Dámy, teď sama v sobě řeším malé dilema ohledně toho co je už moc a co byste nepřekously od svých partnerů. Kde máte tu pomyslnou hranici, nemáte pocit že z něčeho trochu slevujete???? Jakjste na tom?
@koada Pro mě je moc jakýkoliv - byť sebemenší - náznak násilí, ať už fyzického nebo psychického. To je to první, co mě napadlo a něco, přes co u mě absolutně nejde vlak ]-( . Jinak si myslím, že co se týče např. nevěry, lhaní nebo nějakých krizí, tak uklouznout může každý...ale k tomu jsem taky musela tak nějak dojít časem, věkem a zkušenostmi...
Líbí se mi, jak spousta lidí omlouvá nevěru "věkem a zkušenostmi"......když má člověk (ač třeba jen jedinkrát) potřebu si užít jinde, tak asi není v ideálním vztahu a v tu chvíli se snad není o čem bavit, ne? Jak má člověk věřit někomu, kdo to udělá jednou? Jen doufat, že se to nebude opakovat? To musí být potom tak trochu psychicky náročné, ne? Už jsem zažila, že mě chlap podváděl. 4 roky trápení mi ale stačily k tomu, abych to už nikdy nehodlala tolerovat. @fallingstars Neber to nějak špatně, ale to by mě zajímalo, co za "zkušenosti" ti zrovna v tomto ohledu vytvořilo toleranci.
Záleží na okolnostech a přístupu toho druhého... To, co se dá mnohokrát omluvit a přejít se nahromadí a je to. Takže kromě zmiňovaného je to ještě tisíckrát nic, co umořilo osla. :-)
@koada souhlasim s @fallingstars ze jakakoliv forma nasili je pro mne naprosto neprijatelna, nemyslim tim ze obcas nekdo vyleti a vykrikne nebo do neceho prasti, ale zit ve strachu pred tim co mi partner provede a jak mi fyzicky nebo psychicky ublizi, to je hranice ke ktere nejsem ochotna se ani priblizit.. taky mam hodne velky problem s tim, kdyz muz pouzije vuci zene hodne sproste slovo, to mi prijde extremne odpudive
o vsem ostatnim jsem ochotna diskutovat a udelat kompromis, samozrejme u kazdeho konkretniho problemu mam urcitou hranici se kterou nehnu ale prostor pro kompromis zde porad je a vetsinou dost velky
@janneys@fallingstars psala ale o uklouznutí, ne o 4 rocích podvádění ani o potřebě, to je opravdu něco jinýho. A navíc, když by se to náááhodou stalo, člověk většinou nemávne rukou a neřekne "tak dobrý, už máme nějaký zkušenosti, tak je to ok", ale bere v potaz okolnosti, jak moc ho to mrzí, jak se chová jindy, co na to řekne, jak se bude chovat dál apod. A je pravda, že ač jsem na začátku našeho vztahu taky vehementně tvrdila, že nevěru bych nikdy v životě nepřekousla, teď vím, že už bych to tak jednoznačně neviděla a dál bych se rozhodla právě na základě těch všech okolností. Ten vztah se totiž posunul dál a nechtěla bych ho ztratit kvůli nějakýmu úletu, kterej byl naprosto mimo, vůbec nic neznamenal a on by si za to sám vrazil pár facek. Pokud by to byl jiný případ, tak pak bohužel, pro to už omluvy nemám.
@janneys Je to narocne, ale zvladnout se to da ( bavime li se o "uklouznuti " ne o systematickem zahybani .Co se tyce argumentu veku..( jiny pohled na vztah ve 20ti jiny ve 30ti ) musim souhlasit...Co pro mne bylo driv neprekonatelne,nemyslitelne...nad tim mavnu rukou a naopak. Ocenuji a hledam na partnerovi jine hodnoty Clovek se meni..a s tim i jeho pohled na vztah mezi muzem a zenou.
Z mého pohledu (mám velmi podobnou zkušenost jako @janneys) je to s nevěrou tak, že to spíš asi posuzuje někdo jinak, když má zkušenost s tím „jedním úletem“ a jinak to vidí někdo, kdo byl soustavně klamán. Takže to, co jsem byla schopna cca před deseti lety odpustit a omluvit (tedy ten jeden úlet) dnes neodpustím a je to pro mě vážný důvod k ukončení vztahu. Je to asi jediná obrana před tím, nechat si soustavně ubližovat. Vím, že každý má jinou míru snesitelnosti a že se tu asi neshodneme, ale každého formují jeho prožitky.
@janneys chapu,ze jestli ti nekdo 4 roky systematicky ublizoval,tak kazdy naznak nevery citis jako zradu a hodnotis to stejne.
