Ahojky holčiny na super webu Beremese.cz i na Slovensku :-)
Mnohé z Vás už mají po svatbě a je to tak, že celou polovinu (50 % !!!) z Vás čeká během příštích několika málo let "první rozvodové řízení". Je to docela kruté, ale je to bohužel realita. Ano, každá druhá z nás tady na Beremese.cz to zažije. Taková je neúprosná statistika.
Jste holky už duševně připraveny na tuto budoucí eventualitu ? A Vy, které jste to už zažily, podělte se s ostatními o zkušenosti, jak první rozvodové kroky probíhají...
P.S. Předem se omlouvám za trochu "drastické téma", ale nemůžeme před tím zavírat oči, že ?
Radka (cicuvicka) 8-)
..samozrejme,že takto som NIKDY nerozmýšľala....v tom prípade by nemalo význam vstupovať do manželstva...a najmä,keď je sobáš v kostole...ale to už je iná téma.... :-x
vpoho,tak přeju hodně štěstí a ať vám to vydrží "po celý život" :-)
Asi už nemá smysl,abych vstupovala do téhle diskuse,asi tomuhle nerozumím ;-)
Tak se mějte holky krásně a přeju moooc štěstíčka všem nevěstám!!! ;-)
mám pocit, že my které se nad tím alespoň jednou zamyslely, tak jsme pochopily o čem tohle téma je, někteřé bohužel ne.
Ale jak tady bylo jednou řečeno, pokud se někomu téma nelíbí, tak ať do ně nepřispívá, nečte a nediskutuje...
každá z nás jsme si vybrala partnera, se kterým chceme být do konce života, no ne? Proč bychom se jinak vdávaly?
A je tu teda některá, která je po rozvodu a chce se s námi podělit o zážitky? Aby to téma mělo pro některé smysl... :-)
Třeba moje kamarádka je rozvedená asi tři roky a s bývalou tchýní jsou kamarádky...na vnučku nedá dopustit a vlastně jí vychovává místo otce (nebo se o ní spíš stará - vyzvedne jí ze školky, když je kamarádka v práci...). Tchýně - teda bývalá jí pořád něco kupuje - kamarádce i vnučce...no problem. Ta si to uměla zařídit. Tvrdí, že se ne dobře vdala, ale dobře se rozvedla. :-D :-D :-D
No tak ja som sa uz do tejto diskusie zapojila pred par mesiacmi a kedze sa mi zase nechce pisat to iste, tak som to len skopirovala. Suhlasim s Radkou ze tema je zaujimava a komu sa nepaci , nemusi sa zapajat do diskusie.
Maa: Tvoj ton diskusie sa mi zdal velmi utocny. Povinnostou nikoho nie je sa zapajat do diskusie ,ak mu tema nevyhovuje.
Kopia z februara
No ja tiez suhlasim s Fedorom este na zaciatku diskusie, ze sa rozvadzaju hlavne mlade manzelstva. V mojom okoli nepoznam nikoho kto by sa rozvadzal po 40, ale poznam tri pary, ktore sa rozviedli do troch rokov. Jeden par bol spolu 4 roky, vzali sa kvoli bytu a do dvoch mesiacov sa holka zamilovala do ineho. Ale ten jej manzel bol blbec, takze toho rozvodu nelutuje, ale samozrejme nemusela sa tak ponahlat a komplikovat si zivot.Druhy parik bol spolu od osemnastich, prekonal mensiu krizu po dvoch rokoch chodenia a po siedmych sa vzali. Prvy rok vsetko v pohode, v druhom zacala kriza, uzmierovanie sa, navraty a po dvoch rokoch definitivny rozchod. A to som ich povazovala za idealny parik a on ju velmi zboznoval. Podotykam ,ze dovodom rozchodu nebola nevera. No a treti par je spoluziacka z gympla, chodila s typkom od 14 a potom sa vzali po siedmych rokoch a dvoch rozviedli. Ziadost o rozvod podal on, nasiel si inu. Takze je to hroza, snad sa nam to nestane
