Ahoj, prosím o radu. S manželem jsme spolu 11 let, z toho 2 roky jako manželé. Náš vztah byl bez větších problémů. Nedávno jsme začali plánovat rodinu. A teď je to možná všechno pryč. Na jaře jsem měnila práci, musela jsem začít dojíždět každý den 90 km, domů se vracím pozdě (kolem 18 hod. někdy i po 20 hod). Byla jsem z té změny unavená, nestíhala jsem domácnost a i sex poněkud váznul - měli jsme ho tak 2x týdně. A pak jsem si všimla, že něco není v pořádku. Manžel mi po několika dnech vyptávání řekl, že už mě nemiluje, a že bychom si měli promluvit. Až po týdnu z něj ale vypadlo, že měl milenku (trvalo to už několik měsíců) a že se do ní zamiloval. Prý se s ní už rozešel, ale že pořád neví, jestli se mnou ještě může být. Je to už skoro 2 měsíce a on pořád neví co dál. Vím, že jí píše SMS, možná se s ní i schází, to nevím. Říká, že bude se mnou a budeme mít to malé, které jsme tolik chtěli (on možná víc než já), ale pořád z něj cítím nejistotu ... Říká, že mě nemiluje, že mě ale pořád má moc rád, že nechce náš vztah jen tak zahodit ... pak zase, že neví, že by se jednou nechtěl tlouct do hlavy, že se mnou zůstal ... Co mám dělat? Nechci ho ztratit, pořád ho moc miluju! Má náš vztah vůbec ještě šanci? Co vlastně chce?
@petra_13 Co chce neví možná ani on sám. Co bych dělala nevím, je zvláštní, že jste spolu tolik let a tak krátce po svatbě najednou neví, jestli s tebou zůstat. Měl by si to rozmyslet a rychle. Asi bych mu dala nějaký termín na rozhodnutí. Takhle může přemýšlet třeba ještě několik let a držet si tak tebe i nějaký jiný vztah. Je to pohodlné. Myslím, že šanci váš vztah určitě má, ale začala bych trochu jednat. Řekla bych mu, že takhle to dlouho nevydržím. Ať si rozmyslí cca do .... někdy, co chce dělat, a do té doby bych o tom doma vůbec nemluvila. Žila bych si svůj život, (cvičení,kamarádky atd). Když nic neuděláš, nebude mít důvod rozhodnout se,
@petra_13 Nemiluje tě, ale má tě moc rád a zároveň se bojí, aby se netloukl do hlavy, že s tebou zůstal?
No, je fakt, že největší zamilovanost v každém vztahu odezní a mít rád je víc, než milovat, ale ty okolnosti by měly být trochu jiné. Tvůj muž nemá očividně jasno v tom, co chce. Co takhle (jestli je to možné) zkusit na čas oddělené bydlení? Ať pozná, jak moc mu (ne)chybíš a konečně si uvědomí, co je pro něj vlastně priorita.
Hlavně bych se být vámi přestala snažit o dítě, dokud si manžel nerozmyslí, co vlastně chce. Dítě a ani těhotenství vaše problémy nevyřeší, spíš zhorší..
Zdravim, ja verim, ze to dopadne dobre a bude to vsechno zase v poradku. Ty ho milujes, on te ma rad. Mozna se do vaseho vztahu vedral stereotyp, tak proto zacal vymyslet blbosti. Mozna prave, kdybyste si toho prcka poridili, tak by to byl cerstvy vitr do vaseho vztahu a kdyby vymenoval pliny, pomahal by, vozil maleho, tak po nevyspale noci by nemel nejmensi chut na nejake zalety :-D Nechci to zlehcovat, ale pokud jsi si jista ze te pak i s mimcem neopusti a nezustanes sama, tak bych tomu vztahu sanci dala a zkusila to. Treba je to fakt to, co vam chybelo.
V kazdem pripade preju, at to dopane co nejlip a urcite dej vedet a drz se.
Val
@valerie27 "ale pokud jsi si jista ze te pak i s mimcem neopusti a nezustanes sama" .. .to si právě asi jistá není, ne? Respektive nemůže být, když on sám říká, že neví...
Tak určitě bych si nepořizovala dítě do nefungujícího vztahu. To je to nejhorší, co můžeš udělat. Pokud to neklape, když je pohoda a klid, tak se to těžko změní po probdělých nocích, kdy bude veškerou pozornost máma věnovat dítěti.A už tuplem ne, když se manžel zrovna rozhoduje, jestli bude se mnou nebo ne. Rozhodně bych si ho nechtěla udržet za každou cenu (dítětem). Chci, aby byl partner se mnou z lásky a ne z nějaké povinnosti.
