Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svatbě

Podvedený manžel

Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj děvčata, já už po svatbě nějaký ten pátek mám, ale nenapadlo mě lepší místo, kam se obrátit...víc hlav, víc ví :-) Nu, můj problém na mě vrhá docela stín opovržení bych řekla. Podvedla jsem manžela, sice hooodně pod vlivem, ale to mě neomlouvá. Bylo to taktéž se zadaným člověkem, takže nehrozí asi žádná recidiva, i když...onen dotyčný mě už nejspíš nebude chtít nikdy vidět (a je po hezkém kamarádství...) a já jsem do něj stále zamilovaná (už skoro rok) a stále doufám, že mě to přejde a chci si udržet své manželství. Ráda bych věděla, zda některá z vás podobný problém překonala a lze to ještě vůbec? S manželem jsme dlouho spolu, tři roky budeme letos sezdaní, plánujeme dítě, rozumíme si, naše rodiny mají krásné přátelské vztahy a nechci o něj přijít.
Odpovědět
1 2
3
4
@iviiiii Ale to jo, máš pravdu, jen mě spíš pobavilo, jak píšeš, že máš opravdu štěstí, že tě tvůj přítel chválí i po třech letech :-) štěstí totiž budeš mít, jestli tě bude chválit a příjemně překvapovat i po dvaceti letech ;-) jako uznávám, že znám páry, který po půl roce spadly do stereotypu odpovídajícímu 20-ti letému manželství, takže je zapotřebí si uvědomit, že máme fajn muže, ale po třech letech ještě pořád fungují hormony apod., a jak říkám, já s přítelem jsme spolu skoro osm let, ano, občas mě pochválí sám,občas si o to nenápadně řeknu sama :-), ale to není ten důvod, proč jsme spolu, je to moje opora, partner, parťák....milujeme se, ale už to samozřejmě není takové, jaké to bylo před x lety, hodnoty máme už jinde. takže hodně štěstí, a věřme, že ani jedna z nás nebude obětí statistiky (jak že to dnes je? každé třetí, nebo každé druhé manželství končí rozvodem? :-) :-) :-) - promiň, jsem trošku cynická, obzvlášť po ránu, to totiž bývám nejzranitelnější ;-) )
Odpovědět
Profilova fotka
@iviiiii Ne že bych se v tom chtěla ještě nějak rýpat, ale jenom bych ráda nabídla další úhel pohledu. Já tu nerozvíjím ty svoje demagogické a pesimistické úvahy ani tak proto, že bych si připravovala omluvu pro svou vlastní nevěru, ale spíš proto, že po x letech vztahu už mi došlo, že na tomhle partnerovi mi tak neskutečně záleží, že jsem ochotná akceptovat i to, že by udělal takovou zásadní chybu. Druhému do hlavy nikdy nevidíme... A stát se může leccos, protože v průběhu let se lidi mění, a to ne málo... Já věřím na to, že existují vztahy, ve kterých je nevěra tabu a fakt doufám, že to bude i ten náš. Ale někde jsem slyšela (možná v Navždy svoji?), že do manželství má jít člověk až v tu chvíli, kdy je ochotný tomu druhému cokoliv odpustit. Je to zajímavá a dost náročná myšlenka.
Odpovědět
@iviiiii samozřejmě, že by nevěra měla být v každém vztahu tabu, ale myslím si, že clověk nemůže vědět, co přijde po 20ti letech, i když samozřejmě všechny věříme tomu, že ho nikdy nepodvedeme a on nás taky ne. Ale já si stojím za tím, že když se něco takového stane, je lepší to neříkat. Jako příklad - mám výborný vztah se svoji mámou, ale jednou, když mi bylo 16, jsem jela v autě s opilým řidičem, s 10ti dalšíma lidma a nepřipoutaná.. hned, jak jsem sedla do auta, tak jsem si uvědomila, že to nemám dělat, ale bylo mi blbý vystoupit, tak jsem nevystoupila. Všichni jsme naštěstí ve zdraví dojeli domů a já se poučila z chyby, ale mámě bych to neřekla. Proč bych to dělala, když už to nemůžu změnit a lituju toho? Akorát by byla zklamaná, že její dcera udělala něco tak nerozumného, a zkazilo by to náš vztah. Prostě když se stane něco, co ten druhej nepotřebuje vědět, a vy si uvědomujete, že to byla chyba a že se to nebude opakovat, je sobecké mu to říkat a ubližovat mu něčím, co už nezměníte. :-)
Odpovědět
@iviiiii Jakou cenu má? Třeba takovou, že to není vztah, kde předem nalinkuju, za jakých okolností ho budu a nebudu mít ráda, ale že si oba uvědomujeme, že se může přihodit leccos (což neznamená, že to chceme dělat, pozor, to je rozdíl), ale přesto jsme odhodlaní být spolu a to leccos třeba jednou překousnout nebo i zatajit, protože to bude mít řekněme vyšší smysl.
