Tak jsem dlouho přemýšlela, jestli napsat nebo ne. Svatbu jsme měli před měsícem, po šestiletém chození. Po dobu příprav jsem často zavítala na tyhle stránky, ale nikdy jsem neměla potřebu diskutovat či něco řešit, přípravu svatby jsme brali v klidu, chtěli jsme jen malou, pohodovou a klidnou svatbu. Což se i povedlo, nebýt jednoho ale.
Ve svatební den jsem si vlastně ani nepřipadla jako nevěsta. Ta, která je pro svého ženicha středem pozornosti, ta, kterou na rukou nosí a má oči jen pro ni. Můj manžel byl samá srandička, samý vtípek ke kamaradům a příbuzným. Za celý den jsem ho ani jednou neviděla dojatého... Zdálo se mi, jako by se celou akci trochu snažil zlehčit (možná se chlapi cítí na svatbě nervózně, to chápu, ale přesto...). Za celý den jsme nezažili jedinou chvíli, kdy bych měla pocit nějaké blízkosti, intimity nebo sounáležitosti. Když tu vidím fotky z alb, kdy jsou ženich a nevěsta zachyceni ve chvíli, kdy třeba on se naklání k ní a něco jí šeptá do ucha, tak mohu jen závidět...
A vrcholem zklamáni bylo, když jsem po svatbě prohlížela fotky - na svatbě jsem si myslela, že jedna taková romantická a intimní chvíle přece jen byla - při prvním společném tanci. Vybrali jsme si romantickou pomalou píseň, takový doják. Byla jsem hrozně dojatá a tak nějak jsem si myslela, že cítím, že přítel taky. A ejhle, na fotkách vidím sebe, jak při tanci slzím manželovi na rameni - a on něco na někoho gestikuje a směje se u toho. Najednou mi to přišlo strašně líto. Ani v den svatby manžel nebyl schopen prožívat se mnou naší lásku, připadá mi, jako by se styděl za to, že jako chlap má někoho rád (ale u kolika mužů tady je vidět, že se za to nestydí a nejsou kvůli tomu o nic míň chlapi, naopak), že asi má potřebu to zlehčovat a dělat, že o nic nejde, že svatba vlastně nic není, že láska taky není něco, co by ho dostalo na kolena....
Když jsem viděla ty fotky, tak se mi znova vrátily všechny ty pocity a můžu vám říct, že kdyby u nás existovala nějaká taková instituce jako anulování manželstvi do týdne od svatby, tak to i půjdu nechat udělat, jak hrozně jsem byla ze svého partnera zklamaná a rozčarovaná...
Jinak manžel je moc hodný, je na něj spolehnutí a má mě hodně rád, copak o to, ale některé věci mu prostě unikají, je jako slon v porcelánu, romantika je pro něj cizí slovo, často bývá nechtěně netaktní. Vím, že to nejsou vlastnosti, které by byly pro život tím nejdůležitějším, ale prostě mě to zraňuje. A při svatbě to holt dostoupilo vrchu. Jsem moc moc zklamaná....
