Možná potřebuji jen ujistit, že jsem asi jen rozmazlená a tohle se na svatbách děje, ale asi se vypíšu..
Vdávala jsem se před měsícem, schválně jsme pozvali jen ty opravdu nejbližší, žádná velká party, ale menší svatba. Zkrátka a dobře, nedopadlo to vůbec podle představ. Na svatbě jsem jako host byla několikrát a nevěsta byla vždy středem pozornosti, hosté se mohli přetrhnout, aby ji vyzvali k tanci, odpoledne se s ní bavili, aspoň ji někdo pochválil šaty nebo vlasy, cokoliv..Tančila jsem pouze s ženichem první tanec, pak kousek se svědkem a tatínkem. Jinak nikdo. Hudba hrála, lidi tančili a nikoho z chlapů nenapadlo mě vyzvat k tanci. Vůbec to nechápu. Dodám, že vztahy máme dobré, žádná nenávist ani antipatie nepanuje, byli tam jak starší tak mladší. Je to "bezva"pocit na své svatbě stát a mít slzy v očích, že s váma nikdo nechce tancovat. Zpětně to opravdu nechápu. Snažila jsem se všechny hosty obejít, poděkovat, popovídat si. Podařilo se mi to jen zčásti, u některých jsem měla dokonce i pocit, že je otravuju. Byly chvíle, kdy ženich se třeba bavil s jeho rodiči a já stála u dortu sama a připadala si jako vzduch. Měla jsem pocit, že kdybych si šla lehnout, tak si toho nikdo nevšimne...Dělaly se samozřejmě skupinky, což mi nevadí a jsem ráda, že se lidi i seznamovali a bavili napříč, ale já tam holt byla navíc a zbytečná. Další věc je, že část rodiny se prostě sebrala a se svým alkoholem odešla nenápadně se někam schovat a tam se popíjelo přes 2 hodiny. Ani rodiče a tchánovci se se mnou nebavili, každý si jel po svém. Některé hosty jsem viděla po 5 letech, témat k hovoru by bylo dost, ale radši se mi vyhýbali. Je mi trapně ještě teď. Hudba - byla podle mých představ, nechtěla jsem žádné disco, jenže někteří remcali, že proč nehrajou Michala Davida atd, že tohle je pořád dokola to samý...Přitom dj byl neuvěřitelně šikovný, sám hrál i zpíval, snažil se vyhovět, hrál i jazz, swingové kousky, aby to ladilo. Očividně svatba bez maxim turbulenc není svatba..Na jednu si říkám, že člověk se může snažit jak chce, ale nezavděčí se. Možná jsem jenom přecitlivělá, ale to chci tak moc, abych se v den svatby cítila nejlíp v životě? Zpětně to vůbec nebyl nejšťastnější den :(
@yellowandwhite To je mi opravdu moc líto. :-( Mslím, že očekávat, že svatba bude nejšťastnějším dnem a vše bude bez chybičk je přehnané a nemůže se to splnit, ale to, co tady čtu, to je opravdu moc. Úplně chápu, že ses necítila dobře a bla zklamaná. Taky bych měla slzy v očích, znám ten pocit (i když ne ze svatby). Já se vdávám za 2 měsíce a podobných věcí se dost bojím, zdají se mi i špatné sny o všem možném, co bude na svatbě špatně apod. Přitom se moc těším a není důdov si myslet, že se mi host nebudou věnovat.
Myslím si, že sis o tom měla promluvit přímo na svatbě s manželem nebo svědkyní, manžel s Tebou měl víc tančit a mohli nenápadně zapojit i další muže nebo sis mohl zatančit i s holkama apod. Popř. DJ mohl vyhlásit pár tanečních kol s nevěstou, určitě by se lidi zapojili. Ale svatb už proběhla a nemá smysl se trápit tím, co bylo špatně a pitvat se v tom, jak to ělo být jinak. Určitě se najdou i věci, které se Ti na svatbě líbily a které sis užila. Zku si je všechny napsat, na každou pěknou a pzitivní věc zavzpomínat, těšit se z ní, třeba i z fotek...z toho, že jsi mohla poslouchat pěknou hudbu podle svého vkusu apod. Nahradit nepříjemné vzpomínky těmi příjemnými...a udělat vše pro to, aby sis je uchovala. To pěkné. :-) Málokdy se povede vše podle představ, určitě ale bly věci, které s eTi líbily a se kterými jsi byla spokojená. Tak zkus mslet na ně a utvořit si v paměti a vzpomínkách obraz svatby z nich. :-) A na to nepěkné časem zapomenout...