Odpovědět
@iviiiii existuje spousta věcí o kterých si myšlíš, že jsou tabu, ale časem zjistíš, že nejsou Nepřeju nikomu nic zlého, ale v životě se stává spousta událostí. Co když zjistíte, že spolu nemůžete mít dětí ? Ani po umělém oplodnění, že prostě jeden z vás nemá spermie nebo vajíčka a jedinou cestu bude mít své vajíčko a cizí spermii (nebo obráceně), myslíš, že vás vztah ustojí, kdyý on nebo ty budeš vědět, že to dítě není úplně tvoje tak jko je jeho ? Co když jeden po nehodě skončí na vozíku, budeš ty o něj nebo on o tebe schopen se starat do konce živita ? Koupat, krmit, měnit plíny ? Láska není, když ti řekne, že ti to sluší, to je slušnost, možná je to pokus o předehru. Láska je například když ti podrží vlasy, když v těhotenství zvracíš 4x denně, jsi opuchlá a nevrlá a on je ochoten běžet 3x za hodinu do obchodu, protože každou chvíli máš chuť na něco jiného.
Odpovědět
@subsomi souhlasim.. ja si myslim, ze ve dnesni dobe spousta manzelstvi ztroskota proto, ze si lidi mysli, ze ''Milujeme se a chceme spolu byt navzdycky'' staci ke stastnenu manzelstvi...a vubec to rozhodnuti nedomysli do dusledku. Ze manzelstvi je o tom, s nekym stravit zbytek zivota, sdilet s nim radosti ale i financni, zdravotni a jine starosti, sdilet hezke i tezke chvile, dobre i spatne nalady.. narozeni deti nebo naopak to, ze clovek treba zjisti, ze deti mit nemuze.. proste vse, co nas v zivote muze potkat. A myslet si, ze tohle clovek zvladne bez hadky, bez toho, aby udelal neco, co druheho zklame, bez toho, ze vas nekdy potka krize, je naivni :). Naopak si myslim, ze nejvetsi sanci na uspech maji pary, ktery si uvedomuji, jaky maji chyby oni i ten druhy a jsou ochotni na tom vztahu po zbytek zivota pracovat, komunikovat, odpoustet atd a nikdy nepredpokladat, ze vsechno bude vzdy ruzove :)
Odpovědět
Profilova fotka
@iviiiii tak tři roky snad nejsou žádná doba, a myslím, že to je pořád ještě doba té "zamilovanosti", i když už tam přistupují i jiné emoce a city. Zvlášť, když nejsou děti a partneři mají prostor na to se soustředit jeden na druhého. Takže to ke vztahu v tomto období, kdy je ten vztah relativně čertvý, prostě patří. Navíc je rozdíl, když je ti 22 a nejsi po dětech, než když je ti třeba 40 a máš postavu po dvou porodech. K tomu hafo dalších starostí, které prostě mladý člověk nemá. Takže je dost běžné a řekla bych normální (ne, že bych se do tohoto stadia chtěla dostat) že nastane období, kdy tě partner už tolik chválit nebude, přeci má tě každý den doma, jsi pořád stejná, třeba ti to sluší každý den a muži prostě tak často chválit mnohdy nechtějí. To je prostě fakt. Samozřejmě existují i muži, kteří chválí manželku i po 20 letech, i když má manželka nějaké to kilo navíc apod., ale to je momentálně věc jiná. Takže to, že tě partner momentálně chválí je sice super, ale o kvalitě vztahu napovídá spíš to, jak tě bude chválit za např. 10, 20, 30 let. Takže věř tomu, že kdybyste se s manželem jednoho dne dostali do podobné situace, tzn. že on tě už nechválil a někdo jiný by tě pochválil, tak by tě to určitě nenechalo chladnou. Samozřejmě následné chování je věc další a neříkám, že