Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svatbě

Ztratila jsem velkou lásku, našla jsem ještě větší

Dejte mi (nejen mě) naději... I velké lásky bohužel někdy končí, chci věřit, že mě (nás) čeká ještě něco lepšího... Kdo z vás to zažil a je šťastnější než dřív?
Odpovědět
1
2
Já :-)
Odpovědět
@eeen prosím prosím, řekni svůj příběh:) potřebuju to na přežití:)
Odpovědět
taky taky :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Na vsem co konci je hezke to,ze neco noveho zacina ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@codal Já :) Myslela jsem, že pro mě po rozchodu skončil svět a byla jsem na tom psychicky opravdu moc špatně. Ale našla jsem si lepšího partnera, s kterým jsem šťastnější, je na mě hodnější a rozhodně se ke mě víc hodí. A už jsme měsíc svoji :-) Nevěš hlavu, i na tebe někde čeká ten pravý! Jen je potřeba hledat :-)
Odpovědět
@codal Že na každého někdo někde čeká není útěcha, ale fakt. Ja si počkala na toho "pravého" do svých 29 let... A stojí to tedy za to! Vím totiž, že tohle je partner mé duše :-) Jsem šťastnější než kdykoliv před tím.
Odpovědět
Profilova fotka
Jmenuji se Lada a je mi 23 let. Do svých jednadvacetin jsem nevěděla pořádně co je to láska,sem tam takové ty tydeni vztahy ,občas ňáký ten uletek,každá z nás to určitě zažila.Jako každý večer jsem seděla u pc a brouzdala po internetu a hlavně seznamkách.Psala jsem si s už s pár mužskými ale pokaždé jsem tajně doufala až se objeví ten pravý:-)Najednou se mi zobrazil profil dlouhovlasého kluka stojícího u stromu jako Ježíš.Zkusila jsem štěstí a a poslala jsem mu zprávu.Zhruba po měsíci mi přišla odpověď,brala jsem to jako normální a nic jsi od toho neslibovala.Jenže jsme si vyměnili čísla jelikož neměl moc přístup na internet,a už to začalo.Po týdnu naše první schůzka na půli cesty.Bydleli jsme od sebe cca 60km.Hned v den naší schůzky jsme spolu začali chodit.Nevěřila jsem že by mě mohl mít někdo rád jsem silnější a nikdy sem moc sebevedomí neměla..Netrvalo dlouho a řekl mi za mě miluje.Byla jsem v sedmém nebi.Náš vztah probíhal tím že jsme se střídavě navštěvovali o víkendech,po pul roce bylo jasno a nastěhoval se k námNasli jsme mu zamestnani,aby mel z ceho zit..Zpočátku bylo vše v pořádku i s naší rodinou si rozumel,já s jeho,naše rodiny se navštěvovali navzájem a ja si připadala čim dál tím šťastnější a jistá si názorem že on je ten pravý.Před vánocemi 2010 mě skolila plícní embolie,byl mi oporou do té doby než mě pustili z nemocnice.Tam to vše začalo.Po Novém roce přísel o práci,já byla na neschopnece,organismus vysílený takže jsem jenom jedla a spala.Samozřejmě to nechalo následky a po 3měsících jsem nabrala 20kg.V tu dobu jsme se začínali hrozně hádat,kvůli každé maličkosti.Od dubna jsem nastoupila do nového zaměstnaní a to byl kamen úrazu.On se doma nudil a hledal si po internetu nové kamarády.Nasel jednu slecnu z blizke vesnice od naseho mesta,a rikal ze to zkousi pres ni jestli nema pritele se kterym by zasel na pivo.Samozřejmě jsem to chápala, nechal rodinu a kamarády a šel za mnou.Tři dny po mých narozeninách v květnu jsem od něj dostala zásnubní prstýnek se slovy -zasnoubení můžeme byt klidně 5let.V tu chvili ani nevím co vše se mi honilo hlavou ale byla jsem nejšťastnější na celém světě.Mé okoli se rozdělilo na dvě částí.První mi to hrozně přála a druhé se to zdálo podezřelé,se po roce a dvou měsících zasnubovat.Nevnímala jsem je,měla jsem růžové brýle a čekala nás společná dovolená i nasimy rodinamy.Dovolená proběhla dobře až na pár maličkostí které jsem si uvědomila až pozdě.Nedošlo mi proč nechtěl se mnou spát na jedné posteli,pořád visel na telefonu a vše co jsem mu řekla,tak na to mi jenom odsekával.Byla jsem zamilovaná.Až jednoho dne jsem se ráno brobudila a nevím z jakého důvodu jsem se mu hned podívala na Fb na jeho zprávy.Poslední věta kterou jsem si přečetla byla od te divky kterou si nasel na Fb,a s jejim pritelem chtel jit na pivo, píše miluji tě!Zprvu jsem tomu nemohla věřit a četla jsem si to asi pětkrát.Postupovala jsem v jejich konverzaci víš a víš a zjistila že od dubna se spolu táhnou.