ahoj holky, máme za sebou svatbu a spousta věcí dopadla jinak, než jsme plánovali. Nestihlo se, nebo se udělalo jinak.. Do toho ženich byl nemocný, tak si to neužil..Jsem z toho zklamaná a mám nějakou posvatební depku.. Měla jste to některá také tak? Uklidněte mě prosím..
taky bych si svatební den představovala jinak :-D opravdu mě štvalo že to nevyšlo tak jak jsem chtěla :-) ale já jsem na to byla připravená že to nemusí všechno vyjít :-) a ted s odstupem času když koukám na fotky si říkám že to nebylo zase tak blbé :-) opravdu časem zůstanou ty pěkné vzpomínky :-)
tak já musím přiznat, že jsem ty první dva týdny po svatbě řešila fakt blbosti :-) já teda naštěstí neměla být z čeho na svatbě zklamaná, a to jsem ani nebyla, užila jsem si ji skvěle (teda od chvíle, kdy jsem vylezla ven, o přípravách nemluvím :-) ). Vnímala jsem každý moment a prožila ho. Lítost z nepovedených prkotin na mne přišla až po svatbě. Možná proto, že jsem si na přípravy udělala týden před svatbou volno a věnovala se tomu fakt intenzivně do ranních hodin, takže jsem tím v podstatě týden žila a k tomu jsem se hrozně těšila. Pak najednou bylo po všem, byl klid, běžný denní režim a mě to bylo líto. Bylo mi líto, že to bylo tak super a už to znovu nezažiju. Do toho přišly fotky, se kterými jsem se neztotožnila, a začala jsem se v tom rýpat. Ještě navíc, když tady člověk kouká na alba jiných nevěst, které mají fotky fakt vymazlené. Časem to ale vyprchalo a dnes už se tomu jen směju. Jediné co mě ale štve pořád, je ta moje příprava. Vím, jaká jsem, že si většinou nechávám vše na poslední chvíli a zařekla jsem se, že se svatbou se mi to nestane. A stalo se to zase. Díky mojí nedisciplíně jsem v pátek na všechny jen vrčela a představy o tom, jak si užiju sobotní přípravy se šampíčkem už zůstanou nezrealizované. Za to jediné bych si nafackovala a z toho jediného cítím to "zklamání"
@androz Asi jako limda bych to tu moc nerozváděla. Ve zkratce šlo o to, že se udělal hlouček v rohu a nechtěli se jít s námi bavit. Několikrát jsem je slušně poprosila, jestli by nemohli jít dovnitř si s námi zatančit, dát si dort apod. a ty výrazy, to bych vám nepřála. Někdo se zhulil a šel domů brzo bez rozloučení, někdo si prostě odešel domů koukat na fotbal a tak bych mohla pokračovat.....A co mě teda mrzelo nejvíc, že pak všude roznášejí, že svatba stála za ho...,že si jí neužili. Taky jsou vztahy teď mezi námi na bodu mrazu! Ale jak říkám, byli tam lidé, kterým na nás opravdu záleželo a s těmi jsme si to užili báječně a na to teď vzpomínám! :)
nelíbil se mi účes, fotky (drahý fotograf wse moc nesnažil, nehledě na to, že byl arogantní a tím zaskočil pár nejbližších), obřad začal trochu později, půlka sladkého stolu se cukrářce rozpadla, takže nebyla....ale až na fotky to bylo krásné
@anetaplzen Jojo, ten hlouček, to jsem měla taky....připadlo mi to jako, my jsme ted tady a všichni nám polibte....Byla jsem označena některými nevěstami tady skoro jako manipulátorka, která chce řídit co mají hosté dělat, ale mě to připadalo od nich trochu nefér, a svatba je snad od toho, aby se všichni tak nějak družili a rodiny se poznaly...
@anetaplzen@aechmea Holky, vůbec vám neupírám očekávání, že se budou hosté bavit společně a zdůrazňuji, že to, co dál popíšu, není negativní a nic proti vám... Zároveň samozřejmě neznám intenzitu té situace a důvod, proč se někteří hosté stranili (třeba že to bylo naschvál).