Ahoj holky, pročetla jsem skoro celou diskusi a když si myslím, že vše už bylo řečeno, nedá mi to reagovat a postavit se na stranu této diskse, protože si myslím, že smysl má každá diskuse - a to tehdy, když se alespoň jeden její účastník nad daným tématem zamyslí! Já naproto chápu smysl této diskse - prostě někoho zajímalo, jestli i nevěsty, které jsou do příprav tak zapálené, že tráví spoustu času na těchto stránkách diskusí o různých svatebních detailech, zamyslely někdy nad tím, že to může skončit rozvodem. Nevím, jestli jsem divná nebo co, ale mně nepřijde ani nijak zvláštní, že se člověk občas zamyslí nad budoucností - podle mě to rozhodně nemusí znamenat, že nežije současností. Myslím, že naopak - pokud člověk dokáže spojit dění v současnoti s tím, co v budoucnu chce a co ne, tak mu třeba dojde, že teď dělá něco špatně a že to povede k něčemu, co vlastně nechce (jako příklad uvedu třeba sebe: momentálně mám několik (hodně) kilo na víc a nedávno jsem přemýšlela nad tím, že až budu jednou (snad i víckrát) těhotná, tak bych chtěla mít o "pár" kilo míň, aby se z toho moje tělo nesložilo (záda, klouby a podobně), když jsem schopná tyto dva údaje spojit, tak mi dojde, že bych s tím měla začít něco dělat; přijde mi to typický příklad přemýšlení o budoucnosti, které je pro mnohé zbytečné). A už vůbec si nemyslím, že člověku škodí, když je k sobě (nebo ke svému vztahu) kritický (ale ne přehnaně). Takže přemýšlení zdar (a o "prkotinách" zvláště:-)))
myslim, ze na to sa pripravit neda, tak ako sa od detstva nevieme pripravit na svadbu, na manzelstvo, na deti. ono to pride a az vtedy to clovek preziva tak, ako to plynie. ja som si aj svadbu od detstva predstavovala, ale nikdy som nevedela, ake to bude, ked to bude realita. tak isto sa neviem pripravit na rozvod. tomu predchadza dlhy cas problemov v manzelstve, ktory na to kazdeho pripravi, nie je to zo dna na den, preto si myslim, ze na rozvod sa neda len tak pripravit, hlavne nie cerstvo po svadbe.
drzim nam vsetkym palce, aby sa nam podarilo tieto statistiky zmenit k lepsiemu.
Nepokladam sa za naivnu,viem aka je realita a kolko je rozvodov,ale zamyslat sa nad tym uz pred svadbou alebo kratko po nej? Brrr.... Ved to sa potom ani nemusime brat.
Dospeli clovek by uz mal mat jasnu predstavu o tom,co chce a ako si to vsetko predstavuje a aj by sa mal snazit,aby to vychadzalo.Nejdem predsa do manzelstva s niekym,koho nepoznam a nepoznam ani jeho nazory na zivot.To vsetko by malo byt vyjasnene uz skor.
no, jako jednou rozvedená nevěsta jsem samozřejmě nad možností, že to nevyjde, uvažovala. Ale než to absolvovat podruhé, to ho radši zabiju a budu vdova ]-(
Rozvod není nic příjemnýho, u nás v tom nebyly děti (zaplať bůh za to - nedovedu si představit, že bych se s člověkem, který chtěl, abychom se napůl rozdělili o věci, které jsem dostala před svatbou od SVOJÍ babičky "do domácnosti", měla dohadovat o výživném na naše děti), ale přežít se to dá a většina lidí to taky přežije.
Otázkou, kterou by si ale nevěsty měly klást, a kterou si kladu, je "co udělat, abychom se nerozvedli?" A to je myslím aktuální pro každou z nás...
cau cicuvicka,
moji rodicia su rozvedeni, cely ich sobas aj manzelstvo bol zrejme jeden velky omyl, napriek tomu idem do toho a o dva mesiace sa vydavam. Ak by som mala uvazovat inak alebo ako Ty vo vsetkom, mozem sa rovno dnes obesit u nas doma na jabloni, nemyslis??? trochu optimizmu to chce, manzelstvo je vzdy risk, bud to vyjde alebo nie a je na nas, ci to skusime alebo nie. A statistiky su bludy.
mishab:
No, zní to hloupě, ale podle mě základ je mluvit spolu a být spolu. Zní to jako něco samozřejmého, ale ruku na srdce, jak často opravdu s tím svým MLUVÍTE? Ne takové to je potřeba udělat/koupit/zařídit nebo automatické jak bylo dobře, ale opravdu mluvit a opravdu poslouchat ještě pořád máš rád meruňkový kompot? co si myslíš o a tak fakt je to obrovský rozdíl aspoň mě to tak přijde.
