Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svatbě

Změnil se po svatbě přístup okolí k Vám?

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
Děvčata, stalo se Vám, že se na Vás po svatbě okolí začalo dívat jinak nebo s Vámi jinak jednat? Vdávala jsem se před 5 měsíci v 25 letech po 4 letech vztahu. Většina našich přátel jsou lidi z vysoké, někteří i v dlouhodobých vztazích, a přesto jsem se od řady z nich dočkala otázek typu: Proč jste se vlastně brali? a K čemu Vám ta svatba je? O víkendu jsem byla u single kamarádky na dámské jízdě, byly zde další 3 děvčata, všechna dlouhodobě zadaná, a jenom ta singl kamarádka, která mi byla na svatbě, přistupovala k tomu, že jsem vdaná, v pohodě. Ostatní mě častovaly divnými otázkami jako Ty jsi vdaná? Proč? a říkaly to tónem, jako kdyby se mě ptaly: Ty máš lepru? Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že ve společnosti se dneska svatba už moc nenosí a pokud se někdo provdá/ožení a je jediný ze svých vrstevníků, je na něho okamžitě pohlíženo jako na někoho divného. Začínám se lépe cítit mezi sezdanými páry, které jsou ale bohužel tak o 10-15 let starší než já :-( Stalo se Vám to taky?
Odpovědět
1
2
Profilova fotka
Protože jsem se vdávala "až" ve 32 po sedmiletém vztahu, žádný nežádoucí údiv jsme nevzbudili, spíš se nás od svatby všichni ptají, kdy budeme mít děti ]-( Taky hodně příjemná otázka 8-( Jinak všechny holky v mém okolí, které tvrdily, že se nikdy nevdají, už jsou vdané nebo zasnoubené ;-) Ale nesetkala jsem se s tím, že by mi některá z nich svatbu vymlouvala s tím, že je to jen papír.
Odpovědět
@atkah Jj souhlasím nejlepší jedním uchem dovnitř, druhým ven. Je zbytečné se takovými lidmi zabývat a kazit si náladu.
Odpovědět
Profilova fotka
Mě ani ne. Jsme první z našich kamarádů, kdo měli svatbu a všichni to reflektují hrozně prozitivně...až se dá říct, že nám to závidí, ale v dobrém :-) A to i přes to, že jsme se brali po roce vztahu, nikomu to divné nepřišlo
Odpovědět
Profilova fotka
@jennyexx @tilickova @jancip Já si holky myslím, že je to o lidech, jakými se obklopuješ. Mě je sice 28, ale nesetkala jsem se s tím, že by se mě někdo ptal, proč se chceme brát, nebo mu to přišlo divné, zbytečné, atd...to samé rodiče. A to jsme spolu byli 7 měsíců, když jsme se zasnoubili....nemyslím, že by reagovali jinak, kdyby mi bylo 25. Mám spoustu kamarádů, kterým je víc než mě, nebo je jim třeba méně ale jsou spolu spoustu let....a nikdo z nich neřešil, proč se bereme, nebo že by jim to přišlo hloupé....naopak..okolí je nadšené, všichni nám to hrozně přáli a prožívali to s námi....jestli má někdo závistivé kamarády, je to asi problém....
Odpovědět
Profilova fotka
@fallingstars souhlasím, napsala jsi to moc hezky....já si sama neumím představit, že bych se ve 23 letech vdávala, nebyla jsem na to tak zralá jako teď....takže bych se podivila taky....tím ale netvrdím, že je to špatně.
Odpovědět
Profilova fotka
@atkah já docela žasnu....vidím to tady na hodně diskuzích..."kamarádka mě pomlouvala"....považuješ takové lidi za kamarády? protože mě přišlo přirozené, že se kamarádi radují z našeho zasnoubení, že to s námi prožívají....protože nás mají rádi...jako my je
Odpovědět
@yumy Přesně tak, je to o lidech. Bohužel v práci si člověk nevybere všechny s kým bude pracovat a s kým ne (a tam se závistivky najdou). To samé vidí i kolegyně/kamarádka co se také v příštím roce vdává. V soukromí jsem obklopena lidmi, kteří jsou ok. Když to řeknu takhle zkráceně :-) A těch pár nepřejících v práci??? Beru to jedním uchem dovnitř, druhým ven.