Šok!!On se semnou zasnoubil a miluje jinou? Než jsem se vzpamatovala vyběhla jsem z pokoje a řvala na něj ať se sbalí a vypadne,nebyl mi schopný rict ani jedno slovo.Během chvilky byl sbalený a navždy odesel.V tu chvili se mi vše zhroutilo,týden jsem byla na antidepresivach a nemohla jsem tomu uvěřit,porad jsem ho chtěla zpátky.Když mi začal psát o zbytek věcí nechtěla jsem mu je dát,a on začal psát sms které mám do dneška uložené typu,sex s tebou stál za nic,důvod byl i to ze jsi přibrala,jsi hnusnája se doma nudil,kdyz jsi prisla z pracce nechtěla jsi nikam jít atd...Podotikam delam ve firmne kde se delaji 12hodinové směny u stroje.Chtěla jsem se mu pomstít ale nevěděla jsem jak.Musim uznat ze jsem byla hnusna jak jsem ho provokovala a dělalo mi dobře ho rozčilovat,Trvalo to asi 3měsíce.Naštěstí se objevil můj PRAVY a teď vím že jsem určitě nejšťastnějš!Mluvíme už o rodině a společně plánujeme budoucnost!Každý má své chyby a ja se naučila je tolerovat a vidět věci opravdu ta jak jsou. Lada Svitavy tohle jsem loni psala do Joyky,ted uz nas ceka svatba v rijnu:-)
Odpovědět
Profilova fotka
Já s tím mám také zkušenost. V 19 jsem se šíleně zamilovala, Standa byl má první láska (měla jsem před ním pár vztahů, ale nikoho nemilovala), poznali jsme se přes internet a poprvní schůzce jsme měli jasno, psali si i 100 sms denně, několikrát denně volali a vídali se každý den, asi po 14.ti dnes jsem jela na víkend k sestře, ale hned ten den si pro mě přijel (asi 70Km) a přicestě domů se zastavil na jedné rozhledně a tam mi dal první pusu. Začátky byli krásné, byla jsem zamilovaná jako nikdy. Asi po 3 měsících začali z jeho strany sms upadat, ale stále jsme se vídali každý den a bylo nám krásně. Po roce vztahu se to začalo kazit, přibívali hádky a poprvé mě zmátil jako psa. I když jsem byla vždy názoru, že bych s takvým chlapem nikdy nebyla, kdyby na mě sáhl, tak jsem s ním vydržela ve vztahu ještě rok, byli jsme jak na houpačce,měli jsme pak období šílené lásky a pak období nenávisti (pakmězbil ještě čtyřikrát). Po dvou a půl roce jsme se rozešli, já to nesla hrozně těžce, a i když jsem měla jiné vztahy (jak krátkodobé, tak i delší), tak jsem na něj stále myslela a i on na mě. Navzájem jsme si ublížili, ale on mě také moc miloval, to vím s jistotou. Do doby, než jsem poznala Martina (mého nastávajícího), tak jsme se sporadicky scházeli a zkoušeli to dávat dohromady (někdy jsme se neviděli třeba půl roku a někdy se vídali třeba měsíc v kuse), iniciátorem byl on, ještě asi rok zpět se mi pokoušel psát. Opravdu jsem ho moc milovala (v srdci zůstane napořád, přeci jen to byla má první láska a člověk, kterého jsem milovala 5 let stále stejně ať se dělo cokoli), ale co jsem poznala Martina, tak jsem poznala, že láska může být tak krásná, že může vystoupat na takový level, jak je teď a i když se mi to zdá nemožný, tak ho miluji stále víc a víc a těším se, až za 3 týdny budeme slavit naší svatbu. Takže hlavu vzhůru, i když ztratíš svou velkou lásku, tak časem poznáš větší, hezčí a tu pravou lásku :)
Odpovědět
Můj příběh případně najdete tady:http://www.modrykonik.cz/diskuse/rodinne-problemy/jak-jste-se-vyrovnaly-s-neverou-partnera/?page=3&post=last Hledám teď nějakou cestu, jak se z toho všeho vyhrabat:(...
Odpovědět
Žádné další povzbuzující příběhy???
