Ahoj holky.
Nikde jsem podobnou diskusi nenašla, tak jsem si jednu dovolila založit :-)
Mám jediný problém: strašně vlezlou tchýni. Dřív, když jsme s (tehdy ještě přítelem) chodili, strašně se mi líbilo, že projevuje zájem, jak se máme, co děláme, co plánujeme, etc.
Jenže postupem let (už jsme spolu osmý rok) už mi to šíleně vadí... myslí to mile, já vím, ale strašně se na všechno vyptává, pořád nás chce mít u sebe (zve na obědy, neustále pořádá rodinné oslavy) a pokud odmítneme, tak se chce stavovat k nám domů. zavedla v průběhu let, že manželovi nosí obědy z práce (manžel pracuje z domu) a tak si alespoň jednou týdně pro ty obědy jezdí/jezdíme a tím má zaručeno, že nás vidí-a zase rozběhne svůj vyptávací kolotoč.
Já vím, že to dělá proto, že má manžela despotu (tchán je opravdu případ:na dlouhodobé nemocenské doma, ponižuje ji a hádá se, je nerudnej a prakticky na facku), ale byla bych ráda, aby se neupínala tolik na nás.... má ještě dceru, která žije v jiném městě (tam taky jezdí každou chvíli a volají si každý den!).
Když ji mám odmítnout nějakou návštěvu, tak se na mě dívá šíleně ublíženě a vždycky se cítím, jako bych jí šíleně ubližovala, je to jak šlápnout štěněti na ocas... ale pracuju celý den s lidma a když přijdu domů, tak mámnáladu být s manželem a v klidu a ne se nechat zpovídat...
Má někdo podobnou zkušenost? Poradíte, jak se s tím vypořádat? (zvyknout si nechci ;-) )
Na tohle moc rad není. Jak se k tomu staví manžel? Sdílí tvé pocity? Nejjednodušší řešení by asi bylo, kdyby si s ní manžel promluvil a na rovinu, ale citlivě, jí vysvětlil celou situaci. A najít nějaký rozumný kompromis s četností návštěv.
Jinak se to snadno říká, ale nenechejte se sebou manipulovat. Pokud na návštěvu nemáte náladu, tak prostě slušně odmítněte. Nenechte se ovlivnit smutnýma očima, jakmile tchýně vycítí, že to na vás působí, může toho zneužívat už napořád.
Moji rodice i tchanovci maji taky obcas tendence byt lehce vlezli, ale nastesti je praktickym resenim to, ze bydlime od obou 400km daleko :-D
A co treba zkusit tchyni najit nejaky konicek, neco kam by si mohla chodit pokecat s jinymi lidmi? moje mamka si v kazde praci hrozne rada povidala s mladymi lidmi a ti ji vetsinou meli radi a ochotne se ji sverovali, ted kdyz je uz v duchodu, tak si to vynahrazuje v ruznych forech a diskuzich na netu :-)
a nebo ji proste zkusit vysvetlit, ze jestli se chce nekdy dockat vnoucat, tak vam musi dat prostor, aby jste mohli travit cas jen spolu s manzelem..
ona ty navstevy asi mysli dobre a je rada, ze vas vidi, pak se ji to tezko vysvetluje a nepochopi proc vam to vadi :-/ podle tveho popisu mi to neprijde az tak hrozne co dela, oproti vypraveni nekterych nevest tady je jeste zlata, ackoliv chapu, ze je to pro vas dost otravne
Já vím, že to nevypadá tak hrozně, ale kupodivu s přibývajícími lety mi to vadí čím dál tím víc (naproto na to nejsem zvyklá z domu) a přijde mi, že se frekvenci návštěv snaží jen a jen zvyšovat. :-S
Co se týče dětí: ráda bych na tom zapracovala, ale trošku mám obavu, že to bych se jí opravdu pak už nezbavila. Má dvě vnučky od své dcery a je u nich prakticky permanentně (jezdí tam každý pátek večer a vrací se v neděli večer) no a u nás se zase snaží trávit ty všední dny. S holkama se neustále mazlí, je na nich prakticky přilepená a šíleně je rozmazluje a všechno jim dovoluje (skáčou jí na hlavě a ona si to moc užívá) a neustále slyšíme: babička mi to dovolila, etc (dělá z nich nezvladatelné střely). ]-(
Když se jí snažíme poradit, aby si vyšla s kamarádkou, nbo si našla nějaký koníček, tak to je všechno moc drahý (a chodit sama nechce) a kamarádky má mimo město. :-|
Co se týká manžela, tak ho to jednak štve trochu taky, ale na druhé straně ji i brání, že to má doma těžký a že by to vlastně mohlo být ještě horší.... :-S
Je pravda, že spoustu holek, to tu má fakt těžký, uznávám a smekám před nima. Ta moje je zkrátka "akorát" moc vlezlá... :-(
@akny: zamknout, pozhasínat, být ticho a dělat, že nejste doma..:-D Ne, to jsem si samozřejmě dělala srandu.. s tchýněma je vždycky potíž :-/ Ta moje sice chodí jen občas a na hodinu,ale i za tu hodinu je schopná napáchat více škody než užitku..:) A ti naši chlapi, je budou vždycky omlouvat, protože přece je to jejich mamka.. je to složité, nic jiného než upřímnost asi nepomůže, ikdyž se nejspíš bude tvářit jak malé děcko, kterému jste vytrhli z ruky lízátko. Ale musíš být tvrdá a stát si za svým, však ona si časem zvykne :)
Ach, mám úplně stejný problém... nejhorší na tom je, že ona to myslí fakt hrozně dobře a je hodná a všechno, ale já na takovou "péči" nejsem zvyklá a zvykat si nechci... Nejraději dělám všechno sama a bez toho, aby mi do toho někdo mluvil, a hrozně mě ubíjí, jak cokoliv jí člověk řekne, tak hned začne rozebírat a plánovat... např. chceme stavět barák, přítel jí vytisknul nákresy a ona už nám tam začala kreslit kde jak máme dát nábytek, a že bysme to měli mít jinak a kdovíco... A já vím že je asi taky chyba u mě, že jsem taková samotářská a nesnášenlivá, ale prostě mě to dráždí... A fakt nevím co s tím... brzo se budeme stěhovat do její těsné blízkosti, tak asi nastane čas nastavování nových hranic... ale děsí mě to. Nejhorší na tom je, že ona je fakt hodná a nezaslouží si, aby na ni byl člověk protivný... Jenom by to chtělo o 95% ubrat... Tak snad se to časem vystříbří...