by ses zrovna ty osobně na toho chlapa musela hned sápat, ale jen pro představu, jak se ženská cítí, když má doma chlapa co ji nechválí, a najednou narazí na muže, co jí chválit začne,t o myslím stačí. Takže nikdy neříkej nikdy...Ale k tomu člověk dospěje časem (věkem a délkou partnerství). Prostě to, že se "zamiluješ" do někoho, kdo tě pochválí když tě doma manžel nechválí, se stát holt může, a to prostě racionálně neovlivníš. Ale potom si musí člověk ujasnit, co je pro něj prioritou - zda udržet si mnohaletý vztah s manželem, který ačkoliv tě nechválí, tak lásku dokazuje jinak, anebo si nechat pobláznit hormony a riskovat s novou známostí. A to je to, co je ve výsledku důležité a co o člověku něco vypovídá. Za další mi přijde ten názor, že "přeci pokud bych partnera podvedla, tak bych mu to měla říct, aby se mohl sám svobodně rozhodnout, co dělat", jen jako zástěrka toho sobeckého jednání. To ale nemyslím přímo na tebe osobně, ale spíš obecně na ten výrok jako takový. Podle mě je to prostě mnohdy jen výmluva, proč ulehčit svému svědomí, když někoho podvedu - říct mu to a zranit ho, jen abych ulevila svému svědomí. Prostě pokud vím, že už to nikdy neudělám, že to byl jen úlet a o udržení dlouholetého vztahu stojím a jsem o tom pevně přesvědčená, pak bych mu to neříkala, jenom by ho to zbytečně zranilo...
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 5 měsících
•
Ahoj holky, narazil jsem na tuhle diskuzi, jsem v roli podvedeného chlapa a hledám nějaké řešení jak z toho ven. Tak prolejzám na netu ;-). Myslíte že bych mohl některé z Vás diskutujících poprosit o názor? Jen v rychlosti, letos jsem oslavil 40 a ženatej jsem rovných 20 let. Byla to svatba z velké lásky a nic nám nescházelo. Mám dva super syny (13 a 6 let) a do poslední chvíle jsem si myslel že i super manželku. Nemusíte mne to věřit, ale za celých 20-let jsem svojí manželce nikdy nebyl nevěrnej a ženských kolem sebe mám dost. Vždy když jsem cítil že to někde jiskří, rozumně jsem tomu dal stopku a časem jsem už byl vlastně hrdý na to, že je pro mne manželka tou jedinou a pravou ženskou na planetě :-). Teď když konečně máme všechno (barák bez dluhů, zdravý děti, rozumnou práci) a ¨doma si perfektně rozumíme a vyjdeme ve všem vstříc, jsem zjistil že nejstarší syn není můj. Zkrátka někde vyplula na povrch fotka z mládí kde je moje žena s kamarádem a mne zarazila jeho neskutečná podoba s naším synem. Nechal jsem si okamžitě udělat testy DNA a bohužel s negativním výsledkem pro mne ... Padlo tady spousta rad typu zapírat, zapírat a zapírat. Já osobně bych ale taky raději znal před lety pravdu a měl před sebou možnost volby ... zůstat a nebo ne. Žádná z Vás si neumí představit jak takové zjištění po letech bolí a co to udělá s důvěrou v toho druhého. Strašně jednoduše se řekne "vykašli se na to, bylo to dávno" a ono není tak jednoduchý zůstat nad věcí. Rozum říká: "zůstaň, neubližuj dětem a neboř krásný vztah který Vám spousta lidí závidí", ale zjištění že jsem žil tolik let ve lži a věřil v ženu která si to nezaslouží je příšerný .... :-( Tolik můj názor k danému tématu a budu rád za případné komentáře. M.