Odpovědět
Podle mě to pomlouvání, závist, stupidní otázky a popichování nebo jak to chcete nazvat, ovlivňuje hrozně moc faktorů a nejde říct, že by se podivovali lidé u mladších párů, starších nebo těch, co mají třeba už dítě. Záleží případ od případu a člověk od člověka. Setkávám se s lidmi, kteří se podivují, že nejsme sezdaní, když máme dítě - říkám si, ono je dítě nějakou nutností ke svatbě? Jak některé nevěsty se honem honem musejí vdávat ještě před porodem - ano, ať se vdají, je to jejich věc, já se vdávat těhotná nechtěla. Stejně tak mám kamarádku, která se vdávala v 21 letech, nicméně od 11 let vyrůstala bez maminky, která jí umřela, byla ve 20 letech vyspělejší a životem zkušenější, než některé třicítky. A tak by se dalo pokračovat dál a dál, takže závěrem - prostě si myslím, že se různí lidé podivují různým snoubencům/manželům nehledě na věk, životní zkušenost, morálku, závist či nešťastný život. V Česku je prostě nahlížení do soukromí takový malý národní sport. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@atkah Držím pěsti, aby se svatba vyvedla podle Vašich představ a byli jste šťastní a spokojení;)
Odpovědět
Profilova fotka
@yumy kamarádka to byla a proto jsem z její reakce byla tak zaskočená...ale od té doby k ní mám odstup a nemám chuť se s ní vůbec vidět. Na svatbu pozvaná není...a proč by taky měla když je tak děsně proti tomu. @obyvatelka děkujeme. Sem si jistá že to bude skvělý den. Pro mě je nejduležitější že tam budeme my a naše rodiny, které milujeme. Žádní záškodníci mi to nepřekazí :)
Odpovědět
Profilova fotka
@atkah to je mi fakt líto, že se někteří lidi takhle vybrarví...a myslíš, že ti prostě závidí?
Odpovědět
Profilova fotka
@yumy ze začátku mě to hodně mrzelo a úplňe mi to znechutilo přípravy, ale teď už si z toho nic nedělám. Já nevím proč to dělá. Nevím jestli je to protože sama nikdy přítele neměla nebo je všeobecně proti svatbám....nevim a rozhodně to řešit nebudu. Naše rodiny jsou z toho nadsene a plňe nás podporují tak je mi vse ostatni jedno :)
Odpovědět
Článek se načítá
@curdibilka Souhlas...je to opravdu případ od případu. Jak jsem psala, obecně si myslím, že ve 20 člověk ještě není úplně "utvořený", ale pokud se již deset let stará sám o někoho nebo např. i o sourozence, tak je to něco jiného...A pokud by mi teď třeba moje sestřenice (24), která má první vážný vztah asi rok, řekla, že se chtějí brát, zeptala bych se jí, jestli si to dobře promysleli, myslela bych si, že je to trochu brzy, ale jinak bych se s ní těšila z toho, že by ona určitě měla radost a strašně bych jí přála, aby jim to klaplo. Ono třeba moji rodiče se brali tzv. "z musu" po čtvrt roce chození, když mamce bylo 18 a dneska jsou spolu 35 let a jejich vztah jim může kdekdo závidět :-) Jako ve všem se ani tady nedá generalizovat, ale spoustu lidí tady má tu odvahu, když to tak řeknu, soudit jiné, aniž by měli byť jen sebemenší snahu trochu druhého pochopit. A co se týče původního tématu, tak musím bohužel říct - z trochu jiného pohledu, že znám pár holek, které po svatbě až neúměrně zvážněly, chovají se zásadně jen seriózně, na všechno se najednou musí doma ptát, a jedna dokonce okamžitě přestala před ostatními nazývat svého manžele jménem, takže prostě posedět nepůjde s Honzou, ale manželem, neplánují dovolenou s Honzou, ale manželem, Honza neříkal, ale manžel říkal (všichni ho známe a před svatbou to byl normálně Honza, všude jezdila s Honzou, večeřela s Honzou, tak nevím, jestli chudák nepřišel o identitu :-D). Ono to vypadá jako prkotina, ale já nechápu, proč taková změna, že Honza už není Honzou...a to se pak těžko komunikuje, když slovo manžel propašuje do každé věty, kolikrát mi připadá, že u svatby jde spíš o to, stát se váženou (v jejich očích) vdanou paní než o zpečetění vztahu a nějakého závazku, a to pak, přiznám se, trochu měním postoj. Ale ne ve smyslu, že bych se k dotyčné chovala nějak jinak, je to ostatně její věc.