Věc, která se nám třeba hrozně oplatila, bylo vyhradit si jeden den v týdnu (teď je to středa) na rande. Pokud nenastane nějaká kalamita (zkouška ve čtvrtek ráno, závěrka v práci, nemoc), tak prostě ve středu jdeme ven a podle toho si plánujeme týden. Někdy jdeme do kina (do kina chodíme jen spolu, třeba můj bývalý chodil často sám a já taky. Takhle si ale po filmu můžeme po cestě domů v klidu popovídat), jindy na večeři (taky dobrý pro komunikaci), nebo třeba jen na kafe a palačinku Plus máme jeden společný koníček, kterému se věnujeme jednou týdně. K tomu má ale každý nárok na jeden večer pro sebe tedy kdy dělá každý něco sám. Pokud zase není nějaká kalamita nebo něco, co se nedá odložit (třeba výročí nebo tak), tak vím, že v úterý bude s kamarádama a já ho nebudu rušit.
Prostě děláme všechno pro to, aby naše soukromé životy byly hodně propojené, ale zároveň abychom se neodřízli od ostatních. Abychom žili spolu a ne vedle sebe
jo, a taky jsem někde četla, že v americe teď v rámci manželské terapie propagují jednu věc: každý den se dvacet vteřin v kuse líbat :-) prý by to mělo pomoct předcházet problémům, ale i kdyby ne, je to moc hezké!
toto je téma, ktorá asi nie je zábavná pre niekoho, kto má chvíľu pred svadbou, ale je to niečo, s čím sa bohužiaľ mnohé stretneme. Mám dva príklady. Moja sesternica sa vydala za človeka, s ktorým chodila od svojich 17 rokov, ich vzťah prežil celú vysokú školu, keď sa videli len cez víkend. Po promócii sa vzali a potom stačil rok spoločného života a bolo po láske. Dva roky po svadbe ich rozviedli. Jednoducho nezvládli každodennú realitu.
Druhý príklad: Moja kamarátka počas vysokej školy chodila s priateľom, nedostali internát a tak si vybavili spoločné bývanie, o čom však rodičia netušili. Keď sa to prevalilo, ich katolícky založení rodičia to samozrejme neschválili a stále sa s nimi hádali, až sa to mladí rozhodli vyriešiť sobášom... Vydržalo im to až do ukončenia školy, no potom sa hneď začali hádať, u koho rodičov budú bývať, do ktorej dediny sa teda vrátia, keďze mali od seba dosť vzdialené bydliská, navyše obidvaja jedináčikovia, takže aj svokry k tomu prispeli. Znovu rozvod do dvoch rokov. Takže výčitky typu "čo by povedala babička alebo tetuška, keby sa to dozvedela" a "to sa nepatrí" nie sú dobrý dôvod na sobáš a keby si rodičia odpustili hysterčenie, mohli svojej dcére ušetriť rozvod.
Spomenula som to preto, že som bola na obidvoch svadbách a vtedy by nikoho ani nenapadlo, ako sa to skončí, keďže všetci boli naozaj zaľúbení a šťastní.
Taky mam kamarada, ktery chodil s holkou 5 let, nekolikrat se rozesli, az se jednou rozesli nadobro, po 2 mesicich se ta dotycna objevila s tim, ze je tehotna a kamarad udelal tu nejvetsi chybu, ze nechal zasahnout rodice a nechal se premluvit k svatbe, aby pry rodina byla uplna a co by tomu rekli lidi apod. (nutno dodat, ze on na tom je financne vic nez dobre, proto ta dotycna mela velky zajem na tom, aby svatba probehla a jeho rodicum byla za to nuceni do svatby jen vdecna...), no tak se vzali, narodila se jim krasna holcicka, nicmene po pul roce podali zadost o rozvod, je to neco pres rok od svatby (byla v lete 2004) a jsou rozvedeni...Nema cenu nekoho do neceho nutit, vetsinou to nevyjde... :-)
Takových případů je, co říká ivett, víme svoje. Je to těžký opustit někoho, s kým jsme dlouho, protože někdy už je člověk zvyklý na to, že přijde domů a prostě tam někdo je, ožení se , vdá se, pak potká někoho, kdo nebude jen "někdo" a pozná, že ten "někdo" doma není to pravý ořechový, to už je pozdě, bývají pak v tom děti, společný majetek a znamená to mnohdy zbytečný tahanice, kterým by šlo zabránit, kdyby si to všechno uvědomili dřív a řekli si pravdu sami před sebou.
