ahojky holky,19,8 to bude rok co mám po svatbě.a jsem asi magor,ale do dneška řeším nedostatky na svatbě ktery bych dneska udělala jinak.známí už ze mě nechápou že to pořád řeším,ale já to nemůžu rozdejchat.měli jsme nádhernou svatbu,měla jsem krásný šaty,prstýnky a spoustu věcí,ale taky spoustu věcí který bych ted změnila.tak jsem manželovi řekla že se musíme rozvíst a vzít znovu,abych si to všechno udělala jinak :-) taky se vám to některý stalo že byste ted po svatbě něco udělala jinak?nebo jsem jen já takovej blázen kterej pořád něco řeší? :-( musím říct že je to taky tím že jsme v tý době ještě neměli internet.to bych udělala spoustu věcí jinak.je to mnohem snažší sedět u počítače a vybírat a pak si tam zajít.než když já jsem musela všechno obcházet.no nic tak snad na další svatbě už to bude vše ok :-)
Ty jo holy, to je hrozný, jak jsme si to vsechno naplanovali a Ti nasi blízcí místo, aby byli rádi a vážili si to, že jsme ji to vůbec řekli a že jsme je pozvali, tak nám to takhle dokážou pěkně znepříjemnit.
Moje nejlepší kamarádka Baruška se vdavala 24.6. - udělali si s manželem tajnou svatbu jen ve 4 - strašně jsem jí vděčná za to, že jsem se toho mohla účastnit jako její svědek a večer to šli říct rodičům - kdybych se měla někdy v dávat po druhý, udělala bych to taky tak - protože jen takhle si ten užijete. Nikdo jim nekazil naladu! Udělali jsme si krásné odpoledne a bylo to velmi vydařené.
pikha: Dobré ráno a snad hezký i když horký den.
Díky za tvoje slova. Den ode dne jsem na tom líp, ale mrzí mě, že tím trápím i manžela. Chlapi prostě nechápou, že pro ženskou, která si svojí svatbu plánuje a sní o ní už od puberty, je těžký, když se něco nepovede. A podle toho, co jsem psala, tak se nepovedlo skoro nic. Kromě toho, že jsme spolu a spolu už zůstaneme. Před BOhem i před lidmi.
V neděli konečně jdeme slavit naše třetí výročí svatby (měli jsme jí 18.7.) ale manžela bolí moc záda, bere léky a nemůžeme si ani připít, tak jsme oslavu odložili. V neděli jdeme na večeři do Žižkovské věže v Praze, tak snad bude aspoň trochu ten večer romantický.
adua, aj tebe dobre rano a pekny dnicek :-) snad sa dnes neuvarime :-D Bahozelaaaam k vyrociu :-) nech vam oslava krasne dopadne. Netrap manzela ani seba s tym, co je davno prec ... zivot je prilis kratky na taky luxus ;-)
pikha: No snad to dnes dopadne dobře. Má být až skoro 40. A ve městě... Fuj. .o(
Díky. snad to hezky oslavíme.
Víš, ono by to asi bylo dávno pryč, jen kdybychom si aspoň někdy někam zašli, nějaká romantika... To mi chybí a moc. Možná kdyby doma bylo vše v tomhle směru v pořádku, tak bych tak moc nevzpomínala a nemrzelo mě to. No, snad se to zlepší. Manžel říkal, že se bude snažit.
aha.. tak ano, to mas pravdu. Romantika je velmi hodnotna potrava pre zensku dusu ;-) a ked inteligentny a milujuci manzel vie, co je vo veci, urcite to rad pre teba urobi :-) A navyse to slubil ;-)
Kdysi jsem na svatby.cz četla spoustu názorů od čerstvě vdaných, že svatba byla sice krásná, ale rozhodně to nebyl ten nejkrásněšjí den v životě. Říkala jsem si, že to budu mít asi taky tak, ale přesto někde v koutku duše jsem doufala. Moje vysněná svatba by byla asi taková - sluníčko, teplota kolem 20°, pod širým nebem, spousta svatebčanů, krásné fotky a video, před obřadem a obřadu malý rautík (aby se při focení ty ostatní nenudili) a pak bych já a manžel odjeli na výlet a s námi i fotograf, popřípadě by jsme odjeli do nějakého hotelu na pidi svatební cestičku a s námi ještě pár kamarádů. To ale bohužel nebylo možné. Jak to tedy mělo být? - vše stejné jako jsem si vysnila, až na to, že se pak jelo na hostinu, která ale byla udělaná formou grilování. To mělo probíhat na terase před hospodou. Nejdřív jsem řešila problémovou tchýni a spoustu drobností. Nakonec jsem vše vzdala a řekla si, že si to prostě užiji tak jako tak. Jen to počasí jsem si přála slunečné.
