Kategorie

Nejnovější diskuze

Kde se diskutuje

Kam jsem přispěl

Sledované diskuse

Síň slavy

Fórum > Život po svatbě

Tchýně, co to myslí dobře

drbna007 drbna007

Autor diskuze

29.10.2015

Mám hodnou tchýni, obětavou, která mě má (asi, pokud se nepřetvařuje) velice ráda a v podstatě mě přijala za člena rodiny. A přes to ji den ode dne víc a víc nesnáším. Ačkoliv jsem obecně dost vyrovnaný člověk, po některých situacích s ní se propadám do totální zoufalosti. A zároveň, když tady čtu diskuze, jaké některé tchýně dokáží dělat zlé věci, si pak říkám, že si nevážím v podstatě hodné ženské. Náš problém asi je, že jsme obě "šéfky". Akorátže ona jen doma, já ve všech sférách života. Proto já velmi špatně nesu, když mi na návštěvě dává dobré rady, jak žehlit, jak se obléknout, jak naložit s úsporami, jaké léky brát. Jelikož jsem trénovaná v asertivitě, tak pokud s ní nesouhlasím, velmi slušně jí oponuji. Reakcí však bývá, že ona své dobré rady omílá dokola a když už se naštve i tchán a napomene jí, tak je dotčená, že ona to přece myslí dobře a nechápe, proč ji nemůžu poslechnout. Mám pak pocit, že si vybojovávám hranice jak nějaký puberťák, cestami, kterými jsem nemusela jít ani v té pubertě, protože vlastní rodiče se mnou vždy vedli rozumný dialog. Potíž je asi i v tom, že zbytek její rodiny se naučil ji buď poslechnout nebo ignorovat, pokud ji poslechnout nechtějí. Já jsem z domova zvyklá se o věcech otevřeně bavit, přišlo by mi neslušné jí třeba něco slíbit a neudělat to a přijde mi hloupé, abych se neozvala, když mi vnucuje něco, o co nestojím. Ona, tím jak mne přijala za člena rodiny, mne automaticky zařadila do svých vzorců, mezi lidi, které organizuje a z mého vzdoru (podle mne ho vyjadřuji velmi slušně, když mi ale něco řekne třeba sedmkrát, tak jsem už důrazná) je očividně úplně vyřízená. Zásadní problém pro mě je, že nejsem člověk, co by přerušoval kontakty (občas tu narážím na radikální názory jako přerušit styky atd.), alespoň ne do doby, kdy to nabere úrovně hádek a výčitek. Mám ovšem noční můru z toho, že s příchodem dětí se mé styky s tchýní stanou častější, zatímco nyní je držím v mezích několik krátkých návštěv v roce. Taky máte někdo hodnou tchýni, která vás přesto s***? :-D

Odpovědět

vineta vineta

29.10.2015

@drbna007 Já tedy o své tchyni prakticky nevím, vídáme se, ale nijak pravidelně, a když se vidíme, nemám důvod s ní řešit nějaké problémy (není bezchybná, ale nebydlí s námi, tak proč jí "vychovávat"), takže se do tvé situace nedovedu úplně vcítit, ale obecně nevidím důvod bojovat s něčím takovým. Třeba se snaží udržet si nějaké slovo v rodině, děti jí vyletěly z hnízda a potřebuje se cítit potřebná atp., a opravdu nevidím důvod, proč s tím bojovat, pokud se to omezuje na pár návštěv do roka. Chápu, že jsi zvyklá na jiné chování, ale pokud cítíš, že je to vedeno dobrým záměrem, že tě má ráda, zvolila bych cestu zbytku rodiny a ignorovala bych to - koneckonců, moudřejší ustoupí :)... Přerušení styků je fakt nářez (měli jsme v šiřší rodině dvakrát a přijde mi to jako neskutečný extrém, ze kterého vznikají víceméně dvě generace narušených vztahů) a je to řešení, které bych volila asi jen v případě, že by mi někdo soustavně úmyslně ubližoval. Až budete mít děti, a ona jim bude vštěpovat nějaké rady do života, také bych s tím neměla problém, pokud by to nijak nekolidovalo s hodnotami a životními postoji.. Přece jen, dítě potřebuje slyšet víc názorů, a jednou si bude moct vybrat ze dvou naučených způsobů, jak žehlit :).