Odpovědět
@marten74 Ono se tezko radi a ani ja ti moc neporadim. Asi bych zhodnotila vas vztah jako celek, jake ty roky byly, jak jsi byl stastny ci nespokojeny. Samozrejme nad tim asi nejde mavnout rukou, ale pokud jste byli a jste stastnym parem, ja bych asi nemela chut to borit kvuli necemu, co se stalo pred lety. Ale je to jen muj nazor nezucastneneho cloveka, ktery jen hada, jak by k tomu pristupoval.
Odpovědět
@marten74 Skoro mi to přijde jako scénář filmu nebo knihy. Opravdu je to nezáviděníhodná situace, ale tak jako kacenkakaca se přikláním k názoru, že nemá cenu rozbít rodinu kvůli něčemu, co se stalo tak dávno. Jistě i manželka žije od té doby s výčitkami svědomí a trápí ji to.. Neuznávám nevěru a je jasné, že to s důvěrou mezi partnery zamává... Nevěra vaší manželky se odehrála před téměř 14 lety, od té doby vám je jistě věrná jako labuť a ví, že tehdy, to byla chyba s velkým CH, i když z toho je, jak uvádíte, super kluk. Samozřejmě je rozhodnutí na vás, v tom vám neporadí nikdo na světě.. Vy jste ten, který ji miluje, který miluje celou svou rodinu..
Odpovědět
@marten74 Myslím, že asi nejzákladnější věcí je to, jestli jste cítil lásku své ženy během let a cítíte ji pořád.. Protože pokud je na ní vidět, že Vás miluje a že jste pro ni nejdůležitější člověk (neměl jste třeba někdy podezření, jestli se někdy něco neděje..že Vám něco zamlčuje, tají, chová se zvláštně, má někoho jiného), tak to byla nejspíš opravdu jen kdysi její chyba a určitě je jí to líto. Protože pokud by byla taková, že jí nevěra není cizí, tak byste to určitě už dříve poznal. Takové ženy, kterým tohle cizí není, tak jsou poznat časem určitě... Takhle to spíš vypadá na opravdový úlet, kterého jistě litovala a lituje. Nechci říkat, že vím, jak Vám je, protože to samozřejmě nevím a nemůže to vědět nikdo, kdo si tím neprošel, ale jen říkám svůj názor. Držím Vám palce, abyste se s tím těžkým zjištěním vyrovnal a aby krok, který uděláte, ať už bude jakýkoli, byl ten správný. Nechci Vaši ženu omlouvat, protože to, co udělala, jistě nebylo správné, jen tím vším chci říct, že je vysoce pravděpodobné, že za to ve svém svědomí už dost dlouho také pykala..
Odpovědět
@tedrezka díky. Ono je na tom všem nejhorší to, že pro mne osobně je rodina smyslem života. Zkrátka asi největší hodnota kterou jsem kdy vyznával. A teď najednou nemám pevnou půdu pod nohama a je to děsně těžký. Jasně že je všechny pořád hrozně moc miluju, kluci za nic nemůžou a manželku mám i přes to všechno moc rád. Ale za ten měsíc co to vím jsem zjistil že moje důvěra k ní je teď minimální. Když ji obejmu cejtím smutek, prázdno ... A i když mne tvrdí že od té doby nikdy nic podobného nebylo, že to bylo jen jednou, jak jí to mám teď věřit ??? :-). Vzájemná důvěra je v partnerství asi to úplně nejdůležitější a docela by mne zajímalo zda tohle časem dokážu skousnout a nebo ne. Bohužel se o scénář k filmu ani knížku v mém případě nejedná ... tohle napsal sám život. Pokud tohle zvládnu a zůstanu, jsou dva úhly pohledu ... buď budu za frajera, kterej dokázal odpustil a nebo za hňupa co si nechá kálet na hlavu. PS: pokud by někoho zajímalo co za pána si tady stěžuje, tak zde je link na můj FB profil, možná i podle toho se dá pochopit co pro mne všechno rodina znamená :-| https://www.facebook.com/martin.auter...
