Je to smutné, ale manžel se mnou nechce spát. Chodí na brzy do práce, vrací se unavený a o nějakých něžnostech, líbání, mazlení nebo pěkném sexu si mohu nechat jen zdát. Akorát se na mě utrhne, že mi jde jen o to, že se snaží atd., ale já taky chodím do práce, starám se o domácnost, dělám první poslední a co z toho mám, ani kousek něhy. A když už ano, tak jednou za čas a to mi asi musí stačit. Možná by chtěl sex jenom tak bez mazlení "šup sem šup tam", dobře, proč ne, sice z toho nic nebudu mít...fandím každé z vás, která má pěkný intimní život, aspoň někdo..
Tohle většinou bývá obráceně, že ženě se moc nechce. Možná nebude problém jen v tom, že je unavený. Chce to si pořádně a otevřeně promluvit a hlavně v klidu. Třeba u dobré večeře :-)
@lomilomi Únava dělá hodně,ale zkus si s ním promluvit. Nebo mu kup nějaké doplňky stravy...ten můj má takové období,že třeba měsíc chce pořád,a pak dva měsíce jen dvakrát týdně...ale já to mám úplně stejně,taky někdy jo,a někdy ne.
Řekla bych, že je asi ten typ co na sex moc není a v tomto ohledu je "líný" - nechápe, jak důležité to pro tebe je a myslí si, že snažení se po finanční a pracovní stránce "musí stačit". Nezbývá než si zkusit promluvit a zdůraznit, že nechceš vztah bez sexu, bez něžností. Že v životě chceš víc - a chceš to s ním. Ale nemůžeš být pořád trpělivá. Navrhni konkrétní čas (třeba zítra večer), že chceš, abyste nedělali nic jiného než soustředit se na sebe (fyzicky), že si užijete. Uvidíš, jak bude reagovat.
@hlasimse, tanulinkaaa, zdenka 90... Mluvíte mi z duše, přesně tak, asi to tak bude, už fakt nevím? Zkoušela jsem i to, co píšeš a nic.. Jednou za čas se přemůže a tím to hasne. Prostě to nechápe. Práce je důležitá, protože pak se můžeme mít hezky, zajet si na kávu nebo si koupit něco pěkného na sebe.. jenže já bych tohle jednou za čas pěkné odpoledne oželela a radši si lehla na deku a pozorovala hvězdy, milovala se nebo se jen přitulila...
Obráceně nevím, já nemám důvod se vymlouvat, pokud mi fakt není špatně, holt nevím...
Já bych ho nenutila, spíš bych se snažila navodit pohodu třeba o víkendu, kdy nemusí myslet na práci, ráno vstávat. Večer vínečko, pohodička třeba u filmu, dobré jídlo a pak jít spát, nic po něm nechtít. Jen se přitulit a v klidu usnout. Ráno bych zkusila snídani do postele a uvidíš co bude, třeba se něco změní.
Je mi jasné, že už jsi zkoušela všechno možné a že je to s nimi někdy fakt těžké, jsou to holt jen chlapi no ;) Držím palečky aby bylo brzo lépe ;) Jak dlouho spolu jste?
Zkusím přidat zkušenost z druhé strany, byť staršího data. Měla jsem životní období a partnera, kde jsme se hodně rozcházeli v potřebě sexu. Začalo to tak, že já měla přirozenou potřebu tak jednou do týdne, on by chtěl minimálně obden. Skončilo to tak, že jsem se vyhýbala jeho společnosti, chodila spát v jiný čas atd. Protože z pohledu toho, komu se v danou chvíli nechce, neznám nic horšího než sex vynucený - a je jedno jestli vynucený fyzicky nebo výčitkama. Znovu bych to fakt nedala, těma výčitkama, narážkama, dožadováním se, se mi absolutně zhnusil.
Co tím chci říct - chápu, že to tomu druhému chybí, ale vynucený sex je fakt hnusná věc. A to jsem baba, takže když se mi nechce, dokážu to uhrát. Nedovedu si představit, jak to má uhrát chlap.