Co se tance týče, asi záleží na tom, jaké hosty jsi na svatbě měla - tančí rádi? Věděli o tom, že bys to ocenila? Pro mě třeba taky skoro nikdo nepřišel, ale vůbec mi to nepřišlo líto. Přišla jsem si v jednom kole - pár her, focení, popovídání... Vlastně bych to ani nestihla :-)... K té hudbě - taky jsme měli pár kritiků, ale to bych taky neřešila, pokud šlo o hudbu, kterou máte s manželem rádi. Jen je otázka, zda šlo zase o hudbu, na kterou se dalo tancovat :-) Jinak nevím, jestli bych svatbu vnímala jako událost, na které je důležité, jestli je nevěsta středem pozornosti. Jak jste si to třeba užili s manželem jako pár, z toho nemáš hezký pocit? Nebo něco jiného, co tě na svatbě potěšilo?
@veronikazem Tančili, ale v párech, ve kterých tam byli. Nikdo vyloženě není netaneční typ. Já právě v jednom kole nebyla :( Na hudbu se určitě tancovat dalo, právě jsme si dali záležet, aby to bylo jak k tanci, tak k poslechu, během jídla..vyhráli jsme si s tím dost. Prostě mě jen celkově mrzí, že jsem tam nikoho nezajímala. Alespoň mám z toho ten pocit. Jinak to katastrofa nebyla, mohly se stát horší věci, ale tohle prostě asi jako nevěsta nečekáš..
Možná to opravdu závisí na očekáváních. Pak bych souhlasila s illienel - snaž se soustředit na to, co bylo na svatbě pozitivní :-) Podívej se na fotky z těch hezkých chvil, mysli na to, co vše se vydařilo. Případně bych se o tom zkusila pobavit s manželem nebo s nějakou dobrou kamarádkou, která na svatbě byla. Třeba společně zjistíte, že to nebylo tak hrozné ;-)
Urcite si nemyslim, zes niloho nezajimala. Ale hoste mivaji casto pocit, ze toho ma nevesta hodne a nechteji ji “otravovat” a zdrzovat, protoze ma “urcite ted jine veci na starosti, nez se bavit se mnou”...
Je mi moc líto, že to takhle vnímáš a že jsi smutna. Myslím si, že je to nějak, jak píše Hrabosska. Ty lidi tam přišli kvůli vám, chtěli to s vámi sdílet. Ale ten den je opravdu velmi hektický a lidi nechtějí novomanžele moc obtěžovat, protože toho mají moc. Já jsem sama, když už bylo po všech oficialitach, obíhala jednotlivé skupinky,abych s nimi strávila aspoň chvilku,aby neměli pocit, že mi na jejich přítomnosti nezáleží. S některými jsem prohodila opravdu jen pár vět, nedalo se to všechno stihnout. S pár chlapama jsem sice tančila hned po prvním tanci,nekdo si pro mě došel, pro někoho já, ale nejvíc jsme si zatančily s holka v kroužku až úplně vecer, vždycky jsem se k někomu prifarila, byla jsem to spíš já, kdo se vždycky mezi někoho vmísil než že by mě někdo sám oslovoval, přesně z toho důvodu, že všichni viděli, jak tam neustále pobíhám, támhle krájení dortu, támhle focení, takze mě nechtěli rušit. Zaměř se na to hezké,co se povedlo, na obřad, kde jste stali spolu a pak všichni gratulovali, na krájení dortu, na kterém si lidi pochutnali, na první společný tanec, při kterém vás všichni sledovali. Podívej se na fotky a zkus vytěsnit ty nepříjemné pocity a nekaz si to krásné a důležité!
Je škoda, že vnímáš svou svatbu tak negativně. ;-( Ty sama jsi byla spokojená s tím, jak ti to slušelo? Manžel tě chválil? Samozřejmě se těžko soudí, když jsme u toho nebyly, ale taky si myslím, že to je spíš nešťastné vnímání situace - opravdu většina svatebčanů se spíš druží mezi sebou a asi si úplně netroufnou jít za novomanželi a "uzurpovat je" delší dobu - tak bych to třeba vnímala já, že nechtěli, ať máš pocit, že se jim musíš věnovat a třeba tě zdržují od něčeho, co máte naplánováno. Teď to už nezměníš, tak bych se úplně neutápěla v tom co bylo. Na tom, jak se svatba povede nebo nepovede, naštěsí zbytek manželství nezáleží. :-) Měli jste aspoň hezkou svatební cestu, nebo se teprve chystáte?