Já jsem taková věčná romantička. Svíčky, květinky, vínko... to je moje. A nemusím mít všechno dohromady. I hezká chvilka v lese při pochodu je pro mě romantická. Nebo mi připadá romantický vidět pár staroušků, jak jdou po ulici a drží se za ruce, pán pomůže paní na chodník a tak. Je to skvělý.
Slíbil už 1000 věcí a skutek utek. Proto jsem tak zoufalá a pořád něco řešim. Asi sem přaštěná.
Den před svatbou mi vybouchla kadeřnice. Nakonec jsem se i smířila, že si účes udělám sama, jen mě mrzelo, že nemám novou barvičku a jsou vidět odrosty. Nakonec však kadeřnice v den svatby přijela - to co mi však na hlavě udělala jsem dlouho rozdýchávala. Tedy v den svatby ne, to až potom. Taky nám pršelo, celý den a bez ustání. Místo obřadu muselo být přesunuto. Nejdřív do kapličky, poté jsme pod kapličkou objevili stany, tak jsme to udělali tam. Muzika, kterou jsem tak dlouho sháněla bohužel nemohla hrát, protože vzhledem k dešti nemohli natáhnout elektřinu a baterky jsme samozřejmě neměli. Vzhledem k počasí byl docela zmatek. Lidé se tísnili pod stany, přes déšť nebyla moc slyšet řeč oddávající. Co se týče fotek. Po obřadu se všichni rozjeli na hostinu, aby už byli v suchu a teple. Tudíž spoustu fotek co jsem chtěla vůbec nemám. Taky jsem měla vymyšleno spoustu póz pro fotky jen se mnou a manželem. To díky počasí také nešlo. V ten den nám to al bylo opravdu všechno naprosto jedno a byli jsme naprosto šťastní.
bustik: Jo, taky jsem si v den svatby nic nepřipouštěla, ale pak mi to začalo být tak moc líto... A nepřestalo to ani po třech letech. :o(
Držim palce, ať se ti tohle nestane, dělá to špatnou náladu v manželství.
Ahojky holky, nevím kde dřív začít, nevěděla jsem že Vás moje trápení tak zaujme a všechny mě budete uklidňovat. Moc Vám za to děkuju. Je to od Vás opravdu moc hezký.
Jak vidím, my všechny jsme si prožili to svoje ať už je to s otcem, tchnýní, tchánem, ostatními svatebčany nebo spolužákem! Nikdo z nás to neměl lehké.
Marcelko: Držím palce, protože jsem si všimla že tebe svatba teprve čeká ať do této diskuze po svatbě nepřispěješ :-) a když už tak ať je to něčím pozitivním!
Lucisku taky pevně věřím že na to časem zapomenu a zařadím si do popředí své paměti ty hezké chvíle a manžela mám opravdu úžasného ve všem mě hodně podporuje! Díky!
Kveto děsí mě že že tě trápí tvá nepodařená svatba téměř 6 let, ale za nás obě pořád doufám že na to za čas zapomeneme, protože tito lidé kteří nám tu svatbu zkazili tady nebudou věčně aby nám dál kazili naše životní okamžiky!
Mariot na tvoje fotečky se určitě mrknu, já jsem sem žádný fotky nedávala, protože jsem taky na všech jak kakabus a hádej jak jsem se asi tvářila když mě vedl můj zploditel vedl k oltáři ;-( Jak jsem četla tak i tobě zkazil nevlastní otec příchod - nechápu proč to ty chlapi dělaji - nic jinýho se po nich ten den nechce!
Pliro - tvoje tchýně je opravdu frajerka! Hrůza že tvým rodičům nedopřála ani kousíček výslužky! Ale ber to z té lepší stránky a to že manžel není po ní! A s tím dortem bych jí neposlouchala! Já vím lehko se mluví ale těžko pak činí. Já mám zase naopak tchýni bombastickou takže si moc nedovedu představit ty vaše semetriky, ale něco na tom určitě bude!