kaculka: Hm, obávám se, že podobnej exemplář mám doma taky :-N Sice máme teprve před svatbou, ale ani bych se nedivila, kdyby se drahej choval podobně. I když teď když jsme vyzvedávali prstýnky, tak v autě vypadal docela zjihle... Ovšem před panem zlatníkem - silný řečičky, srandičky... Ale řikám si - svatba je jenom jeden den v celým našem společným životě, tak se přes to taky pokus přenést, i když to zamrzí. Hlavní je, jak se chová v ty ostatní dny, těch bude přece daleko víc ;-) Teď už s tim stejně nic nenaděláš. A aniž bych se chtěla kohokoliv dotknout - některý chlapi sice uměj hrát krásný divadýlko navenek, ale doma jsou z nich třeba pěkný sobci a tyrani, sama jsem jednoho takovýho kamarádce skoro záviděla... dokud jsem ho nepoznala líp. To my máme ještě velký štěstí ;-)
Kačulko...to mě mrzí, že jsi z toho tak zklamaná, a chápu tě, taky bych byla...ale třeba to tvůj manžel vevnitř hodně prožíval, jen to neuměl ventilovat jinak, než jak to udělal...my ženské jsme v tomto jiné, přejeme si, aby občas on udělal něco jen tak, gesto, slovo, co by nás potěšilo - nám přece stačí tak málo ke štěstí...ale spousta chlapů toto snad ani neumí, musíš to brát tak, že ten tvůj je jeden z nich....Upřímně musím říct, že já se tohoto taky trošku obávám, že si moc s přítelem neužiju aspoň pár společných romantických chvilek...on je moc hodný a miluje mě, dává mi to i najevo, ale na veřejnosti se víc drží zpátky...teda třeba vodíme se za ruce, dá mi pusu, to jo, ale nevím, jestli bude schopný nějakých romantických gest při tolika lidech...jestli i toto třeba není problém Tvého manžela...Píšeš, že tě má rád a je na něho spolehnutí, to je myslím důležitější než to, jak se tvářil na fotkách, nebo s jakýma emocema prožil vaši svatbu...chápu, že bys asi očekávala trošku jiný přístup, ale chlapa v tomto nepředěláš, prostě to tak má... Mluvila jsi s ním třeba na toto téma?
kaculka, ty jsi prostě romantik a on "obyčejný" chlap - určitě byl z té svatby taky naměkko, ale nemohl to na sobě nechat znát, aby se neshodil před kamarády, aby si náhodou nemysleli, že je zamilovaný a prožívá hezké chvíle, raději v nich vypěstoval pocit, že on je vlastně nad věcí a že zas o tolik nejde... Takových chlapů je spousta, věř mi... Chápu, že tě to mrzí, ale už to nevrátíš. Píšeš, že jste spolu šest let, za tu dobu ho určitě znáš a dobře víš, jaké jsou naopak jeho silné stránky, kdyby ti "nevyhovoval", tak si ho přece nebereš, takže se zkus soustředit na jeho dobré vlastnosti a smiř se s tím, že na veřejnosti, nebo dokonce před kamarády, ti svoji lásku najevo dávat nebude, důležitější je opravdu to, že tě i přes tenhle svůj "handicap" má ve skutečnosti rád a je na tebe hodný, jak píšeš.
Přesně jak píše luciena - podle mě určitýmu typu chlapů je trapný dávat najevo nějaký city (před "publikem" obzvlášť), jak kdyby si připadali málo "mužně" nebo co... Tak to schovávaj za tyhle "machistický gesta" (přesně takhle to nazývám, když to tomu svýmu vytýkám :-D ) a asi jim ani nedojde, jak moc nás to mrzí a že nám tim třeba ubližujou. Prostě - nic si z toho nedělej, hlavně že v běžným životě vám to klape! Já si vždycky nakonec řeknu, že kvůli něčemu jsem si asi vybrala právě jeho (nikdo mi ho nenutil :-D), a asi to něco bylo pro mě důležitější než okatý romantický gesta ;-) Jinak by se z něj nestal ten jedinej, koho ci chci vzít ;-)
On přitom doma mi každou chvíli říká, jak mě miluje. Máme to vlastně opačně, než je to možná běžné, já to řeknu občas, ale hodně to pro mě znamená, on to řekne 2x denně, ale jakoby nic.... jako by říkal: koupil jsem housky. Jednou jsem se ho na to ptala, proč takovou věc říká tak ledabyle a vlastně pořád, jakoby to nic neznamenalo a ted se mi vybavuje, co mi odpověděl - že když měl předtím přítelkyni, tak ona po něm chtěla, aby jí pořád říkal, jak jí miluje. Jemu to vadilo, cítil to jako nátlak. Pak se rozešli a on se zařekl, že až bude mít někoho, koho bude mít opravdu rád, tak že neudělá tu chybu, že by mu to neříkal. Tak že prý proto mi to pořád říká... (po dlouhé době jsem si teď na to vzpomněla). Akorát že to fakt říká, jako kdyby šlo o housky. Možná je ale tedy opravdu problém jen v tom, že neumí být romantický, že i když uvnitř něco cítí, tak to neumí vyjádřit tím správným způsobem...
