Ahoj holky,
asi nebudu jediná, kdo kvůli svatbě ztratil moc cenné přátelství. Nevím ani přesnou příčinu, ale čím víc se svatba blížila, tím ošklivější věci jsem si vyslechla a ještě mnohem horší věci po svatbě. Teď se nestýkáme. Trochu jsem to obrečela, ale teď s odstupem si říkám, čert to vem. Ti pravý přátele jsou s námi pořád, tak co...
Ale hlodá to...
@acacia Zajímavé je, že na rozlučku se svobodou se vždycky kamarádi a kamarádky upínají a těší mnohem víc než ten, kdo se se svobodou "loučí" :-D
Taky mě překvapilo, jak to kamarádi brali jako samozřejmost, že rozlučka musí být. Jelikož jsme se z celé té naší partičky brali jako první, tak jsem tedy zvědavá na ně ;-)
@acacia Jojo, byla a bylo to moc fajn, ale upřímně řečeno, kdyby ji kamarádky nechtěly, tak ji jen kvůli sobě nechystám. Ale bylo vážně bezva, i když tedy bez striptérů a následné kocoviny, na to si OPRAVDU nepotrpím ;-)
Mně třeba řekla svědkyně, že se o to postará. Takže nevím, co a jak mě čeká, ale ona mě zná, takže ví, že žádný striptér a litry alkoholu mi radost neudělají. Tak se nechám překvapit. Ale opravdu mě zarazilo, kolik lidí si myslelo, že rozlučka musí být, musíme ji platit a musí tam být tohle, tohle a tohle. No rozloučili jsme se my s nimi...
@kajovaevicka No,já jsem své svědkyni na její svatbě rozlučku organizovala, ale já na oplátku po ní jsem to nechtěla, neboť byla právě v osmém měsíci a já prostě měla pocit, že není dobré jí tím zatěžovat, zvlášť když také není zrovna "pařan" ani v "normálním" stavu.
Kamarádky jsem doma ráda pohostila různými dobrotami a vínkem, ale když jsme vyrazily následně ven, platily jsme každá jednu rundu džusů :-D
No holky, já teda nevím, nějak mě ta rozucka začíná děsit..i když si spíš mylsím že to dopadne tak že já mít žádnou nebudu a vyblbne se jen můj muž...:((
Taky mi jaksi uniká význam "rozlučky se svobodou" - ja myslim ze jazyk je velice logicka a presna vec, at se nam to libi nebo ne.opakem vyrazu "svobodny" je "vdany/zenata" .Tady nejde predstirat, ze o zadnou ztratu svobody nejde - jde ! Ovsem u svatby by to melo byt dobrovolne a kazdy, kdo do toho jde si to prece muze poradne rozmyslet a probrat ze vsech stran ;-)
No holky,zrovna to resim a ejhle tohle tema,to je osud :) Mam kamaradku,se kterou jsem toho zazila hodne i kdyz se nezname tak dlouho. Ale tak nejak od te doby,co otehotnela,porodila..mi prijde,ze na me kasle a tak nejak nejevi moc zajem..a to hlavne od te doby,co jsem ji rekla,ze se budeme brat,ze to planujem..a to nemluvim o dobe,kdy jsem dostala i prstynek.,takze to bylo oficilani...nereagovala tak,jak bych asi cekala od nej kamaradky a jak ja bych urcite reagovala byt na jejim miste..nepta se,jak co a tak,nezajima ji absolutne nic,ze zacatku jsem ji to vypravela ja,ale pak mi doslo,ze ji to stejne nezajima (bohuzel si jen pisem,vidame se malo,protoze ted bydlime kazda v jinem meste). Ja se snazim udrzet pratelstvi na dalku,ale uz me to zacina stvat a jsem z toho akorat "otravena",ze ja mam zajem o ni,o dite a ona o me ne...uz mi par lidi reklo,ze v tom bude asi zavist,ona ma sice pritele,dite,ale pritel o svatbe moc slyset nechce..chjo,on clovek se snazi a snazi,ale prijde den,kdy se na to vykaslu!