Tak holky za nás všechny doufám, že na to hnusný zapomene, ale za jak dlouho to bude to se musíme nechat překvapit :-)
Až druhý den to na mě dolehlo. Vlasy hrozný, fotky určitě taky, nemám fotku s bráchama!!! - kvůli tomu jsem celou noc nespala, neseznámili se rodiny (počítala jsem, že se představí na paloučku před obřadem, ale při tom zmatku to fakt nebylo možné a pak na hostině, kdy už každý seděl někde jinde mi přišlo blbý je tahat sem a tam a představovat je), určitě se to nikomu nelíbilo, pršelo nám... Byla jsem z toho nešťastná několik dní (holky červenecovky vědí ;-) ) Říkala jsem si, že nejen, že to nebyl nejkrásnější den, ale nebyl vlastně ani hezký...
A teď - vlasy mi každý chválil, fotky jsou super, manželova babička mě ubezpečila, že ona se seznámila se všema a kdo se tedy seznámit chtěl, tak se seznámil, déšť nikomu nevadil a všem se to moc líbilo. Manželův děda mi poté volal a říkal, že se mu vše líbilo. Vzhledem k nedávné operaci chtěl jít jen na obřad a nakonec odcházel z hostiny až kolem 21hod. a to ještě pod nátlakem :-) Tchánovi se také asi líbilo, protože jeho přítelkyně teď bude také vdávat dceru. Původně jí na svatbu jít nechtěla, ale teď (poté, co vyprávěl tchán) jí na svatbu asi půjde - mám radost, že jsem pomohla jiné nevěstě :-D Problémová tchýně byla ze svatby totálně dojatá - dokazuje to téměř každá fotka :-D A počasí - pořád lepší déšť než dnešní pařák - ten by totiž manžel nerozdýchal, vedra nesnáší.
Nakonec to tedy tak špatné nebylo. Holky tady na netu mi moc pomohly, i manžel se zachoval skvěle. A ikdyž to stále není můj nejkrásnější den v životě, tak rozhodně můžu říct, že krásný byl a budu na něj ráda vzpomínat. Vždyť jsem si brala toho nejbáječnějšího člověka na světe :-)
bustik - mě to taky všechno došlou až dlouho po svatbě! Taky nám pršelo takže máme fotky je ze síně, a vzhledem k tomu že fotografka byla kráva a nefotila skupinky tak máme jen jednu fotku s rodiči a pak jsme sami! A nám to došlo až den poté!!!!!! Takže za pár let ani nebudeme vědět kdo nám byl všechno na svatbě!!
adua - to s tou špatnou náladou v manželství je naprostá pravda protože manžel už začíná být nevrlej když po každý když kouknu na naše fotky hodim naštvanej výraz a začnu impulzivně nadávat!!!
Musím teda říct, že jste mi tady taky moc pomohli se s některejma věcma vyrovnat a hlavně jsme vždycky perfektně poklabosili, že člověk na ledacos ještě přišel a já si tady vždycky hezky jakoby odpočinu ;-)
Ale díky Vám nebudu už řešit odvedení od tatky či vlezleho kamarada.... nebo doknce déšť, když to dneska vidím, tak plně souhlasím s bustíkem, že jsme neměli takovéhle vedro!
krista: Jo, to znam, nesmim doma říct, že mě cokoliv mrzí, jsou to přece tři roky, tak proč nejsem pořád vyrovnaná. On neřeší... On je v pohodě. Ale pro nás holky je to dycky horší. Chlapi si tohle neuvědomujou.
Já teda nad fotkama nenadávam, ale brečim. :-D
ADUA: mě je tě opravdu líto. ale vůbec nechápu, proč trápíš sebe a svého manžela, že není dostatečně romantický? byl snad super romantik před svatbou???? pochybuju, že se lidi tak změní. a zavděčí se ti aspoň maličkostmi? nechci na tebe být hnusná, tak to tak prosím nechápej. jen soudím podle sebe. jsem hrozně šťastná, když mě můj přítel chová. a nebo mi jako vrchol romantiky připadá, že došel nakoupit potraviny apod. romantika jako svíčky, kytičky apod. od něho vůbec nečekám, protože takový prostě není. pokud chci "romanticky" kytičku, musím ho "nenápadně" na plnou hubu upozornit, že už dlouho žádnou nepřinesl. ale rozhodně se tím nechci trápit. vážím si ho a mám ho ráda, proto jaký je. s tímto tvým přístupem nikdy nebudeš jako ten dědeček a babička. a myslíš, že u těch staříků to bylo taky vždycky růžové? třeba ani nevíš, že tam mohli mít mnohem větší osobní dramata (nevěry, nemanželské děti,...) - jen se umí ovládat a spoustu věcí překousnout.
