Začínám být malinko zoufalá a už nevím, co mám dělat. S manželem jsme dohromady spolu skoro 12let. Svoji jsme 4roky. Byl to můj druhý kluk a první vážná známost. Dali jsme se dohromady, když mi bylo 18. V té době jsem byla nezkušené kuře a bála jsem se otevřeně mluvit o některých věcech ve vztahu a hlavně v sexu a to mi v podstatě zůstalo do teď. Problém je ten, že některé věci, které mi vadily už tehdy, jsem neřešila a teď se mi to vrací i s úroky:-( Ze začátku jsme se manželem samozřejmě milovali velmi často, já nikdy neměla orgasmus, ale všude v různých článcích psali, že je to víceméně normální. Nyní jsem ale dospěla k bodu, kdy jsem si uvědomila, že sex s manželem mi nic moc neříká už pár let a ta blízkost a intimita, která mi to nahrazovala ze začátku vztahu, už mi nestačí. Jsem pak akorát frustrovaná a naštvaná, že opět se uspokojil pouze on. Vím, že nejlepší si s ním promluvit, ale přece mu nemůžu říct, že za celý 12-ti letý vztah jsem s ním neměla ani jednou orgasmus a že mě to s ním nebaví. Nedokážu si představit, jak by ho to ranilo. A aby toho nebylo málo, tak už dlouho se kolem mě motá jeden kolega. Vím už dlouho, že se mu líbím ale nikdy jsme se spolu nijak nebavili. Až poslední dobou. A já se do něj úplně zbláznila. A je to něco, co jsem nikdy s manželem nezažila a hrozně mě to děsí. Nic jsem s ním neměla, ani jsme se nedotkli. Ale stejně mi stačí vedle něj jen stát a všechno se ve mě bouří. A je čím dál těžší si udržovat odstup. Trápí mě svědomí a stydím se sama před sebou, že na něj myslím a nechci ani v nejmenším manželovi ublížit. Je to zlatíčko. Ale co mám dělat? Odstřihnout kolegu je samozřejmě řešení, ale stejně na něj pořád myslím... Jak to všechno vyřešit, aniž bych komukoliv ublížila?
Pokud o muže a manželství přijít nechceš, tak budeš muset o problémech v sexu začít mluvit, jinou možnost asi nemáš. Nemusíš hned říkat, že si nikdy orgasmus neměla, ale bez rozhovoru to nepůjde. Přeci jen manžel by se měl snažit tě co nejvíc uspokojit, takže pokud mu povedeš ruku a ukážeš, co a jak by měl dělat, aby se ti to líbilo, měl by být jen rád.
Kolegu odstřihni, chvíli ti bude strašit v hlavě, ale skoro určitě na něj postupem zapomeneš.
@morwen samozřejmě, že už mnohokrát jsem i ruku vedla, to zase ano. A i jsem se snažila říct, co by se mi líbilo. Ne že bych o sexu s ním nemluvila vůbec, to zase ne. Ale vždy se to minulo účinkem. A mebo to udělal jednou a tím měl splněno. A když jsem mu to po delší době řekla znovu, tak mi tvrdil, že se snaží to dělat. A měl u toho zoufalý výraz. Tak jsem už v posledním roce rezignovala. Dřív jsem se snažila zpestřovat i od sebe, aby byl motivovaný také k nějaké změně. Ale nakonec z toho vyšla opět akorát moje frustrace a spokojený manžel... Chjo...:-( Tak jak mu to mám už říct? Nevím...Nehledám výmluvu pro kolegu, vím, že je to špatně. Ale na jednu stranu mi to přijde jako nejjednodušší řešení. Čistě v tomto jednom ohledu
Mas v podstate dve moznosti - bud budes verna manzelovi a tohle sexualni poblouzneni prekonas nebo ho podvedes se svym kolegou a celych 12 let vztahu bude behem par minut u kytek. To, ze jsi prisla "pro radu" az sem, mi rika, ze neverna nechces byt. Takze by te pak urcite trapilo svedomi. Musis se zeptat sama sebe, jestli pro par minut vzruseni stoji zniceni tveho manzelstvi. Romanek neni reseni tveho problemu. Udelas to jednou, ale problem s manzelem to nevyresi.