(A vidíš - do teď mě to nenapadlo, ale mě taky nikdo nevyzval k tanci. A jsem za to ráda - tančila jsem jen s manželem, mým a jeho otcem a nebo pak ve skupinkách. Je mi nepříjemné tančit s někým "cizím." )
@yellowandwhite
Byla jsem na tom podobně. Rodiče manžela tancovali na jednu písničku, pak si sedli a zbytek dne/večera seděli jak pecky, jejich hrozné oblečení ani nekomentuju (tchyně měla hipísácké šaty, tchán sako a kalhoty uplně jiné barvy + neměl ani blbou kravatu). Tancovali jsme s manželem v kruhu, ale že by pro mě někdo přišel, tak to taky vůbec. A to jsem na mé svatbě dokonce brečela kvůli nevhodným kecům mé matky. Takže ber to tak, že pokud Vaše svatba proběhla v klidu, tak je to super. Někteří to štěstí nemají. :-)
A užili jste si to s manželem spolu? Já bych na svatbě asi ani nechtěla tancovat s někým jiným, protože je to hlavně náš den a chci ho strávit celý s ním... A jinak, ono bavit se přirozeně s nevěstou na svatbě je vlastně těžké. Běžné životní věci nechceš řešit, protože je to přece Velký den, ale zároveň nevíš, o čem jiném si povídat... Je to celé takové citlivé.
@yellowandwhite Je mi to moc líto. Věř mi, že vím, jak se cítíš, protože jsem na své svatbě měla úplně stejné pocity.
Určitě není nijak přemrštěné chtít se v den své svatby cítit dobře a bavit se ve společnosti blízkých lidí a manžela. A rozhodně není v pořádku, když se nevěsta cítí na vlastní svatbě osaměle, nebo jako nezvaný host, jehož nepřítomnosti by si nikdo ani nevšimnul.
Důležité je, jestli máš z toho dne nějaké příjemné zážitky a vzpomínky, hlavně na chvíle s manželem, protože to je nakonec to, co si budeš pamatovat nejvíc. Určitě byly i věci, které se povedly.
U nás se toho bohužel podělalo víc, skoro všechno. A stejně jako ty jsem se na svatbě cítila jako páté kolo u vozu. I když jsem se třeba pokusila připojit k některé skupince hostů, měla jsem pocit, že je svou přítomností vlastně obtěžuju. Koukali na mě, co tam jako chci, když se spolu baví. Stejně jako tobě mi nikdo nic nepochválil, dokonce ani manžel. Naopak třeba přišla manželova babička a sdělila mi, že se diví, že nám ti lidi ještě neutekli. Když už se mnou někdo promluvil, bylo to většinou proto, abych mu něco přinesla, podala nebo zařídila. A manžel se bohužel bavil s hosty, a mně si ani nevšimnul. Takže když si na svou svatbu vzpomenu, vidím spíš chvíle, kdy jsem seděla sama u stolu, a z nudy do sebe klopila panáky.
Takže věz, že může být i hůř.
Hele aky z tohohle mám strach. Každý den si v hlavě přehrávám, jak bych si přála, aby to vypadalo. Nechci toho moc, vlastně právě jenom to, abychom tančili, abych si zatančila taky s tátou (je to hrozný medvěd a jeho žena mě nesnáší, takže si ho vždy drží u sebe), s bráchou, se svými švagry a kamarády.. Upřímně z toh mám velký strach, že tam třeba nikdo nebude tančit, že se budou nudit.. ale já jsem zase takový magor, že si na ten parket klidně stoupnu sama :-D Netrap se tím, je to prostě tím očekáváním, která si v hlavě vytváříme měsíce před svatbou...