Nicméně chci říct, že já bych hosty přemlouvat, aby se připojili k dění, nešla. Když jsme měli něco společného (první tanec, krájení dortu a 2 drobné "hry"), tak jsme k tomu všechny hosty pozvali, ale pokud se někdo něčeho účastnit nechtěl, netlačila jsem (bych ho) do toho. Mně osobně žádné hloučky stranou prostě nevadí, mám pro to pochopení, každý se rád bavíme nějak jinak.
Tím chci říct, že já bych tím pádem tuto situaci nevnímala nijak negativně... A z pohledu z druhé strany by mi to bylo docela nepříjemné, kdyby mi přišel někdo vícekrát říci, ať se jdu něčeho účastnit. Já jsem host ohleduplný a snažím se hostitelům v první řadě vyhovět, ale dovedu si představit, že se v daném okamžiku dobře bavím s někým v hloučku, nebo se naopak nějaké aktivity účastnit skutečně nechci (například poznávání ženicha podle zadku :-D ), a pak by nějaké opakované tlaky, ať to jdu dělat, jednoznačně vyvolaly protitlak.
@zorro4 My jsme je taky nešli přemlouvat a nechali jsme je. Jen ke konci, když už jsme byli s manželem skoro sami dva na parketu a za chvíli jsme museli ukončit hudební zábavu, tak nám to bylo líto a šli jsme je lehce přemluvit, aby šli ještě tancovat. No asi jsme to dělat neměli, reakce byly taky trochu neochotné...Já bych se tedy jako host chovala trochu jinak, ale rozhodně za to nikoho neodsuzuju a už vůbec ne příbuzné. Jen mi to přišlo líto a vnímala jsem to bohužel negativně...
@aechmea To chápu. Já jsem třeba dodnes nepřenesla přes srdce, že manželova babička řekla, že na svatbu přijede jen pokud jeho bratránek nepojede se svou partnerkou, kterou nesnášela. Kupodivu jsem to snášela hůř než přímo ten bratránek (ten ji zná a je zvyklý, navíc to pro něj zřejmě nebylo tak důležité), protože já jsem na manipulace, ultimáta a podobné praktiky strašlivě citlivá.
Holky, třeba moje kamarádka, které jsem šla na svatbě za svědka je strašně zklamaná z fotek. No, upřímně se jí ani nedivím, já bych toho fotografa hnala vycházkovou holí hooodně daleko.
Pan fotograf vůbec nevěděl jak se vlastně má svatba vůbec fotit. (Já, ač fotograf amatér bych ty fotky dokázala lepší). Skoro všechny fotky focené tzv.Rybím okem (no děs, když to je většina fotek), ty co byly foceny normálním objektivem - retuš? panu fotografovi nic neříká,fotka všech svatebčanů ehm "uřízlý hlavy" horních dvou řad... a pan fotograf se nestyděl si za toto vzít 5000,- . Navíc extrémně dlouhé čekání na fotky - svatba byla na začátku června 2015 a fotky obdrželi vypálené na CD (šílená kvalita, rozhodně ne tisková) až v listopadu. No prostě hrůza. Dodnes kamarádka řeší, že neměla dát na to, že je to "kamarád kapely" ale zvolit někoho, kdo tomu skutečně rozumí. Dodnes nemá žádnou kvalitní fotku ze svatby (ačkoli žádala fotografa o originály fotek s tím,že si najde někoho kdo jí fotky upraví - prý jsou originály moc velké a tak jí je dávat nebude).... No jak říkám, já bych toho fotografa hnala svinskym krokem pěkně daleko....
@aechmea Já to měla trochu podobné. Bylo mi líto, že málokdo chtěl tancovat. Měli jsme na svatbě plno přátel a všichni se usadili stranou jak pecky a jen do sebe lili alkohol. Což by mi vůbec nevadilo, jen ať si dají, ale přiznávám, že by mě potěšilo, kdyby se víc zapojili do společné zábavy. Nechodila jsem je vyloženě přemlouvat, ale asi dvakrát jsem jim řekla, jestli nechtějí jít s námi tancovat... no nikdo moc nereagoval :D tak jsem to pak vzdala a nakonec si to skvěle užila i tak. Někdy je lepší prostě netlačit tu zábavu nějakým striktním naplánovaným směrem, ale přijmout to tak, jak to zrovna běží.