Odpovědět
Článek se načítá
@kuliseks tenkrát jsem podezření měl. Manželka zdravotní sestra a on doktor ;-( Ale vždy mne ubezpečila ať neblbnu, že je to jen kamarád. Tak jsem jí věřil ... ... Potom otěhotněla, malej se narodil hrozně brzy, měl 1kg a tak se všechno točilo kolem něho ... byl to těžkej boj, ale nakonec je z toho mrňouska velkej, ZDRAVEJ a šikovnej kluk. :-)
Odpovědět
@marten74 Tak to jsem z prvního příspěvku nepoznala, že už Vaše žena ví, že to víte.. Tak to asi jedině zase záleží, jakou měla reakci, když zjistila, že to víte a jak se zachovala. Pokud toho opravdu upřímně lituje, tak bych se nebála ji zkusit odpustit a dát jí druhou šanci. Budete v tom případě frajer. Neodpustila bych ji to v případě, že by něco takového dělala pořád (koketovala s kdekým, nevážila si Vás apod.) To byste pak ten frajer asi nebyl.. (Znám pár takových žen, které orpavdu flirtují, kde můžou a opravdu to nechápu a nejsou mi proto sympatické a nechápu jejich muže, že s nimi zůstávají) Ale pokud se jedná o dávnou chybu, tak je škoda kvůli ní nedat manželce druhou šanci.. Snažím se si sama sebe představit po 20 letech manželství se svým nynějším přítelem, kdybych něco takového o něm zjistila (že má třeba jinde dítě nebo tak)..
Odpovědět
@marten74 Ty jo :(.. to je fakt hrozna situace. Souhlasim s @kuliseks.. zalezi, jak vam to manzelka vysvetlila, jak se chovala, kdyz jste to zjistil.. zkratka jaky z ni mate pocit ted', po tom vsem. V kazdem pripade Vas nemuze nikdo odsoudit za to, ze byste s ni zustal nebo ze byste ji opustil.. to je jen a jen Vase volba a za hnupa nebudete v zadnem pripade. Je pravda, ze kazdy z nas musi necim projit, aby dospel.. a bohuzel se zda, ze Vase manzelka jeste uplne dospela nebyla, kdyz si Vas vzala, a ze dospela az trochu pozdeji.. az po teto velke chybe. Kdyby prozila vsechny tyto ''ulety'' driv, nez by Vas potkala, tak to mohlo byt jinak. Taky jsem prozila spoustu 'uletu', a az potom dospela do faze, kdy jsem se vdala s tim, ze bych sveho manzela nikdy nepodvedla... protoze uz vim, ze to nikdy nestoji za to. Pokud mate pocit, ze uprimne lituje, zkusil bych ji odpustit.. pokud to nezvladnete, jak rikam, nikdo Vas za to nemuze odsoudit.
Odpovědět
Profilova fotka
@marten74 Je to hodne tezka situace, myslim ze kdo nezazil, tak si to fakt nedovede predstavit, jak moc by ho to ranilo a jak tezke by bylo odpustit.. ale z tveho prispevku ja osobne citim, ze ty chces manzelce odpustit, tohle zjisteni davne nevery neberes jako prilezitost jak ji v tom dusit, neco ji vycitat a mit moralne navrch a zneuzivat toho.. a to je podle mne prvni krok k tomu, jak to muzete spolecne prekonat, ale dulezite je ze se o to musite snazit oba spolecne, klidne i zajit do nejake poradny, kolikrat pomuze nejaky prostrednik, diky kteremu dokazete rict vic nez by jste si rekli sami.. poslednim krokem v naprave vztahua vzajemne duvery je, ze si oba dokazete s cistym svedomim rict, ze to nikdy nevytahnete zpatky treba pri nejake hadce ci jine krizove situaci ja jedine radim neprikladat s ohledem na vas dlouhy a spokojeny vztah prehnany vyznam davnemu uletu, dulezitejsi je tech milion dalsich zazitku a pocitu, ktere mate a vse co jste spolu zazili.. ale jinak ano souhlasim, ze pokud budes citit, ze to nepujde, tak bude pro vas oba lepsi to rozresit nejak razantne, ale musis si byt opravdu jisty, ze to jinak nejde a ze jste pro navrat k spokojenemu manzelstvi udelali oba vse co se dalo.. (doufam ze nevadi tykani, je to tu zvykem a ja to dodrzuji bez vyjimky vuci vsem...)