Stran chování svatebčanů jsem si nic nemalovala, čekala jsem, že se budou chovat jako normálně, a ono to fakt vyšlo! A když někdo překvapil mimo svou normu, tak jen mile. Já jsem brala oslavu jako příležitost k pobavení, ani jsem si nepřipadala, že bych mimo přesně určených okamžiků - nakrojení dortu a první tanec - hrála prim, a upřímně jsem o to ani nestála, protože jsem se sama chtěla pobavit tak, jak jsem zvyklá, aniž bych furt musela jako nevěsta něco řešit. Pro nás oba to byla prostě jenom hodně povedená party, jedna z těch nej v životě. Důležité pro nás bylo říct ano a podepsat papíry; zbytek už byl prostě volitelný a volný tak, aby se všichni bavili po svém.
Ahoj, myslím jen, že jsi měla nějaké představy (zájem o nevěstu, vyzvání k tanci, bujaré veselé rozhovory) a překvapilo tě, že se lidi chovali "normálně", jen jako na nějaké oslavě. Nešla tys tam rovnou s pocitem, že to bude propadák a rovnou jsi nasadila nějakou "ublíženou" masku? Ptám se, protože já to tak někdy mám...
Já tedy taky byla na několika svatbách a snad jsem nikdy nezažila, že by byla nevěsta vyzývána k tanci, většinou max jedním člověkem a to už musela být opravdu rozjetá zábava. Já třeba byla ráda, zte tu pozornost nemám, přišla jsem si tam jako řadový host, jen v trochu méně obvyklých šatech ;-)
Sama jsem tančila jen s manželem, rodiči, v kroužku se svědky, jednou mě tam popadla sousedka a v pozdějším večeru tak nějak všichni dohromady. Všechny jsem tak nějak oběhla a popovídala si, taky byla chvíle, že jsem jen seděla a poslouchala jak se baví a nějak neměla co říct, bylo fakt vedro, ani jsem neměla sílu mluvit, jen jsem pozorovala. Ale mě právě o to šlo, aby to lidi oslavili s námi a bavili se hlavně oni. Vše jsem dělala pro ně. Chápu, že sis vybrala hudbu, která se ti líbí, ale pokud to lidi neznají a blbě se na to tančí, je to všechno co popisuješ pochopitelný a nedivím se, že třeba chtěli pro tebe nějakou předpotopní střelenou hudbu, ale chtěli se jen bavit, znát slova a potrhle tančit na popík...
S manželem jsem se na celé svatbě viděla při obřadu, při tančení, u dortu, pak jsem ho hledala a našla jsem ho ležícího v trávě za auty, pak jsem ho viděla až večer při focení, a pak až v posteli.
A když to vezmu zpětně, byl to takový šrumec, že mám pocit, že jsem se tam ani s nikým nebavila, ani s rodiči.
Každopádně si z toho nic nedělej, myslím, že je to hlavně v tvé hlavě, zase tak špatné to jistě nebylo a za pár dalších týdnů ti to tak hrozné připadat třeba nebude.
Já si třeba myslím, že to je právě role nevěsty a ženicha, kteří obchází své hosty, vyzývají k tanci a snaží se, aby bylo vše fajn. Svatbu jsem měla předevčírem a byl to nejhezčí den v mým životě. Rozhodně to ale nebylo zadarmo. Neustálé běhání mezi hosty, zařizování věcí, domlouvání odvozů, snaha, aby měli všichni všechno. I když jsme si s mužem, že chceme být co nejvíc spolu, tak to prostě nejde. Největší odměna je, že se lidé baví a jsou spokojení. Protože ať si říká kdo chce co chce, svatba s hosty nikdy není o 2 lidech, ale spíš o tom zbytku. Kdybych to tak necítila, nezveme 90 lidí, ale vezmeme se někde sami.