Měla jsem podobný problém, jenom bez nutkání podvádět. Trápilo mě, že ani jednou za několik let vztahu jsem nezažila orgazmus. Nevěděla jsem, co to je. Ztratit jsem ho nechtěla a bála jsem se, že ho raním, když mu to řeknu. Jednou jsem nabrala odvahu a řekla mu to. Ranilo ho to, to je pravda. Ale zachoval se úplně božsky, protože to chtěl taky nějak vyřešit. Sami bychom to nedokázali, proto jsme se objednali k sexuologovi. A on nám pomohl. Byl to jen "blok" v mé hlavě, který jsme časem odblokovali.
Já bych ten orgasmus zase tak moc nepřeceňovala. Se svým ex jsem se za 5 let neměla orgasmus snad nikdy a bavilo mě to. S jiným ex zase klidně i několikrát za noc a byli jsme z toho aktu celkově otrávení oba :). Čímž chci říct, že a) tohle nemusí být řešení tvého problému a b) nikdo nezaručí, že s kolegou to bude lepší (často ani neplatí úměra, že čím víc zkušeností, tím je ten dotyčný v posteli lepší. Spíš záleží, jak si sednete). Řešení je zkusit nakopnout manžela k nějaké aktivitě. Ale je to nepříjemné, nesoulad v téhle oblasti se řeší docela těžko, jak ostatně sama víš.
Myslim ze kdyz otevrene reknes manzelovi,ze bys milovani potrebovala vic prožívat, prekvapi te, ze se naopak zacne snazit, aby se ti to take libilo. Uprimnost je vzdy to nejlepsi co muzes v manzelstvi udelat. Takhle se akorat sama trapis... Na kolegu zapomen,jednou jsi dala slib manzelovi.. a navic, dalsi muz beha po svete kvuli nekomu jinemu, ne kvuli tobe ;) hodne stesti :)
Zažila jsem něco velmi podobného (kdyžtak se rozepíšu v IP), zažila jsem také více rozchodů, kterých jsem vůbec nelitovala. Rozchod s jinak dokonalým chlapem, se kterým jsem byla 9 let, byla jsem mu i nevěrná...poprvé jsem v životě něčeho litovala. Za mě? Nedělej to, začni říkat svoje pocity, jakékoli, říkej co ti vadí, ale nezapomeň chválit, chval za všechno co udělá, za maličkostí, které bereš už jako samozřejmost...Trošku si totiž v duchu myslím, že tě žerou především jiné věci než orgasmus, ale nevím.
Věř mi, že za čas si najdeš něco, co ti bude vadit i u nového partnera, ale když si pokaždé připomeneš, co na manželovi máš tolik ráda...nestojí to za to, pro to ještě trochu zabojovat?
Celkové poblouznění do někoho jiného, než s kým chcete trávit zbytek života, beru tak, že hledáte něco, co Vám schází, aneb - vyměňujete úžasných 90% skvělých vlastností manžela, za těch 10%, co Vám chybí - uspokojení ze sexu. Co poradit? nechci tu vést sexuologickou poradnu, ale co si třeba pomoct sama? Taky mám dny, kdy to prostě jen z iniciativy snoubence prostě ne a ne dosáhnout, tak si holt pomůžu sama, vždyť všechno nemusí oddřít jen on?
Jak tu někdo psal, tím, že se těma myšlenkama jen zaobíráte a snažíte se tomu bránit, je znamení, že máte v sobě svědomí a nechcete milovanému ublížit. Že mu to nechcete otevřeně říct, je také v pořádku - ačkoliv je dobré s chlapy jednat narovinu a polopatě, neznamená to, že to jsou necitelné šutry a nemají city, které by šly ranit, v tomhle případě jde trochu i o ješitnost, že nedokáže uspokojit svou ženu.
Moje rada? má to několik úrovní:
V první řadě odstřihnout kolegu. Co oči nevidí, srdce neželí, za čas to přejde. Začněte se soustředit na sebe a svůj vztah.