Ale ( podle mne )
1. vsichni muzsky nejsou stejny
2. 4 roky si to nechat libit, je podnet k sebereflexy
3. Nejlepsi "skola" je zivot sam a s vekem ( roky ) to nema co delat ( jen ciste matematicky, proste nejde dost dobre zvladnout ve 20ti 3-4 dlouhodobe vztahy) ;-) ze kterych muzes cerpat.
@koada Urcite bych nedala nasilí. Proti tomu jsem hodně vysazená. A taky by mi vadilo, kdyby chlap dělal /nedej bože za mými zády/ někde dluhy... Jinak si myslim, že je to případ od případu. Být s někým rok/dva užívat si randit např v 25ti letech a zjistit, že mě dotyčný podvedl, tak se asi zbalim....
V době, kdy člověk s tim druhým něco vybuduje, má děti, hromadu zážitků tak je to taky o něčem jiném. Pokud by mě za pár let chlap podvedl, ale litoval by toho, rouhal by se a dál by se snažil žít tak jako doposud, věnoval by se mě a dětem...tak bych to asi kousla. Kdyby mě podvedl a o rodinu nejevil zajem, tak nasrat. Zas na druhou stranu v tomto nedam ruku do ohně ani za sebe..natož za něj :-D
Ono hodne zalezi na tech dvou, jaky maji mezi sebou vztah atd. Mne treba hodne kamaradek rika, ze by chlapovi nedelali doma vse, to co delam ja. Je pravda totiz, ze muj manzel ma u nas doma full service. Ale na druhou stranu, on dela 7 dni v tydnu, nekdy i 12hodin denne. Financne nas zajisti, postavil nam domecek, stara se o ty praktictejsi veci, tak mi prijde jako to nejmensi naservirovat mu vecer, kdyz prijde unaveny z prace, veceri az pod nos a dal po nem nechtit zadne domaci prace. Navic on to umi ocenit, takze si neprijdu jako nejaka pipka u plotny, co ceka na prikazy. Nekdo nad tim krouti hlavou a znam chlapy, kteri doma jedou fretky.. Ale pro me treba chlap s uterkou nema "koule"...
Zalezi jaky si to udelate..pokud mas sebemensiho cerva, ze delas neco navic, nebo ze Ty jsi ten, kdo v necem ustupuje, bylo by dobry si to nejak vysvetlit.
@marketajuppova Jeste k tem dluhum...samo, ze nemyslim hypo, leasing atp. Ale znam par pripadu, ze chlapi doma ustavicne ukryvaji pred manzelkama dopisy z exekucnich uradu, ptze nedavaji splatky za ruzne HomeCredity, Providenty atp. Kdyby se s chlapem neco stalo, tak je chudak pani celkem v prčicích :-(
@janneys Jednak jsem to brala ze všeobecného hlediska, případů je tisíc a každý je samozřejmě jiný a každý se musí brát jako jedinečný, a už proto nemám moc ráda takové to "nikdy bych". Navíc každá tady píšeme na základě svých zkušeností, a já naprosto chápu, že po tom, co sis prožila, budeš na nevěru háklivá, čtyři roky podvádění je masakr.
A myslím, že právě zkušenosti, které u většiny chtě nechtě trochu souvisí s věkem (ale samozřejmě nemusí, protože je to prostě individuální), nás utvářejí. Ty bys asi taky už nedovolila žádnému dalšímu chlapovi, aby Tě čtyři roky podváděl ;-) ...protože jsi už to zažila, a v tomhle smyslu to bylo psáno. U mě prostě ty "zkušenosti", jak píšeš hezky s uvozovkami, přišly s věkem, v prvním vztahu bych pro ohlédnutí se za jinou okamžitě vraždila :-D a o deset let později jsem zažila nevěru, jednorázovou, která byla pro vztah takovou tou ránou palicí a dost nám pomohla. A i proto pro mě a priori není nevěra "už moc". Je to pro mě už jedna z věcí, která pekelně bolí, ale nemusí být jen černá...