Nemá cenu trápit se takovou maličkostí. Vzali jste se, protože se asi máte rádi a chcete spolu strávit život. Málo tance s hosty neznamená nešťastné manželství. Přeji ti, ať tě chmury brzy přejdou a ať máš jen ty nejkrásnější vzpomínky na věci, které se povedly. :)
Ahoj, souhlasím s holkama. Taky si myslím, že je to spíš Tvoje role, abys dala najevo, že teď zrovna si chceš povídat s tím a tím, teď chceš tančit s tímhle a tímhle. Jako nevěsta jsem si tyhle věci "řídila " sama příp. s manželem. Když jsem chtěla chvilku pro sebe, sednout si a dát si kafe, tak jsem seděla u stolu taky sama, ale byla jsem ráda za to, že chvilku můžu vydechnout. Až se mi chtělo povídat, šla jsem obcházet hosty, s ženichem jsme vyzvali k tanci např. bráchu s jeho přítelkyní, abychom netancovali jen sami dva spolu. Hosté to opravdu většinou - a podle mě správně - vnímají tak, že nevěstu se ženichem nebudou připravovat o čas a čekají, až si právě oni všimnou jich, ne naopak :) Takže škoda, že sis to neužila tak, jak jsi chtěla, ale opravdu si z toho hlavu nedělej ;-)
Přiznám se, že to celé na mě působí divně. Chceš se bavit a pobavit hosty. To musí vycházet z Tebe. Pokud to nedokážeš a chtěla jsi roztancovat hosty, tak jsi měla zaúkolovat DJ. Promiň, ale to, že budeš stát někde se slzami v očích rozhodně zábavu nerozhýbe.
Trošku mám pocit, že pro Tebe celou pointou svatby byla bujará zábava. Jen o té svatba není.
Holky, jsem strašně ráda za tuhle diskuzi... Prožívám naprosto stejné pocity jako @yellowandwhite a další z vás tady.
Včera mi kolegyně ukazovala fotky ze svatby svého syna, která byla minulý víkend (já na fotky čekám již 2 měsíce). Bylo mi neskutečně líto když vyprávěla, jak všichni nevěstu obskakovali atd. Mě nikdo na svatbě neobskakoval, natož aby mě vyzval k tanci. Pravda, tchán mě vyzval a byl jediný. S manželem sem tancovala 1x, poté se věnoval kamarádům. Myslela jsem si, že když to všechno připravím, tak mi poté budou chtít hosté ty přípravy oplatit svou pozorností. Alespoň ten jeden den že budu střed já a manžel, ale nebylo to tak. Všem se na naší svatbě líbilo, kamarádky říkají jak si to skvěle užily. Ale už se nikdo nezeptal, jak jsem si to užila já (my). Ke všemu fotografka (kamarádka manžela) fotila spíš jen družičky, s kamarády nemám žádnou. Šaty mi přivezli roztržené, takže jsem si je do noci zašívala.
O svých pocitech jsem, pomalu s pláčem, řekla manželovi, a ten mi vynadal, že sem to tak přece všechno chtěla, tak ať si nestěžuju. Jeho reakce mě teda dostala, byla z toho velká hádka a nyní s ním nemluvím.
Na druhou stranu - děkuju za vaše komentáře a pohled z druhé strany, moc mi to pomohlo! a vidím že opravdu mohlo být hůř :-| Každopádně, pro koho nebyl váš den tím nejkrásnějším tak věřte že nejste samy. A pro ty které vás to čeká - užijte si to za sebe! Protože já lituju toho, že jsem se věnovala pořád ostatním a né sobě a manželovi.
Tohle se prostě stává a asi není reálné, aby to měl úplně každý tak hezké, jak doufá. Každopádně těm tvým pocitům rozumím. Já se přes naši svatbu nedokážu přenést ani teď, více než 2 roky poté. Chvilku jsem měla záchvěv, že ta svatba byla vlastně fajn i přes všechny nezdary, ale asi to byla spíš moje touha, než že by byla fajn doopravdy. S odstupem času mi to potvrzuje i manžel. Jako mrzí mě to. Asi víc, než by mělo, ale nic s tím už neudělám. A tak se snažím na to nemyslet a tu často slýchanou větu "Svatba byla nejkrásnější den mého života." zahrabat sto metrů pod zem. :-D
Holky, se mnou se na svatbě nebavila tchyně. Do svatby nejlepší kámoška! A na svatbě mi při gratulaci podala ruku ala lekla ryba, ani mi nedala pusu a nic neřekla...
Házela xichty, když jsem se bavila s jejima rodičema, tak tam přišla, se zhrozeným výrazem si vzala kabelku a nasupená odešla. Já jsem si přišla, jak kdybych jí tu kabelku měla krást?
Netancovala s nikým, s manželem jen chvíli a s tím se taky nebavila...
Hazela na mě xichty, že se bavím s tchanem a jeho manželkou, úplně mě vraždila pohledem...
Odjela dvě hodiny po svatbě domů. To není úplně obvyklý čas odjezdu ženy, které je 50let.
Upřímně? Zkazila to, zkazila a zkazila!
