Ahoj holky..
Je mi asi úplně jasný, co se od vás dozvim, když se budu ptát na váš názor, ale stejně..
Věc se má tak - kdysi, než jsem potkala manžela, jsem měla vztah-nevztah s klukem (no, o dost starším). On byl rozvedenej, ale žil s přítelkyní, já jsem byla nezadaná, tak jsme si spolu začali. Byla jsem mladá, blázen, a zamilovala jsem se do něj. On měl chvíle, kdy se mezi mnou a tou jeho přítelkyní "rozhodoval", a nakonec jsem to byla samozřejmě já, kdo "ostrouhal".. Tenkrát mi řekl, že mě má rád, ale že jsem mladá a že mi nemůže nabídnout to, co mladší kluk, že už nechce mít děti (z manželství má dvě, už téměř dospělý). Skončili jsme to, nevídali jsme se, i když já jsem na nějj pořád myslela.
Pak jsem potkala svýho současnýho manžela - všechno to proběhlo tak automaticky, žádná veliká vášeň z mý strany, ale získával si mě postupně, až jsem se do něj zamilovala a měla jsem pocit, že se na mě konečně usmálo štěstí a já mam toho nejbáječnějšího chlapa pod sluncem. Po necelých dvou letech jsme se vzali a pár měsíců po svatbě se nám narodila nádherná holčička.
Teď je jí půl roku a úplnou náhodou jsme se s tim bývalým "milencem" zkontaktovali a domluvili jsme se, že zajdeme na kafe a pokecáme, jak se máme apod. Přísaháám, že jsem na tu schůzku nejela s žádným postranním úmyslem a myslim si, že on taky ne, ale prostě stalo se to, že jsme ze sebe byli oba úplně v háji :-(.
Tejden na to za mnou přijel, já jsem poprvý v životě manželovi lhala, že jdu na kafe s kamarádkou :-( - nic fyzickýho se mezi náma nestalo, ale najednou je to prostě tak, že se mi vrátily ty dřívější city, což ale neni to nejhorší - protože kdyby to z jeho strany bylo stejný jako dřív, tak bych se z toho prostě nějak dostala a bylo by to. A to je právě kámen úrazu. Nevim, a ani on neví, proč je to najednou jinak než tenkrát, ale on se do mě totálně zbláznil. Napřed jsem mu to nevěřila, ale už nemam důvod o tom pochybovat :-(. Viděli jsme se pak ještě jednou a pořád mluvili a mluvili, on mě k ničemu nepřemlouvá, ale dává mi jasně najevo, že o mě stojí a že chce bejt se mnou, a že to tenkrát byla obrovská chyba, že mě "nechtěl" a že ho mrzí, jak se tenkrát rozhodnul :-(.
A já? Já mam doma hodnýho manžela, kterej mě má rád, úžasnou malou holčičku a jsem teď v takovým stavu, že opravdu přemejšlim o tom, jaký by to bylo, kdybych od manžela odešla a byla s tim druhým :-( . A nevim, jak z toho ven.. Netušim, jestli je to chvilkový pobláznění, ale spíš se přiklánim k tomu, že prostě jenom vyplavalo na povrch to, co jsem ty tři roky dusila :-(.
Ani nevim, jestli se ptam na "radu", protože je mi jasný, co byste mi všechny řekly - abych stála nohama na zemi a vážila si toho, že mam krásnou, zdravou rodinu.. Ale tohle trvá už 14 dní a zdá se mi, že je to snad čim dál horší.. :-(
Asi mě odsoudíte, ale stejně bych ráda věděla, jestli tu neni někdo s podobnou zkušeností..:-(
muchina ahoj no nemáš to jednoduchý holka, ale holky Ti tu radí správnou věc. Samo rozhodnutí je na Tobě. Mně příjde že jsi vždycky ta druhá v tom vztahu, poprvé i teď a to by mně vadilo, žena má mít nějakou hrdost a pro svého manžela a dcerušku jsi určitě na prvním místě :-) :-)
O manzelovi pises s velkou uctou a laskou takze si myslim ze chces zustat s nim, jen Te laka ten druhy, a otazky typu co by kdyby, holt se nemuzeme zit dva zivoty.
Preju Ti spravne rozhodovani a hodne stesti ;-)
muchinko musím se smát, včera jsem šla okukovat náš nový byt, kam se budeme stěhovat a jaký šok mne čekal, když jsem tam potkala svého bývalého kluka. Také to mezi námi skončilo-neskončilo :-) pak byl roky v Americe a teď se vrátil. Znáte ty stavy, kdy i po těch letech se Vám podlamujou kolena a cítíte knedlík v krku. A bude bydlet i se svou manželkou přímo pod náma :-D
muchina28, je to opravdu těžké, to Ti věřím a rozhodně by Tě nikdo neměl odsuzovat.
já si předešlé příspěvky holek zatím nečetla, možná se budu v něčem opakovat.