Odpovědět
Profilova fotka
Já taky :o) v 16 letech jsem se neskutečně zamilovala, milovala celým srdcem, pro toho člověka bych udělala první poslední, šla bych za ním kamkoliv. Oba jsme to měli stejné, nemohli jsme bez sebe být a já prožívala ty nejkrásnější chvíle svýho života. Co přišlo pak, by mě ani nenapadlo. Já milovala pořád stejně, on tvrdil, že též, ale bohužel mě podvedl každou chvíli s nějakou. Vždycky to dával za vinu, že byl opilej, bla bla bla... Několikrát jsem mu odpustila, nicméně to bylo zbytečné, nikdy se neponaučil, nikdy nedodržel své chyby a co vím, tak je dodnes pořád takovej, svoje přítelkyně podvádí. Ačkoliv jsem z toho byla špatná, na jednu stranu naštvaná sama na sebe, kvůli němu jsem si dávala přihlášku na VŠ jenom do Plzně. Ale, to se stalo osudným a tam jsem potkala toho nejúžasnějšího, nejhodnějšího chlapa na světě, díky čemuž mohu říct, že ta první láska - a že byla veliká, nemá nic společnýho s tím, co prožívám teď. Byli jsme spolu chvíli a já už od začátku věděla, že on je ten pravej, se kterým chci strávit zbytek života a mít kupu dětí. Po třech měsících známosti mě milé dámy požádal o ruku, budeme se brát teď na konci června a navíc spolu čekáme miminko :o) V životě jsem nebyla šťastnější, nehádáme se, nezvyšujeme na sebe hlas, vždycky mi v domácnosti pomůže, aniž bych ho o tom musela prosit; když jdu do práce (končím ve 21hod), vyzvedne mne.... Vždycky jsem věřila, že na světě na nás někde čeká ten pravý a v mém případě můžu říct, že tomu tak vážně je :o) @codal
Odpovědět
@paulittav děkuju, a moc ti to přeju!!!
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@codal četla jsem tvůj příspěvek na modrým koníkovi a nedá mi to Ti na to nenapsat...Vzhledem k tomu, že vím jak bolí nevěra, a i jenom to, že má nějakou "nejlepší kamarádku" s níž neustále tráví čas, atd., taky jsem tuto žárlivost zažila, bývalému kdysi jedna slečna, s níž se přátelil dokonce i psala sms, že ho miluje a nemůže bez něj být, ačkoliv věděla, že on je se mnou.... Kdysi mi volala kamarádka v noci, že ho viděla jít s nějakou dívkou k němu domů, že si nejdřív myslela, že jsem to já, ale nebyla... držel se s ní za ruku, líbali se... Upozorňuju, že po tom, co s ní přišli k němu domů, mi byl schopnej ještě napsat smsku na dobrou noc a neopomněl přidat i "miluju tě", přestože byl s ní... Vím, jaké to je, a vím, jak těžké je přestat milovat, člověk bez něho nechce být, nedovede si to představit, ale i z této zkušenosti vím, že je třeba otevřít oči. Může se stát, že muž podvede, stane-li se to jednou a je to s cizí holkou, ale v tomhle případě se bojím, že i přesto by se to mohlo opakovat. Tak nějak jsem díky tomu bývalému ztratila důvěru v to, že se může kdokoliv změnit. Určitý věci se prostě nemění. Má-li jí rád, přitahuje-li ho, tak ačkoliv se ti tomu věřit nechce, obávám se, že by se to opakovalo neustále... Nenič si život tím, že budeš nešťastná, že budeš stále přemítat, jestli náhodou zase není s ní.... Nemá to smysl, budeš se trápit hlavně ty. Moje kamarádka má podobný příběh, trošku odlišný, ale i tak v něčem podobný. Ačkoliv jsem jí několikrát radila, ať od něj odejde, že si jí nezaslouží (nebudu podrobně rozebírat proč), nikdy mě neposlechla s tím, že se to určitě zlepší, že už se zase týden snaží. A takhle to je pořád dokola, čas od času mi napíše, že je nešťastná, brečí a neví co má dělat, ale nikdy jí nenapadne, že by jí bylo líp, kdyby ho nechala, že na světě je tolik chlapů, co jsou tisíckrát lepší. S láskou je to těžký, jak člověk miluje, tak je ouvej, sama to vím, růžový brejle jsem nosila celý 3 roky, než mi došlo, že se to prostě nezlepší, že jinej nebude. Ukončila jsem to a jsem za to neskutečně ráda, protože ta představa budoucnosti s ním, to jak bych byla nešťastná... Ne, jsem ráda, za to jak jsem se rozhodla, i když jsem to mohla udělat dřív..., ale nyní jsem tam, kde jsem... šťastná a spokojená; můžeš si ze mě vzít příklad :o)
Odpovědět
Profilova fotka
Vše, co se stane, má podle mého svůj důvod. A i když to tak v první chvíli nevypadá a člověk má pocit, že se mu boří svět, po nějaké době už se nad tím jen usmívá a říká si, že to tak mělo být! ;-)
Odpovědět
