celé vyvrcholilo tím, že tři měsíce od požádání a odsouhlasení svědectví mi řekla, že mi vlastně svědčit nechce, že je jí to nepříjemné, že mého muže viděla dvakrát v životě a jestli se rozvedeme, ona nechce být někde v nějakých papírech vedená. děsná story, jsou to tři týdny a já to ještě nerozdýchala. Fakt jsem z toho špatná, strašně, strašně mě to zamrzelo a vůbec jsem to nečekala. Popravdě netuším, co se to s těmi holkami děje a snažím se najít nějakou podobnost v tvém příběhu a rozklíčovat, co by mohlo být důvodem, ale fakt netuším. Ale vážně není normální, aby se ti takhle vyhýbala. Nemáš aspoň nějaké tušení, co by jí mohlo vadit?
Tak i ja mám ,,bohužel” velmi podobnou zkušenost... A tak jak to napsala výše paní (slečna) Mazurova...počkej až budeš mít děti! :) Dnes už se tomu jen směju, ale opravdu hodně dlouho mi trvalo než jsem si k tomuto stavu došla. 15 let nejlepší kamarádky... Nemá smysl rozepisovat co vše jsem ,,podnikala” než jsem pochopila, ze dotyčná má problém hlavně sama se sebou a že zavist je opravdu ta nejhorší vlastnost na světě... Dokud jsem chodila 9 let s blbcem a byla pořad nešťastná, stala při mě a držela mě nad vodou (protože ona byla ve vztahu šťastná a v pohode) to trvalo přesně do doby než jsem našla svého manžela a z nestastnice se stala ta šťastná a začala se mít lépe než ona.... mohla bych pokračovat do nekonečna... Po svatbě (3roky)už jsem ji viděla asi jen 2x a to jen nahodou. Soucitim s Tebou, ale doporučuji to hodit za hlavu, nebo si s ni promluvit na rovinu jak to citis, protože jeji chování není ani trochu normální, pokud tedy jde o nejlepší kamarádku...Tohle se proste nedělá! Ale toto je jen můj názor a zkušenost :)
Přiznám se, že já osobně si neumím představit, že bych své nejlepší kamarádce 4 roky nepředstavila partnera nebo že bych nevěděla její adresu nebo se s ní nestýkala, i když bydlíme každá jinde. Takto si nejlepší kamarádství nepředstavuji. Stejně tak jako nepřijet na domluvenou schůzku bez omluvy.
Už jsem to psala i v jiných diskuzích, ne každý je ze svateb odvázaný a nadšený jako nevěsta. Někoho prostě svatby nebaví, nezajímají všechny ty "serepetičky" k zařizování, družičky nebo rozlučky se svobodou. Doručení oznámení jsem asi snoubencům nikdy nepotvrzovala, až účast na svatební hostině dle instrukcí na pozvánce (většinou e-mailem). Stejně tak si myslím, že svědčení je poměrně důležitá role na svatbě, ale pro svědka dobrovolná. Takže pokud se na tuto roli necítí, má právo odmítnout, aniž by měl být za to lynčován.
Z jednoho příspěvku autorky samozřejmě nemůžu znát reálnou situaci, takže můj příspěvek je jen reakce na to, jak jsem ji z textu pochopila.
Holky to tady už pěkně shrnuly. :) Ono je pravda, že ne všechna přátelství musí vydržet celý život. Je to trošku paralela ke vztahu, člověk si ho musí hýčkat. Asi je zvláštní, že po 4 letech nezná Vašeho partnera, stejně tak zvláštní je i to, že Vám nereaguje na zprávu a zapírá se.
Vy máte radost, jako každá holčina tady. A sama musím přiznat, že tím svým plánováním už asi začínám být otravná okolí. Na druhou stranu, je to můj/Váš den a nenechala bych si to těšení zkazit. Snažím se to sdílet s lidmi, které to zajímá :)
Občas se prostě stane, že nejlepší kamarády vlivem prostředí, kde jsou (vy studujete, ona pracuje) vzdálí a pak už člověk po čase zjistí, že je každý někde jinde.
Další faktor může být i ta závist. Těžko soudit, do hlavy jí nikdo nevidí.
A je to už na Vás, buď bych si to s ní na rovinu vysvětlila, pokud o přátelství stále stojíte, anebo bych prostě řekla adie. A "hodila" bych ji do kolonky "známá".
Mám něco podobného s kamarádem z výšky, taky jsem ho zvala, chtěla bych to vidět a samé výmluvy. Takže po x "upozornění" jsem to "vzdala" a nechávám to být. Nemůžu vyřešit všechny problémy lidstva.
Ať se svatba a život po ní vydaří, s kamarádkou nebo bez. :)
Moc Vám všem děkuju, holky. Za názory, shrnutí i zkušenosti. :) pokusím se vyčkat do svatby a víc už to neřešit, uvidím, jak se to vyvine.
Jen ještě dodám, že právě nejsem typ, co o svatbě přehnaně básní před všemi - chápu, že ne všechny to bere. Jen mě mrzelo, že se ani jednou nezeptala ani okrajově "jak to jde se svatbou" nebo "co svatba"?
Ale samozřejmě to nechám osudu. Myslím, že jsem udělala hodně pro naše přátelství a vnucovat se nikomu nebudu.
Děkuju a přeji jen to nejlepší! :-)