Mladé paní a novomanželky,
včera mě velmi překvapila jedna známá povzdechem, že by potřebovala recept na šťastné manželství, jestli jí ho nemůžu dát :-D Sice se považuji za opravdu velmi šťastnou novomanželku, ale recept? Co na to říct?
Opravdu existuje nějaký recept? Nebo jen moudré rady ze života? Dá se na takovou zapeklitou otázku vůbec odpovědět někomu, kdo je úplně jiný než já?
Co myslíte? Znáte recept na štěstí, které prožíváte? Čím to je, že se kolem nás lidi rozchází a rozvádí a my jsme v pohodě? Poslední dobou je tolik rozchodů, že se cítím až cize ve společnosti známých, co řeší problémy, neshody, hádky, spory o peníze nebo nevěru.
Jaký recept máte vy?
@nika_83 Určitě se láska nevytratí úplně. A já si myslím, že jsme po té krizi na tom lépe než kdy koliv jindy. A teď když máme před svatbou, tak se cítím ještě více zamilovaná :) Ale dalo to hodně práce, abychom byli tam kde teď. Bohužel znám kolem sebe i lidi, kteří se k sobě chovají dost hnusně a mrzí mě to. Ale to si musí každý už sám. Mě třeba přítel potěšil, když mi řekl, že mu stačí jít do hospůdky semnou, že si pokecá líp než s kámošema :) A doufám, že tak nějak by to mělo být.
Zase ale nechci na něm být "nalepená", takže si pěstujeme každý i svoje zájmy.
@radus2011 Jj, přesně vím, jak to myslíš, že jsi ještě víc zamilovaná...:-) No, různé páry se k sobě chovají různě, to čteš i tady na beremku...ale je to jejich boj...a bohužel, ne každý bojuje férově a ne každý to taky vyhraje...(to jsou ale metafory...:-D)
Jinak - my běžně chodíme "pařit" v partě...tedy my oba plus naši společní kamarádi...ale občas si zajdu třeba i sama s nějakou kamarádkou na kafe nebo si uděláme s holkama večer a Jirka třeba zase s klukama...ale většinou to stejně dopadne tak, že jdeme oba ten stejnej večer a pak se někde ve městě později všichni sejdeme...:-D
@nika_83 My máme takový zvláštní koníček, koukáme doma na Sci - fi seriály :-D Ale jde nám o to, že jsme tam spolu :) Bohužel já se vracím 3x týdně z práce až kolem deváté večer, takže toho času taky tolik není...
@radus2011 Jo tak na sci-fi my moc nejsme...:-) my spíš jiný seriály (Přátelé, Simpsons, Červený trpaslík - to je vlastně trochu sci-fi :-D, IT Crowd, Black Books, Jistě, pane ministře/premiére, Big Bang, HIMYM a mnoho dalších), filmy...máme rádi britskej humor hodně moc...:-D Je ale skvělý mít stejné zájmy...;-) Ten čas, to je někdy k vzteku, to je jasný...
@nika_83 přesně takhle to máme taky - myslím s těmi hospůdkami, chodíme vždycky spolu se společnými kamarády a je to strašně fajn, když jdu sama, stejně pak když přijdu domů, všechno co jsme si řekly mu řeknu :-D
a recept? Na manželství zatím nemám, jen na partnerství - a je to o toleranci, chuti bojovat a překonávat překážky - ale to člověk musí vědět, proč má bojovat, proč mu ten druhý za to stojí.....taky jsme měli krizi a já chtěla skončit, ale pak jsem si řekla, že už jsme něco spolu zažili a byla by škoda to zahodit a budovat s někým znovu, tak jsme ji překonali a teď je to mnohem lepší, jsem každým dnem víc zamilovaná :-)
ono rozejít se je lehký a navíc na každém se znovu najde něco, co nám trochu vadí, to bychom nenašli toho pravého asi nikdy, ale potřeba pořád mít na paměti, proč nám zrovna tenhle člověk stojí za to, to překousnout....
@radus2011 No pozor, láska se vytratit nesmí. Kdybysme vedle sebe žili "jen" jako byť nejlepší přátelé, tak by se mi to nelíbilo, ne é.