Mám potíže s tchánem. Po nastavení jasných a pevných pravidel, které musí dodržovat se potíže zmírnili. My bydlíme s nimi a tak nám leze do baráku bez zazvonění, zaklepání, pozdravení a navíc je agresivní. Naštěstí je manžel už na mé straně a tak si tchán přestal dovolovat. Ale chce to jasná pravidla a pevná pravidla jako u malého dítěte.
Chce to opravdu stanovit pravidla a presne hranice. Ja mam tez zlatou tchýni. Ale výslechy, telefonáty co dělám a kde jsem a jestli jsem jedla a teple se oblékla ... Jsou na denní pořádku :D Ona je takový generál, ale nemyslí to zle. Ja se ji poprvé postavila před naši svatbou, kdy si chtěla zvát na svatbu své známé, které ja nikdy neviděla. A uzavřela to tím, ze jim tu hostinu zaplatí :D V tu chvíli jsem mluvila i za manžela a řekla věci, jak se mají. Ustála to a pochopila, ze to přehnala. Dnes, pokud s ničím nesouhlasím, řeknu ji to na rovinu sama (nezapojuju manžela) a zda se, ze to ode mne bere statečně :-) Takže hlavu vzhůru! Chce to jen si v klidu a bez emocí promluvit. Jo a snad te trosku uklidním,moje tchyně je Italka :D Takže občas dostat se vubec ke slovu je nadlidský úkol :D
@daschenkatr: ááá, neproto ti rozumím... já vím, že je zlatá, ale svoji přespřílišnou ochotou a starostlivostí mě ubíjí... jsem ráda, že v tom nejsme sama ;-)
Mám strašně super tchýni. Zajdem na pivko, po nákupech a přitom je ve věku mojí mamky, která jen sedí doma, kouká na TV a hraje na NTB. Pravdou je, že si ráda povídá, ale která ženská ne? Ona je už asi 18 let sama. Dceru má v Brně, i když se vidí poměrně často, tak se dokáže zakecat:-) Ale to já taky. Prostě jsou to starší dámy, které milují svoje děti a do určité míry lze vše respektovat. Hranice stanoveny máme a hlavně se s ní dá o všem v klidu popovídat.
akny - a když je tak milá, nezkoušelas jí říct, že máš náročnou práci s lidmi a že si chceš odpočinout - a to ti nejlépe vyhovuje pouze s manželem, sama doma? Že ji ráda uvidíš, ale třeba v neděli odpoledne?
Prostě že ji máš ráda, ale jsi člověk, který potřebuje být i sám?
Tchýně nepracuje?
Mj. chápu to naštvání, čeho je moc, toho je příliš, ale řešila bych to co nejdřív - protože pak řekne, že se z ničeho nic z tebe stala fúrie - dřív ti nic nevadilo a bylas milá a najednou...
S poznámkou výše, že až budeš mít děti, tak budeš za ni ráda, souhlasím... Pokud si budeš chtít vyrazit s manželem, půjdeš po doktorech, budeš potřebovat zůstat v práci dýl atd. - kdo ti pohlídá?
My hlídání nemáme a musím uznat, že je to hrozně těžké a závidím těm, co mají hlídání ošéfované ze strany babiček.
Kupodivu nemám vlezlou tchýni, ale vlezlou nevlastní dceru což je snad ještě horší :). Zjistila jsem, že někdy se věci nedají vyřešit v klidu. Že je potřeba jít do konfliktu a v něm si uhájit oprávněný nárok na svůj vlastní prostor. Hold, nic není v životě zadarmo a já jsem si ujasnila, že je pro mě soukromí a klid cennější než být s každým za dobře.
@andynova75 To jsem zjistila taky - ponejprv v pracovním kolektivu, kde jsem se zpočátku snažila být se všemi za dobře...jenže to pomluvám stejně nezabránilo, kromě toho, že je to strašně vyčerpávající. Jenže v těch osobnějších vztazích, zvlášť v citlivém vztahu snacha - tchýně je to ještě daleko obtížnější...