@simelka S tancem bych se jich fakt zastala :-D Strašně moc lidí se stydí tancovat. Já jsem třeba totálně, ale fakt totálně dřevěná a tuhá a je mi to hrozně nepříjemné. Abych tančila nebo zpívala, tak to už musím mít fakt tak 2 promile. Takže tohle bych já v pozici hosta opravdu nedělala naschvál, ale prostě to nedokážu... ;-(
@zorro4 Přesně. Moje svatba byla první akce po pěti letech, kde jsem tancovala. A my teda jen řekli do mikrofonu, že teď se krájí dort, teď se bude dělat to a to... Nesledovala jsem, jestli jdou všichni. Pokud je to nebavilo/nezajímalo, tak proč by to museli dělat/u toho být? V čem by mi mělo vadit, že u toho nebudou? Snad si krájení dortu, tanec apod. užíváme kvůli sobě, ne kvůli nim?
@zorro4 Jj, s tím musím souhlasit. Je pravda, že i já se dokážu vžít do hostů, kterým se prostě nechce tancovat bez dvojky v krvi... :D ale tak nějak jsem měla pocit, že svatební hosté by měli ten den oslavovat s námi a ne se někde v ústraní stranit. Ale s tím tancováním musím uznat, že na tom něco je, byť i tak mě to trochu mrzelo :)
@zorro4 tanec taky beru. Bylo horko,budiz. Ale kdyz tam pak nekdo hraje pro prazdny sal,prislo mi to hloupe. Nikoho jsem do her netlacila,stacilo aby se zapojili jako divaci. Ale ty znudene vyrazy,ze nemuzou sedet venku a kourit...copak to je nejaka svatba?je problem se trochu premoci? Vzdyt je s tim tolik prace a teseni se. A pak vam to nekdo zkazi?! A jeste pomlouva? Pardon,ale s tema lidma nechci mit nic spolecneho...
Na mé svatbě se také udělaly dvě skupiny. Jedna uvnitř, kde hrála hudba, složená ze všech mých příbuzných a pár z manželovi strany, a venku byla druhá skupina složená z několika manželových známých. Celou svatbu seděli venku. Nepřišli na náš první tanec, za celý večer netancovali, nepřišli na hry. Vlastně uvnitř byli tak asi akorát na oběd a když se krájel dort.
Bylo to strašně trapný, nikdo z mé strany to nechápal, proč tam vůbec chodili.
Ze začátku jsem to řešila, hodně mi to vadilo, ale pak jsem to hodila za hlavu a řekla si, že si nenechám zkazit svatbu a začala si to užívat s těmi, co za to stáli.
Jinak si myslím, že se nám svatba povedla, samozřejmě až na pár věcí co se pokazily (ale to se stane na každé svatbě). Jediný co bych asi udělala jinak, jsou šaty, trvala bych na tom, že se mi zdají být dlouhé a trvala bych na zkrácení. Chůze v nich byla v pohodě, ale tancovat společenské tance v nich teda nešlo.
S tím tančením a zábavou - někdy to může bát i DJ nebo kapelou, že neumí zahrát nebo navodit tu správnou náladu. Ono rozhýbat některé lidi je fakt těžké, ale profík přeci jen umí trochu víc, než přemlouvat "pojďte tančit"
@cigaro No, neříkám, že to špatný DJ nemůže pokazit nebo dobrý popostrčit, ale když je důvodem netančení stud a nešikovnost, tak teda mně fakt žádný DJ nepomůže, leda DJ Johnnie Walker :-D
@zorro4 Stačilo aby se zapojili jako diváci a ne vše bojkotovat. Ono toho bylo mnohem víc, člověk by to musel vidět a zažít aby to pochopil. Ale už se v tom nechci pitvat, je to za námi :)
Špatná atmosféra a nevhodně se chovající hosté jsou blbé, přes to je celkem těžké se přenést, navíc se to může i rozdmýchat do budoucna a ničit to vztahy. Naši hosté se naštěstí chovali super. Jen mě zklamala kamarádka, která mi sms oznámila, že plánuje být ten den unavená z práce a nepřijde (končí normálně kolem 16.00, jídlo bylo zajištěné a bylo to celkem kousek) - aneb kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. Napřed mě to přišlo skoro jako urážka (dřív se tvářila, že přijde a těší se, pak najednou toto...nejlepší kamarádka ze základky, i kdy poslední dobou jsme se nevídaly...holt beru pozvání na svatbu jako prokazovanou čest a bohužel očekávám trochu úcty i z druhé strany), ale pak už mi to bylo jedno, jen její chyba :-)
Problém je, že pokud si to nevěsta organizuje všechno sama a doslova do posledních sekundy a detailů, tak jakmile je něco jinak, bere to za "zkažené"... já taky na plno věcí v tom shonu a únavě zapomněla a den po svatbě mě mrzely... ale opravdu to hned uteče pryč a opravdu nakonec zbudou jen ty krásné vzpomínky a člověk na to bude vzpomínat jen s úsměvěm :-) A pokažené věci se případně dají opravit - neudělané fotky se dají nafotit po svatbě například s těhubříškem, dětmi...večírky se zábavou se dají udělat znova...jídlo a laskominy taky... Já jsem byla hlavně dost ráda, že mi vyšlo počasí (cca 28-30, polojasno, jsem totiž zimomřivá a skoro vše bylo venku), týden před a měsíc po byly pořád deště a třeba jen 15 stupňů, v červenci.
