Ahoj holky,
právě jsme oslavili první výročí svatby. Ihned po svatbě jsem byla odhodlaná prodat své svatební šaty. Pak mě napadlo, že bych mohla počkat a prodat je za rok, až po 1. výročí. Jsou docela objemné, zabírají část skříně zbytečně a jsou tak nádherné, že si asi nezaslouží, aby už je nikdo nevyužil. Ale nějak jsem si vymyslela svou vlastní novou a asi nesmyslnou pověru, které stále víc propadám. Co když ty šaty doma pomyslně drží to manželské štěstí (nejen šaty, mám i boty, závoj, rukavičky, výzdobu, kytky, prostě vše ze dne D? Náš život po svatbě se mi zdá lepší než před ní, ale moje kamarádky to mají naopak. Jedna za druhou se rozvádí. A jejich šaty? Buď měly jen půjčené, nebo je prodaly. A ty co si je nechaly? Je to divné, ale vydrželo jim to. Vím, že je to kravina, ale stojí mi těch pár tisíc za to?
Takze objektivni odpoved je - stoji, prodej je, jen zabiraji misto ve skrini a prasi se na ne.
Subjektivni - byla jsem odhodlana vse po svatbe prodat a zatim jsem nedala jediny inzerat :D Na saty se jdu tak jednou za mesic podivat a vzdy si reknu, ze jsou tak pekne, ze z nich jeste mesic budu mit radost :D
Zavoj a boty jsem rovnou vyhodnotila jako pamatecni predmety, co si necham :)
já bych je určitě prodala, o to víc pokud jsou větších rozměrů a zabírají místo ve skříni...taky jsem měla objemné šaty a prodávám je..manželské štěstí není o tom jestli máš nebo nemáš doma šaty (příp.rukavičky, závoj atd...), to jsou jen věci..
Já to mám podobně, když jsem plánovala svatbu, tak jsem si říkala, že to nebudeme přehánět. Před svatbou jsem měla koupeny šaty, klec, deštník, závoj, boty, vyráběla jsem kornouty, rámečky, malovala strom. Vždy, když jsem nějakou věc chtěla koupit, odůvodňovala jsem si to tím, že prostě to pak všechno prodám a penízky jako když najdeš :-) Lítám v tom až po uši, tři týdny od svatby, chodím se na šaty dívat, mám schované lodičky o 2 čísla větší, které jsem měla jen na dvě fotky a doposud jsem nedala inzerát ani na polštářek pod prstýnky, nějak mi ty věcičky přijdou tak osobní, že prostě to najednou nejde dát pryč :-) Rozum říká prodat, na co mi svatební šaty doma budou :-) Ale jsou tak nádherné, jedinečné, že se zatím s nimi taky nedokážu rozloučit :-) Tak třeba ta svatební euforie odezní.....mám spíš problém, že nevím co teď, nevím do čeho píchnout. Nějak mně to tvoření a půl roční plánování naplňovalo :-)
Já jsem je před svatbou chtěla prodat,ale po svatbě jsem k nim získala citový vztah,tak si je zatím nechám.
Ostatní věci prodám (šerpy a ozdoby na auta,různé dekorace), nechám si jen polštářek na prstýnky, podvazek, jmenovky,co nám zbyly :-) mám to podobně jako @stoupik, taky se nedokážu zatím rozloučit se šatama a nějaké místo se na ně vždycky najde :-)
Já jsem si nechala šít svatební šaty rovnou jako plesové,páč v bílých vypadám hrozně a nemusím řešit dilema,zda je prodat nebo ne. Chodím v nich na plesy a do divadla a mají aspoň využití :-)
Tak holky koukám, že v tom nejsem sama. :-) Když jsem nakupovala věci na svatbu, říkala jsem mužskýmu, však se hned po svatbě bude zase většina věcí prodávat. A víc jak měsíc po svatbě jsem nedala ani jeden inzerát. Je mi to líto dávat pryč. Prostě k těm věcem mám naráz vztah, ale časem se k tomu budu muset dokopat. ;-( A co se týče šatů a závoje, tak ty jsem měla půjčený. Vracení jsem obrečela a dodnes lituju, že jsem si je nekoupila, abych si je mohla nechat. :-(
Já budu mít šaty tedy půjčené, ale ostatní věci si nechám jako relikvie....už se poohlížím po nějaké pěkné krabici, tam si dám např. knihu s přáníčkama, schovaný střep od rozbitého talíře, krabičku se špěrkama, krabičku od prstýnků, polštářek pod prstýnky a za čas si jí vybalím a společně s fotkama budeme vzpomínat. Určitě nedávej pryč to, k čemu máš vztah, aby ti to nebylo líto.... :-)
To je zkrátka jen náhoda s těmi šaty. Pokud to tak cítíš, tak je samozřejmě nesmysl šaty prodávat. Ale šťastné manželství není o tom, že ti ve skříni visí kus bílé látky. Je to o lidech. A to, že se to kamarádkám s půjčenými šaty rozpadlo, závisí na mnohých faktorech a vlastnění šatů není ani jedním z nich:-)
Moje mamka měla například své svatební šaty doma ve skříni až do smrti a manželství s tátou bylo naprosto otřesné. A myslím, že kdyby nebylo nás dětí, tak byli od sebe dřív, než bys řekla švec.