já razím heslo: Sejde z očí, sejde z mysli, i když je to těžké a někdy to trvá pekelně dlouho!
sama jsem už kdysi dávno měla tendenci opustit svého přítele kvůli jinému, ale naštěstí se mi rozsvítilo a já toho nikdy nelitovala. teď se chceme po 7 letech brát a klape nám to. snad bude i dál.
teď se to těžko hodnotí, jsi zamilovaná a poblázněná, ale když se přestaneš s tím svým známým scházet, určitě to pomůže.
myslím si, že bys hlavně měla myslet na svoji dcerku, protože kdyby ses rozhodla pro rozvod, ona tím bude asi hodně trpět, vzala bys jí tátu a pokud Ti na současném vztahu nic zásadního nevadí, neukončovala bych ho kvůli nikomu jinému. opravdu tady beru jako nejdůležitější tu zodpovědnost vůči malé. kdybyste neměli děti, tak je to něco jiného. přeci jen toho svého známého tak neznáš, nevíš, jaký je v manželství, jaký je otec apod. a mít v dnešní době hodného a zodpovědného chlapa je štěstí.
je to jen můj názor, nejsem ještě tak zkušená a asi se mi to lehce říká, takže si to pober, jak sama chceš. budeš to ty, kdo se bude muset rozhodnout. být Tebou, snažím se zapracovat na rodině a vztahu s manželem, jestli Ti tam něco chybí, trochu to okořenit, něco podniknout, možná jste trochu ve stereotypu. hlavně se nějak zabavit a odreagovat, abys toho druhého co nejdívě pustila z hlavy.
myslím si, že dnes je hodně rozvodů, protože se lidi hrozně rychle vzdávají a nesnaží se pro ten svůj vztah něco dělat, třeba ho slepit. vztahy jsou to nejtěžší na světe, ale je třeba na nich pracovat.
vím moc dobře, co to je být poblázněná a je to těžké, ale jak to přijde, může to i odejít, jen to trochu trvá. :-)
tak držím palce
Lennus, paci sa mi tvoja veta - mat v dnesnej dobe hodneho a zodpovedneho chlapa je stesti!
super, ze si to uvedomujes uz teraz, aj ked ako pises, nie si este skusena... k tejto pravde zeny casto dospeju
az po jednom (alebo viacerych) skazenych manzelstvach... x-)
Ahoj holky,
všem vám ještě jednou moc děkuju, že se tou mou "story" vůbec zabejváte :-N , ona je to možná fráze, ale mně to faktpomáhá se zamyslet nad věcma, nad kterýma by mě to jinak nenapadlo..
"Posun" ne ovšem teĎ asi takovej - řekla (napsala) jsem mu všechno, o čem pochybuju, co si myslim o tom, proč to všechno dělá atd., v podstatě jsem možná i citovala některý vaše postřehy, protože se na tom s váma shodnu (něco jsem věděla a pochybovala o tom už předtim, něco mi došlo až po tom, co jsem si to tu musela přečíst :-D ) - napsala jsem mu, jak to vidim s tou jeho přítelkyní, že kdyby o mě tak stál, že by mu to stálo za to riziko bez zadních vrátek u ní, jak to vidim s dítětem - že si myslim, že mu náramně vyhovuje, že to dítě nemam s nim, protože pak ke mně nemá žádný závazky "kdyby něco", že mu nevěřim, že kdyby to mohl vrátit, udělal by tenkrát něco jinak atd. atd., no spoustu věcí.
Pak jsme spolu mluvili a teda nevim, asi jsem to ještě zhoršila :-S , né sice sobě (teda aspoň myslim), ale jemu - řekl mi, že udělá cokoliv, abych mu to věřila a spoustu dalších věcí, a výsledek je ten, že s přítelkyní je ve fázi rozchodu :-o - to se všechno událo za víkend a samozřejmě si to teď pěkně "vyžírá", přece jen jsou spolu pár let, žijou spolu (ještě s jejíma dětma). A mně on pořád tvrdí, že na mě nebude nijak "tlačit", že nechce, abych teď byla s nim, protože by to bylo ukvapený a tak on to nechce, sám mi řekl, ať se snažim urovnat si to všechno s manželem (né že bysme měli nějaký velký problémy, to vůbec, ale je pravda, že tohle celý přišlo v době, kdy jsme se doma hádali a tak, bez závislosti na tomhle všem) a teprve až uvidim, že to nejde a udělala jsem pro to všechno, tak že chce bejt se mnou, že na mě bude čekat.
Nevim, jakej na to máte názor vy, ale asi to fakt nebude o nějaký jeho snaze užít si se mnou, pokud mu to stojí za to si rozbít takovejhle vztah.. :-( A já přemejšlim o tom, jestli si to já mam dávat za vinu, že kvůli mně ublížil někomu jinýmu, ale já mu přece nedala žádnej podnět, nic jsem mu neslíbila, řekla jsem mu, že jsem prostě vdaná a sice ho mam strašně ráda, ale to manžela taky, s manželem mam navíc miminko a jim dvěma já nikdy ublížit nechci..
