"Ukradená" svatba

Zobraz úvodní příspěvek

klara189 klara189

Autor diskuze

11.04.2016

Slečny, paní... Já vím, je to možná hloupost a sobectví, ale pořád na to musím myslet. Bral jsme se v září, přípravy moc času nezabraly, svatba byla celkem malá, ale vědělo se o ní už od ledna (9 měsíců). V dubnu, kdy už jsme měli s manželem plány celkem jasné, najednou přišla moje mamka, s tím, že se s přítelem chtějí vzít. Nebylo by na tom možná nic zvláštního, ale znali se asi měsíc, vůbec se k sobě nehodili, mamka si na něj pořád stěžovala a tak... Opravdový šok ale přišel, když řekla, že se vezmou za tři týdny! Mamka nechtěla nic velkolepého, jen obřad a oběd s rodinou. Jenže my jsme měli stejný plán! Zaskočilo mě to a byla jsem z toho dost nešťastná. Najednou se řešila jejich svatba a naše šla na druhou kolej. Kdyby se opravdu milovali, nic proti bych neměla... Ale takhle? No a pak, asi týden před jejich termínem zavolala mamka, že se rozešli a že to s ním byl omyl. Hned jsem k ní jela, uklidňovala jí, brečela mi na rameni... Takže naše svatba šla opět stranou. A pak, asi za další dva týdny se zas dali dohromady. Ani jeden z nich neřekl, proč byli od sebe. A vlastně jsem mezi nimi ani nepozorovala žádné známky jakékoli blízkosti. My s manželem, kdykoli je možnost, jeden druhého se dotýkáme, třeba jen letmo... Díváme se na sebe. A oni? Nic. A najednou, koncem května mamka přišla, že se vezmou v červnu. Dva měsíce před námi! A naše svatba zůstala tam, kde byla. Na druhé koleji. Hrozně jsem se těšila, jak budu všechno s mamkou plánovat. Na mojí svatbu, ne na tu její... Mám ji ráda a proto jsem jí se vším ohledně jejich svatby pomáhala. Ale bylo to zbytečné. Oni k sobě prostě nic necítili. Šestého června se vzali a za týden byli od sebe. Definitivně. Do naší svatby zbývaly dva měsíce a mně připadalo, že jí vlastně nikdo z mojí rodiny nebere vážně. A už vůbec ne mamka. Když jsem o tom přemýšlela, připadalo mi, že se chtěla vdát jen proto, aby prostě byla první. Chtěla jsem svatbu odložit, ale jak jsem se zmínila před manželem, byl z toho nešťastný. Naše svatba tedy byla tak, jak být měla. Ale já mám pořád pocit, že mi mamka svojí unáhlenou svatbou vlastně "ukradla" můj velký den... Jak se přes to přenést? Co s tím? Napadá vás něco? Už je to docela dlouho, ale já jsem z toho pořád nešťastná a když na to myslím, je mi do pláče...

Odpovědět

1 2

lucik_k lucik_k

12.04.2016

@zorro4 Já když jdu někomu na svatbu, tak se těším a užívám si s novomanželi den plný lásky a štěstí :-). A ano, svatba je pro mě dnem, kdy ostatní můžou zapomenout na své problémy a jeden den si prostě užít. Rozhodně bych na svatbě (oslavě narozenin, rozlučkové party apod.) nevytahovala své problémy a nekazila tak den ostatním. Když se potřebuji někomu svěřit, tak si o tom pokecám s kamarádkou/ mamkou.. u kafe ;-). A jestli je pro tebe téma výzdoby, vzhledu nevěsty atd. jediným pozitivním tématem, o kterém se dá konverzovat na svatbě, tak mě to mrzí.

Odpovědět

strelenka strelenka

12.04.2016

@lucik_k Ony tady ty nuance jsou poměrně jemné - je rodíl mezi "můžou zapomenout" a "jsou povinni zapomenout a nemluvit o tom".

Odpovědět

pirek pirek

12.04.2016

@lucik_k To je asi ten zásadní rozdíl mezi mnou a tebou - nemám pocit, že by účast na mé svatbě vyžadovala omezení svobody projevu. Ano, slušní hosté sami vycítí, jaká témata se probírat nehodí, ale významné události v rodině, i ty negativní, se prostě zmíní vždy. Bylo tomu tak na všech svatbách, kterých jsem byla účastna, a kupodivu o nich začala i sama nevěsta. Touhle aureolou dokonalého, ale falešně kašírovaného jedinečného dne si řežeme větev samy pod sebou.

Odpovědět

lucik_k lucik_k

12.04.2016

@pirek Náš den pro nás dokonalý byl, ale falešný rozhodně ne :-). Nevím, co by nemělo být dokonalého na to, že jsem si vzala svého chlapa. A světe div se, nikdo negativní události nezmiňoval - to je rozdíl mezi námi, u nás se rozhodně vždy zmiňovat nemusí. I když jsem zapomněla, že vy vlastně víte vše a je vám jasné, co se na VŠECH svatbách VŽDY musí zmiňovat :-).

Odpovědět

zorro4 zorro4

12.04.2016

@lucik_k Zcela bez ironie a jízlivosti - ty víš, o čem se všichni tví hosté celý den bavili? Že někdo nechce, aby hlavním tématem rozhovorů na svatbě byl něčí rozvod, tomu rozumím, ale fakt když bys byla třeba čerstvě rozvedená a někdo se tě zeptal, kde máš muže, bys řekla něco ve stylu "nebudeme se o tom bavit, když jsem na svatbě"? Mně to přijde prostě za vlasy přitažené, lidi si spolu povídají o tom pěkném i nepěkném, co se jim v životě děje, vážně si neumím představit, že to někdo nějak zásadně koriguje. A pro odlehčení, moje kamarádka na své svatbě posadila jednoho svého kamaráda ke stolu se 4 jeho bývalými milenkami. Téma rozhovorů bylo jasné a veskrze pozitivní a plné lásky :-D

Odpovědět

lucik_k lucik_k

12.04.2016

@zorro4 Překvapivě ne, nevím, nebyla jsem se všemi každou vteřinu své svatby, jen vím, že se všichni dobře bavili a já můžu vzpomínat jen v tom dobrém :-). Jsem vděčná, že jsem v okolí lidí, kteří jsou na stejné vlně jako já ;-). Taky by mě mrzelo, kdybych měla vzpomínky jako zakladatelka. A rýpat se v detailech dál nehodlám. Hezký večer :-).

Odpovědět

klara189 klara189

Autor diskuze

12.04.2016

Ani jsem nečekala, že se tu rozjede taková diskuze. Víte, co mi pomohlo úplně nejvíc? Prostě se svěřit. Děkuji vsem za jejich reakce (ať už jsou to tu negativní, které mi ukázaly, že se vlastně nic nestalo a já to beru přehnaně vážně, nebo ty pozitivní, které mě pochopily a podpořily).