A přihodím ještě jednu zkušenost. Lidí, co mají sex jednou za měsíc nebo méně, v dlouhodobém vztahu, mám kolem sebe několik. V téměř všech případech zlenivěl chlap. To není útěcha, jen postřeh, že to není výjimka.
Radu ale žádnou nemám.
@mr_falko nedovedeš si představit, co jsem četla na první dobrou :-D :-D
@zorro4 Tohle mi znovu připomnělo Plzáka...je to sice stará škola, ale v tomto směru bohužel pravdivá - "Přizpůsobit se musí ten, který má větší potřebu tomu, který má potřebu menší"...právě z toho důvodu , který popsala @zorro4 - vynucený sex vede k rostoucí averzi. Velmi rychle rostoucí averzi.
Málokdy se sejdou dva s úplně stejnou potřebou.
Nicméně chápu i Tebe, jak moc je Ti to nepříjemné - kdysi jsem měla velmi chladného partnera a ničilo mě to.
Na druhou stranu rozumím i partnerovi - když jsem chodila do práce, tak jsem to přes týden rovněž nedávala, doháněli jsme to o víkendech :-).
Těžká situace.
V minulém vztahu jsem zažila něco podobného a nakonec to dopadlo tak,že jsem si našla někoho jiného.Ted už je to můj manžel a i po pěti letech se milujeme několikrát týdně. Ale moc dobře si pamatuju jaké to bylo když on nechtěl .Nejdřív jsem myslela,že někoho má, pak že ho už nepřitahuju... :-( Proto si myslím,že sex je hodně důležitou součástí vztahu.
Chápu to s tou averzí, ale na druhou stranu si člověk musí uvědomit, že: a) sex a něžnosti jsou pro vztah příjemné - proč se tomu neotevřít i přes únavu, je to i relax, b) proč neuspokojit partnera protože chceme, aby byl po sexuální stránce spokojený a cítil se milován? Averze přichází pokud se vidíme jako někoho kdo a priori "nechce" a je potom v pozici skoro zneužívaného partnera. Když se vidíme jako někoho kdo se umí uvolnit a přijmout příjemné věci nebo dát partnerovi uspokojení jako "dárek", už je averze míň pravděpodobná, protože to děláme svou vůlí.
@hlasimse "Sex a něžnosti jsou pro vztah příjemné". Nemyslím, že je to univerzální pravidlo. Ne vždy a všude a ve všech případech - někdy příjemné nejsou a někdy mohou být vnímány dokonce jako nepříjemné.
"Nechtít" nepotřebuje racionální důvod, stačí k tomu prostě to, že cítíš, že nechceš. Můžeš si to sice racionálně zdůvodnit (chci druhému udělat radost), ale ten pocit, že "nechceš" to nejspíš nezmění.
Nicméně souhlasím s tím, že dlouhodobý výrazný sexuální nesoulad je problém a může vztah (z)devastovat.
@hlasimse Užitečné ano - dokud jsou příjemné oběma zúčastněným.
Ale je to těžké, sama nevím, co bych tazatelce poradila - u mě podobný vztah skončil rozchodem.
Byl takový vždy, nebo se to nějak výrazně zlomilo? Může se jednat o přechodnou krizi? Funguje zde nějaké společné trávení volného času? Zdaleka ne každý chlap je mazlící medvídek.
Jedna věc je kvantita (co je to "jednou za čas"?), kde se podle mě opravdu moc nedá nic moc dělat a poručit si, jiná věc kvalita - v tomto směru by se partner mohl zasnažit, pokud mu na ní záleží...
No já mám k tomu tématu dost co říct. Předem se omlouvám, že anonymně, ale stydím se za to...