Za druhé si promluvte. Můžete s tím začít třeba po sklence vína až budete oba v pohodě a uvolnění, s alkoholem to jde kolikrát snáz (samozřejmě ne se zpít pod obraz). Vím, že v mírném opojení si s partnerem řekneme věci, které by nám za střízliva třeba nebyly úplně příjemné nebo vhodné ke konverzaci, třeba minulé vztahy a pocity z nich a podobně.
Za třetí - začněte především u sebe! Dokážete se přivést k orgasmu sama? Půl problému vyřešeno. K tomu, aby Vás k němu přivedl manžel, pak možná nestačí jen směrovat ruku a vést, ale ukázat, pomoct si, najít jinou polohu, možností je přece spousta, vyzkoušet malé vzrušení z neznámého, zkuste třeba pomoct si sprchou, koupit erotickou hračku, vyzkoušejte tantrický sex, salóny nabízí erotické masáže pro partnery zároveň, bóže, dnes je takových možností - my jsme třeba přišli na skvělý tip, si těsně před orálním sexem vykloktat ústní vodou, to se nám pak oběma líbí.. jsou to takové jemné nuance, které dávají tomu intimnímu vztahu pak náboj.. a krásné je, když na tom chcete pracovat oba. Ležet jak prkno a čekat, co bude, je jednoduché, ale brzo omrzí.
Pokud by ani tohle všechno nepomohlo, pak bych poradila nějakou poradnu. Sexuologickou, nebo něco jako existují ti vztahoví kouči, prostě svěřit problém někomu třetímu, kdo vám nestranně poradí, jak na vztahu pracovat.
Je to samozřejmě prekérka - dlouhodobý vztah - versus uspokojení.
Manžela máš ráda, ale už tomu chybí ta jiskra a navíc to neklape v ložnici, takže se vůbec nedivím, že ses začala (nevědomky) rozhlížet jinde. Byla jsem v podobné situaci a popravdě ten vztah pak nestál už za moc ani po emoční stránce, oba jsme se už ke konci trápili tak, že jsem to prostě raději rozsekla, i za cenu, že zůstanu sama.
Když jsem o tom mluvila s příslušnicí rodiny, tak mi dala za pravdu, že když to neklape v posteli, pak je těžké udržet vztah, protože ta frustrace se na něm projeví. Milování je jakousi spojkou manželské/partnerské intimity - nemusí být vždycky zakončeno orgasmem, ale pokud se neobjevil za 12 let, pak je třeba to řešit (a ano, měla jsi t zkusit řešit ještě předtím, než se objevil zmíněný kolega). Záleží také na tom, jak moc už jsi zakoukaná do kolegy a jestli ještě vůbec jsi schopná ho odstřihnout a nebo jestli už je pozdě a zmíněné rady od holek výše by se už neminuly účinkem.
Každý jsme zodpovědný za svůj život a než abych s někým byla jen ze soucitu nebo kvůli pocitu, abych neublížila, čímž bych paradoxně nejvíce ubližovala sama sobě, pak bych raději odešla - nicméně je pravda, že ty asi ještě nejsi v tom stádiu, takže tam třeba ta šance ještě je a ve výsledku Váš vztah takhle krize posílí.
Kdybys chtěla písni do SZ.
Já myslím, že všechno se dá nějak zachránit. Promluvit si o tom, samozřejmě mu nemusíš říkat, že tě ještě nikdy neuspokojil, ale nějak nadhodit to, jaká je situace a prostě zkusit to začít nějak řešit. Určitě je hlavně chyba ta, že jsi to neřešila dříve. Co totiž ted..on si myslí, jak nemáte dobrý vztah se vším všudy i co se týče sexu.
Dál je pak nutný myslet na to, že třeba ani ten kolega tě neuspokojí tak, jak by sis ty sama představovala a co pak? Vztah by šel stejně do háje, protože si myslím, že bys nebyla schopná vydržet sama se sebou a svým černým svědomím. Nevěra je prostě někdy věc, která se už pak nedá vzít zpět nebo se nedá napravit.