No, těhotnou ani s mimčem by mě neopustil na 100%, natolik ho už znám, na to se už několik let moc těšil (vlastně celou dobu čekal na mě - až dostuduju, najdu práci, budu mít nějakou tu praxi ...). On má děti moc rád, jezdíval i na tábory jako vedoucí. Vím, že táta by byl skvělej. Možná trochu paradox je, že ta jeho milenka je rozvedená (nebo v rozvodovým řízení) a má 3 malé děti. Jenže ani já nechci aby se mnou zůstal jen kvůli dítěti, ale protože sám chce. Když se ho ptám, jak si to představuje dál, tak pořád tvrdí, že budeme dál spolu, ale vidím na něm, že jistý si není, což mě dost deptá ... Navíc mám 3 dny zpoždění ...
@petra_13 ahoj, koukám že diskuze už je poměrně stará, ale když jsem to tady tak četla, bylo to jako bych četla vlastní deníček. teda až na pár změn - jsme spolu "jen" čtyři roky, manželé zatím nejsme, i když svatbu jsme plánovali, ale pak se stalo to co řikáš, po několika dnech naléhání se přiznal že má milenku, že mě nemiluje, ale stále mě má rád a moc by si přál dítě. kdyby jsme to dítě měli, neopustil by mě. ale mám strach co bude za pět, deset let... s milenkou to ukončil, to vím - před chvílí jsem s ní mluvila:-D docela by mě zajímalo jak jste to vyřešili vy? my žijem v tomhle vztahu-nevztahu už několik měsíců a je to přežitelné, ale vyčerpávající... nevim moc co dál...
Ahoj,zapojím se do diskuze.Absolutně nechápu,jak si někdo může myslet,že si chlapa udrží dítětem.Pokud chlap bude chtít odejít,tak odejde,ať je to dříve,nebo později.Dítě problémy určitě nevyřeší.
@mlafi plně souhlasím. Mě vlastně i udivuje, že některé ženy takhle uvažují (udržet si chlapa dítětem). A jak říkáš. Pokud chlap bude chtít odejít, odejde i když bude 1.000.000krát říkat že ne. A hlavně za mě. Pokud člověk někoho miluje nebo má rád, tak v životě neudělá tomu druhému něco, co by mu mohlo ublížit. A rozhodně nevěra mi nepříjde jako důkaz toho, že někdo má někoho rád/miluje.
@jennyexx přesně tak.Tohle nepochopím!!Já chápu,že to musí být strašně těžký (tahle zrada),ale řešit to dítětem to opravdu nemá smysl.Ale každá jsme nějaká a řešíme takovéhle věci po svém.
To je pravda, zažila jsem i případ, kdy manžel opustil těhotnou manželku, protože měl milenku. Sice pak litoval, ale udělal to a vůbec na nic se neohlížel. A to to dítě chtěli celkem dlouho a nebylo to žádné udržovací miminko. Dítě vztah nezachrání, to se má pořizovat z úplně jiných důvodů, toť můj názor a zkušenost.
@mlafi to nechápu ani já. :-) Ale jak píšeš, každá žena je nějaká a asi podle toho jak kolikrát čtu, některým ženám nevadí, že je partner podvedl.
@hany22 Já mám známou co má partnera, s kterým má 2 děti. Malá má asi 4 roky a to druhá holčička se jim narodila teď. Nejsmutnější na tom je, že on chodí za svou ex-manželkou, s kterou má 2 děti z manželství a ona o tom ví. Myslela si, že druhým dítětem ho k sobě přifixuje. Omyl. A jak to dopadlo ona mu to toleruje........Nechápu. Mě je jen z představy nevěry špatně. Býv. kolegyni z práce partner podváděl a přišla na to kvůli gynekoložce, která ji přišla na dost závažné onemocnění (zeptala se jí natvrdo jestli ji partner nepodvádí), díky kterému přišla o celou dělohu. Partner ji zahýbal a ze své milenky na ni přenesl nějaké bakterie. Ona už nikdy nebude moci mít vlastní děti. Bych takovému chlapovi zakroutila krkem.