Manžel nikdy extra na sex nebyl - neni z těch chlapů, co by na začátku promilovali den i noc. Ale sex byl většinou tak 1-2x týdne. Neztezovala jsem si. Jsme manželé rok a v březnu změnil v práci...od tebe doby je sex téměř nulovej....ze by byl ten iniciativni on to nikdy (to už teda tak rok a půl) ale odmítá i moje pokusy. A přitom nejsem žádná nymfa - jednou za týden bych byla spokojená. A ani nepožaduju a nechci hodinovou mazlíci predehru - v tomhle jsem byla vždycky spíš chlap. Aktuálně je to teda úplně nejhorší - v pondělí to bude měsíc bez sexu. Já vím, že vynucenej sex je špatnej, snažím se ho respektovat a chápat, ale tohle prostě nedávám...dva dny se držím, nemyslím na to a jsem OK...pak mě to zas porazi....a samozřejmě se.citim ošklivá, nepritazliva, nežádoucí, hnusná...důvod je, že je psychicky hotovej z prace, což ho ničí i fyzicky....všichni na něj furt v práci tlačí a pak na něho "tlacim" i já (začnu ho večer třeba hladit)...prej ho to mrzí ale nedá se s tím teď nic dělat...ze neví co a tím...takže se trápím a trápím a nevím jak tohle dopadne...už mě napadla i milenka a tak, ale to si nemyslím (hlavně poslední sex byl na dovolené, kde nebyl 14dni v práci, dokonce 3x za tu dobu)...ale musím podotknout že jinak je to všechno super - prituli se, obejme, dá mi pusu, lehne si mi do klína na gauči..ale prostě bez sexu....:-/
@hlasimse Promiň, ale když to čtu a vybavím si to období, kdy se mi "jen nechtělo", úplně se mi udělalo fyzicky špatně. ad a) proč se tomu neotevřít i přes únavu - nevím, zda si dovedeš představit takovou intenzitu únavy z náročné práce, kdy nechceš ani mluvit. Já v takovém momentu nejsem schopná skutečně ničeho. b) Proč neuspokojit partnera - pro mě úplně fyzicky a psychicky nepřijatelné, v momentě, kdy ve mně není to elementární chtění, je mi to bytostně nepříjemné. Nejsem schopná to překonat. A jakékoliv přemáhání ten odpor násobí. Dát partnerovi uspokojení jako dárek, z té formulace se mi normálně navaluje...
@zorro4 Jasně, chápu, každý to máme jinak. Na druhou stranu mi přijde zvláštní, že by si někdo bral někoho s kým si je tak markantně sexuálně nekompatibilní. Problém je taky v tom, že po nějaké době jeden z partnerů začne sexuálně a emotivně strádat. Takže buď ti dva budou sexovat jen když oba cítí elementární chtíč, což může taky být třeba jednou do roka, pokud jsou vytížení, což povede k odcizení a strádání, nebo můžou zkusit změnit svůj pohled na věc. Ale je to citlivé téma, je to velmi individuální a je zde i riziko velmi negativních reakcí/pocitů.
@hlasimse Taky jsem si toho, s kým jsem tohle zažívala, nevzala, naštěstí. Frustrace byla oboustranná. Chtěla jsem tu @lomilomi zprostředkovat hlavně pocity druhé strany - nešlo to, sžíraly mě výčitky vědomí, obavy o vztah, ale zkrátka to nešlo...
Jinak jasné, lidi by se měli brát asi ve chvíli, kdy už vědí, jak to mají. Blbý je, když se to projeví až časem (což u mne tehdy třeba byl ten případ).
Já myslím, že pokud to není krátkodobá záležitost, je to, jak říká @strelenka a Plzák :-D Zpravidla se to přizpůsobí tomu méně aktivnímu. Že to nemusí dopadnout, je jasné, to záleží, jak to ten aktivnější nese a řeší.
Na druhou stranu, já mám kolem sebe opravdu dost párů s neuspokojivým sexuálním životem a vztahy mají krásné a jsou s tím nějak srovnaní - různými způsoby, ale jeví se ok.