Teď je na Tobě jestli ti to za to stojí nebo to chceš s manželem nějak urovnat, pokusit se zabojovat o vztah, kterej třeba ještě zachránit jde a nenechat se zblbnout kolegou se kterým upřímně pochybuju, že by to bylo třeba napořád a do konce života! :-)
DRžím Ti palce, at se rozhodneš jakkoliv..:)
Moje zkusenost rika, ze pokud tomu nedate uplne pruchod, kolegu casem prestanete resit. Nedejte se, opravdova laska je tech 12 let a slib naporad, ne poblouzneni...i kdyz uplne chapu, ze behem toho poblouzneni se to nezda. Hodne stesti :-)
@zoufalka321
Ahoj...mám pocit, jak kdybych to psala já...mám naprosto podobnou situaci..jsem s mužem 12 let, defacto pro oba první a poslední vážný vztah. nemáme ani jeden zkušenosti s někým jiným. Muž je skvělý člověk, hodný, rodinný typ, jsme bezva partáci a kamarádi. Líbí se mi i jako chlap, vím, že pro ostatní ženy je přitažlivý. Nicméně od začátku vztahu tam něco chybělo...sex mě s ním od začátku moc nebavil. Brala jsem to jako povinnost. Z počátku když ještě byla zamilovansot, tak to ještě bylo fajn, ale potom už se naplno projevilo, že mezi námi zrkátka chybé chemie. A to je podle mě i problém u tebe...chemie...jedna věc je si rozumět, mít se rádi, dokonce bych řekla i láska, ale druhá je živočišná chu´t a chemie...která tam buď je nebo není. Mockrát jsem váhala, zda ve vztahz pokračovat, neb on mi vyčítal, že o sex moc nejevím zájem, já se bála mu říct pravdu...neb jinak jsem s ním naprosto šťastná. Takže to dopadlo tak, že jsem se občas kvůli tomu pohádali, ale nějak se jelo dál. ted máme dvě děti. Ještě před prvním dítětem jsem si myslela, že jsem divná a špatná, že necítím touhu po svém muži ,když jinak je vše super. snad že jsem i frigidní či co...jenže není to tak...po prvním dítěti jsem zjistila, že problém je zrkátka v tom, že mě ndepřitahuje, nemám na něj chut, není tam ta zatracená chemie (neymsím zamilovanost..ta přejde vždy) ale ta chut na něj...kterou třeba má on na mě i po těch letech...tři roky se tím už trápím, čtu nejrůznější články, diskuze, jak laické, tak odborné, probrala jsem to zleva i zprava s více lidmi...ale jediný co z toho vyšlo je...že to bphužel nemá řešení...žádný sexuolog, žádá praktika, prádlo, poloha a já nevím co ještě se dá vymyslet tohle nezmění...jak taky...přičaruje ti chmeii??? blbost...pokud k někomu cítítš pouze přátelství, víc z toho nevymáčkneš. Ted možná někdo řekne..proč jsme se tedy brali...neb jsem zkrátka pořád žila v tom, že je vše ok akorát já na to nejsem...vždy mě to strašně mrzelo, štvalo, zbytečný hádky kvůli tomu. Jenže jak začneš pátrat proč, tak vlastně zjistíš, že v tom hraje roli ta chemie...rady tu asi není žádná...s mužem máme velmi upříný vztah, o všem se spolu bavíme, on ví, že to tak mám...štve ho to děsně...tady bych asi řekla, že jak holky radí říct mu to..no nvím...asi to nadělá víc problému...ted je asi na mmístě si to sama v sobě ujasnit..co tedy chceš...chceš s ním dál být? chceš se s tím smířit, že to tak je? nebo chceš s ním být, ale nechceš se s tím smířit? ale důležité se nějak rozhodnout...pokud se rozhodneš si to řešit bokem např.s tím kolegou, tak ok...ale musíš se rozhodnout, nepochybovat potom, nevyčítat si to...neb pak se budeš trápit ještě víc. Nechci tu psát jak ostatní, co je dobře a co špatně...to neví nikdo...mnohdy se lidi ohání morálkou ,ale život je příliš složitý na to, aby se vešchno bralo černé nebo bílé...pokud jsi schopná sama v sobě nevěru strávit, pak jít domů, být se svým mužem, dál s ním fungovat jak dosud, tak si myslím, že pro tebe je to řešení a vlastně pro váš vztah též...ty budeš spokojená, pak dobře naladěná přijdeš domů a milá budeš i na svého muže...on bude též spokojený a budete happy. Je celkem svatá prvda...že ne všechno se má ve vztahu říkat a je zapotřebí určitá dávka diplomacie. A nebo je ti nevěra proti srsti, vnitřně by tě to užíralo, stejně bys to na sebe práskla, no a pak by se doopravdy narušil váš vztah a celé to bylo k ničemu...takže řekla bych na konec...řešení je Co TY chceš...rozhodni se...a pak si za tím jdi a stůj si za tím. Jeden přítel mi řekl...správné je to, co cítíš svým srdcem...ne to co ti říká okolí nebo nějaká morálka či pravidla....nevím, zda máte děti..tento fakt hodně ovlivnuje chování ženy ve vztahu...je schopná ledasco vydržet a oželet kvůli nim...nicméně pak se mlže stát, že jednoho lrásného dne si řkeneš...do háje...celý život jsem nedělala to, co jsem opravdu chtěla...