Odpovědět
@martaveg jasně že mne tykání nevadí ;-) Jinak díky holky za Vaše názory. Vlastně jste mne všechny potvrdili moje rozhodnutí "zůstat" a neřešit s horkou hlavou co bylo tenkrát ... 14-let je opravdu dlouhá doba a mezi tím jsme si toho společně už prožili tolik, že jsme s manželkou jak dva srostlé stromy. Samozřejmě o to bolestnější tohle zjištění pro mne bylo, ale to je fuk ... Ještě se zeptám, není tady někdo kdo třeba takovou situaci prožil osobně a dokázal ji v pohodě překousnout ??? Samozřejmě se hrozně snažím být nad věcí, ale někdy je to až nadlidský úkol. Problém je že osobně znám toho chlapa se kterým mne manželka podvedla. V současnosti je z něho rozvedený "uslinatný" padesátník co v nemocnici (s prominutím přefikne) každou ženskou co se nechá. A pro mne osobně asi nejhorší je podoba mého syna s tímhle exotem. Jsou chvíle že na něj koukám a hned mne napadá a představuji si jak si to s mojí Libuškou rozdával někde v nemocnici ... a to jsou asi ty nejhorší chvíle co zažívám. Být to nevěra bez "následku" ... asi by to bylo snazší, ale já mám "juniora" každý den na očích, a mít budu po zbytek života :-. Ono se strašně lehce řekne, odpustit, dát druhou šanci a pod ... , ale ve skutečnosti je to dost těžký :-(
Odpovědět
@marten74 otázkou zůstává, zda-li to Vaše žena udělala jednou nebo vícekrát s tím Dr..samozřejmě se to stává (třeba u mě), ale že by jen jednou a zrovínka by s ním byla hned těhotná?? Ale pravdu se už nikdy bohužel nedozvíte.. Ale jinak bych, co čtu podle Vašich příspěvcích, bych zůstala v manželství.. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@sonickaaaaaa Pitvat se v tom jak dlouho to trvalo a kolikrat spolu neco meli, to podle mne nikdy nikomu nepomuze.. navic doktor a sestricka to je proste takovy standard, je to smutne ale je to tak.. @marten74 Nemuzu rict ze bych sama neco takoveho zazila nebo se vyslovene bavila s nekym mne blizkym kdo by si podobnou situaci prosel, ale rekla bych, ze takovych manzelstvi je spousta a spousta a myslim tim opravdu manzelske pary, ktere jsou spolu 20,30 i vice let.. neni to tak dlouho kdy na jedne nasi rodinne oslave doslo na tohle tema a v podstate vsechny zenske kolem 40-60 v podstate rekli, ze vzdyt o nic nejde, ze to bylo bezne, ze mela kazda z nich nekdy nejake obdobi kdy prozila aferku nebo naopak jeji manzel, ale ze z toho nikdy nedelal nikdo vedu, dulezitejsi bylo udrzet fungujici rodinu a ja myslim, ze manzele se proste driv vic snazili, aby to dlouhodobe klapalo a priority vztahu byly zalozene na vice vecer nez jen fyzicka vernost.. jen se o tom tehdy nikde verejne nemluvilo a tolik se to nerozebiralo.. takze ano opravdu si myslim, ze v podobne situaci jako je ta tvoje, se ocitlo uz spoustu muzu a da se predpokladat, ze to nejak v soukromi prekonali..
Odpovědět
@martaveg hm, pro mě je to podstatná věc!! a psát sálodlouhý komentáře, kde pomalu píšeš, že dřív to bylo pomalu normální být nevěrná, nevěrný, tak to mi přijde opravdu...
Odpovědět
@sonickaaaaaa tak asi je nám všem jasný že to určitě jednou nebylo. Neměl bych vůbec žádný problém to vymlátit z toho pána, ale čemu bych tím pomohl ???? Pokud jsem se rozhodl zůstat s dětma a manželkou, tak to VĚDĚT NECHCI ;-). A ještě by třeba pána mohlo napadnout že je otcem (když jiný důkaz neexistuje) a bylo by o problém navíc. Kdepak, opravdu co bylo - to bylo a je na mne zda to dokážu spolknout. A nevím, asi jsem ujetej, ale pro mne důvěra a věrnost ve vztahu znamená strašně moc. Měl jsem možnosti, ale nebyl důvod to udělat. Pokud nevěru někdo bere jako normální ... je to smutný, ale doba si to asi žádá ;-(
Odpovědět
@sonickaaaaaa Ja myslim, ze nipani v tom, jestli to bylo jednou, dvakrat nebo desetkrat je akorat nipani se v otevrene rane. Samozrejme nemuzu soudit, v takove situaci jsem osobne nebyla, ale bud se clovek pokusi to prekousnout nebo ne, bud se mu to povede nebo nepovede. Ja si myslim, ze vernost a duvera jsou jednim ze zakladu vztahu, ale po dvaceti letech manzelstvi ma ten vztah i dalsi hodnoty, ktere dokazou trumfnout treba i tu neveru.