Holky moje segra při cestě na obřad měla bouračku, takže nestihla obřad...já se vše naštěstí dozvěděla až po obřadu...naštěstí i s informacemi že se jim s jejim pritelem nic nestalo, dorazili pak na obed a zabavu...po tom uz mi bylo sumak jestli se neco ostatniho pokazilo nebo ne...vse ostatni byly malickosti...
@anetaplzen Chápu, však jsem psala, že neznám intenzitu a okolnosti :-)
@daasqua Měli jsme mezi pozvanými kamaráda, který nejprve asi 2 měsíce říkal, jak se těší... Pak jsem z něj asi týden přeed svatbou tahala, jestli přijede nebo ne (kvůli konečnému počtu jídel, nikoho jsem nenutila a nepřemlouvala), prý, že ano. A v den svatby se prostě neukázal. Nenapsal, neomluvil se, ani nám nepopřál. Kromě vyhozených peněz za jeho jídlo a ubytování, to bylo veliké zklamání. Nevysvětlil to dodnes.
Nu, odkud začít. Měli jsme 39 °C ve stínu. Od penzionu/restaurace to bylo asi 5 autem. Zapoměla jsem kytici, vracela se pro ní narychlo švagrová, zapomněla jsem ji upozornit, že má vzít i 2 korsáže (ženich + svědek) a květinový náramek svědkyně. Díky vedru společné focení není taková ta "vyzařující láska", ale skoro až nucené úsměvy, protože se v tom vedru fakt nedalo žít. Po obřadu by bylo vhodné utáhnout šněr šatů - na to mě upozorňovaly i dámy v salonu - no jak jinak, zapomněla jsem na to. Takže fotky s nejlepší kamarádkou odpoledne mám takové ty "dobrý den, **** ven" - zkrátka korzet mi nedržel, jak měl - než si toho všimla jiná kamarádka a důsledně mě utáhla. 2 námi nezvaní hosté - asi omylem pozvaní strýcem, řešení absence dvou obědů a míst u stolů. Svědkyni odnesli "žlučníkářský" oběd mezitím, co kojila. Nevlastní bratr, který mě na svoji svatbu ani nepozval mi poslal zprávu, že "svatba to byla skromná, ale nakonec docela dobrá" (na 60 lidí, luxus oběd, vína od vinaře, domácí limonády, možnost 2 hodiny courat s dětmi po zoo zdarma, na raut sele....)
Víš, co je ale nejlepší? Lidská paměť je selektivní. Většina negativního se vytěsní a zůstává jen to nejhezčí. U mě to je nástup na svatební pochod s tátou, předání mě ženichovi, krásná řeč paní -asi- starostky, naše ANO, první polibek, překvapení kamarádů ve skotsko-pohanském duchu, společný tanec ;-) A nejdůležitější je to, jaký máte vztah. Ne jak probíhala svatba.
@esufi "skromná, ale nakonec docela dobrá" :-D :-D Jak u mé kamarádky - měla svatbu na zámku, její jen květinová výzdoba stála skoro jak moje svatba, jídla nekonečně a velmi neobvyklé, ubytování asi 80 lidí a její tetky ji pomluvily, že měla obřad večer, aby ušetřila za oběd :-D