Odpovědět
@obyvatelka Ale nikdo netvrdí, že manželstvím končí zábava. Nicméně svoboda člověka se trochu omezuje a vzdává se některých možností. Vždycky volíme a pro něco se vzdáváme něčeho jinýho. Spíš mi připadala nesmyslená ta generalizace - kdo se díví, ten závidí. Chápu, že na webu, kde jsou většinou jen nevěsty, se může zdát, že snem každý ženu každýho věku je svatba, ale poměr vdavekchtivých žen v celkový populaci je přece jen trochu jinej :)
Odpovědět
@fallingstars Tím "manželem ve všech pádech", jsi mi nahrála, protože něco podobného mě taky točí. Dost kamarádek ze střední školy už je vdaných a věčně jen slýchám, není nad "toho svého" oslovovat manžel. Proč jako? Co je na tom tak oslnivého? Někdy mám pocit, jako by se ve vztahu bez svatby bály a chtěly si prostě toho chlapa pojistit. Když jsem řekla, že jsem těhotná, tak se samozřejmě ptaly, jestli se budeme brát a když jsem řekla, že ne, měla jsem pocit, že se na mě dívají "skrz prsty" a opět padla hláška, protože už tehdy jich bylo pár vdaných a měly dítě, že v třeba v porodnici je bral personál úplně jinak jako VDANÉ než kdyby s mužem žily jen tak, to jsem už myslela, že spadnu ze židle. Takže tím chci jen říct, že sdílím tvůj názor, že některé holky svatbou a manželstvím hrozně zvážní a začnou si hrát na úplně něco jiného - z mého pohledu, ony to asi tak nevnímají. Každopádně já ani po svatbě nemíním opustit svůj život a ani naše šílené dámské jízdy, propařené páteční noci a ani úměrné "flirtování" na zábavách - berte s rezervou, myslím tím, že se nemíním stát manželkou na plný úvazek a na žádného chlapa se už nikdy nepodívat, natož, abych s ním třeba šla tancovat, či "na panáka". :-D
Odpovědět
@skotskaa Můžu se zeptat jaký je rozdíl mezi tím jestli jsem vdaná nebo jestli jsem ve vážném vztahu? Ta situace co se týče svobody a životního stylu je podle mě naprosto stejná, alespoň podle mého vnímání vztahů. @obyvatelka V našem okolí co se přátel týče nikdo takovéhle dotazy neměl, nikoho nijak moc nepřekvapilo, že jsme se vzali (je nám oběma 23, jsme spolu 7 a půl roku, skoro čtyři roky spolu bydlíme ve vlastní domácnosti). Jen se nás ptali jestli se po svatbě něco změnilo v našem vztahu. :) V práci jsem se teď setkala s dotazem co nás vedlo ke svatbě a některé kolegyně překvapilo že jsem vdaná, ale nikdo nereagoval nijak nepříjemně. Musím ale podotknout že všechny kolegyně jsou vdané a starší než já. Jinak i kdyby se mě někdo ptal a koukal na mě jak na exota, tak by mi to bylo upřímně jedno. Já jsem šťastně vdaná, s manželem máme úžasný vztah a neměnila bych. A jestli to někomu přijde divné, to je mi úplně šumák. :)
Odpovědět
Můžu se zeptat, jaké omezení svobody manželství přináší i třeba v porovníání s dlouhodobým vztahem? Mě totiž nenapadá nic, pominu-li vyživovací povinnost apod...
Odpovědět
@kaarina @duschan No předevšim člověk nemusí řešit případnej rozvod. Spousta žen (především) vnímá statut rozvedená jako dehonestující a radši se trápí roky v nevyhovujícím vztahu než by byly rozvedený. Na jednu stranu v manželství se člověk předpokládám víc snaží, když dojde k problému. Nechce jen tak rozbít rodinu. Ale funguje to i napak - je těžší z nefungujícího vztahu, zpečetěnýho svatbou, odejít. No v každym případě já vdaná nejsem, takže nemám zkušenost. Vycházim z toho, co mi poví okolí, co sama vnímám. Jsou to nějaký moje analýzy nepodložený vlastním zážitkem. Jako takový maj pouze teoretickou hodnotu. Uvidim, co si budu myslet za pár let.