Adua, Mariot, Bustik: holky, když se dívám vaše na fotky, tak mám dojem, že probíhalo všechno tak, jak má :-) Máte je všechny moc hezké a já doufám, že je budu mít taky takové :-) Jak o mě řekl jeden kolega, jsem "fotkofil" :-D
Krista: a na Tvoje fotky se jdu mrknout ;-)
cecetka: Jsem ráda, že se ti líbí. Ono taky u nás focení bylo v pohodě. Kdo by taky ze svatby chtěl mít fotky bez úsměvu. V ten den jsem si spoustu těch věcí vůbec neuvědomovala a přehlížela a zapomínala na to, co se mělo stát a nestalo, takže ten den byl lepší, i když mě mrzela spousta věcí na hostině. Ale focení po obřadu bylo v pohodě. A na druhé svatbě bylo to focení nejveselejší záležitostí, když tam fotograf přišel, že nemá baterky do foťáku. :o)
vercaberca: Ono to takhle napsaný vypadá strašně jednoduše, ale když pak žiješ s flegmatikem, kterej je den ze dne horší a horší, že skoro na nic nereaguje... Kytku si kupuju sama. Jednou za rok, když mam narozeniny a dostanu slaměný koště v igeliťáku, protože to bylo první, na co v obchodě narazil (sám mi to přiznal) tak to zamrzí. Nejsem moc náročná. Nechci po něm bůhví co, jen občas si prostě zajít někam na procházku, držet se za ruce a tak. Z maličkostí se radovat umim, ale ono jich moc neni.
Adua: Víš co, zkus se chovat jako on. protože když mu budeš pořád něco říkat, že chceš, že Ti to vadí, tak on bude pořád horší a horší. až bude mít narozeniny, tak uděělej, to co on...kup mu na co první v obchodě narazíš. A uvidiš, třeba ho to nakopne, většinou to tak bývá.
mariot: Myslíš? Nechci skončit jako jeho rodiče, že si budeme dávat jízdenku na tramvaj. :o)
Já po něm taky dycky chci, aby mi řek, až se mu nebude něco líbit. A tak to dodržujeme už těch skoro sedm let, co jsme spolu. O té svatbě už nemluvím vůbec, protože by se naštval. Ale ty narozeniny jsem mu vytkla, neudržela jsem se a začla brečet. Jsem hrozná, když mě něco mrzí, tak se rozbrečim. Musim se to odnaučit. Prý to napraví. Já mu dala kolo za 24 tisíc. Stálo mě to hodně úsilí ty peníze sehnat, ale vím, že jsem mu udělala radost, protože si to moc přál. NEčekám, že mi bude líbat ruce, ale aspoň nějakou hezkou kytičku a pusinku k těm narozkám.
Adua: určitě bych to zkusila, jinak si to podle me neuvedomi. Koupila bych "neco" co me klepne hned do oci a i darecek, ktery si preje a nejdriv bych mu dala to, co by me kleplo do oci a zareagovala bych na jeho narozeniny stejne jako on na Tve a treba az druhy den, bych mu dala to co si preje nebo zkratka ten darecek, kterej bys pro nej mela.
Zvykne si, ze do Tebe ma vsechno a ze snazis ten jeho flegamtizmus - ber to takhle clovek se meni a buh vi co za chvilku zacne delat a bude vedet, ze Ty to vzdycky zkousnes, protoze ho milujes a udelas pro nej vse.
Holky, taky Vás chci potěšit...musím úplně souhlasit s Cecetkou. Na pohled to vypadá nádherně, Bustíkovi a Mariot už jsem to řekla u nás na červenci a Aduo, Tobě mám konečně příležitost říct to teď. Doufám, že se nenaštveš, ale mně se hrozně moc líbíš na fotkách ze své první svatby, i když nebyla podle Tvých představ. Vypadáš tam jako Borůvka z Básníků, taková nádherná bytost, jako víla:-)
Tak už holky nesmutněte a neutápějte se v tom co bylo, nic se nezmění. Podstatné je, že jste svoji, že máte svoje manžely, kteří Vás milují a i přes různé mouchy, které všichni máme, že nám ty svoje ruce a srdce dali:-)
Aduo, když manžel jen slibuje a zatím skutek utek, tak jak radí Mariot, zkus mu jednou udělat to samé. Pokud si toho nevšimne...tak se prostě budeš muset smířit s tím, že je takový, že jsou pro něj podstatné jiné věci (např. zajistit rodinu, abyste mohli být brzo rodiči apod.). A pokud si toho všimne...tak ho to určitě zamrzí a začne o tom přemýšlet. Jsou jen dvě možnosti, třetí ne (teda je, všimne, zamrzí, ale nezmění se, to by ale byl totální sobec a cynik a to si myslím, že ho znáš tak dobře, že víš že není), takže nemáš co ztratit!
