Ahoj, nevím, zda se potřebuji vypovídat nebo slyšet radu, možná obojí. Jsem nějak sama se svými myšlenkami. Jsme s manželem přes rok manželé a jinak spolu bydlíme 4 roky. Někdy máme naprosto pěkné a harmonické soužití, které trvá třeba 3 měsíce a někdy na sebe jen štěkáme a hádáme se. Právě se nacházíme v druhé z fází. Pohádali jsme se několikrát za poslední týden, ale v PO nejvíc. Vyšetla jsem manželovi, že se nehezky chová k mé sestře. A bylo zle. On ji nemá rád, kdysi (před dvěmi roky) v nějakém amoku nám řekla oběma, že jsme debil...a od té doby ji nesnáší. Ona jej taky moc nemusí, zkrátka je to vzájemné. Já mu vyčetla, že ale si za to částečně může sám, že se taky nechová ukázkově. On řekl, že to nehodlá poslouchat a odešel asi na 2 hodiny pryč. Včera jsme se bavili jen tak úředně. Dobré, brala bych to, že to je nějaká hádka, ale za poslední dobu se jich nakupilo, že mám černé myšlenky. Nejde jen o tuto konkrétní hádku, ale obecně o nějaký pocit, že mě nebere zcela vážně nebo ten vztah, nebo jak to říct. Máme velký problém s místem našeho bydlení, žijeme v Opavě, ale manžel pochází z Východních čech. Chce se tam vrátit, já tam nechci. On si ale pomaloučku zařizuje život tam...našel si tam práci, resp. dojíždí tam 1x za dva týdny na 1 den pracovat, koupil tam pozemek (o čemž jsem byla předem informivána, ale dohoda to nebyla úplně), prostě se pomaličkými kroky sune tam. Mi se zdá, že v podstatě to bere tak, že buď se přizpůsobím nebo ne...mluvili jsme o tom X-krát, říkala jsem mu své obavy, snažil se mě uklidnit, já se ale nemůžu zbavit poslední dobou dojmu, že prostě si tam nějak chystá pole a buď půjdu nebo ne...je to možná tím, že spolu moc nyní nemluvíme, člověk přemýšlí a dělá si různé závěry sám, ale včera mě po té hádce PO popadl strašný smutek, nějaké černé myšlenky, že si v té nové práci najde nějakou odtama, nebude muste řešit to, že já tam nechci, prostě se problém sám vyřeší. Je to staršně iracionální, ale včera jsem naprosto zpanikařila, protože jsem si uvědomila, jak snadné by to bylo pro něj. Uvědomila jsme si, jak strašně by mi scházel a bojím se. Bojim se, že se budu muset stěhovat tam a přijdu o vše (práci, přátelé, rodinu) a bojím se, že přijdu o něj, pokud to potenciálně neudělám. Vím, že to zní asi iracionálně, že se zabývám něčím, co nevím ani, ale beru svou intuici vážně. Na druhou stranu vím, že jeho chování není tak růžové, jak ve zmíněné záležitosti se setrou, tak ke mě ve věci řešení případného přesunu k nim (na co se nezeptám, nepřijdu to nevím, nedokáže přijít a vyložit karty na stůl, nejedná se mnou otevřeně v mnoha věcech).
To mě moc mrzí, že jseš smutná..
My když se s přítelem hádáme a já nevím kudy kam, tak mu napíšu dopis třeba na 10stran on si ho přečte a nějak si to uvědomí a je klid.. Některý věci se těžko říkají a i když nejsou myšleny třeba špatně, tak špatně mohou vyznět a vzít zpátky to už nejde..
Když jsem to četla, napadlo mě, že manžel asi prochází tím, čeho ty se bojíš. Opustil své zázemí a je v Tvém rodném městě. Možná si tam našel přátele, práci, bydlíte tam, ale z nějakého důvodu se tam necítí dobře a chtěl by zpátky.
A jinak myslím, že muži občas některé věci neumí říct, ani my ženy. Já posledně brala nějakou věc jako samozřejmost a vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak a nedorozumění bylo na světe. Jednalo se o hloupost a nám to zkazilo večer.
Přeji, aby se to srovnalo a vyřešilo, abyste byli oba spokojení.
@ester_ka Je těžký ti radit,já si manžela přetáhla k sobě do mého rodného města,a už si tu zvykl,tak to je fajn. Ale byly to ze začátku boje:-) Každopádně jestli se nakonec přestěhujete do východních Čech,tak se neboj,je tu krásně:-)
Tebe bych za manželku teda nechtěla. Jsi uťáplá chudinka co je připosr**** z toho že se má stěhovat. Jsi pro manžele koule na noze. Dřív nebo později od tebe odejde.
Hádky ponechám stranou, vyjádřím se jen k tomu stěhování. Když je jeden místní a druhy odjinud, vždycky bude jeden v nevýhodě.. já jsem se přestěhovala 200 km od domova, našla jsem si tady partnera a už tu budu muset zůstat, narovinu mi řekl, že on dy odsud asi nikdy neodešel. Zvykla jsem si, prostě čas od času jezdím na vikendy pryč za přáteli, někdy jedeme za mou rodinou. Ale jak to bude, jsme si hned vyjasnili. Řekla bych, že je to dost vážné téma, na které byste si měli jasně promluvit, ideálně v době, kdy se nehadate :)
Joo, tohle si vyjasněte na rovinu a na pořád a ty si ujasni sama v sobě, jestli je případné stěhování pro tebe přijatelné či ne. Buď je ti chlap a vztah důležitější, že s ním půjdeš a budeš tam schopná zase začít žít a najít si tam to svoje a být šťastná , ne se zavřít do sebe trápit se. Kolegyně to tahle má. Je upnutá na svůj barák co má po tetičce, chce žít jen tam. Už před svatbou ten její naznačoval, že se chce vrátit do své vesnice(100Km daleko) a ona chtěla být tam kde momentálně žili a nechávala to proplouvat a jasně si to nevyříkali. Chtěl jí u nich postavit vlastní dům , to odmítla a tak se dál neptal a předělal celé velké patro u rodičů v domě, který je vlastně jeho. Protože si to jednou pro vždy nevyjasnili na začátku vztahu a ona pak jasně nikdy najevo nedala svůj nesouhlas ( spíš to řešila s náma než s ním) tak šel za svým a dál to neřešil. Doma bylo napětí, ona nám v práci brečela, že je koncích ale udělala na začátku velkou chybu a on už jí pak neposlouchal a doufal, že to pro něj udělá. Když to dokončil přišlo citové vydírání ( jsou v tom i staří rodiče) a to fakt nebylo hezké. Nechala se umluvit na rok na zkoušku. Rok se strašně hádali než to dokončil a teď je nešťastná a hádají se stejně, štastný je jen on. Tomu říkám zbytečně zkažené manželství. Udělej vše aby jste neskončili taky tak:(.