Odpovědět
@kacenkakaca nezavírám oči...toť vše..
Odpovědět
Profilova fotka
@sonickaaaaaa Kdyz budes znat moc detailu, nikdy to uz z hlavy nevymazes, proto povazuji za lepsi, pokud chce s manzelkou zustat, detaily neznat.. to ze zacne nekdo zjistovat moc podrobne informace, je jen znamka toho, ze chce druheho psychicky tyrat a neustale mu pripominat co provedl a sam uz tusi, ze to nechce prekonat.. netvrdim ze mi to prijde normalni, jen jsem tim chtela poukazat na to, ze takovych podvadenych lidi je spousta a ze to pravdepodobne prekonali v tichosti a soukromi domacnosti, protoze jinak bychom kazdy vedeli o par takovych pripadech ve svem okoli..
Odpovědět
@karlajasmine Hranice je individuální, a ve vztahu dvou lidí ji také každý z nich může mít jinou. A myslím, že nejlepší a nejjednodušší pro její stanovení je si vždy položit otázku "Kdyby tohle udělal můj partner/ka mi, jak bych se cítil/a"? A když si tuhle otázku člověk položí včas, tak by ke spoustě nevěr nebo pozdějších výčitek či dotazů zda to či ono byla nebo je nevěra, nemuselo dojít. Spousta z vás tady píše, že děláme chyby a že některé životní situace člověk k nevěře doženou. Já si myslím, že globalizovat se nedá a bohužel né každá chyba se dá napravit a na to by člověk neměl zapomenout. A také neexistuje situace, která by měla jen jedno řešení. Je rozdíl udělat chybu a koupit si špatné boty, které mi odřou nohy a udělat chybu a někoho třeba podvést nebo zabít. A také je samozřejmě rozdíl udělat chybu vědomě nebo nevědomě. Pokud od začátku vnímám nevěru (ještě před samotnou nevěrou - viz. má 2.věta v tomhle příspěvku) jako chybu, tak pro ni podle mě není později omluva. A pokud někdo bere nevěru jako útěk před problémy ve vztahu nebo jeho zpestření, tak je mi toho dotyčného upřímně líto, protože útěkem se nic nevyřeší a podle mě je to trochu dětinské a slabošské "řešení". A pokud už někdo někoho nemiluje a zamiluje se jinde, což se stává, tak je nejlepší to říct rovnou a odejít ze vztahu s čistým štítem a s hlavou vztyčenou a zároveň také tímto mnohem méně ublížit partnerovi/partnerce a dokázat jim tak aspoň, že si jich člověk váží a neponížíl ho nevěrou. A teď hurá do mě, za to jak jsem ve svých 31 letech naivní a jak nic nevím o životě a vztazích (ve kterém jsme naprosto spokojení skoro 14 let) a jak alkohol boří zábrany a tak :-D. Stejně ale můj názor nezměníte ;-)
Odpovědět
@janictourek ... konečně ženská pro kterou je normální zůstat od sedmnácti ve vztahu s jedním chlapem a nepodvést ho ;-)
Odpovědět
@janictourek Ja jsem pro info nikoho nepodvedla, nechci sve ulety rozepisovat, ale jenom jsem se snazila rict, ze jsou lide, kteri se nauci, ze neco byla chyba, az tim, ze tu chybu udelaji. Samozrejme, ze je rozdil udelat chybu, ze si koupim spatnou velikost bot, a rozdil udelat ''chybu'' a nekoho zabit.. ani jsem netvrdila opak :). Akorat proste vim z vlastniho zivota, ze jsem ve 20ti uvazovala jinak, nez uvazuji ted. Stejne, jako treba v 18ti muze nekdo sednout do auta s nekym, kdo neridi uplne dobre a nemysli v tu chvili na to, jak by se citili jeho rodice, kdyby se zabil, muze nekdo ve 20ti nekoho podvest a nedomyslet to ani v nejmensim do dusledku. Ja to chovani neomlouvam, samozrejme, ze je to spatne! Jenom si opravdu myslim, ze je rozdil nekoho podvest v 15ti, ve 20ti anebo potom ve 40ti. Zkratka si myslim, ze clovek dospeje, ziska jiny pohled na zivot, lepsi schopnost myslet na ostatni predtim, nez neco udela a lepsi sebeovladani. Takze za me, z pozice martena74, by pro me bylo jednodussi odpustit neveru, ktera se stala ''zamlada'' pred 14ti lety, nez neveru, ktera by se stala pred rokem, protoze bych predpokladala, ze muj zivotni partner mezitim dospel a ze uz to neni ten samy clovek, kterym byl pred 14ti lety. Abych odpovedela @marten74 na otazku, nikoho takoveho neznam osobne nebo pokud ano tak by mi o te situaci nejspis nerekli, ale doporucovala bych ti v teto situaci zmenit praci a nestykat se uz s tim chlapem, at ho nemas denne na ocich.