Je to už pár let zpátky, ale přidám také svůj příběh: Ve svých 21 letech jsem potkala pro mě úžasného kluka "chlapa" akorád byl jeden háček v tom že byl rozvedený měl jedno dítě. Před tím jsem měla takové ty jak se říká lásky, ale nikdy nic vážného. Proto co jsem začla prožívat s novým přítelem, bylo pro mě něco kouzelného, nepoznaného, udělal vše co mi na očich viděl, neskutečná láska, byl tak hodný, milý no prostě pro mé oči k neuvěření, že jsem měla takové štěstí a někoho takového potkala. Rok jsem náš vztah tajila mým rodičům k vůli tomu, že byl rozvedený a ještě měl dítě, ale čas utíkal my jsme spolu začli bydlet a už to moc utajit nešlo. Měli jsme krásný vztah, který nám vydržel čtyři roky, já byla ještě jak se říká "hloupá káča", která nevěděla o životě skoro nic, naučil mě vařit, žehlit košile :o), na víkendy jsme si brávali jeho chlapečka, začla jsem se starat o domácnost, dal mi do života hodně, jak se říká postavil mě na vlastní nohy a ukázal o čem je život. Jak čas letěl seznámila jsem ho mým rodičům on mě jeho a začli jsme plánovat společnou budoucnost, svatbu, domeček, dítě. Pak přišlo "černé" období, kdy se nám začlo nedařit, přítel podnikal a nastaly nějaké problémy s podnikáním, vymáhání půjček, do doho jsme sháněli pozemek na náš vysněný domeček, několikrát jsme se spálili s výběrem a realitními kanceláři, a problémy se začly přenášet do našeho vztahu. Přítel začal být nervozní, hádky, které se stupňovaly více než 3/4 roku, jelikož jsem byla o dost mladší moje názory se nebraly v potaz a platilo jen co on řekl, až jsem dostala strach a věděla jsem, že musím odejít, ale udělat to tak, aby přítel u toho nebyl, protože když jsem se pokoušela jednou odejít, nemohla jsem, bylo mi v tom dost hrubým způsobem zakázano. Začlo období kdy jsem začla plánovat odchod od přítele, věci jsem si tajně dávala do kufříku, do tašek do uložných prostor, začla shromaždovat věci na jedno místo, aby až přítel nebyl doma mohla co nejrychleji odejít. Podotýkám, že po dobrým to nešlo, proto jsem to musela udělat radikálně, rychle. Hned jak na to přišel začlo peklo, tisíce smsek, telefonátu proč jsem to udělala. Jednoho dne se objevil v práci u mých dveří s kyticí růži a krabičkou a velkou omluvou a prosbou, že to dáme zpátky dohromady, že mě nechce ztratit, že si uvědomuje jak se choval, že se to změní at se vrátím. Do dneška si na to pamatuji, začly mi téct proudem slzy po očích, věděla jsem že když jsem se dokázala odstěhovat, že nesmím couvnout, aspon na nějakou chvíli. Podlomily se mi kolena a řekla jen at nám dá čas. Jak čas ubíhal jednou za měsíc jsme se začli vídat, začli opět chodit na společné večeře procházky a začli opět uvažovat o tom, že to napríve a zkusíme znova. Po 4 měsíčním odloučení jsem víc a víc nad tím uvažovala jestli se vrátit nebo ne....nevím jak to napsal, ale osud rozhodl za mě.....stala se tragédie a jednoho dne do práce mi volali jeho rodiče, s něma jsem byla v kontaktu pořád, že přítel měl nehodu a že je mrtvý...dodneška to mám v uších ten telefon jak zvoní jak mi to oznamuje nějaký hlas a pak už nevím..zhroutil se mi celý svět....začlo pro mě období mrtva...nesnášela jsem celý život, přišla velká nenávist, zloba, hněv sama na sebe, nedá se to ani popsat, bez prášku jsem nebyla schopna vztanout z postele, jít do práce, nevnímala svoje okolí, uzavřela se do sebe, odmítala svoje přátele, rodiče......několik měsíců..... A NYNÍ SOUČASNOST SNAD VESELÁ Dva týdny před onou tragédii jsem se seznámila s klukem, kamarádem. (Já, mám za to, že mi ho snad andělé seslali). Moc jsme si toho nestihli říct, ani napsat, a pak se to stalo......... Najednou se z mého kamaráda stal terč, na kterým jsem si vylívala svůj vztek, zlobu z toho co se stalo, nesnášela jsem ho jako všechny ostatní. On se ale nevzdával, byl mi velkou oporou, věděl, že to semnou jde z kopce, já se mu vyhýbala, neměl to semnou jednoduché. Jednou po půl roce oné moji velké bolesti prohlásil větu, které jsem nevěřila sama já počkám, až čas vše přebolí, a budu ti být moct oporou celý život. Prosil mě at ho neodháním od sebe, at nám dám šanci, že vydrží hodně snášení, hodně zla a nenávisti z mojí strany, a že ví,že mu za to stojím. Jak tak čas plynul byli sjme spolu častěji a častěji stále jako kamarádi, moji duši léčil horama, jezdívali jsme spolu na hory, protože příroda léčila moji duši....Dneska jsme spolu čtyři roky a rok jako manželé, jsem ta nejšťastnější žena na světě, doma mám hodného muže, trpělivého, kterému se můžu vyspovídat úplně ze všeho prosttě mám doma manžela, nejlepšího přítele, životní lásku a velikánskou oporu a psychiatra v jednom a doufám, že už bude nad náma jenom to sluníčko svítit. Ale tím co jsem si prožila a manžel semnou oba moc dobře víme, že není nebe bez mráčku. Nikdy se nevzdávejte..