@marketajuppova Tohleto znám, bohužel ze svého okolí, i naopak - tedy že manželka dluží kam se podívá a manžel nemá potuchy... pak když má chlapec radost, že mu manželka "našetřila" na tablet od Ježíška, je mi z toho na nic. To už je pak vlastně celý ten manželský život jedna velká lež, protože on žije v domnění, že má prima ženu, co dokáže z mála ušetřit a ono je to celé úplně jinak... :-(
Mám to jako asi většina - nesnesla bych jakoukoliv formu nevěry (jsem z povahy žárlivej a podezřívavej Štíř, ale tyto vlastnosti mám nyní hodně upozaděny, protože prostě nemám důvod...mému partnerovi opravdu věřím :-) ) Asi bych těžko omlouvala i nějakou vášnivou líbačku v opilosti, to by mě ranilo - jestliže by se nedokázal udržet ani pod vlivem, znamenalo by to, že si mě neváží natolik, aby se mu i ve stavu sníženého vědomí, řekněme kulantně, v hlavě nerozsvítila stopka... Také bych nedokázala snést fyzické a psychické násilí - jsem citlivá osoba, když jsem jako děcko (či puberťák) dostala od rodičů facku (i třeba oprávněně), cítila jsem se hodně ukřivděná a uražená. Fyzické násilí (tím nemyslím lepanec přes plínku u malého dítěte) neuznávám ani u dětí, natož pak mezi dospělými - to je prostě TABU!
@marketajuppova Já si to myslím taky, ta hranice je pro mě domácí násilí a to ať psychické nebo fyzické a právě zjišťuju že časem v něčem ustupuju, není to o nevěře, přítel mi není nevěrný, nekrade, nepije - sem tam pivko si dá asi jako každý a já už asi nejsem tak stritkní ohledně řešení, prostě někdy zavřu, přivřu oči...
Ještě mě napadá gemblerství, jakýkoliv způsob dlouhodobého sázení (ne že si jednou za půl roku koupí tiket za dvacku), alkoholismus a drogy...to bych tolerovat nedokázala. Hlavně je toto všechno ale pouze v teoretické rovině :-) A také bych asi nesnesla, kdyby se chlap nechal ženskou vydržovat a byl dlouhodobě nezaměstanej a nesnažil se ani žádnou práci si najít. To už potom prostě není chlap.
Nesnesla bych fyzické a psychické násilí a přehnanou žárlivost - právě proto, že jsem tohle v jednom vztahu bohužel měla. A tady to mám opravdu tak, že stačí náznak, bliká mi červené světýlko, vysvětlím že takhle ne, opakuje se to a já se pakuju. I když jsem tehdy byla blbá, naštěstí jsem to utla "už" po roce. Nevěra je spekulativní, mám hezký vztah a přesto ani já nedám ruku do ohně sama za sebe, že nikdy neulítnu. Takže myslím, že jednorázovku, když bych viděla, jak to přítele mrzí, bych asi odpustit zvládla. Lež - zase záleží, nějakou nevinnou netýkající se pro mě zásadní věci, přejdu, ono kdo je nepoužívá. Lhaní ve vážných věcech už je o něčem jiném.
Myslím, že to odvisí jak od tvojí osoby, tak se to projevuje na výběru i přístupu k muži. Já jsem dost náročná a můj muž je po stránce věrnosti a oddanosti naprosto báječnej :-D a zásadovej. Netolerovala bych nejmenší známku nevěry, protože to souvisí s hlubšími problémy a ovlivnit to vždy může, nehledě na moji obrovskou žárlivost :-) , spoustu pro mě charakterových vad bych také nesnášela. Stejně tak nejlehčí forma násilí by mi přišla jako něco, co přejít nemůžu. Ale u každého jde obvykle o něco trochu jiného, zmiňované gemblerství apod. Každá reagujeme senzitivně na něco jiného a laťky máme nastavené taky jinak, jak se zachovat v tíživé situaci je opět na každé z nás, jak tolerantní budeme, se patrně projeví na podobě vztahu a chování obou v páru. Patrně nejdůležitější je myslím správně vybrat chlapa:-)
Tak za sebe...neodpustila bych nevěru :-)
Pro mě je to hnus a zrada největší. Je mi jasné, že teď se mi to lehce říká a že určitě by bylo těžší pak v situaci říct konec, když by se partner omlouval a nejradši by si dal za to třeba facku apod. a za další bychom měli toho spousta za sebou, máme spolu i děti a mohla bych pokračovat..., ale o to víc bych nepochopila, jak to po tom všem mi mohl udělat. Teď už to totiž není jen slepá zamilovanost, ale máme nějaké společné cíle, priority, zážitky, úctu k sobě a dokud se milujeme a říkáme si to, tak pro mě neexistuje omluva jako že "ujel, on nechtěl, byl opilý" apod. Těžko se to popisuje, ale vím, že i přesto, že máme spolu děti, bych s takovým člověkem už svůj drahocenný čas dále neztrácela. Mé pocity, můj názor :-)
@janneys Ne, jasně, já to chápu. Každá máme jinou zkušenost, na něčem jiným to zakládáme. Doufám, že to nebudeme muset už nikdy řešit, to by bylo ideální a po pravdě v to taky věřím :-)