Skafandrik,dovolim si trochu ti oponovat.nerozumim vete,"uvedomit si to driv a rict si pravdu sami pred sebou." Kazdy clovek se prece v kazdem vztahu vyviji.A i kdyz pujdete oba dva do manzelstvi jen s cistymi umysly,nikdo vem nikdy nezaruci,ze se nestane treba to,ze se sobe navzajem oddalite.Najednou se vase cesty rozdeli a v tom jeden z vas potka nekoho jineho.Neni to prijemny,ale stava se to.
Budete v tu chvili rikat,ze jeden z vas si mel neco uvedomit driv? Kdy driv? Pred svatbou? pred svatbou ktera byla treba pred 30 lety?
sarap: Máš pravdu. Já ale mluvila o trochu jiném případu a reagovala jsem na to,co psala ivett a sice o tom případě, kdy už byly určité problémy před tím, rozcházeli se a ten muž byl do svatby vlastně donucen jen proto, že se to má.Nevím, jestli chápeš, jak to myslím. Nemyslela jsem to všeobecně, ale jako reakci na ivett. samozřejmě, že se mohou objevit potíže až později, ale to nebyl tenhla případ.
skafandrik tak to se omlouvam,protoze jsem to pochopila jako obecny nazor.
ted jsem si precetla prispevek ivett jeste jednou a naprosto chapu,co jsi mela na mysli.Jeste jednou se omlouvam,priste budu cist pozorneji ;-)
Jo, takovy vztahy taky vidavam - "prece se ted nerozejdem, po tech letech, dyt vlastne zadny velky problemy nemame a jak bysme to vsem vysvetlili"...kdyz neni duvod se rozejit, ale vlastne ani neni poradny duvod, proc byt spolu, a ti lidi jsou spolu jen tak ze zvyku, tak to muze nejakou dobu vydrzet, ale kdyz pak prijdou vetsi problemy a nebo nekoho z nich zasahne amoruv sip :), tak to vetsinou neudejchnou. (Zamilovat se do nekoho jineho, to se muze stat kazdemu, ale pokud ma doma fungujici vztah, tak si to vetsinou srovna a nenecha se tou novou naklonnosti ovladnout, nenecha ji ani plne propuknout...).
Kdyz vidim ty ruzne "vecne pary", je jim 25 a tvarej se na sebe, jako by mely za sebou 25 let manzelstvi...nekdy se i zkusej rozejit, a pak se k sobe zase vratej, protoze jsou na sebe uz zvykli, a tvarej se pak jeste hur, protoze "jsem s Tebou vlastne jen proto, ze jsem v mezicase nikoho lepsiho neobjevil(a)"...samozrejme jsou i jine pripady, my se taky po dvou letech na par mesicu rozesli a dnes jsem hrozne rada, ze jsme to udelali, protoze tehdy jsme si teprv uvedomili, jak moc pro sebe znamename a na ktere problemy si musime dat pozor.
No kazdopadne zaver je asi stejny jako z uvedenych pribehu - nebrat se jen proto, ze "uz jsme spolu tak dlouho" nebo "co by tomu rekli lidi". Oba by meli mit chut ten krok udelat a citit, ze je to tak spravne...
Holky, nechapu nektere prispevky. Ta, co zalozila toto tema to asi nemyslela spatne, proste jen namet do diskuze. Nevim, proc hned nektere musi psat osklive veci, proste je to prece o tom, ze kdo chce prispet do dikuze, tak prispeje a komu se to nelibi, tak sem nenapise, tak nevim, proc tolik povyku pro nic. Krome toho ja se vdavam za mesic a samozrejme taky verim, ze je to na cely zivot a nechci se zamyslet nad tim, jeslti me ceka rozvod nebo ne. Ale je to zivot, pokud to prijde, pak se tim budu zabyvat. Rozhodne ale nesouhlasim s nastvanymi prispevky nekterych z vas, proste pokud to nechcete cist, tak sem neprispivejte.
zuzanka26,ja jsem si vzdycky myslela,ze diskuze znamena vyjadrovat svuj nazor.Jakykoliv.Nejenom kladny.