Odpovědět
Profilova fotka
Sama mám za sebou téměř šestiletý vztah. Po rozchodu jsem měla pocit, že je všechno v háji. Zoufalá, nešťastná, smutná, ublížená, naštvaná...Po pár měsících jsem úplně náhodou po letech kluka, do kterého jsem byla jako malá šíleně zamilovaná. Koukávala jsem na něj pres plot naší chaty, chodil tam hrát s klukama fotbal. A ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že to, o čem jsem jako dítě snila, se jednou stane. Za týden si ho beru! :-)
Odpovědět
Profilova fotka
já vyznávám přesvědčení, že po těch největších (pardon) sračkách, přijde to pravé a mnohem lepší než to původní... já jsem chodila přes 3 roky se svým spolužákem na VŠ, všemožně ho podporovala, bránila ho před jeho rodiči, kteří o něm říkali že je neschopnej, platila sama byt, který jsme si pronajali, když se zranil a bylo třeba mu píchat do břicha warfarin - zase jsem to udělala atd atd... načež jsem zjistila, že v době, kdy jsme zařizovali první samostatný pronajatý byt, tak si začal se svojí kolegyní z práce, a táhl to s ní už nějakou dobu... zjistila jsem to v momentě, kdy jsem se s ním rozešla v den, kdy jsem udělala Ing. státnice a on to se mnou ani nešel oslavit a raději šel ,,do práce" alias za ní. Vyhodila jsem ho z bytu, ale měl kam jít že... když si stěhoval ode mě věci, tak jsme se spolu vyspali a pokračovali v tom ještě asi 3 měsíce - potřebovala jsem si dokázat, že o mě pořád stojí atd.. byla jsem zamilovanej idiot, ale prostě mě podváděl s ní, jí se mnou... bylo to hrozný, trápila jsem se, ve dne chodila do práce, v noci plakala... a v momentě, kdy jsem se zařekla, že to s ním skoncuju, napsala mu email, ať už jde do háje (on mě totiž ujišťoval, že mě miluje atd atd, ale asi mu to jen vyhovovalo spát se dvěma), že chci něco víc.. tak jsem týden na to potkala svého manžela, pravý opak tohohle hajzla, je chytrý, milý, hodný, ví co chce a na dvouleté výročí jsme si nadělili dárek nejkrásnější, v říjnu budeme mít miminko. :-) Takže neházej flintu do žita a za sebe říkám, správně si přej! Definuj si, CO chceš - co nejkonkrétněji! - a ono se Ti to splní :-)
Odpovědět
Ahoj, nikdy jsem nebyla nějaká krasavice - prostě normální holka - úlety jsem nikdy neměla. Místy si připadám, že jsem opravdu mimoň, vzhledem k tomu, že do dnešního dne mám 2. přítele. Svého 1. přítele jsem poznala během prázdnin po základce. Nejdřív jsme byli kamarádi, pak nejlepší a nakonec z toho byla láska jako trám. Zažívali jsme spolu všechno poprvé, byl pozorný a vždycky věděl, čím mi udělá radost - prostě spřízněná duše. Ale jak to tak bývá, každý vztah má nějaké chyby. Po 5 letech vztahu se zamiloval do kamarádky našeho společného známého, což vedlo k tomu, že ukončil náš vztah. "Nejlepší" období bylo po rozchodu, kdy jsme se 1/2 roku s sobě vraceli a rozcházeli - vždycky podle toho, kdy se hodil té kamarádce. Když ho odkopla a byla s tím náším známým , tak přítel se ke mně vrátil. Když kamarádka chtěla přítele, tak mě odkopl a šel za ní. A furt tak dokola, podle toho, který z těch dvou měl zrovna výplatu. Vždycky jsem si myslela, že je upřímný a že mu můžu věřit. Ale dostal mě: během toho 1/2 roku po rozchodu, kdy jsme byli zase jednou spolu, si šel do koupelny a najednou mu někdo volal. Tak mi pak řekl, že musí do práce (pracoval jako OSVČ). Převlekl se do monterek a odvezl domů s tím, že mi zavolá, až přijede domu. A asi tak za 10 minut mi volal náš známý, že za ním přišel přítel s tou kamarádkou. Nechápala jsem, jak se kvůli tomu, aby mohl být s ní, tak šikovně přestrojil a dokonce i improvizoval, že mu volali z práce - to fakt klobouk dolů :-( Nevím, jak dlouho bych v tom takhle plavala. Nicméně díky kamáradům jsem poznala v té době svého nynějšího přítele, který si v té době procházel něčím podobným. A když slyšel a viděl, co se děje, tak do mě začal "jemně rýpat", abych si to uvědomila. A taky že jo. S mým "rýpalistou" jsme už spolu přes 4 roky a vím, že mě miluje (aniž by mi to dával najevo nějakými velkými gesty). Ačkoli oba vztahy jsou jako den a noc, tak si nemůžu stěžovat a doufám, že pokročíme i někam dál :-D
Odpovědět
Profilova fotka
@codal Milá Codal, přečetla sem si tvůj příběh a chvílema mi bylo vážně ouzko. Na druhou stranu mám radost, že se pomalu stavíš na vlastní nohy, že odjedeš na dovolenou... Přeju ti hodně klidu a síly! Utři slzy a zvedni hlavu! Jdi dál, všechno zvládneš a všechno nakonec bude dobré! Hodně štěstí!