O tom, že je neromatický, jsme se už několikrát bavili. Nikdy se to ale nezměnilo. Asi nechápe, co mám na mysli. O svém zklamání z jeho chování na svatbě jsem mu říkala, ale jen jednou a jen krátce, je mi to tak líto, že jsem se bála, že bych jen brečela a brečela, a to jsem nechtěla. Každopádně jeho reakce byla, že on si myslí, že se choval jako by se choval každý jiný, že vše bylo v pořádku. Nerozuměl, co mám na mysli. Když jsem mu ukazovala ty fotky z našeho tance, řekl mi, no víš, on na mě Dan zrovna něco ukazoval (jako by tohle byl důvod, na mě možná v tu chvíli také někdo něco ukazoval...). Pak mi to nedalo a ukázala jsem mu několik hezkých fotek z albíček tady - a na to mi řekl: ale vždyt víš, že já na tohle nejsem, vzal mě kolem ramen, dal mi pusu a považoval to za vyřešené. Tak jsem to vzdala... Prostě jsme asi každý někde jinde...
kaculka, on to fakt nepochopí, nemá cenu to do něj hustit... Důležitější je, že ti to řekne, když jste sami - třeba ti ten způsob, jakým to říká, připadá ledabylý, ale on to "uvnitř" určitě myslí vážně - kdyby ne, tak ti to neříká. Je to prostě typ chlapa, který neumí dát své city najevo vhodným způsobem - tvé přirovnání, že je "jako slon v porcelánu" na něj úplně sedí...
Otazka, jestli romantička a "obyčejný" chlap můžou vlastně tvořit harmonický a spokojený pár... :-S ono to tak je, já jsem citlivá a snažím se být hodně taktní a chápavá vůči ostatním, jemu tohle uniká. Já mám cit pro krásu a soulad, jemu se líbí všechno. Ale mám ho moc ráda.
Po rozumové stránce si také říkám, že lepšího chlapa pro život bych nenašla. Ale možná jakoby tam chyběla ta pomyslná třešnička na dortu... nevim.
A co bys chtěla? Když by ti to neříkal tak si myslím, že se ti to taky nelíbilo ;-) Každý jsme jiný. My si to doma taky říkáme často...možná i častěji než 2x denně, ale myslíme to tak a znamená to pro nás význam těch slov..kdyby ne tak to neříkáme...proč myslíš, že by si tě bral kdyby to tak nemyslel? A proč by to říkal? Láska je krásná věc, ty slova "miluju tě" jsu nejkrásnější který znám, ráda je slyším často...Určitě je spousta věcí, který na něm miluješ ty, tak si je nekaž tímhle..musela jsi vědět jaký je...a to prohlížení albíček...je tu hodně albíček, ze kterých láska úplně srší, nechci je schazovat, taktéž jim je závidím a přeju jim to, ale nezapomeň, že jsou to většinou aranžovaný fotky a to moc nevypovídá (omlouvám se, jestli jsem se někoho dotkla, ale nemyslela jsem to nějak zle)...Takže hlavu vzhůru ;-)
kaculko, prostě sis vybrala chlapa, který není tak citlivý jako Ty. Podle mě není fér, abys mu to vyčítala... - on za to nemůže... - ty sis ho takového vybrala a vzala... proč ho chceš změnit?
Vezmi si, že to je, jako bys vyčítala slepému, že nevidí barvy... - on za to nemůže...