Nemyslim si,ze by se tady nekdo rozciloval.Naopak,vsechny se snazime vyjadrit svuj nazor co nejslusneji.Bohuzel psana forma projevu je narocnejsi nez ustni ;-)
Pokud si mame povidat jenom same pekne veci,nemusime se setkavat na diskuznich forech.Muzeme se sejit za slunneho dne treba v cukrarne :-)
Ahojky všechny nevěsty a ostatní, musím říct, že děkuji zakladatelkce tohoto tématu, neboť se koneččně nenudím při čtení diskusí o tom, zda se namalovat růžovou nebo tělovou rtěnkou. Já osobně se takovýchto diskusí nezúčastňuji. Jsem ráda za téma rozvodu, protože je vidět, že hodně lidí nad tím přemýšlý a možná i tápe víc než nad líčením, kytkou, dovolenou atd... :-D Některé nevěsty se tady rozčilují, že se sem toto néma vůbec nehodí, ale tak proč jste si to začali číst a přispívat názory? Myslím, že toto téma je tu jedno z nejdelších a nejméně nudných. I v přízpěvcích je velice pestré a né jen o té samé omáčce. A o to přeci v diskusích jde, nebo ne? To nemá účinkovat jako něaká poradna....
Ještě jednou díky. Docela se i bavímmm :-D :-D :-D
já bohužel musím mít jiný názor.přijde mi trochu divné na svatebním serveru řešit to jestli jsem den svatby psychicky připravená n aprvní rozvodové stání?co je to proboha za myšlenky?když už v den svatby nebo dokonce před svatbou přemýšlíte o rozvodu tak na co se teda chcete vdávat?když z toho máte takový strach tak do toho vůbec nechoďte.
a proč přispívám do toho to tématu?protože bych ráda poznala psychiku a myšlení dotyčné,která mezi rozzářené nastávající nevěsty hodí takové téma.tohle má být období veselých příprav a těšení se.
berunka,
toto téma balancuje tak trochu "na hraně" :-) a chápu,že každá z nás na něj může mít jiný názor.
Budu teď raději mluvit pouze sama za sebe.To,že připouštím,že nikdy nikdo neví jaké překážky mu život do cesty postaví,ještě neznamená,že se rozvodu bojím.Jenom říkám,že se to může stát.
O kroku,který hodláme s partnerem udělat nepochybuji a netěším se o nic míň než jiné nevěsty.Pouze se přikláním k té části nevěst,které tvrdí,že svatba není všechno.Daleko víc záleží na tom,jaké manželství budeme mít. :-)
ahoj berunka,
tvoj nazor ti neberiem, ale neverim, ze teba nikdy nenapadlo, ze co bude, ak vam to s tvojim nastavajucim nevyjde... alebo nie? myslim, ze ak nie, tak este musis chvilku pockat a zlozit ruzove okuliare, potom to pride.
Autorka pravdepodobne nie je vo vztahu rok... ja som s manzelom teraz 6 rok... zazili sme si uz svoje / nikdy sme sa ale nerozisli alebo nieco podobne / , v kazdom pripade dokazem vidiet uz aj ustrania vztahov a myslim, ze bez poriadnej davky snahy netrvaju vztahy vecne / a to sme obaja z usporiadanych rodin , kde nie je nikto rozvedeny / - rozmyslam nad tymito vecami uz len preto, lebo denne sa dostavam do situacii, kedy rozhodujem ako sa vysporiadat s urcitymi pragmatickymi vecami - clovek nakupuje veci / byt, zariadenie a pod. - my sme to kupili napr. uz pred svadbou a vtedy som velmi nad tym rozmyslala, co ak nam to nevyjde.../ teraz rozmyslame nad babatkom a znovu riesim sama pre seba situaciu, co ak... ide len o to , aby som nato bola pripravena, aby som raz s babom niekde nestala sama bez prostriedkov a strechy nad hlavou...
neviem, mozno je to len moja povaha, ze chcem byt na vsetko pripravena... fakt je, ze prave v momente svadby sa clovek zaväzuje, ze bude so svojim partnerom az do smrti - a ten moment je pre mnohe nevesty velmi dolezity a tazky - a tieto myslienky urcite patria k svadbe!!!
potom ako sa clovek s tymito myslienkami vysporiada, moze s cistym svedomim povedat: ano , beriem... ;-)