@jennyexx i já mám ve svém okolí výbornou a krásnou mladou žábu,co touží hrozně moc po dítěti.Jenže ta po něm touží tak moc,že je jí jedno,že se k ní ten její chová příšerně.Ke všemu jí podvádí,ví o tom všichni jen ona má zaslepené oči.Nejhorší je,že otěhotnět se jí nedaří a ví se,že problém je u něj.Absolvovala několik um.oplodnění a teď se chystá na inseminaci.Je to příšerné,jak my ženský dokážeme být naivní.NÉ VŠECHNY !
jenom pro upřesnění, nechtěla jsem říct že bych si ho chtěla dítětem udržet, ale to že dítě chce. nezůstal by se mnou jako s partnerkou ale jako s matkou svého dítěte, což já nechci, proto jsem na jeho návrh pořídit si dítě na usmířenou zavrhla. asi jsem se poprvé špatně vyjádřila, protože koukám že jste to pochopili uplně jinak... jenom jsem se chtěla svěřit s tím do jaké situace jsem se dostala a docela by mě zajímalo jak dopadla zakladatelka diskuze..
@mlafi Jj. Taky na to koukám. Já mám na nevěru alergii. A opravdu nechápu lidi co tohle tolerují, ať se jedná o ženské nebo mužské pohlaví. A nejvíc mě vždy dostane fráze podváděných......Přece nezničím rodinu, vždyť se to stalo jednou......Za mě pokud se to stalo jednou, stane se to znovu a zároveň má odpověď na jejich naivní frázi, že nezničí rodinu je: Ne tu rodinu neničíš ty, ale on/ona, ten/ta co podvádí. A už jsem slyšela i větu, že muži mají nevěru vrozenou, no to mě pobavilo ještě víc.
@majvik Je dobře, že patříš mezi ty, co si dítětem vztah nechtějí udržet. Protože to je pak už jen přežívání. A žít život bez lásky je hrozné. Život se má žít a ne přežívat. :-) jenom dotaz, ty říkáš, že jsi s tou milenkou mluvila, ona ti volala? Protože to je pecka. Neznám tě osobně, ale pokud tě podvedl, máš na lepšího muže, který si tě bude vážit a ne zahýbat.
@mlafi Já to pochopila tak jak ty. protože to vypadalo, že slečna s ním mimčo chce. Tak to z té diskuze vyznělo. A jsem ráda, že napsala upřesnění, že tohle by nechtěla. :-) Chytrá slečna.
@jennyexx@mlafi já když to po sobě čtu, opravdu vidím že to vyznělo jinak než jsem myslela. nechci s ním zůstat jen kvůli dítěti. zatím jsme spolu jako takový "kamarádi", spolubydlící, občas nám spolu je líp, občas hůř. zranil mě, to jo, ale na druhou stranu, nemůžu mu vyčítat něco, co by se mohlo stát i mě, protože v tý době kdy k tomu došlo to mezi námi bylo opravdu špatné (to už jsme neplánovali svatbu, to už to začalo skřípat a ne kvůli ní...) a s ní se kamarádil už i předtím a tak se jí občas svěřil s naší krizí, zjistil že se mu s ní dobře povídá a zamiloval se. jak říkám, v té době to mezi námi bylo tak špatné, že nevím jak bych se zachovala já kdybych v tu dobu potkala nějakou spřízněnou duši, tudíž ho nemůžu odsoudit jako nevěrného hajz.a. jenže ta jeho zamilovanost poměrně rychle vyprchala a ukončili to spolu. nemůžu říct že bych s ní kamarádila. jsme spolu v kontaktu spíše pracovně, ale máme spoustu společných známých a nehodlám se se všemi vídat jenom proto že bych u nich mohla potkat jí. takže se tak tiše tolerujeme. ona to ve vztazích taky nikdy neměla lehké... my s přítelem teď spolu bydlíme, přeci jenom není jednoduché opustit domov který si člověk čtyři roky buduje, nehledě na to že vlastní bydlení bych finančně neutáhla. bydlíme spolu, na veřejnost spolu chodíme jako pár, ale v soukromí jsme spíš jen kamarádi. dítě by jsme oba moc chtěli, ale asi ne spolu...
@majvik Jenže víš jak, pokud to ve vztahu skřípe, tak to mají ti dva řešit. Útěk k nevěře za mě není ok. Ale hlavní je, ať se ti to podaří vyřešit a hlavně, ať jsi šťastná. Život je opravdu krátký na to, aby se jen přežíval. :-)
koukám že bych si ty příspěvky po sobě opravdu měla číst než je odešlu, mám tam spoustu pravopisných chyb (čárky nikdy nebyly moje silná stránka) a tak s těmi společnými známými - chtěla jsem napsat že se se všemi nehodlám PŘESTAT vídat...