@radus2011 A co se týká bláznivé zamilovanosti na začátku - tak tuhle fázi my jsme měli jinak. Jelikož já byla zklamaná z předchozího vztahu, tak jsem byla dost /až příliš/ opatrná a odtažitá, takže u nás spíš bláznivá zamilovanost nabírala grády později. řekla bych, že ta pomyslná křivka, která u většiny vztahů na začátku vyletí do závratných výšin a pak pozvolna klesá, tak u nás pomalu stoupala a troufám si říct, že stoupá pořád :-D
No ona je to otázka.... ono MANŽELSTVÍ je jen taková třešinka na dortu....důležité je to PARTNERSTVÍ - být "parťáci" a tolerovat se, nezapomínat na potřeby toho druhého... Nějaký pátek spolu žijeme a máme ročního chlapečka a musím říct, že narození miminka je opravdu zkouškou vztahu. Teprve v náročnějších chvílích člověk pozná, jestli jste schopní fungovat jako tým :-) A o to tady jde. :-D
@mendie tak to jsme na tom úplně stejně...já byla zklamaná těsně po rozchodu, říkala jsem si, že proč ne, na chvíli to zkusím a třeba lehčeji zapomenu, bude to jen tak na pár měsíců...zamilovanost na začátku žádná nebyla, ale postupně to narůstalo narůstalo, a teď je to úplně nejlepší :-) a pořád to roste :-)
@mendie@scvrcek Hihi, tak u nás byla na začátku taková ta normální pubertální zamilovanost...tedy úplně na začátku našeho seznámení, jsme si byli celkem ukradení, oběma se nám na gymplu líbil někdo jiný...ale nikam to nevedlo, tak mě to už nebavilo a najednou jsem si všimla, že ten Jiřík z "béčka" není tak úplně špatnej...:-D A víte, co je celkem vtipný, co se mi na něm tenkrát strašně líbilo? :-D Haha, se směju, když si vzpomenu...:-D Se mi strašně líbilo, že nemá chlupatý nohy jako ostatní kluci (on dost vyrostl a "vyspěl" až pak přes prázdniny a za další rok)...:-D Bylo nám 16, tak co byste čekali...(pozn. - teď už má úplně normálně chlupatý nohy...:-D už jsem dospělá, takže se mi to už líbí :-D) No, byli jsme takový paka zamilovaný, všechno to pro nás oba bylo nový a bylo to super...ale po té naší krizi, to jsme prožili takovou renesanci našeho vztahu...:-D Vše jsme si víc uvědomovali a vážili jsme si toho, co máme mnohem víc...a jak už jsem psala výš - s narůstajícími roky a prožitými společnými zážitky se taky snad milujeme čím dál víc a jsme pro sebe víc a víc nepostradatelní...a je to úžasný, najít tu spřízněnou duši...;-) No a teď po svatbě je to takový krásně vyrovnaný a vyklidněný a jen si to prostě užíváme a těšíme se na další "dobrodružství" (třeba děťátko)... x-)
@nika_83 No, já jsem zvědavá, jaké to bude, až přijde miminko... trochu se toho i bojím a hodně se těším. Ty nemáš strach, jaké to bude až nebudete dva, ale tři?
@mendie No, si piš, že se i bojím...:-D Ale je to takovej hezkej strach...ne jako když se bojím státnic nebo něčeho nepříjemnýho...ono všechno jsou to výzvy, ale u toho miminka je to ještě trošku jiný, protože tam hodně pracují i hormony...:-) A já mám prostě už pocit, že jsem na to tak nějak připravená...jen dořešit něco ohledně zdraví...a pak jsem si taky neuvěřitelně jistá tím, že Jirka bude úžasnej tatínek...možná i lepší než já maminka...:-D Je strašně milej, hodnej, trpělivej a laskavej a s dětma to umí...ale já se do toho snad taky vpravím...;-) Čím dál častěji spolu teď právě na téma miminko mluvíme...vymýšlíme jména, jak budeme chodit na procházky, jak se nevyspíme a budeme nadávat...:-D Ale zvládlo to tolik lidí a za mnohem složitějších podmínek (třeba oboji naši rodičové), tak se o to pokusíme i my...;-)
@mendie Ještě btw - dobrá příprava na dítě je prý nějaký zvíře...tak uvidíme, jestli je to pravda - zvířátek máme dost...:-D :-D :-D Ale je mi jasný, že s miminkem je to úplně jiné, ale aspoň nějaký pocit odpovědnosti za další tvorečky už máme...
@mendie@nika_83 Ahojky, troufale se přidám do vaší diskuze... :-) My jsme to měli jako z rychlovlaku a hlavně všechno v opačném garde - seznámení, 2 roční vztah, těhotnství, rekonstrukce bydlení, miminko, svatba - teprve bude :-) Když jste tři, je to jiné, ale strašně obohacující i náročné. Chvíle ve dvou už nejsou tak časté, ale zato mnohem intenzivnější, když jsou tak vyjímenčné. Máte se na co těšit, děvčata! ;-)
@nika_83 No jo, to jo. Já se taky moc těším, jaké to bude, hrozně mě překvapilo, když jsem viděla Milana s dětmi kamarádů, jak hezky a přirozeně se k nim chová. Taky mám spíš strach o sebe :-D ale důležité je, že to zvládnout chci, chceme ;-)
zvířátko sice nemáme, Milan nemá moc rád kočičky a já zastávám názor, že pes v bytě se nemá moc dobře, takže třeba až jednou budeme mít třeba možná dům??? :-) takže děti budou první.