Hodně štěstí.
vanilka: Díky za pochvalu. Hrozně mě to potěšilo. Díky moc. Fakt jsi mě dojala.
Nerada to píšu, ale přes moje výtky co chci ve vztahu změnit se začalo dít něco až teď. Po těch letech jeho flegmatickýho přezírání problémů. Začal si hledat práci, začal řešit problémy s dluhama na sociálce a zdravotním, s dětma kvůli týhle jeho flegmatičnosti musíme počkat tak dva roky. A to mě taky mrzí. Ale už jsme to všechno probrali. Já slíbila, že nebudu mluvit o jeho žádosti o ruku a on, že se bude snažit. No, zatim do něj musim šťouchat, aby řešil, ale musím uznat, že se snaží... Jak dlouho, to je ve hvězdách. Stejně bych ho ale nevyměnila za jinýho chlapa. A vzala bych si ho klidně i 100x, kdyby chtěl. I když... tyhle dvě svatby mi stačily. :o)
Aduo, nemáš zač, myslela jsem to naprosto upřímně.
Víš, málokterý vztah je tak bez chybičky a kazíčku jak to vypadá na těch svatebních diskuzích a fotkách, kde je to samý úsměv a mašlička a marcipánový dortík. Skoro v každém je nějaký ten kostlivec ve skříni, skoro každá z nás (a nepochybuju, že naši pánové by řekli totéž) musí překousnout něco, co si kdysi myslela, že by ona/on nikdy nesnesli...
A taky se nikdo nezmění ze dne na den. Nechtěj po svém muži zázraky, není kouzelník a svou základní povahu stejně nezmění. Ale může dospět, něco se v něm probudí (pocit zodpovědnosti, touha po dětech...) a začne věci pomaličku řešit. Ber to tak, že on je na tom v podstatě hůř, protože on musí překonávat nejen Tvoje občasné výčitky...ale hlavně sama sebe-a to jde někdy zatraceně těžko. Vlastně překonat svou vlastní lenost je možná ta největší práce co existuje:-)
Tak mu podej pomocnou ruku, za všechno ho moc a moc chval a povzbuzuj a ono to půjde. Nemusí pršet, jen když kape:-) zatím:-) Bude líp.
Aduo - psalas, že první svatba nebyla dle tvých (vašich???) představ. Proto ta druhá. Už jenom z toho důvodu, že tvůj manžel přistoupil na druhou svatbu ho obdivuji. To by ten můj asi neudělal. Myslím, že opravdu ne každý chlap by přistoupil na druhou svatbu a chodil na přednášky a vše co svatba v kostele obnáší. Teď ale nevím, jestli jsem to správně pochopila, ale ty jsi nesvá i z té druhé svatby? Ta se taky pokazila? Trochu to nechápu. Když už druhá svatba, tak tak, aby to opravdu stálo za to. Nebo druhá svatba byla super a ty stále truchlíš nad tou první? Já vím, že pro ženský je to daleko těžší vyrovnat se se svatbou, která se ne zcela povedla, ale Aduo, přeci když si někoho beru, tak s tím, že ty krásné, krásnější a nejkrásnější chvíle teprve přijdou. Přeci to nekončí svatebním dnem - ten by měl být nejkrásnější, a co potom? Pak už to půjde jen z kopce? Tak proč se potom vdávat? Nevím, tomuhle asi moc nerozumím. Možná, že jsem až moc velký optimista a proto si umím vybrat to hezké... Nevím. Já prostě doufám, že ty všechny super věci jsou teprve před námi. Chci je prožít právě s ním a už se na ně moc těším. A ikdyž každý má své chyby, tak i s těmi počítám a doufám, že právě my dva je společně překonáme a jednou za čas nás na chodníku potká někdo jako ty a bude si říkat, jejiž to je roztomilá babička s dědečkem a jak se drží za ruce, to bych taky jednou chtěla zažít.
Díky holky, zkusim to, pokud se něco zázračně nestane. Ale zase slíbil změnu a v neděli slavíme opožděně výročí svatby, tak uvidíme. Zatim to vypadá slibně, chce jít na Bajkonur - na žižkovskou věž na večeři. Snad nebude mluvit o práci. Koupila jsem mu úžasnej dárek. Miniaturní stříbrný kolečko na krk, který obdivoval v obchodě. A moje ségra mi teď psala, že s ním vybírala dárek ona, takže by to mělo být dobrý. Nečekám nic velkýho, stačil by mi plyšák pro radost.