@majvik ono,co se k tomu dá říct-.Myslím,že tohle by si měl každý vyřešit sám v sobě.To,že to mezi vámi neklapalo nebyl důvod k tomu,aby tě podvedl.To je můj názor.Problémy se dají vyřešit jinak,než nevěrou.Se snoubencem jsme spolu 9,5 roku.Pracujeme spolu,jsme de facto 24hodin spolu a já furt hledala něco víc,než je on,protože jsem měla pocit,že se ke mě nechoval hezky.Dali jsme si pohov,ale jen na chviličku a pochopili jsem,co jeden pro druhého znamenáme.Tenhle náš problém se táhl kolik let,ale chci tím říct,že určitě si neuvědomíte,ani jeden z vás,co vlastně teď po tom všem jeden od druhého můžete čekat a hlavně od toho vašeho (ne)vztahu.Teď totiž stále spoléháte jeden na druhého a ,,přežíváte" vedle sebe,protože nevíte,co bude dál,a to určitě není dobrý.Oba chcete rodinu a nevíte,jestli ji máte založit spolu.Myslím,že vedle sebe na to nepříjdete a roky neubývají......
@mlafi tak zatím to řešíme jenom měsíce a doufám že roky se to táhnout nebude. dát si pauzu a zjistit jestli si chybíme, nebo ne by bylo asi rozumné, ale naše povolání nám to moc nedovolují... každopádně děkuji za rady a za možnost vypovídat se, ale myslím že časem si to vyřešíme nějak sami mezi sebou. teď jdu spát, ráno vstávám brzo do práce.
Vzhledem k tomu, že se tu ozvaly dotazy jakto u nás dopadlo, vracím se ke mnou založené diskuzi ...
S manželem jsme spolu zůstali a máme skoro sedmiměsíčního chlapečka. S milenkou to ukončil a mezi námi se to postupně urovnalo. Vzpomínky ale pořád bolí (asi ještě dlouho budou). Vlastně se nám to před nedávnem tak trochu vrátilo - manželovi se ona bývalá milenka ozvala s tím, že potřebuje pomoc (ošetření nějakých záležitostí po právní stránce, podrobnosti nejsou podstatné) no a můj muž ji samo neodmítl a mě o tom nic neřekl (prý mě nechtěl zbytečně plašit). A pak se ozvala jedna dobrá duše, která o tom zřejmě věděla. Umíte si představit to tóčo doma když jsem to na něj vybalila. No, manžel tvrdí, že ta zamilovanost ho dávno přešla a že miluje mě (což mu věřím, protože už zase nějakou dobu mi říká "miluju tě" i když po provalení jeho nevěry, viz. začátek diskuze, říkal jen "mám tě moc rád"), že je rád že se mnou zůstal, že je šťastnej že máme malýho, že je teď naprosto spokojenej po všech stránkách a že nemá důvod být mi nevěrnej. A i kdyby, tak že už se poučil a případnou nespokojenost by řešil se mnou a že rozhodně nechce riskovat, že přijde o mě a o malého (dala jsem mu totiž jasně najevo, že se s ním klidně rozvedu, kdyby něco, že jen kvůli dítěti vztah udržovat nebudu). Korunu tomu nasadil, když mi pak v noci jen tak mimochodem oznámil, že jestli ho "odkopnu" tak za ní že by stejně nešel, že už ji nechce. Podle něj se nám jen někdo snaží nabourat rodinu. Jinak se chová vzorně - když jsem byla těhotná, pomáhal mi se vším, nic jsem nesměla nosit, strašně na mě dával pozor, a teď pomáhá s malým - od narození ho koupe, alespoň obden s ním chodí na procházky (vždycky sbalí kočár a prý si mám jít zatím odpočitnou a prospat se), když přijde z práce automaticky si ho bere a jde si sím hrát, někdy když malý špatně spí tak si ho bere i v noci, doma pomáhá, když nestíhám tak uvaří, vyluxuje, prostě co je potřeba. Takže se snažím mu věřit, že je všechno ok (i když teď jsem dost podezřívavá). Ale když na něj tak koukám ... on opravdu vypadá spokojeně.