@bricciola4 nechci se kamarádky zastávat a chápu,že jsi naštvaná...ale zkus se na to podívat i z jejího pohledu...ona s dítětem, bez svatby, rozhozené hormony po porodu :-) a ty jí nadšeně vyprávíš o svatbě.... :-) tak si s ní zkus promluvit o tom,jak se cítí a pokud se pořád bude cítit naštvaná, tak se na to určitě vykašli, přeci si nenecháš kazit přípravy ;-)
Pokud mohu přispět s mou úplně opačnou zkušeností :) Měla jsem velmi dobrou kamarádku ze střední školy, ona pak odešla do Prahy pracovat. Párkrát jsme si napsaly a jednou jsem jí i navštívila, ale byla z toho svého života taková rozjívená... pořád nějaká akce a já spíš chtěla být s ní a užít si kino, kafčo a tak... Přestaly jsme se vídat. Věděla jsem, že má přítele, ale měla s ním nějaké problémy a tak. Jednou po několika letech (cca třech) jsem dostala sms, že by se chtěla sejít. Zašly jsme na víno, kde mi podala pozvání na svatbu a od té doby se zase pravidelně vídáme ;-)
@enyty@chris_n A nejhorší je, že díky svatbě člověk zjistí, že toho správnýho přítele nemá... Kdybych neměla partnera, tak jsem nahraná, ale přeci jen člověk potřebuje k sobě nějkakou spřízněnou dušičku a v takovýhle situaci, když by se fakt hodila jenom na pokec a podporu (nemyslím jen ohledně svatby) tak prostě není... :-(
@przedswitovaanita kolikrat mam pocit, ze nikoho takovyho taky nemam. zadna nejlepsi kamaradka, v tom statusu se mi vystridali minimalne 3 holky a s zadnou to neni kamaradstvi na zivot a na smrt. Nekdo holt ma, nekdo nema.Smutne to je, ale hroutit se z toho nema smysl. Hlavni je rodina a partner ;-)
@przedswitovaanita@chris_n Taky mám pocit , že jsem na tom podobně, mám sice kamarádku, která sice pro mě je nej, seděly jsme spolu v lavici na gymplu 8let a nyní mi i bude fotit svatbu... Ze všech kamarádek a známých, co mám, se vídáme asi nejčastěji, tak jednou měsíčně; s ostatníma tak jednou za tři měsíce a i to je boj, domluvit termín, kdy se sejít, aby to vyhovovalo oběma, takže domluva trvá tři týdny...Takže tyto kamarádky beru jako kamarádky, ale ne nej. Nicméně i ta moje nej kámoška má spoustu jiných kamarádek a známých, má jiné zájmy, kde se stýká s jinými lidmi, se kterými se vídá častěji než se mnou, je trošku i jiná povaha, takovej kamarád se všema a žárlit na její jiné kamrádky nemá smysl, to jsem pochopila už na gymplu.
Podle mě ona žádnou kámošku pro status NEJ kamarádky nemá...rozhodně to není "na život a na smrt", ale když se sejdem, tak proberem chlapy, postěžujem si, podpoříme si, řeknem té druhé svůj názor...ale není to to kamarádství, kdy by kvůli nějakýmu mýmu problému hned všechno zrušila a letěla za mnou mě utěšovat, s tím bych ji ani neobtěžovala, takový věci si já řeším v sobě. Takže pro mě je partner také na prvním místě...ale kamarádky se snažím v rámci možností nezanedbávat, smpíš mi přijde, že jsem to většnou já, kdo stojí o setkání, kdo navrhne další sraz, než ony...trochu smutný :-(
Rozhodně ohledně svatby raději budu spoléhat sama na sebe s organizací, možná na zábavu dám pár tipů, ať se někdo zhostí...ale bojím se, aby pak vůbec něco bylo. V tomto případě mám obavy, aby to nedopadlo jako "co si neuděláš sám, to nemáš" , radši se na nikoho nespolíhat...a být maximálně mile překvapen :-)
@chris_n mně dostává, jak mají nevěsty někdy až přehnané očekávání od svědků....pak jsou dotčené, že svědkyně se "neangažovala". No, ale pokud jí třeba ani neřeknu, že očekávám nějakou angažovanost, tak se není čemu divit, svědčení je především čestná pozice a je pravda, že bývá zvykem, že svěděk třeba organizuje mašlení aut, rozvoz svatebčanů po hostině a tak...ale zdaleka to není pravidlem, že "musí". Jsou lidé, kteří nejsou organizační povahy, neradi něco zařizují...a přehnaná očekávání u nich na ně akorát vyvine zbytečný tlak.
Naopak taťka mi tvrdil, že rodina novomanželů (tj. i rodiče) a svědci jsou veledůležité osoby, které ten den nemají nic dělat, zábavu že mají organizovat kamarádi...no, taťka byl v tomto trochu mimo, podle mě na těch svědcích opravdu nějaká organizace stojí, ale MUSÍ o tom vědět, že se to od nich očekává. Ne jak na jedné svatbě, kde byla sestra, že na svědkyni u svatebního stolu vybafli, že má říct nějaký proslov...a ona chudák byla v šoku, že "to musí??" Tak cosi zažblekotala, jako že "na zdraví novomanželů", nebylo jí ani rozumět, akorát trapas...kdyby nebyl "proslov" žádný, tak by to bylo lepší.