Pokud se máte rádi, tak spolu žít můžete, ale musíš si uvědomit, že jste rozdílní. A na prožívání "romantiky" si pořiď kamarádku... ;-)
kaculka.k:Ahojky nic si z toho nedělej já sice taky nejsem romantička ale důležité je jak se k tobě chová doma někdo má krásné svatební fota jak z telenovely a už dávno jsou třeba rozvedeni důležité je jaké je pak celé manželství než nějaké fotky.
... jinak mi přijde, že manžel se na svatbě bavil, byl veselý a užíval si to.
Ty ses na svatbě bavila, užívala si to - ale jiným způsobem.
A teď mi připadá, že jenom proto, že manžel si to užíval po svém, Tys to klasifikovala jako špatný...
Stejně by to mohl klasifikovat on...
Víš mě to přijde jako situace, když chlap přijde k ženský a ona brečí - kvůli němu - a on neví proč... a on chudák neví, co udělal... - a ona brečí třeba proto, že před 2 hodinama na procházce šli kolem květinářství a on jí nekoupil tu krásnou růži, co na ni koukala - a toho si přece měl všimnout!!!
- a on třeba koukal kousek dál, kde chlapi hráli fotbal a zrovna dali gól...
"Trestání" chlapa za takovouhle "troufalost" je cesta k rozvodu, bohužel...
kaculka: Opět z vlastní zkušenosti - nesnaž se ho předělat, nemá to cenu. Já se snažim hlavně nemít přehnaný očekávání, páč pak je člověk akorát zklamanej ;-) A snaž se z toho jeho chování "vytahovat" ty hezký momenty. Ne že by mi to vždycky šlo, ale musíme se holt snažit oba, když spolu chceme spokojeně žít, což chceme ;-) Je to sice nepochopitelný, ale tyhle "sloni v porcelánu" za to asi fakt nemůžou. Nedělaj to schválně. Já mám teda taky občas pocit, že jsme každej úplně jinde, ale absolutní "splynutí duší" asi zažije málokdo, já se utěšuju tim, že jsou to holt šťastný výjimky. A tiše závidim no :-N
krtek - myslím, že není co závidět, každý vztah má něco, a pokaždý něco jinýho...
Jinak souhlasím - nemít očekávání. Platí i pro ostatní chlapy!
Nejhorší je, když je ženská naštvaná, že její chlap neudělal něco, o čem on neměl ani tušení, protože mu to neřekla - ale pak je kvůli tomu naštvaná, protože přece - to měl vědět!!!
Prdjalz, chlapi nejsou věštkyně, neumí číst myšlenky. :-D
Nejlepší je, když po chlapovi něco chci, mu to ŘÍCT. Pak to bude vědět.
vis co? Ja jsem na svoji svatbe taky nebrecela, a to jsem docela citlivka. Sice jsem vnimala proslovy, atmosferu, ale porad taky ty desitky lidi za zadama ... a snazila jsem se vsem venovat, i kdyz vim, ze bych se mela venovat hlavne jemu .. proste ten hostitelsky pud mi nedal ..... Takze ho chapu. A on to ma - vsechny tyhle pocity - znasobeny jeste tim, jaxi chlapi furt hraji na machry nejvetsi, kteri maji vsechno na haku a nic je nerozhazi ... Takhle to musis brat. I kdyz si umim predstavit, jak te to mrzi :-| . Reklas manzelovi narovinu, ze bys strasne rada sem tam kyticku, darecek, prekvapeni .. neco hezkyho, romantickyho? Treba mu pak docvakne, ze to potrebujes .... ]-(
marti: Ono to občas nestačí, říct si o to. Nabíc to si člověk může stokrát řikat a utěšovat se a rozumově si to vysvětlovat... A pak přijde něco, co ho prostě hrozně zamrzí. Mně třeba přijde, že s přítelem jsme vyloženě na opačnejch koncích stupnice romantik - praktik (materialista, "slon v porcelánu", nevim, jak to nazvat). On mi na to řiká, že potřebuju někoho "normálního", kdo mě bude aspoň trochu držet nohama na zemi :-D A že chlapi, jaký mu pořád "předhazuju", ve skutečnym světě vůbec neexistujou :-p A když mu dám konkrétní příklad - "no jo, ale to neni chlap" :-D :-D
krtek - vždyť se říká, že protiklady se přitahujou, ne? Tak to funguje :-) ... tak buď se budete doplňovat, tak jak jste, a nebo se jeden druhému přiblížíte, naučíte se trochu toho, co má ten druhý.