Já zkušenosti s poradnou nemám, ale osobně si myslím, že ta mi stejně nepomůže...
nechci tu někoho nabádat k nevěře...ani omylem...tohle si musí každý rozhodnout sám...co chce...je to pouze moje zkušenost a názor...sama jsem zatím nevěrná nebyla, ale vnitřně vím, že potkat někoho, ke komu ucítím to co doma ne, tak neodolám. Nicméně není to pro mě impuls k ruřivému hledání a nahánění chlapů ve velkém..prostě nechám to osudu...
Před tím, než začnete situaci řešit, tím, že budete hledat útěchu jinde, tak si určitě zkuste s manželem promluvit. Těch dvanáct let asi spolu nebudete úplnou náhodou. Když mu na vás záleží, tak se určitě neurazí, spíš ho to bude mrzet a bude to chtít nějak vyřešit. Řekněte mu, co by se vám líbilo a zkuste trochu experimentovat. Třeba nějaká nová místa nebo hračky. Velice zajímavý zážitek může být třeba erotická masáž pro dva. Obzlášť, pokud je problém v tom, že se nedokážete moc uvolnit. Zkuste se mrknout, třeba se vám to bude líbit. :) https://eroticmassagepraha.cz/masaz-p...
Zkušenost, co popisujete ohledně sexu, mám bohužel také a má ji podle mě velké procento žen, jen se o tom bohužel ještě porad nemluví a je to ve společnosti tabu.
Za svůj život jsem měla par náhodných známosti, dlouholetý vztah (5 let) a teď s nastavajicim manželem jsem 3, 5 roku.
Donedávna jsem s žádným svým partnerem, včetně nastavajiciho manžela, neměla orgasmus. Zezacatku mi to nevadilo, bavilo mě to i tak... postupně ale přicházela, jak píšete, frustrace. Připadala jsem si, jako bych běžela závod a těsně před cílovou páskou si zlomila nohu... proste vzrušení narůstalo a pak najednou nic, ticho, mrtvo,... sama jsem si orgasmus přivodit uměla, ale s partnerem jakýmkoli to proste neslo. Řešila jsem to s kamarádkami, s kolegynemi, všech jsem se ptala, jak jsou na tom... všechny to měly, jsem divná,... premyslela jsem, jestli nemám nějaký bloky z dětství (máma je dost prudérní)...
no a jednou proste si můj nastávající manžel řekl, ze to proste dotáhne do konce a povedlo se! Musela být vypnutý televize, naprosté ticho a já jsem se musela plné soustredit a hlavně VYPNOUT HLAVU a ono to přišlo!! Od té doby mám orgasmus téměř pokaždé (samozřejmě ne vaginální, tak daleko jsme se ještě nedostali). Je to pro mě velkej krok dopredu a vím, ze už to, ze se mu dokážu takhle otevřít, znamená hodně.
Hodně o sexu a nejen o něm mluvíme a jsme k sobě naprosto otevření. Nic nehraju a když orgasmus nemám, řeknu to a myslím si, ze to je ve vztahu nejdůležitější. Být k sobě upřímni a otevření...
Kazdy bych rekla ze je na neco jineho, my treba s pritlem ujizdime na vecech z latexu ktere mame z e-kondomy.cz, maji tam toho hodne a jiste kazdymu prijde k chuti neco jineho.