@chris_n Jako já mám taky hodně kamarádek, ale nejsou to lidi, kterým bych mohla 100% věřit. Mám je ráda, zajdu s nima na kafčo, ale když se staně něco vážnýho, spolehnout se na ně prostě nemůžu...
@ninive211 Já se znám s jednou kamarádkou už od základy, od tý doby sedíme spolu v lavici do teď, tím oádem se skoro den co den vidíme. Prožili jsme si toho spolu hrozně moc, dobrý i špatný, ale čím je starší, tak se mi strašně vzdaluje, hrozně se změnila a je úplně jiná než já... Takže to prostě ono není a měli jsme už spolu víc než dost sporů, bavíme se spolu normálně, ale to už se spíš síla zvyku... Další kamarádka, kterou jsem měla strašně moc ráda, tak mi hrozně moc ublížila a vrazila mi nedávno kudlu do zad a zjistila jsem, že mě jenom zneužívala a já debil jsem na to přišla až po roce... Já se kamarádky taky snažím nezanedbávat, ale přestává mě tady dělat blbečka pro všechny :-/ Já jsem ještě takovej vůl, kterej by se pro všechny rozdal a pak když potřebuju já třeba jenom vyslechnout a všichni se otočí zády :-( Proto má ze mě i můj pes hlavu jak balon, protože si povídám věčně věkův s ním :-)
Asi uplne neztratila, ale u par kamaradu si ujasnila vztah k nim...Nekdy pozitivne jindy naopak. Asi nema smysl byt smutna kdyz se nekdo projevil tak jak to necekame.Alespon vim,ze mam energii investovat jinde nez na tyhle lidi.Casto jsem se prave snazila i na ukor sveho casu...
Taky mám s tímto zkušenost. Jeden náš kamrád si našel holku, která se na něj hrozně upnula a plánuje s ním budoucnost a to spolu nejsou ani rok a ona ho takhle začla svazovat hned asi po týdnu a ikdyž ji to řekne, že to takhle rychle nechce, že se nechce unáhlit (už je njednou rozvedenej a manželství se vůbec nepovedlo, nalítl, přišel o všechny peníze, auto,...) a já ho docela chápu, ale ta jeho holčina ne, furt ho do něčeho tlačí. No a když jsme jim oznámili, že se budeme brát, tak ona s námi přestala takřka komunikovat a dost znatelně dává najevo, že ji to štve a asi i závidí. Nechápuji, vůbec ne a jen jsem ráda, že je to "jen" přítelkyně našeho kamaráda, ne moje opravdová kámoška, toby mě asi hooodně mrzelo
@przedswitovaanita Tak jak pročitam o tvych pratelích příjde mi to jako pres kopírák.U mne je to to samé :-( Az na svatbě jsem se domákla jaké to mám prátele.Nebýt tam starší generace tak by to bylo totalne v pytli.Dnes vím jak na tom aspon jsem a i to ze je zbytečné ivestovat čas do nekoho kdo o to nestoji.U mne je to horší že dotyčnou osobu ač vím že je falešna míjet moc nemuzu protoze je to přítelkyne od pribuzneho s nimiz se scházime dost často... :-S
@enyty Jo je to docela šílený. Člověk neví, jestli má lítostí brečet nebo řvát, jak člověk lehce někomu naletí. Já se tý dotyčný taky moc nevyhnu, protože to je velice dobrá známá z přítelovo strany... :-| o to víc člověk v tědlech chvílích potřebuje mít oporu v rodině a drahé polovičce ;-)
Já si na svatbě zažila obojí. Zjistila jsem, že se mohu 100 % spolehnout na kamarádku a jejího muže - oba nám šli za svědky a svadba byla díky ním fajn. Naše rodiny naši svatbu vzali jako sraz příbuzných a až na mého taťku se o nás v náš den nikdy nezajímal - na tož aby přpravili nějaké překvápko. Navíc celý den seděli na místě a nebýt přátel na svatbě, tak by zábava tak trochu vázla.... Svědci nám přpravili zátah, na svatebním stole jsme našli pro nás vytvořené příbory s obrázkem nevěsty a ženicha a s iniciály našich jmen, oběd nám byl servírován na talířích, které nám kamarádka nazdobila, večer na nás čekala kráná prezentace o naší prozatimní cestě životem a rovněž jsme od nich dostali nádherný dortík s naší fotkou. Původně jsem totitž chtěla dort s našimi fotkami, ale švagrové, která dort pekla, se do toho nechtělo.... Dort byl dále dozdoben do barvy naší výzdoby a naplěn byl mou oblíbenou kvalitní čokoládovou náplní. Prostě bylo vidět, že kamarádka mi během svatebních příprav fakt naslouchala a to mi v den, kdy jsem ji řekla o svatbě sama oznámila, že je těhotná. Takže starostí měla