No a, jak se to projevuje? že jsi romantik - a on praktik, materialista?
Pro mě slovo "materialista" má třeba význam, že ten člověk na co si nesáhne, tomu nevěří. No a protože já se považuju za ezoterického (duchovního) člověka, tak vím, že bych nemohla být s nikým, kdo by třeba nevěřil na reinkarnaci a spoustu dalších věcí. Naštěstí, manžel je těmhle věcem otevřenej víc než já :-D
A je fakt, že pokud hodně "lítáš" tak potřebuješ někoho, kdo Tě bude držet při zemi.
A taky má asi Tvůj přítel pravdu s tím, že to není chlap... - od chlapů se odjakživa vyžadovalo, aby byli tvrdí, aby dokázali tam venku ulovit toho mamuta... - "chlap" kterej by se rozbrečel, když by měl zabít zvíře, by umřel hlady a jeho rodina s ním...
ahoj holky nedá mi to abych se nepřidala. Souhlasím s holkama asi ve všem co napsali. U nás je to podobné já těžko odvykající romantik - on chlap praktik, který prostě dává znát lásku jinak. Ze začátku jsem z toho byla hodně zklamaná ale postupem času a díky různým událostem jsem zjistila, že prostě není to ten slaďoušek co bude chodit domů s pugetem každý měsíc a cvrlikat apod. mě dokázal svou lásku prostě činama a pak tím jak báječný je táta. A to jsem před tím říkala pane bože jaký on bude táta.
Chápu,že asi v den svatby by si asi každá ženská představovala aby ze všeho co ten den udělají vyzařovala láska ale prostě musíme pochopit, že ne každý chlap dokáže projevovat lásku a city na veřejnosti
Jé, to je úplně "moje" téma :-D Já mám doma naprostýho antiromantika, taky mi to zpočátku trochu vadilo, ale už jsme si zvykla a naopak mi to přijde v pohodě. Jsme spolu 10 let, za tu dobu mi řekl, že mě miluje, doslova jednou, já jemu maximálně pětkrát. Kytku mi jen tak přinesl taky jednou :-D :-D :-D Vůbec na veřejnosti necvrlikáme jako jiný zamilovaný páry, maximálně pusu, víc ani ň. Přesto si myslím, že se milujeme víc a hlouběji než plno jinejch párů, který věčně večeřej u svíčkách atd :-D Důležitý je, že je mezi náma soulad, ne nějaký gesta a řeči.
Mám to naprosto stejně jako dalfy - můj přítel mi dokazuje lásku činama, co maj větší váhu než nějaká kytka - například moje dva porody, choval se naprosto úžasně, je to ten nejlepší otec na světě, strašně mi pomáhá, pro rodinu by dal život 8-)
Takže se na to vykašli, věřím ti, že je ti to líto, ale v podstatě to nic neznamená. Já na svý svatbě nečekám nic jinýho než nejapný žertíky :-D :-D :-D I když by se mi taky samozřejmě líbilo, kdybysme někde v koutku tokali jak dva puberťáci.
ten můj taky neví co je romantika, nejromantičtější je, když mi koupí kytku k narozeninám....tuhle mi řek, kup si něco k svátku a pak si vybereš kytku, ať nikde nemusím lítat :-S .........
brečet sice umí, ale před lidma by asi taky dělal hrdinu...no už ale jinej nebude.