@lukianna No jo, právě. My jsme už hodně let zvyklí na hodně moc chvil ve dvou a moc si tyhle chvíle užíváme. Tak se trochu bojím, jestli nám nebudou chybět... vím, že to může znít trochu sobecky, ale tak to vůbec nemyslím, je prostě fakt, že jsme zvyklí si krásně užívat ty chvíle ve dvou a že s miminkem to bude luxus... zato chvíle ve třech, a později případně více - tak na ty se těším taky moc a moc.
@mendie Jj, to že to chcete zvládnout je podstatný! :-) Na pejsky v bytě máme podobný názor, kór když nám se líbí hlavně ti velcí, tak proto máme raději teď do bytu sibiřskýho kocoura...pejska taky až pak někdy do domečku...měli jsme tenkrát pocit, že náš vztah "už dospěl" do fáze, že můžeme mít i větší zvíře než jen osmáky apod., tak máme takovýho malýho "tygříka"...teď mi tu vedle pomlaskává ze spaní...:-D :-D :-D a plus to máme ještě velký akvárko a osmáky, teda už jen jednoho...je to sice drobotina, ale musíš se o to taky každý den nějak postarat...a miminko bude ještě milionkrát náročnější...:-P ale snad to zvládneme...
@mendie No a kolik nám zbyde chvilek ve dvou, těžko říct...ale budu si jich vážit, to určitě jo...ale myslím si, že pak to prožíváš zase trošku jinak a to miminko Ti toho dává mnohem víc, než nějaká večeře ve dvou apod. (co ale doufám, že i tak se občas bude dát domluvit - hlídání např.)...:-)
@mendie@nika_83 Když je to miminko chtěné oběma a takhle plánované, je to náročné ale krásné, protože to oba z parnerů očekávají a těší se na to. Holt si člověk musí "ukrojit" trošku ze svého pohodlíčka, ale potom je právě krásné, když objeví, že zase kousek toho pohodlíčka zažívá díky tomu druhému - např.: už dva dny po sobě jsem byla ráno úplně grogy a neuměla oka otevřít... Honzík bezeslov v 6: 30 vstával s malým a nechali mě, si ještě chvilku schrupnout - a to ho čekal náročný pracovní den (Podotýkám, že Honza byl odjakživa velký spáč a byl schopný vstávat k obědu :-D ).
no holka to ti závidím,jsme spolu 7 let ateprve za 20 dní si řeknem AnO ale už ted vidim a hlavně mám strach abych to nebyla jen já co se snaží a pečuje o vztah,nevim jak docílit aby partner také chtěl pro vztah něco dělat:-(
Já bych to spíš nazvala recept na šťastný vztah :-) My jsme 8 let s přítelem, letos bude svatba a jsem ráda, že jsme se "dopracovali" :-) až sem :-D Recept na šťastné manželství je asi takový, že zamilovanost taková ta počáteční a bláznivá se podle mě nevytratí úplně nikdy, teda aspoň já to tak mám........ :-) Ale zároveň si myslím, že určitě pro fungující dlouhodobý vztah nestačí pouze ta zamilovanost nebo láska........Podle mě je zapotřebí určitá tolerance, upřímnost, respekt k tomu druhýmu a takové ty řeči a řeči ale podle mě jsou pravdivé. Když sleduju mé rodiče, ti se ani neumějí jeden druhému prostě a jednoduše omluvit. To je člověk potom celý život v hádce....někdy mi připadají jak malý děcka, proto se snažím tomuto vyvarovat, ale hlavně mám skvělýho chlapa a jsem s ním moc šťastná!
Já jsem se bavila nedávno o manželství a o rozvodovosti s jedním svým učitelem a ten mi řekl svůj hodně zajímavý názor, že si lidi dneska myslí, že musí být každou minut svého života šťastní. A když nejsou, hledají příčinu ve svém okolí, takže logicky i ve svém vztahu, který tím pádem radši ukončí, protože je přece určitě čeká něco lepšího. Přitom zapomínají na to nejdůležitější, že manželství přece slibujeme v dobrém i ve zlém.
Co se týče lásky a zamilovanosti - zamilovanost přijde a zase opadne, ani nevíte jak. Láska už je podle mě i věc vůle, musíte na ní pracovat, starat se o ní a stát o ní, pokud to tak děláte, tak je to nejlepší základ vztahu.
@assol Moc hezky jsi to napsala. Naprosto souhlasím. Někdy může ve vztahu být problém, pokud je jeden ještě ve fázi zamilovanosti a ne a ne se z ní dostat, zatímco ten partner už je z ní venku a prožívá spíš takovou tu "obyčejnou" prostou lásku. A jak říkáš - není to jen o pocitech, ale taky o vůli, snaze, trpělivosti a víře, že to, co dám, se mi vrátí :-)
úcta, tolerance, inteligence, stejné názory na trávení volného času, společné i oddělené koníčky a přátelé, stejné představy o budoucnosti, dopřát tomu druhému, postarat se, pochopit, uvařeno, uklizeno, upravený vzhled i doma a samozřejmě to nejdůležitější- dostatek postelových radovánek :-))...