Odpovědět
@kristinasaxi Nic jiného mi nezbývá... vím, že zase musím žít..jsem mladá a chci mít rodinu a děti..s ním už to nebude..začínám znova.. Jinak všem moc děkuju za příběhy, člověk si uvědomí, že v těch sračkách není sám, že si to prožila téměř každá je hezké vidět, že je tolik holek zase spokojených!... musím se s tím smířit, snad se mi to podaří a snad se po čase budu moct napsat, že jsem zase šťastná. DĚKUJU!
Odpovědět
@codal drahá codal, všechno je to jen otázka času a ten si teď užívej :-) cestuj, poznávej nové lidi, měj nové zážitky a hlavně UŽÍVEJ SI ŽIVOTA!! A kdo ví? Během toho času se určitě najde NĚKDO, kdo se zamiluje do tvého úsměvu , takže HLAVU VZHŮRU, VYPNI PRSA A VPLUJ DO NOVÉHO ŽIVOTA, KTERÝ BUDE LEPŠÍ!! ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@codal Po přečtení Tvého příspěvku musím zkonstatovat, že to má velmi podobný scénář tomu, co jsem prožila já. Já se z toho tehdy také hroutila a ztratila jsem déle než pět let života trápením. Dneska vím, že to bylo zbytečné. Ty sama si musíš položit otázku zda a jak dlouho jsi ochotná to ještě snášet. Píšeš, že Ti lže. Nejspíš to bude dělat stále. Co je pro Tebe životně důležité? Ze své zkušenosti (i když byla bolestná) čerpám dodnes. Pochopila jsem, že zaměřit se na partnera a zapomenout na sebe je hloupost. Tím jsem akorát signalizovala, že nejsem důležitá. Jenže ve vztahu má být vše vyrovnané. A to nebylo. Mám pocit, že to je i Tvoje potíž. Když se podívám na Tvůj příspěvek na koníkovi - Ty se snažíš, Ty jsi shodila aby sis ho udržela, ty jsi šla do poradny SAMA......... Proboha - on si psal erotické textovky s kamarádkou a Ty jsi s psycholožkou řešila svou žárlivost. Všechnu vinu za partnerské nezdary jsi vzala na sebe. Jak jinak říct, že jen Ty ten vztah udržuješ, že plácáš všechnu svou energii na udržení nečeho co nemá smysl. On Tě chce? Stojí o Tebe? Jak Ti to dává najevo? Prostě a jednoduše: měj se ráda, choď ven, bav se. Dívej se na sebe do zrcadla, jak jsi hezká. Jediné, co potřebuješ je vážit si sama sebe a pak to vyřešíš. Je jedno jak, ale nebudeš se trápit........... Závěrem chci říct, že dnes jsem spokojená, ale mám na zřeteli i svoje zájmy. Tím nechci říct, že bych svého partnera nemilovala a nestarala se o něj. Jen si myslím, že účty mají být vyrovnané a vyžaduji to. Držím palce - bude lépe, uvidíš!!!!!