tak jestli můžu něco za chlapi :-)
Myslím si, že ne všichni to dokáží tak prožívat, ale na druhou stranu si myslím, že v každém se najde kus romantika ;-) A tak to spíš vypadá na to, že se tvůj manžel nedokázal projevit tak, jak by si v danou chvíli čekala :-( Určitě bych ho ale nezatracoval a spíš bych s ním situaci řešil, to je asi to nejlepší - říct mu pravdu ;-)
Kaculka: Ty má š snad doma toho mojeho nebo co? :-D Svatba nás teprve čeká,ale já už mám teď hrůzu,on je totálně nespolečenský,narozdíl ode mě,která mám ráda lidi. DOUFÁM ve skrytu duše,že se nebude ostýchat aspoň a první manželský tanec,už něco takového naznačoval :-. ,že prý si zatančím s jeho svědkem nebo co... ]-( .
Je skvělý otec,kytku mi taky v životě nedonesl,nikam se mnou nechce chodit,když občas zapálí večer svíčky,tak mi to přijde hrozně umělé,nevěřím mu,že to dělá upřímně :-N .
A přesto ho miluju,svatbu máme za měsíc a i když bych si to nejraději občas rozmyslela,tak vím,že mám doma poklad,který bych jen těžko jinde našla. Má spoustu špatných vlastností,je trošku sobecký,ale já žiju z jeho kladných vlastností a snažím se vidět jen to dobré,jinak bychom už byli dávno od sebe.
Takže nevěš hlavu...ne jen ty máš doma takového "burana". Holt,chlapi už jsou takoví ;-) .
Jejda, tak jak to tady tak čtu, tak jsem asi šťastná žena a budu si toho svého muset začít víc vážit. Když jsme se seznámili v jednom baru (on si vybral mě, ne já jeho), tak mi řekl, že mě uviděl, rozhodl se, že já jsem ta pravá, šel za roh, dal si 3 panáky, aby se neklepal a šel na věc.
O ruku mě žádal v kleče ....
Na svatbě překvapil taky - ještě večer před svatbou mi psal sms, že by chtěl, abych si ten den užila, že je to můj velkej den a že si to zasloužím a doufá, že toho nebudu jednou litovat. V den svatby byl nervózní víc než já, na obřadu se tvářil docela důstojně, polibek taky neodflákl, pro fotografa trpělivě pózoval a ještě vymýšlel jak ty fotky naaranžovat a po hostině se mnou celou dobu poctivě tančil.... a přitom to taky není romantik.
Jen tě tím nechci zklamat, Kaculko, ale každej chlap je jinej, a to že při ploužáku neslzel, neznamená že tě nemiluje a nebude tě (pomyslně) nosit na rukou celý život. Co bys říkala, kdyby chlastal, fetoval, gembloval nebo tě bil? To co k tobě cítí, musíš cítit z toho, jak se k tobě chová v obyčejných každodenních situacích. Podle mě tím, že to zlehčoval, jen zakrýval nervozitu ... Určitě tě miluje a budete spolu spokojení. Vydrž!!!
Jak už tu někdo řekl: není všechno zlato, co se třpytí. Ano, jsou tu krásná alba, ale život není o albech. Pamatuju jednu nevěstu, vyslintala jsem se nad jejím albem. Nááádherná holka, myslím, že má nick denisska. Podle fotek byla svatba dokonalá, krásná nevěsta i ženich, nádherný šaty, fotky, fakt krása. Mezi těch spoustou alb mi utkvělo, protože ty fotky byly tak krásný. A pak začala přispívat do diskuse První rozvod a popsala, jak ji manžel deptá :-( . Myslím, že ona by si to s tebou klidně vyměnila. že by radši měla méně romantičtější fotky a svatbu, ale o to spokojenější manželství a lepšího chlapa. :-| Hezké fotky a vzpomínky ze svatby ti spokojené manželství nezaručí.
A ještě něco. Moji tchánovci se brali po pár měsících na radnici, pak šli asi s deseti lidma na oběd a bylo. Fotku mají jednu!!! a jsou spolu šťastně už 40!!! let.