Odpovědět
@skotskaa Teď ale mluvíš lehce o něčem jiném, než o svobodě ve vztahu... Co má případný rozvod společného se svobodou ve vztahu? To myslíš jako v nesezdaném vztahu svobodu beztrestně okamžitě sbalit kufry a zmizet? To stejně po dlouhodobém vážném vztahu takhle lehce nejde. Rozchod i rozvod jsou po dlouhodobém vztahu stejně zničující, aspoň teda podle mě. Jasně, u rozvodu je v tom ještě ta stránka právnická, ale to je tak asi všechno. Pochybuju že by byl někdo v rozpadlém manželství jen proto, aby neměl nálepku "rozvedený/rozvedená" obzvlášť teď když už se to nemusí psát ani v občance. V dnešní společnosti není rozvod nic divného. :/ Jinak co se týče svobody a přístupu ke vztahu, tak to by mělo být stejné v dlouhodobém vážném vztahu, ve kterém vidím budoucnost, i v manželství. Aspoň v tom tedy nevidím moc rozdíl. Nevím proč by se měl člověk víc snažit v manželství než ve ve vztahu, kde nejsou sezdaní, snažit se musíš vždycky, když se nebudeš snažit, nebudeš mít žádný pořádný silný vztah a tedy ani vztah, který by tou svatbou mohl vyústit. Někdo možná rád zdrhá ze vztahů při prvním problému a nechává si zadní vrátka, takový člověk se ale asi nebude hrnout do svatby... Každý to vidíme jinak, každý máme jiný vztah. Já osobně prostě nevnímám rozdíl co se týče svobody ve vztahu v manželství a před svatbou. Třeba to tak uvidíš taky, až se vdáš. :)
Odpovědět
Profilova fotka
@skotskaa No hele stává se tu že i po svatbě není pro chlapa těžký sbalit si kufry a ze dne na den odejít bez vysvětlení ... :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@kaarina @duschan Někdo tu kdysi napsal že rozdíl mezi manželstvím a chozením je pro ní v tom, že dokud nebyla vdaná, bylo to o hledání to správného partnera, nebylo to "definitivní" rozhodnutí: i když je to pochopitelně jen o pocitu, můžeš s někým žít a je to pro tebe definitivní partner pro celý život, a můžeš být v manželství, a definitivní to být nemusí, to je jasné. Ale já to vnímám stejně. Tím, že jsem se vdala, to pro mě vnitřně znamená, že jsem si vybrala, že jsem dohledala a že jsem si teď víc než kdykoli předtím jistá, že s tímhle člověkem chci být celý život. A protože jsem vždycky chtěla děti až do manželství, je to taky první člověk, se kterým plánuji rodinu
Odpovědět
@kaarina Uf, těžko se to vysvětluje, ale jednoduše si myslim, že odlišnej je vnitřní pocit. Už to tu pár lidí naťuklo, naposledy yumi. A věř, že jsou lidi, který v nefungujícím vztahu zůstávaj jen proto, že o nálepku rozvedená nestojí. Znám je osobně. Vy jste se chytli tý svobody, ale v manželství, stejně jako vztahu, kterej bereme vážně, se opravdu přeci něčeho vzdáváme. Vždycky se něčeho vzdáváme. Třeba jiných partnerů. Nebo třeba dlouhodobýho pobytu v zahraničí (zase znám ze života). Někdo se musí vzdát koníčků, protože by na partnera neměl čas. A pokud je člověku kolem 20, studuje, nemusí vydělávat, tak má možností strašně moc. A tím, že vstoupí do manželství, se něčeho přirozeně vzdává. Vytvoří novou rodinu, přijme novou zodpovědnost, už není jen on, jsou dva. A ano, může to tak být i v dlouhodobym vztahu, ale myslim si, že tou uzavřenou smlouvou a slibem se prostě mění vnitřní pocit a přístup. Samozřejmě ne u každýho.
Odpovědět
@yumy Pěkně jsi to napsala. :) Pro mě to je jiné tím, že to rozhodnutí jsme udělali už dávno, jen jsme na svatbu museli chvilku počkat, protože jsme spolu od mlada. Asi proto mě tohle nenapadlo, protože jsem se pro svého partnera už dávno definitivně rozhodla a proto jsem nepociťovala žádné zásadní změny ve vnímání našeho vztahu. :) Samozřejmě jsem šťastná, že jsme manželé, je to krásnější a cítím se konečně "správně a úplně" (těžko hledat slova), ale takové to vnitřní rozhodnutí u mě prostě proběhlo už dávno a svatba mě jen konečně "dovedla" do toho správného stavu. :) @skotskaa Ty zase píšeš hodně o tom, že se pro vztah/manželství musíme něčeho vzdát. Já to beru naopak, díky vztahu/manželství toho hrozně moc dostávám a není nic čeho bych si byla vědoma, čeho se musím nějak vzdávat. Já jsem ale ve vztahu už sedm a půl roku, tak mi tenhle stav věcí zkrátka připadá naprosto normální... Víš, ony ty možnosti s manželstvím nemizí. Jasně, že se musíš ohlížet také na svého partnera, ale ono Ti to v manželství nedělá vůbec problém a nebereš to jako něco zlého. Mimochodem jak píšeš že díky manželství už člověk není sám, ale jsou dva, tak to jsem tedy nebyla sama ale byli jsme s mým mužem dva už dávno před svatbou. :) Neříkám, že se mi po svatbě nezměnil takový ten vnitřní pocit. Ale pro mě ta změna trošku jiná, než jakou popisuješ, a to ta, že jsem konečně vnitřně naprosto spokojená a "na správném" místě. Jako kdyby zapadl poslední kousek skládačky na správné místo. Ale rozhodně se nezměnil můj vztah k manželovi nebo přístup k našemu vztahu (kromě stálého, pro nás běžného, prohlubování a "krásnění" našeho vztahu, ale v tom svatba nehraje roli). Ale my jsme asi trochu divní. :-D Prostě viz to co jsem psala yumy. :)
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?