Odpovědět
Profilova fotka
ahoj holky tak taky se podělím o svůj příběh ..je to přes rok a půl zpátky ..Byla jsem sama a chodila jsem na kávu s kamarádkou do restaurace kde pracoval známý..No nikdy jsem ho nebrala jako přitažlivého chlapa nebo tak kor když byl ženatý, jenže jednou jsem se opila a dělala jsem narážky no a co se nestalo ne jen, že se chytnul a začali jsme se scházet..Trvalo to půl roku bylo to úžasné , jenže mě samozřejmě hlodalo , že je ženatý k tomu jsem se dověděla, že čekají dítě což to byl pro mě šok když mi tvrdil jak chodí z práce do práce (měl dvě) a že se ženou nekomunikuje a nic...no samozřejmě jsem mu věřila, jenže nastal týden kdy začal být jiný pořád byl na mě hnusný takový protivný, už to nebyl krásný začátek ....No a ten týden už to ve mně nevydrželo a ukončila jsme to s ním a on zase já Tě miluju a bla bla bla...Nic méně náhoda mně přivedla na jednu podstatnou věc...Byla sobota ráno a já jsem uklízela v práci a on mi zase opět vypisoval keci a najednou mi došla sms , že jsem něco řekla o nás paní kam chodím cvičit a že se to dověděla jeho žena a bla bla..a to už mi nedalo a zavolala jsem jí , že jestli to je pravda a co kde říkala, to co jsem se dozvěděla tak by mě ve snu ani nenapadlo...|Řekla mi, že nikde nic neříkala a když jsem řekla jeho jméíno tak mi pověděla , že je to podobné jak má její známá i stejná jméno jehoa jeho ženy...Tak jsem si vzala na ni číslo a zavolala jsem jí jestli s ním něco má a ona , že ano..Domluvili jsme se , že se sejdeme , došla za mnou do práce a tam jsme zjistili, že krom 2 práci , jedné ženy tak má ještě dvě milenky!!!a to už jsem řekla,že mnu to spočítám, domluvily jsme se , že za ním pojedeme do práce ....Tak jsme na něj čekali před práci co nám k tomu řekne ...a On : Já Vás mám rád všechny !!! tím pro mě definitivně sklončil ubožák...No nic méně ta druhá milenka s ním zůstala odešel od ženy , ona si nabrala půjčky na jeho auto, na rozvod a dovolené a tak dále samozřejmě on od ní utekl a zůlstala sama ve dluhách ...a on ji na to jen řekl : jsou to tvoje dluhy a tvůj problém ...no musím uznat veselá zkušenost pro mne i jiné ,ale naštěstí dva měsíce potom jsem potkala současného pana pravého a za tři mšsíce se bereme....
Odpovědět
@tilickova dekuju ti moc za vzkaz.. abys byla v obraze,manzel me opustil,oficialni verze je,ze mu hrozne moc veci vadilo a prestal me mit rad,neoficialni je,ze se s kamaradkou dal tajne schazi,je zamilovany a stastny..jen jeji manzel mu trochu dela vrasky..ale ne zas tak moc..kazdopadne je mezi nama definitivni konec..:-(
Odpovědět
Profilova fotka
@codal Je mi to lito protože vím, jak moc to bolí, ale za čas máš šanci začít s někým jiným a jinak. Jen prosím nepřijímej všechno za svou vinu i tak máš dost velkou zátěž. Vždycky všechno přebolí. V době kdy mi bylo těžko jsem si říkávala proklamaci (nebo mantru, jak kdo chce) z jedné čínské věštecké knihy: "Až k samé zemi se sklonila větev pod tíhou sněhu a situace se zdá jen málo příznivá, ale sníh jednou odtaje a větev se opět napřímí a zazelená". Je to tak.... myslím na Tebe, ať se s tím vypořádáš co nejdříve.......
Odpovědět
@tilickova děkuju.. snad to tak nějak bude...
Odpovědět
Profilova fotka
@codal tak jsem to zhltla jedna dvě...Přeju ti hodně sil, odvahy a nebojácnosti..Posílám ti co nejvíce pozitivní energie, jak jen to jde, ať to zvládneš...Ani nevím, jak na to reagovat. Když jsem to četla, uplně mě to vtáhlo, jako by se to dělo mě...Holka, možná by to chtělo trochu oddych od sebe, třeba by se atmosféra trochu vyčistila..ale jestli tě podvedl, a ještě k tomu takhle, tak to je svinstvo sprominutím. Docela by mě zajímalo, jak to má dotyčná kamarádka ve svém idylickém manželství. Psala jsi, že je vdaná že? Možná by stálo za to "hodit řeč" s jejím manželem...ikdyž, aby tě ještě ten nevynesl na kopytech za "pomluvy"...držím palce, ať to zvládneš, především se musíš uklidnit, v sázce je jednak tvá čest a zdravý rozum, ať tě tohle trápení nestojí ještě víc, než má. Ať na to nedoplatíš zdravotními problémy..Láska je jak opium..Milovat někoho tak dlouho, to už něco znamená, ale že ten chlap se chová takhle, asi bych ho vyrazila ze dveří..Budu na tebe moc myslet..Zuzka