Odpovědět

luciina luciina

29.10.2015

Mám stejnou tchyni a Já to dělám tak, že vyslechnu co říká a odkývám i 3 světovou :-) Pokud se příště zeptá jak ta určitě věc dopadla, řeknu že jsem to nakonec udělala takatak a že jí děkuji za radu. Pravda je, že jsem vyřízena po její návštěvě a není to jednoduchý to umět odrážet. Ne všechno jde ladně odpálkovat. Vždy si říkám, že jsou horší 😃

Odpovědět

viki999 viki999

29.10.2015

@drbna007 Před chvílí jsem zrovna psala do jiné tchýní diskuze... Mám to přesně úplně stejně! Moje tchýně je hodná, přijala mě za člena rodiny (má jen přítele, takže ráda přibrala i "dceru")... Ale já nejsem zvyklá na to, aby mě při každém kroku někdo "hlídal" a ptal se co dělám, proč to tak dělám, jak to dělám, případně s radou jak to můžu dělat lépe...a přesně mě tohle vytáčí víc a víc..strašně mi to vadí, nejsem zvyklá aby někdo "hlídal" každý můj pohyb... Do všeho se snaží mluvit, koordinovat...je generál..a já táky... jenže my bydlíme na druhém konci zahrady, tedy jí vidím denně...a tím víc mě to vytáčí... a děsím se toho, až budou jednou děti...protože vím, že si bude vše dělat podle svého... :-/

Odpovědět

simone5 simone5

29.10.2015

Mně přijde, že jste obě zvyklé mít vždy pravdu a teď jste narazily na sebe. :-) Nemá smysl jí přesvědčovat o tom, že ty si umíš poradit sama a podle mě je zbytečné se s ní dostávat do nějakých diskuzí, protože ona s tebou zjevně diskutovat nechce, ona ti chce radit. :-) Podle tvého popisu se zdá, že je fajn a hodná a nechápe, proč si její rady nebereš k srdci, když to s tebou myslí přece tak dobře! 8-) Obávám se však, že řešením není asertivita, ale spíš odkejvání (i když na to nejsi zvyklá). Já jsem taky zvyklá diskutovat a argumentovat a jsem taky typ šéfky, na druhou stranu třeba vím, že dohadovat se s mými prarodiči prostě nemá cenu. Oni jsou přesvědčeni o své pravdě a z respektu k nim jim prostě neodmlouvám. Neměla bys to řešit, fakt, nebo ji začneš nenávidět a obě budete leda nešťastné. Zapomeň na chvíli na svou hrdost, odkývej jí to všechno, neřeš to a dělej si to dál po svém tak, jak radí luciina. ;-)

Odpovědět

radkaja radkaja

29.10.2015

@drbna007 No na některé lidi prostě asertivita nezabírá, oni jsou v tomhle tak "jednodušśí", že prostě nechápou, že nemají i po několika odmítnutích, přestat se svými radami. Oni nechápou, že se dospělému člověku nemůže něco vnucovat. Opravdu je nejlepší, jak ti holky radí, ji to odkývat nebo prostě na to nereagovat. Určitě není řešením se s ni dohadovat, pokud si chceš udržet dobré vztahy.

Odpovědět

drbna007 drbna007

Autor diskuze

29.10.2015

@vineta K otázce proč s ní bojovat... Já s ní nebojuji z principu, vždy a za každou cenu. Dokonce se občas snažím jít cestou ignorance, ale ona je schopná se pak doptávat, telefonovat, ověřovat, zda jsem se dobrou radou řídila. Kromě toho, vzniklo to docela nevinně, když mi jakousi dobrou radu udělila a já, neznalá jejích praktik, jsem úplně normálně poděkovala a řekla, že to udělám jinak, což mi přišlo jako úplně normální způsob komunikace, ale reakcí bylo právě ono vnucování, doptávání se... v případech, kdy se jedná o koupi nějaké věci je nakonec schopna ji po všech diskuzích a odmítnutí mě i muže stejně koupit. Nedávno kvůli doplňku do domácnosti lhala mému muži (svému synovi), že jsme domluvené. Jindy zase žádala po mně, ať mu něco zatajím já, protože věděla, že ani on s tím nesouhlasí. Nemožnost říci zdvořilé ne, a to ani na úplné trivility, kombinovaná se lží a zatajováním, to jsou pro mě bohužel skutečně neakceptovatelné způsoby jednání. A k těm dětem - nejde mi vůbec o rady do života. Dokonce si myslím, že bdue fajn babička. Jde mi jen o to, že pak s ní budu muset já trávit víc času...

Odpovědět

drbna007 drbna007

Autor diskuze

29.10.2015

@luciina Děkuji! Vyřízená, to je fakt přesné, jsem z ní vždycky vyšťavená ještě několik dní. Po svatbě, kdy mě přijala za svou, je to násobně horší...

Odpovědět

drbna007 drbna007

Autor diskuze

29.10.2015

@viki999 děkuji i tobě, jsem ráda, že v tom nejsem sama.

Odpovědět

drbna007 drbna007

Autor diskuze

29.10.2015

@simone5 Máš ve většině pravdu, ale nejde mi o hrdost. Odkejvat se často nedá, protože ona kontroluje, prověřuje... Navvíc jsou to třeba situace, kdy já prostě musím odmítnout nikoliv z principu, ale protože se mi určitá věc příčí (například právě zatajování manželovi). Prostě se domnívám, že mám právo říci ne.

