Ahojky holčiny na super webu Beremese.cz i na Slovensku :-)
Mnohé z Vás už mají po svatbě a je to tak, že celou polovinu (50 % !!!) z Vás čeká během příštích několika málo let "první rozvodové řízení". Je to docela kruté, ale je to bohužel realita. Ano, každá druhá z nás tady na Beremese.cz to zažije. Taková je neúprosná statistika.
Jste holky už duševně připraveny na tuto budoucí eventualitu ? A Vy, které jste to už zažily, podělte se s ostatními o zkušenosti, jak první rozvodové kroky probíhají...
P.S. Předem se omlouvám za trochu "drastické téma", ale nemůžeme před tím zavírat oči, že ?
Radka (cicuvicka) 8-)
Snad nikdo, kdo se vdava nebo svatbu chysta do toho nejde s tim, ze uz mysli na rozvod.Budu optimistka a napisu, ze je doufam jen malo tech, kteri maji pristup "No a co, kdyz to nebude fungovat tak se rozvedeme". A co delat aby k tomu nedoslo ? kdyby na tohle byl nejaky univerzalni recept, asi by to kolem nas vypadalo jinak... ;-)
@korona Vidíš, tak to naše krásné téma z diskuse Je to možné? nebo jak se teď jmenuje, se tu už řeší a asi bez ironie ;-) Nepročítala jsem to celé, mě deprimuje jen ta představa, já si teď užívám přípravy na svatbu, a jestli tě zajímají konkrétní otázky, proč, co a jak prožívám, ráda ti je napíšu do IP, pokud ti to opravdu pomůže utřídit si v sobě dojmy a pojmy, aniž bychom se navzájem přesvědčovaly, že jedině ten můj/tvůj postoj je správný, a kdo nejde s námi, jde proti nám :-) Tak se když tak ozvi :-)
@korona Já si naopak myslím že je hodně těch, kteří si říkají přesně to co jsi napsala, že když to nebude fungovat tak se prostě rozvedeme jak jednoduché, bohužel :-| proto je tolik rozvodů, hodně lidí nedokáže řešit své problémy, nedokáží pochopit že na vztahu se musí pořád pracovat a dřít aby fungoval, nedá se to nechat jen tak plynout, základem je komunikace a to je mezi mnoha páry největší problém, toť můj názor ;-)
@makovaapanenka vidis ja jsem sem sla jako neverici Tomas a ani nevim jak uz tady diskutuju o vsem moznym.takze taky odpoved, neni to nastesti jen o vyzdobe a maslickach, je tu dost jinejch temat pro kazdyho.Dekuju za nabidku :-)
@kajsav je to skoda.V prvni rade samozrejme skoda vztahu, ktery skonci, coz uz pro ty dva dospele, ale pro deti (jestli uz jsou) to muze byt, a taky casto byva , bez prehaneni katastrofa. ;-( Moji rodice se rozvedli, kdyz uz jsem nebyla tak uplne mala, ale presto me to dlouho bolelo a mrzelo a nebylo to lehky...No a pak, podle mne uplne ztraci smysl ta svatba, kde si dva slibujou byt spolu v dobrym i ve zlym, prekonavat prekazky, nevim co presne dalsiho. Pak svatba nebyla ani zavazek, ani slib (natoz dozivotni), ale pouha saskarna. ]-(
@korona ted nemyslim extremni pripady, kdy to jinak nez rozvodem nejde - alkoholismus, nasili a podobne..ale prave jen ty, kde chybi komunikace, snaha se domluvit, ustoupit, netrvat jen na svym...proste ty, kde by se to mozna pri dobry vuli obou zvladnout.
@korona Moji rodiče se taky rozvedli, ikdyž už jsem byla skoro dospělá, stejně mi trvalo dlouho než jsem se s tím srovnala, bohužel to tak někdy končí, ale chápu to u těch extrémních případů co jsi popsala. Jen tak si říct, že nám to neklape tak půjdeme od sebe mi přijde jako nesmysl, je přece potřeba udělat pro záchranu cokoliv a pak teprve dělat rázná rozhodnutí ;-) ale naprosto souhlasím s tím co se řešilo včera v tvé diskuzi, že někdy v té záplavě ozdobiček, peříček, dortů, šatů, kytek atd. zaniká ta pravá podstata onoho svatebního dne a taky si myslím že se spousta lidí bere buďto příliš mladí nebo naopak se berou lidé ze setrvačnosti, že jsou spolu tolik let a přitom jim to třeba ani neklape, jenže co by tomu řeklo okolí, to je pak smutné :-| já jsem se samozřejmě chtěla "jednou" vdát ale že bych o tom od malička snila to ne, pak když to přišlo tak to přišlo, ale kdybych měla jen jedinou pochybnost tak se prostě nevdám...hold uvidíme co nám život přinese, ale komunikaci považuji za to nejdůležitější mezi dvěma lidmi, stát se může cokoliv, jsme jen lidi ale pokud si o tom dokážeme rozumně promluvit a vyřešit to, není potřeba rozvod ;-)
tak já jsem se taky rozvedla.byly jsme spolu 5 let,ale manželé jen 4 měsíce.našel si jinou.dodneška nechápu proč si mě vlastně bral,asi tam bohužel fungovala ta setrvačnost a že se to tak nějak "čekalo". :-(
ted mám nového přítele,jsme spolu 3 rokem a když se kolikrát hádáme a měli jsme taky nějaký problémy tak říká že to nechce hodit za hlavu a opustit mě.to se mi na něm líbí, jinej by už třeba odešel.