Odpovědět
Profilova fotka
Tak i ja se podelim.. Od mala jsem boubelka.. Takze posmivani kvuli postave bylo na skole na dennim poradku a ja si kvuli tomu moc neverila.. Vojtu jsem potkala na serveru libimseti. kamoska rekla, at proste vyberu kluka a napisu mu vzkaz, at ho zkusim sbalit, ze nejsem oskliva, jen potrebuju lepsi sebevedomi. No chytil se a psali jsme si. Nasledne se sesli, padl i prvni polibek, po setkani xy sms, proste jsem se zamilovala.. trvalo to tri mesice, ale ke konci to bylo divny - ruzne tipal telefony, kdyz byl se mnou, nemohla jsem k nim domu atd.. Bylo mi 19 a jemu 22. Nakonec jsem zjistila, ze mimo me ma jeste pritelkyne, se kterou je 4 roky.. Poslala jsem ho do haje, uplne se z toho zhroutila, protoze jsem mu verila.. tri mesice jsme byli od sebe, ale on mi stale psal, jak na me nemuze zapomenout atd.. s tou holkou se rozesli, tak jsem si rekla ok, dam mu druhou sanci.. vzal me i domu, predstavil mamince (ktera me nemusela, stejne jako kazdou prede mnou - jedna byla moc hrrr, druha ticha, ja tlusta), jezdila jsem s nim na chalupu atd.. jeho ex si me nasla u nej v pratelich a napsala mi hezky vzkaz, pak jsme si jednou volali, pomohlo mi to urovnat myslenky.. no a co cert nechtel - mezi Vanocemi a Silvestrem jsem s nim jela k nim na chalupu a on porad nekomu smskoval, na dotaz co furt pise, tak prej pranicka.. a jaky kdyz je po Vanocich a Novy rok jeste neni? No nedalo mi to, vzpomnela jsem si na jeho ex, ktera na me pry prisla tim, ze furt nekomu psal a vlezla mu do telefonu. udelala jsem to taky. pomahal tatovi, ja byla v pokoji a pip - sms. otevrela jsem to a krve se ve mne nedorezal "ahoj plysacku, jak se asi mas? Tesim se, az te zase obejmu a budeme spolu. muck" sms jsem smazala a premyslela, co dal. kdyz mu to reknu, obrati to proti me, ze jsem mu narusila soukromi. drzela jsem to v sobe tri mesice, pokazde, kdyz mi napsal, ez jde ven s kamarady atd, jsem mela hystericky zachvat place, ze je urcite s ni, pak jsem to nevydrzela a rekla mu to, ez to vim. rozbrecel se, ze to byl jen ulet, ze spolu ani nespali atd, prosil me na kolenou a ja mu odpustila.. jelo se dal, nemusim snad dodavat, ze moje duvera v nej byla hluboce narusena. no abych to zkratila - po pul roce od tohoto incidentu se priznal, ez spolu spali, ja pak zjistovala dal a dal, ze chodi na eroticke chaty, kde si hleda starsi pani (i ten "ulet" byl o 20 let starsi nez on), dela ze sebe chudacka, ze je sam a ony mu to zraly a spal s nima. po skoro 4 letech jsem sebrala posledni zbytky hrdosti a poslala ho do zadni casti tela. brecel, volal mi, volal me mame, strasny.. po asi pul roce od rozchodu jsem zjistila, ze uz v tu dobu to tahl s dalsimi dvema - s jednou holcinou, se kterou se dal dohromady na hromadne dovolene turistickeho klubu zname jeho mamky.. a s jednou skoro 45 letou pani ze seznamky.. pak s ni zacal bydlet (do te doby pri naznaku, at jdeme spolu zit, ze nemuze maminku nechat samotnou tahnout byt atd).. myslela sem, ze uz nikomu neuverim, strasne mi to ublizilo a poskodilo duveru v muze.. od te doby jsem mela par vztahu, ale bud to byli zmetci nebo mi nesedli. do te doby nez jsem potkala sveho ted uz snoubence.. dala jsem si na popud kamaradky inzerat na seznamku a on byl jednim z tech, co mi odepsali.. Jeho odpoved byla prosta, mila a uprimne znejici. zacali jsem si psat, pak volat, sesli se a po pul roce od te schuzky vim, ze on je ten PRAVY. po trech mesicich jsme spolu zacali zit, pozadal me jednoho dne o ruku.. Je uzasny a jeden z tech hodnych a starostlivych muzu, pro ktere je na prvnim miste rodina a prace, aby ji zabezpecil. Nikdy jsem nemela chlapa, ktery by se o me tak staral, ktery by byl tak cisty a uprimny.. verny a hodny.. proste jsem konecne potkala svoji pravou lasku a uz verim mamince, kdyz rikala, ze na kazdeho ta prava laska jednou ceka..
Odpovědět
Potřebuju dnes vzpruhu, tak šup sem s dalšími příběhy s happy endem, prosím:-)!!!
Odpovědět
@codal právě jsem jedním dechem přečetla celý tvůj příběh na modrém koníku!! A musím říct, že ti moc fandím! Všechno zvládneš, jsem si jistá :-)
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?