Píšeš, že jste spolu několik let, tak jsi věděla, koho si bereš. Člověka nepředěláš. A jeho sis jistě nebrala proto, že je to romantik, tohle jsi o něm věděla. Myslím, že je to jen momentální zklamání, protože koukáš na fotky ostatních a chceš to mít taky tak. Tak jen mysli na to, že co vidíš na fotkách, nemusí být pravda v reálu. ;-)
Kaculko, presne jak pise mabinogi, hned jak jsi psala o tech fotkach, napadlo me totez album :-) chapu, ze jsi ze svatby jeste rozcitlivela, a ze takovy chovani zamrzi, zvlast kdyz si holka ten svuj nej den vysni... Ale chlapi to casto fakt tak neprozivaji, napriklad muj pritel se zacal "svatebne" chovat az ted, od ty doby mu to bylo celkem šumák :-) a řekla bych, že naše svatba nebude žádná velká romanťárna, počítám s píš s opičárnou, pač máme hafo problémů s jeho rodinou atd :-)
manzel te má rád a dává ti to pekne najevo a to je mnohem vic, nez nejaky naaranzovany romanticky fotky ;-) preju hodne stesti do manzelstvi a sem tam tu nejakou romantickou chvilku x-)
ahoj kaculko, taky se priklanim k tomu co psala mabinogi, i zminovane album a diskuzi jsem zaznamenala.
jen mi prijde, ze proste tomu jednomu dni se priklada prilis velky vyznam. svatba je pekna vec, ale je to jen jeden den ve spolecnym souziti. dulezitejsi nez, zda partner ronil slzy, je to jak se chova zbytak roku. zda je ti oporou, zda te dokaze rozesmat, zda te dokaze pohladit po dusi .... zda te ma rad takovou jaka jsi, zda jsi s nim stastna. pokud mas toto vsechno, tak zbytek hod za hlavu.
ja jsem sice na obradu slzy ronila, ale rano me napadla myslenka, zda se kvuli tomu vsemu nedela prilis velky humbuk :-D a to jsem zenska ;-) treba jen on vnima, ze je stastny ze te ma, a tomu jedinemu dni nepriklada takovy vyznam, protoze je rad za kazdy vas spolecny den ;-)
a jestli nekoupi kyticku .... bud mu to nekdy rekni, nebo si treba kup ruzicku sama, a kdyz se zepta, tak proste naznac, ze si zadnou dlouho nedostala, a ze by te prece tak potesila..... treba mu to docvakne. ale chlapi fakt uvazuji trosku jinak ...
Přidávám se k ostatním, myslím, že trochu všechno moc řešíš. Jsou chlapi, kteří na venek manželku pusinkují a doma neváhají jí dát pár facek, když se jim něco nelíbí nebo ji jiným způsobem terorizují. Setkala jsem se se dvěmi takovými a vždycky jsem byla v šoku, když jsem se to dozvěděla. Byli to chlapi, které by těm holkám každý záviděl.
Uvědom si, že chlapi jsou prostě chlapi, nikdy nebudou celí rozněžnělí ze svatby a pokud budou, tak to stejně nedají najevo. Buď ráda za manžela, který tě miluje, je spolehlivý a chová se k tobě hezky, co by za to jiné holky daly. Začít řešit hlouposti a vyčítat někomu, že věci neprožívá stejně jako já, je začátek cesty do pekla! Ber manžela, takový, jaký je, užívej si života a neřeš hlouposti. Co budeš dělat, až přijdou opravdové problémy? Věř mi, jsou horší věci na světě.
Kauculko, souhlas s holkama, chápu, že tě to mrzí, naprosto ti rozumím, ale hlavní je, že tě manžel má rád a dává ti to v běžném životě najevo svým chováním.
Ivi: myslím, že Kaucu neřeší hlouposti, prostě se svěřila s tím, co je jí líto (naprosto s rozumem, nijak hystericky) a na to má snad nárok. Na podobně chytré odpovědi a lá neřeš hlouposti a co budeš dělat až... už začínáím být vysazená :-|