vdávat se znovu nechci,aspon v brzký době ne.mám strach že to zase nedopadne.
osobně moc nechápu když kolikrát vidím že se někdo rozvede a za půl roku se znovu vdává /žení.
Je to dnesni dobou.. lidi se moc neberou, zijou spis na hromadce a to podle me i proto, ze je jednodussi odejit, jakmile se objevi problemy. a pokud se uz vezmou, tak opet berou rozvod (ackoliv je to pro me absurdni predstava) jako jednoduche reseni problemu, spise nez to resit se proste "jednoduse" rozvest. jinak si nedokazu to vysoke procento rozvodu vysvetlit.
primarne by se mel problem resit a ne hned prasknout do bot a odejit.
@kajsav Mluvíš mi z duše. Můj otec je 3x rozvedený, matka 2x. O jejich přístupu k věci si myslím svoje. Do života mě vyzbrojili myšlenkou, že rozhodně nechci být jako oni. Nemám nejmenší obavy, že moje manželství by mohlo dopadnout tak jako ty jejich. Přesně jak ty říkáš: vztah se musí pěstovat, pečovat o něj, investovat do něho. Nikdy není všechno růžový, ale proto se nebudu hned rozvádět. Můj přítel má naopak krásné rodinné zázemí, kdy jeho rodiče jsou dodnes spolu, vychovali dva úžasné lidi a další dva ještě vychovávají. Do manželství já i přítel vstupujeme s tím, že spolu zestárneme, a když to řeknu hodně pateticky, budeme spolu bok po boku do konce života. Nejsme pro rozvody, budeme spolu nejen v dobrém, ale i ve zlém.
@evelp pride si Ta zachranit jeden statocny rytier... ale nie, vazne.. je nezmyselne udrziavat vztah, kde kompromis pre partnera znamena to, ze sa mu prisposobis.. A ver mi, skutocne viem o com hovorim..
@evelp kdyz to nejde, tak to nejde.. U mna to bolo cim dalej tym horsie.. a dost sily na co? Znasat to kazdy den chce omnoho viac sil, ako sa odhodlat a ist.. Aspon kym nemas deti..
Přidávám svůj názor: vdávala jsem se po 4 letém vztahu a nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že by to nevydrželo, ale člověk míní a život mění. Asi 3 roky po svatbě se nám narodil syn (teď už mu bude 10). S příchodem dítěte se spousta věcí začala měnit, hlavně těch, že jsem na všechno byla sama. Pořád byla ale snaha nějak to držet pohromadě, ale po pár letech už jsme vedle sebe byli jako bratr a sestra. Pak mi vážně onemocněla maminka a to nás ještě víc rozdělilo. Když pak zemřela, už jsem neměla sílu nic řešit. Rozvedli jsme se. I když byl rozvod v klidu už to nechci všechno znovu zažít. Teď už několik let žiji s přítelem a v červnu se budeme brát. Pevně doufám, že už takové věci nikdy nebudu muset řešit a že to špatný už je za mnou....
Ja som bola presvedcena, ze sa da dohodnut na vsetkom, ked je clovek uprimny a povie, co od toho druheho chce.. Nie je to tak.. Nevadi, poucili sme sa, hlavu hore, a ide sa dalej..
baby asi to bude zniet divne ale ja som sa vydavala s tym,ze sa mozem aj rozviest.lebo nikdy,nikdy neviete co vam zivot prinesie.proste ludia sa tak mozu zmenit,ze akokolvek toho cloveka teraz lubite nikdy neviete co bude.nechapte ma zle neberem to tak,ze ked uz ma nebude bavit tak sa rovedieme,preto sme sa nebrali,chceme spolu zostarnut ale samozrejme na tom vztahu treba pracovat a hned pri prvej prekazke sa nevzdavat ale niekedy sa uz vazne neda.ako to pisu mnohe z vas na vztah treba dvoch.ked sa jeden snazi a druhemu je to jedno tak o com to je.
manzela milujem a sme spolu uz dlho takze to nie je nejake poblaznenie.je to laska :-D ale nedovolila by som si tvrdit,ze viem na 100% co bude, co i len za rok.
no neviem ci som sa vyjadrila nprmalne snad hej :-)
paton, úplne súhlasím. Človek nikdy nevie čo sa stane... Ja som mementálne na tom tak, že všetci okolo mňa sa sťahujú od svojich manželov, rozvádzajú, všetko padá... a nikdy by som to do niektorých ľudí nepovedala. S mnohými som strávila kopec času, stretávame sa každý týždeň, vyzerali šťastne a napriek tomu je medzi nimi koniec. Boli pre mnohých príkladom niečoho perfektného a aj tak to končí... Ja si myslím, že sa nedá nič vyriešiť, pokiaľ jeden v tom druhom zabije všetku lásku svojim správaním...