Snažim se na tom hledat pozitiva a říkám si, že aspoň teď začne s "čistým štítem", že tu přítelkyni asi tak strašně nemiluje, když se "zblbnul" do mě, třeba si teď najde (během toho čekání :-. ) někoho jinýho, do koho bude zamilovanej od začátku do konce..
Holky je to prostě nářez, asi to nahodim jako námět Rosamundě :-S :-S
Věřte mi, že se fakt snažim soustředit se na manžela, rodinu, a pokud to bude v mých silách ( :-N ), chci to prostě udržet tak jak to je.
no, Muchina, prepac, ale myslim, ze si az tak na rady dievcat nedala... :-(
vacsinou ti radili, aby si s tvojim byvalym prerusila kontakty.
ja som prispievala do tvojej temy na Modreho konika (mas tam este par odkazov)...
mozem ti povedat len jedno, ze komu nie je rady, tomu nie je pomoci....
podla mna hladas, len ospravedlnenie, preco si s byvalym zacat....
a co ked on odide od priatelky?! a co ty? ty odides od dobreho manzela a vedome dcerke rozbijes rodinu?
predtym to vyzeralo ze si skor za rodinu, teraz sa ti to prevazuje na druhu stranu....
no, skoda. raz to budes lutovat... :-(
a este ako sa snazis sustredit na manzela, ked si sa s byvalym rozpravala?
Filipal: Asi jsem to nenapsala dost jasně, ale to přesně jsem mu taky řekla, že ho nechci vidět, slyšet, nic, že mam manžela, rodinu - následovalo tohle, což jsme si k tomu řekli svoje a tim je konec. Kontakt nula.
Jediný, co jsem udělala, bylo to vysvětlení, proč chci manžela a né jeho, ať si kdo chce co chce řiká, prostě se mi zdálo správný dát mu vědět proč a jak..
On ví, že rozhodně od manžela neodejdu proto, že on se rozchází s přítelkyní, jenom jsem vám tu napsala, jak to "pokračuje", né jak se to mění mně v hlavě přece :-(
muchi - držím palečky též a hlavně si udělejte s rodinou krásné Vánoce - je to čas vzájemné lásky a pohody - Vánoce tak nějak spojují - tak toho zkuste s manželem využít, buďe na sebe laskaví, a ať si to hlavně malá užije;-)
Tak jsem si to tu pročetla a první co mě napadlo je, jestli tě napadlo, kolik už toho má ten " milenec " co se vztahů týče za sebou. Z toho co jsem se dočetla, tak už ženatý byl a má už skoro dospělé děti a teď žije na hromádce s přítelkyní a přitom jste to pekli spolu. Tak aby si nedopadla jako ta jeho přítelkyně, ty on a ještě nějaká nová "XY" ;-)
Napsala jsem :"Muchino, nezlob se na mě, možná se pletu, ale celý tvůj příspěvek na mně dělá dojem, že ty jsi svého manžela nikdy pořádně nemilovala a byl to pro tebe víceméně sňatek z rozumu po tom, co jsi dostala "kopačky" od staršího přítele.
Nevím, co ti poradit- já jsem horká hlava a já bych šla za hlasem svého srdce, ale nejsem si jistá, že je to to správné. Někdy je pro člověka lepší dát ve vztahu přednost tomu rozumu.
Přítele si zřejmě nikdy nepřestala milovat, ale vzpomeň si, že to byl on, který dal přednost jiné před tebou a to by ti mohl lehce v budoucnosti udělat znovu. Navíc proti němu mluví ten věkový rozdíl s těmi negativy, jak je popsala Jaspina. Naproti tomu na manželově straně stojí spousta dobrých vlastností, kvůli kterým sis ho určitě brala a společné děcko.
Nakonec se stejně budeš muset rozhodnout sama, ale pokud se rozhodneš zůstat, tak bych raději veškeré kontakty s expřítelem utnula, aby tě to zbytečně nedráždilo. "
A ještě k tomu doplním, že se mi zdá, že tvůj expřítel se zřejmě z nějakého důvodu rozchází se svou přítelkyní a tak nechce zůstat sám a zkouší to na tebe.Nevěřila bych tomu, že se s ní chce rozejít kvůli tobě, ale zřejmě nějaký důvod mají. Nesmíme těm chlapům taky všechno zbaštit ;-) A být tebou , tak bych si pořádně rozmyslela, jestli bych uvažovala o odchodu od manžela, i kdyby nebyl na scéně momentálně jiný objekt. Pokud si odpovíš, že ne, tak bych to rozhodně nedělala. Přestože taky nejsem žádná světice, tak se držím jednoho hesla: Odcházet ze vztahu by se mělo od někoho a ne k někomu. Pak bys taky mohla pěkně ostrouhat- a s tvým exmilencem by to nebylo poprvé.