Odpovědět

simone5 simone5

29.10.2015

@drbna007 Aha, tak to, co popisuješ, už je horší. Asi bude třeba si vymezit hranice, a na to budeš potřebovat i partnera, jinak to nebude fungovat. No, nezávidím ti... :-S

Odpovědět

adrianapetrova adrianapetrova

29.10.2015

Máme úúúúplně to samé :-D. Nám nakonec pomohlo jediné: požádat jí, ať nás respektuje. Příklad: My: "Něco uděláme tak a tak." Tchýně: "Ne, udělejte to tak a tak, protože..." My: "Jsi hodná, děkujeme Ti za radu, ale uděláme to tak a tak." Tchýně: "Ne, přesto to udělejte tak a tak, protože..." Přítel (už důrazně): "Mami, díky, ale uděláme to tak a tak. Respektuj nás!" Na to většinou nemá co říct. A potřeba je důraz. Nekřičet, nehádat se, ale nepřipouštět kompromisy. A většinou je lepší, když s ní jedná přítel. Přece jen, ten může být i trochu ostřejší...

Odpovědět

karlajasmine karlajasmine

30.10.2015

@drbna007 Zkouselas ''neutralni'' odpovedi? Ja vetsinou na dobre minene rady odpovidam ''Diky za radu, uvidime.. /rozmyslime se/jeste nevime/zvazime to/jeste si nejsme jisti...'' A kdyz uz je to moc, tak zasahne manzel a rekne durazne NE :)

Odpovědět

Článek se načítá

drbna007 drbna007

Autor diskuze

30.10.2015

@karlajasmine ano. Klasický průběh, pokud s něčím, co mi nabízí, nesouhlasím, nechci, je právě na prvním místě neutrální odpověď. Zpravidla to vydržím ještě podruhé, občas po třetí. Ona se totiž, jak už jsem psala, domáhá souhlasu, zpětně se doptává, vnucuje... Na konkrétním příkladu - když mi onehdá vnucovala určitý lék, co bych určitě měla brát... nejdřív jsem řekla, že to promyslím, pak s tím přišla znovu, tak jsem řekla, že možná... po sedmém (nepřeháním) ataku jsem jí řekla, že nemyslím, že mám zdravotní problém, abych zobala léky, načež ona přišla za půl dne s prázdným platíčkem těch léků, že až půjdu k doktorovi, mám si ho vzít sebou... (přiznám se, že v takové chvíli jsem uvnitř teda hodně vulgární :-D) Každopádně já tu ani moc nehledám radu (nevadí mi, když ji dáváš ty nebo ostatní, jen myslím, že jsem toho většinu zkusila :-D ), spíš se svěřuji a zajímá mě, zda to má někdo podobně... Osobně to beru prostě jako danou věc. V nedůležitých otázkách už neřeším, v důležitých neustoupím nikdy, jsem prostě starej principář. Navíc mám pocit, že se to vrací hlavně jí, protože můj muž i tchán ji občas napomenou, na což není vůbec zvyklá...

Odpovědět

karlajasmine karlajasmine

30.10.2015

@drbna007 Hmm, to je blby no :(.. s takovyma lidma je to fakt tezky.. jako do urcite miry te chapu, myslim, ze idealni ''tchanovce'' nema nikdo a taky me kolikrat s necim vytoci, nastesti to ale vzdycky dopadne tak, ze se do toho vlozi manzel a pohada se s nimi on, a ja jenom prihlizim.. taky mi tchan vnucoval nejaky leky, ktery jsem nechtela, pripadne nam jsou vnucovany ruzne nazory typu ''koho mame volit'' (maji opacne politicke nazory nez my)... pri planovani svatby taky kolikrat padly ruzne rady typu ''meli byste tam mit to-a-to jidlo'', ktery jsme tam nechteli... ale tohle zazivam kolikrat i od svych rodicu :) akorat tam uz je umim usmernit ;) No drzim ti palce.

Odpovědět

drbna007 drbna007

Autor diskuze

30.10.2015

@karlajasmine Děkuji :-) Vlastní mamce naštěstí můžu říct "ty hele, mami, nes**" :-D :-D Jinak my se asi nepohádáme, nejsem hádavý typ, do poslední chvíle arguemtuji a křivdy se ve mně spíš skládají a formují vztahy, než že bych vylítla. Muž i tchán zasahují jen v těch krajních a absurdních debatách. Muž naštěstí velmi dobře vidí, co se děje, a možná proto ho nijak nepopichuji a nepoštvávám, aby to řešil, nechci, aby se jim vztahy pokazily.