Je pravda, že rozvodů a rozchodů je kolem mě teď plno. Připadám si skoro jako exot z jiné planety coby šťastně vdaná. Znám případ i ten, kdy ti dva už před svatbou tušili, že to není to pravé, ale říkali si, že to manželsví asi pro ně bude dobré, dali přes 100tisíc za svatbu a do dvou let od svatby budou rozvedení.
Další pár se rozchází prostě proto, že spolu nemluví. Žijí vedle sebe, ne spolu a kamarádům se svěřují "já ho přece milovala". Jenže to nestačí jen na začátku milovat a pak když se dva sestěhují, tak to znamená konec práce na vztahu. Divím se, kolik lidí si to tak myslí.
Podle mě je důležité milovat, pečovat o vztah, vzájemně o toho druhého a fakt komunikovat. A to jak o běžných věcech, tak o pocitech a zásadních otázkách. A tomu druhému plně důvěřovat. Milovat úplně.
Jistě, že když se něco stane, a vztah na něčem zkrachuje, tak budu asi mnohem víc zasažená a zraněná já, než kamarádka, která má pořád pocit, že spoléhat se na druhého je nebezpečné, že je potřeba si nechávat nějaká zadní vrátka.
Ale zase si myslím, že když jde člověk do vztahu a do manželství, že by toho měl jít naplno a věřit také naplno. Jistě, může se stát cokoli, ale kdybych se toho věčně bála nebo to dokonce podezíravě očekávala, tak si neužívám přitomnosti a jen se užírám. Z tohohle mají dneska lidi strach.
Nedostatek komunikace podle mě způsobuje právě většinu problémů ve vztazích, mnoho rozchodů a rozvodů...a přitom to zní tak banálně - víc si povídat...je mi jasné, že to asi s každým chlapem není jednoduché, ale já bych asi umřela, protože jsem opravdu společenský tvor, moc ráda si s manželem povídám a potřebuji i zpětnou vazbu...pro mě, naštěstí, se mi té zpětné vazby dostává a toho si vážím moc...nemám žádné ustálené tipy, co dělat nebo nedělat, spíš takové rady, které se osvědčily nám - oba jsme šli do našeho vztahu už od gymplu hodně po hlavě a rozhodně naplno...povídáme si, dá se říct stále, pořád a o všem...je to strašně osvobozující pocit, mít někoho, komu můžu všechno beze strachu říct, nebojím se, že řekne, že jsou to kraviny nebo něco podobného, bavíme se opravdu o všem, i "telepatie" už u nás funguje...:-D bavíme se o tom, co zajímá nás oba, co zajímá jen mě, co zajímá jen jeho...nečekám s ničím na nějakou kamarádku a on na kamarády...naopak - on je nejen můj manžel, ale i nejlepší přítel...s ním se cítím sama sebou a v bezpečí...Pokud si ale nepovídáte, bavíte se každý se svými kamarády/kamarádkami, nemáte moc společných kamarádů nebo zájmů a ani nejevíte oba dva zájem na tom něco měnit - pak je jasné, že to není stabilní vztah a koledujete si o průšvih...mendie to napsala moc pěkně s tím, že o vztah se musí pečovat...ta prapůvodní přitažlivost a vášeň, co vás třeba dala dohromady na začátku, tak ta ROZHODNĚ nestačí!!! A když vztah zkrachuje jen kvůli "zanedbané péči" (nikoli nevěra a jiné pohromy), je to veliká škoda...možná stačilo více snahy hned od začátku a vše mohlo být jinak...holky méně upjaté, méně migrén, méně "růžově, srdíčkově" zamilované a méně stíhačkové a chlapci zase trošku méně macho, více romantiky a ochoty komunikovat...to jsou mé zkušenosti, případně, co jsem vypozorovala z okolí...;-) Ale rozhodně nikoho nesoudím, to je to poslední, co bych chtěla dělat...problémy každého jsou jen jeho a jeho polovičky, ostatní do toho nevidí...=)
@cicuvicka Jj, statistika je sice neúprosná, ale víte, že na světě existují 3 druhy lží? Lež z nouze, sprostá lež a statistika. Tak třeba to nebude až tak horké. ;-)