Ale já bych asi taky neměla sílu své šaty prodat-je to prostě kus nostalgie a hezká vzpomínka. Bylo mi líto, když jsem je musela vracet do půjčovny. Ale na jejich koupení bych neměla ani v příštím životě...:-D Tak mám aspoň jiné relikvie jako boty, podvazek a závoj. Tyhle tři věci nikdy nepůjdou z domu:-D Ale hlavně spíš kvůli té citové vazbě než obavě z pověry... Je to něco jako živá fotka:-D
rozhodně neprodávej :) Já jsem si šaty taky koupila a k prodeji se teda zdaleka nemám. Dokonce jsme s holkama co mají šaty koupené vymyslely, že si uděláme posvatební párty..všechny si ty šaty oblečem a pořádně se pobavíme :D
Taky myslím, je spíš o psychice. Šaty to rozhodně nebude :-) Asi sis našla tohle "přesvědčení", tak vidíš jen to, co to potvrzuje, a la, rozvedené bez šatů, nerozvedené si je nechali. Ale je to logický a nemáš se za co stydět, taková lidská přirozenost. Myslím, že je to čistě Tvoje věc, ani jedna možnost není správně nebo špatně, spíš jak se budeš potom cítit. Každopádně, až se pro jednu možnost rozhodneš, nepřemýšlej nad druhou, ale užij si to, cos vybrala. Př. prodat-hurá,místo ve skříni a dobrý pocit, že si je užije i jiná nevěsta, nechat - hurá, ukázat dětem, zavzpomínat si po letech. :-) Sama přemýšlím, co s nimi, jsou úžasný, a i s prodejem i s necháním si jich bych souhlasila:-)
:) tak super, dle tve teorie se nerozvedu :) ja je mam schovane a nikdy je neprodam. Mamka je take mela schovane a ja si je mnohokrat zkousela a nakonec jsem je upravene mela na venecku.... O tuto moznost nechci ochudit ani nasi dcerku :) aby si mohla hrat na princeznu.... A hlavne je to pro me mega vzpominka. Mam nechany i kosik s platky ruzi atd... No svatba pro me proste nebyl jen car papiru...
Já šaty zatím neprodávám, i když jsem před svatbou říkala, že možná ano... Ale ne, nechám si je jako vzpomínku a manželovi jsem říkala, že každý rok na výročí se do nich navlíknu a on na to odvětil: Takže si nemusím pamatovat datum výročí, kotě, protože to poznám dle šatů... :-)
Já je prodávat nebudu. Je pravda, že nebyly drahé, ale chtěla jsem, aby byly moje, né jen půjčené. Budou pěkně schované na památku. Dilema bezúčelného ležení ve skříni jsem vyřešila tím, že jsem je půjčila kamarádce. Takže svoje si odloužily víc než dost a můžou v klidu odpočívat ve skříni. A doufám, že je jednou ve zdraví roztrhají naše děti nebo vnoučata :-D
To je super, že se tu řeší tohle téma.
Mám podobný problém, nechala jsem si šít překrásné šaty na svatbu s tím, že je pak prodám. Přeci jen nebyli zrovna levné a už je k ničemu dalšímu nevyužiji... jenže... přestože zabírají spoustu místa a ani se mi nikam pořádně nevejdou... nejsem schopna se s nimi rozloučit. Jsou tak krásné a když je vidím, hned mi připomenou svatební den, který byl prostě úžasný.
Co teď?
no,já si svoje vysněné svat.šaty nejprve půjčila na svatbu a pár měsíců od svatby si je odkoupila ze svat.salonu a nikdy bych je neprodala :-) proč?protože mám s nimi vzpomínky na celý život,jsou sice neskladné a ve skříni zabírají moc místa,ale já se v nich ráda producíruju po bytě..to je moje malá úchylka :-)
Tak to ja šaty měla pujčené.Když jsem byla na mé druhé zkoužce šatu s kamaradkou která má už pět let po svatbě .Tak mi řekla ze kdyz tak prohlížela modely šatů že se to oproti tomu kdy se ona vdávala velmi změnilo.A ja to taky tak beru ,proto jediné co jsem si nechala na památku byl svatební závoj ktery jsem si při rezervaci šatů zakoupila.Mysím že celkově barvy ,střihy a ruznost materialu se mění a z toho vycházim ze by bylo škoda kdyby ty šaty neposlouzily nekomu jinemu.Je tedy jeste jedna moznost ktere jsem si vsimla kdyz jsem shanela doplnky na svatbu ze nektere jiz provdane nevesty šaty v ramci aukce zapujčují. :-)
:-D Já si je raději jen půjčila, protože jsem věděla, že bych je nebyla schopná prodat. Bylo smutné vracet je, ale na druhou stranu jsem ráda, že je nemám ve skříni, asi bych občas nevydržela a oblékla je zbytečně by mě to bolelo. Už bych si je neměla kam vzít, byly to fakt honosné jedoúčelové svatební šaty. Kdyby se daly nosit na ples, tak ano, to bych se z nich těšila, ale já chtěla pravé svatební a s vlečkou ty už bych si neměla kam vzít. A já bych v nich nejraději zůstala oblečená do konce života :-D Když jsem je svlékala bylo mi smutno a nechtěla jsem je dát, paní v salonu mi říkala, že holky často pláčou, když je vracej a chtěla mne do nich ještě obléknout, ale to jsem odmítla, rvalo by mi to srdce a přidala bych se okamžitě k zástupu těch bulících :-D Na krásných věcech je smutné, že jednou končej. U svatby to platí určitě a nejde jen o to , že člověk vypadá krásně. To ostatně může i v plesových šatech. Ale svatební šaty jsou jedny jediné a svatba taky jedna jediná. Podle mne , kdo šaty má doma a cítí, že je těžké prodat ať se netrápí a nechá si je. Ale já jsem ráda, že jsem si je půjčila a musela je vrátit, protože by mi s nima ve skříni ležela i trocha toho smutku.
no ja hneď ako som ich dala sem na beremko, po "donútení" od manžela, že zaberajú miesto zbytočne, som si začala priať, aby o nich nikto nestál:)..tiež ich mám šité, čiže mi padli ako nová koža..