v té době sama dost a o to více si toho všeho vážím. Další kamarádka mě zachránila, když mi 3 dny před svatbou v restauraci řekli, že výzdoba dle mých představ je na ně složitá a že si mám na toho někoho najmout. Zachránila mě kamarádka, která ráno oželela kadeřnici a přijela zdobit, v průběhu dne pak přidali ruku k dílu i svědci a byla z toho krásná svatební tabule. Během svatby jsem však zažila i zklamání, protože jedna kamarádka mi přislíbila večerní focení a ráno v den svatby mi oznámila, že zítra svědčí na svatbě a tak, že večer fotit nebude. Nakonec jsem ji sice překecala, tak že sice na svatbě nezůstala - prý večerní fotky ještě neumí.... No, ale přijela aspoň nafotit vypouštění lampionů a prezentaci. Jako jediná mi taky zkritizovala krásné fotky od fotografa a trefovala se i do naší svatební hostiny (ONA měla přece tu nejlepší svatbu!). Strašně mě to zamrzelo, ale vzhledem k tomu, že jsme k sobě opět našly cestu po dlouhé odmlce, tak jsem ji nic neřekla a snažím se to v sobě potlačit, ale neskutečně mě to štve a stále když ji vidím, tak mám na ni vztek.... Na druhou stranu musím říct, že připravila milé překvapení na mé rozlučce se svobodou. Tu jsem měla u nás na chatě a vůbec nevyšla draze,přitom to bylo fajn a veselé posezení u vínka a grilování. Nejdříve jsem ji dělat nechtěla (s drahou polovičkou jsme spolu 12 let, takže úplně tak svobodní jsme už stejně nebyli.. :) ), ale jsem nakonec ráda, že jsem ji měla. Ale můj muž ji nedělal a je fakt, že mu to bylo vyčítáno...
Já bych řekla že ztrácím některé přátelé .. kvůli tomu že mám status vdaná. Jako kdyby to znamenalo, že jsem VDANÁ.. a od ted už nebudu chodit mezi lidi a budu vést domácnost. Já to nechápu..:(( asi si budu muset najít VDANÉ kamarádky:(((
Myslím, že se to stalo dost lidem. Mně taky, ale jsem za to docela ráda - aspoň se protřídí přátelé a ukáže se, kdo ti přeje štěstí a kdo ne. ;-) Nutno dodat, že já ztratila kvůli svatbě i některé členy rodiny. Ale jsem optimista, myslím, že je vše tak, jak má být. ;-)
Ono je hrozně znát, když jsi jinde než tvé kamarádky - já se třeba vdala a teď čekáme prvního potomka, zatímco má nejlepší kamarádka, která mi ještě na svatbě byla za svědka, studuje, žije s mamkou a chodí už několik let s tyranem. A nenechá si vysvětlit, že jeho chování vůči ní není normální. To pak přátelství trpí, protože už nemáte nic moc společného... :-(
My si toho co nejvíc chceme zorganizovat sami dva a úkolovat lidi co nejméně. Samozřejmě, chceme svatbu spíše jako oslavu s kamarády, a tak si předběžně říkáme, o co bychom je mohli poprosit a neměli by s tím mít problém (např. svědek - půjčení auta, kterým se rád pochlubí :-) a podobně).
Co se mluvení o svatbě týče - ano, když se spolužačka zeptá, určitě se ráda podělím, ale svatbu jakožto téma hovoru začnu otevřu svobodně jen u přítele a nejbližší kamarádky. U ségry a druhé kamarádky začnu až když třeba o něčem přemýšlím a chci poradit, co si o tom myslí - ale můžu s oběma počítat až bude potřeba chystat a zařizovat, jen je nechci zatěžovat už teď, tři čtvrtě roku před svatbou :-)
A že by někdo záviděl? Jsme v našem okruhu první, kdo se berou a to poměrně v nízkém věku (bude nám 24 a 28), většina mých kamarádek se s vdavkami vidí až před třicítkou - takže zatím jsou rády, že nemusejí absolvovat nic podobného a mají svou svobodu :-D Navíc všichni vědí, že jsme spolu dlouho a myslím, že vystupujeme jako milý, ne-afektovaný pár - třeba tím, že rozhodně nespamuji denně FB výlevy o tom, jak miluji svého drahého a i společné fotky dáváme opravdu výjimečně . Takže nám to snad všichni přejí :-)
my s drahým nejsme ani svoji a někteří lidé se už projevují ... bohužel všechno to kazí pitomá závist .. ale to takovým způsobem, že se nám jedna kamarádka snažila s drahým rozhádat, tak si vymýšlela takové krávoviny, až to bolí
@tessie187 pak to není kamarádka, ale mrcha. Takové lidi ze svého světa patří vytěsnit někam daleko pryč. Je vidět, že jste silný pár a to je moc dobře.