Jsem ráda, že jela pryč brzo a mohli jsme si to začít užívat.
prekvapuje me, ze si nechate zkazit den takovyma blbostma, nastavana tchyne? no tak at je nastvana, ne? a proč teda zakladatelka nesla nekoho vyzvat k tanci sama a misto toho stala se slzama v ocich u dortu? to nepochopim...tak kdyz chci tancovat, tak si nekoho k tancovani najdu ne? mohly se stat daleko zavaznejsi veci, ktere by ti svatbu znicili, pak bys mohla byt zklamana.....navic teda od nevesty, ktera ma slzy v ocich bych se drzela dal taky.
@sophi11 Nijak, nebavíme se. Prý jsme zasraný pražáci...
A z mého pohledu mi takovej člověk nestojí ani za řeč a je to koule u nohy. Spíš mi to mrzí, že jsme se normálně bavily a byla jsem ráda, že mám normální tchýni a pak se to takhle zesere, no asi byla upřímná.
Je to koule u nohy a to nemůžu potřebovat...
@jensen Tak svatba je prostě soukromá věc a každý to prožívá jinak.
Ano, nasraná tchýně. Měla by pomáhat, chystat a těšit se s náma a prostě mi mrzí, že to tak nebylo.
Vztahy v rodině byly do svatby v pohodě a najednou zlom a konečná a to mi prostě mrzí.
@mikinkacs proč by proboha měla pomáhat a chystat s váma? protoze je tchyne? tos od ni ocekavala? ne kazdy to proziva, nekomu to proste jedno je, i treba tchyni....ja treba brala tchyni i moji mamu jako hosty a ne jako dobrovolnou pomocnou sílu zadarmo, takze jsem od nich pomoct nechtela..... to je takovy problem si s tchyni sednout a zeptat se proc se tak chova? taky budes stat v rohu se slzama v ocich a cekat az si te nekdo vsimne? proc se ji nezeptas?
Blbý je od ostatních něco očekávat a nedat to najevo. Pak se urazit a trápit se. Taky mám ve všedních věcech takovou povahu. Dokonce jsem schopná si sama vymyslet scénář toho, co by se mohlo stát, v mysli si to prožít, a pak nastoupit hned uražená, ačkoli se (ještě) nic nestalo :-D Svoji svatbu bych si ale touhle moji hloupou povahou otrávit nenechala. Prostě když něco očekávám a neplní se to, řeknu to. Hosti se mnou netančí? Zaúkoluju toho šikovnýho DJ, aby vyhlásil hodinu tančení s nevěstou. Nebo něco. Zkusím změnit hudbu, když se evidentně líbí jenom mně. Prostě řešit nastalou situaci operativně. Je to blbý, strávit rok přípravama a pak to měnit, ale někdy se to prostě stane. Teď už je pozdě to řešit, ale krok k úlevě je podle mě připsat si k tomu svůj díl viny. A přenést se přes to, než zahořkneš.
Já třeba když jsem si chtěla s někým popovídat, tak jsem si šla sednout k těm lidem a takhle jsem obíhala lidi celej večer. Takže jsem neměla čas někde čekat, zda zamnou někdo příjde.. Nevim přišlo mi automatický, že já půjdu za nimi a ne oni zamnou. Pár chlapů mě vyzvali k tanci sami, pro některé jsem si došla :D, chtěla jsem si prostě zatancovat s každým. Nevím, možná jsi tam jen neměla čekat, kdo za tebou příjde, nebo co se bude dít?... Každý člověk je jiný, možná nechtěli rušit a čekali až příjdeš ty.. Kdo ví... Ale pokud člověk vidí, že druzí nevstanou a nejdou, tak to musí udělat druhá strana. Když chce člověk být středem pozornosti, musí pro to i něco udělat. No a nebo jste nepozvala jen ty "nejbližší"...
@yellowandwhite Tohle je potiz, ze chlapi nejsou vedeni ke spolecenskemu chovani. Spousta z nich se stydi tancovat, natoz s jinou nez vlastni babou. Mozna je ani nenapadne, ze by meli. Takhle jsem se v jedne skupince vydala sama na ples a uz bych to nikdy neudelala. Cely vecer sem sedela jak pecka. Navic lidi nekdy berou svatbu jako kazdou jinou parbu a prilezitost se ozrat. Ale tvoje rodice nechapu...