@zorro4 Já se obecně snažím řídit systémem dávat a příjímat. Pokud budeme dávat a přijímat, odrazí se to ve vztahu pozitivně. Naopak když si budeme hledět svého a budeme jen "já já já" (což tím nemyslím, že to je tvůj přístup, to nemyslím na tebe), tak podle toho bude vypadat i vztah. Myslím že to není dlouhodobě udržitelné a uspokojivé. No hlavní je, aby každý měl takový vztah, který mu vyhovuje :-)
@hlasimse Souhlasím - ale může být velmi tenká hranice mezi nezištným dáváním a braním a manipulací typu "A protože já Ti tolik dávám, tak Ty musíš....".
@tajemna Tohle je opravdu na budku a věřím (respektive - vím), že sebevědomí to nepřidá. Nemyslím, že by v tom byla milenka - jak sama píšeš, od začátku byl trošku chladnější...časem se to "jen" prohloubilo, ale to Ti asi moc nepomůže.
Jinak - co mám ze zkušenosti své a ze svého okolí, tak, tam, kde byl ten rozdíl mezi partnery v tomto příliš diametrální, to většinou skončilo buď rozchodem nebo tím, že si "zanedbávaný" partner našel bokovku... :-S
@strelenka "nejhorší" na tom je že nebýt tohoto máme aktuálne snad nejhezčí vztah za 9 let co jsme spolu.... vůbec nemyslím na to ho opustit...ale ani jeden nevíme východisko... Hlavně já... nechci žít celej život bez sexu...navíc jsem docela pěkná a chlapi maj o mně zájem... takže spíš se obávám, že se někdy někde vic nápojů a nedopadne to dobře...a pak se budu trápit dvojnásob...navíc příští rok bych ráda už začala tvořit nějaký to dítě, už nejsme nejmladší, což bez sexu moc nejde...Cap už děti nenosi
@tajemna Já vím a potvrzuji, že kočka opravdu jsi ;-) (tuším identitu:-) ). Jak jsem ale zjistila, tak to (tam kde je tenhle problém) většinou nehraje velkou roli. Něco obdobného kdysi řešila i kamarádka o které jsem si vždycky říkala, že vypadá jako bohyně a měla jsem za to, že je to ten poslední problém, který by se svým zjevem mohla mít...no, a měla.
Ono na té upadající apetenci v současné generaci chlapů zřejmě něco bude, přijde mi , že to řeší docela dost párů a ve valné většině je to fakt spíš pasivita ze strany muže..
V zivote jsou situace, kdy pravidlo "davat a prijimat" nefunguje, clovek proste neni schopen ho dodrzet. Ze sve zkusenosti muzu rict treba po potratu, ne mesic dva, ale trvali skoro rok, nez jsme se vratili do "zajetych koleji". Kdyby na me chlap v te dobe tlacil a urazel se, tak me to hodi do jeste vetsi deprese a rezignuju uplne. To same je dlouhodobejsi unava/stres. Neni to o lenosti, pokud chlap maka hodne v praci, ma starosti, tak se proste muze citit absolutne vyrizeny, muze mit tesne pred burnoutem, teoreticky muze mit nabeh i na depresi. Pokud je to kratkodobejsi (mesice, ne roky), tak bych si s nim promluvila, co me trapi a jakou frekvenci bych si idealne predstavovala. Nic bych ale nevycitala ani nekladla ultimata, je dost mozne, ze ho to samotneho vnitrne trapi. Pokud je to dlouhodobe, tak jedine odbornik.
@strelenka kamarádka to má doma podobne...ale už mají dítě....a tam to teda funguje líp - když ona cítí tu potřebu tak manžel neodporuje...ale musím říct, že závidím když slysim/ctu jak chlapi na své přítelkyně/manzelky "vrhaj"...jak mají sex i několikrát týdně...není to ta zla závist, ale spíš smutná....a samozřejmě už mi leze na mozek: co delam špatně? To musí být určitě mnou....proto nerada vidím, když někdo říká že sex není v dlouhodobém vztahu důležity....je a moc...blbý pak je (jako u nás) když se po letech ty potřeby změní :/