Odpovědět
Profilova fotka
@janictourek Castecne s tebou souhlasim, hlavne v tom ze nez cokolik clovek udela, tak by se mel zamyslet, jak by se on citil na stejnem miste.. v trochu posunutejsi variante jsem to kdysi rekla manzelovi, ze muze cokoliv, jsem velmi tolerantni clovek a krome fyzickeho (a vlastne i psychickeho) nasili neni asi nic co bych vyslovene nedokazala prekousnout, ale at udela cokoliv, tak si musi uvedomit, ze mne tim dava najevo, ze ja muzu naprosto totez.. a samozrejme to plati i obracene, co udelam ja muze on.. s cim nesouhlasim a mozna mi i prijde opravdu naivni je to striktni zavrhnuti neverneho partnera, nepreji aby se to vam (nebo komukoliv jinemu) stalo, ale rekla bych, ze naprosto stejne se jeste pred par mesici nebo lety citil marten74, dlouhodoby stastny a fungujici vztah kde je predstava nevery naprosto absurdni.. jinak nevera je podle mne vedome rozhodnuti a alkohol nebo rozruseni, hadka s partnerem, atd. neni omluva ani polehcujici okolnost, ale pro mne osobne (cimz netvrdim ze je to jedine spravne a melo byt to tak byt u vsech) stejne jako kazde jine vedome rozhodnuti je pro mne za urcitych okolnosti pochopitelne ci omluvitelne
Odpovědět
@marten74 Zas tak bych nás tady nepaušalizovala :-) Kdyby mě v mých 17 nepodváděl můj přítel, tak bych s ním třeba taky zůstala doteď. Bohužel mě podváděli i dva další partneři, takže holt jsem taky našla toho svého pravého až později. Zatím jsme spolu 6 let a taky naivně věřím, že by mě nikdy nepodvedl a já že nikdy nezkusím nevěru a nepodvedu jeho. Taky nevěru absolutně nechápu. Takže těch lidí je určitě víc, pro které je nevěra tabu... Můj názor je však na tu danou konkrétní situaci a že opravdu záleží na tom, jestli člověk někoho chybově podvede nebo pravidelně podvádí a je mu to tak nějak celkem jedno, jak se druhý cítí. Věřím prostě v to, že když člověk upřímně lituje něčeho, čeho se dopustil kdysi (nebo i včera), tak se mu druhá šance může dát.. Pokud je ale vidět, že to dělá běžně a má prostě na tohle obecně jiné zásady, tak tam druhá šance pro mně neexistuje. Držím Vám palce, ať máte co nejspokojenější rodinu, jak to jen v rámci možností teď půjde a rozhodnutí bude stejně na Vás, jak tu případnou druhou šanci manželce dáte nebo nedáte.
Odpovědět
@marten74 moc mě mrzí, čím si právě teď procházíš :-(. Pokud můžu poradit, tak s rozhodnutím nikam nespěchej, máš, jak se lidově říká, všechen čas světa ;-). Nech v sobě všechno uklidnit, klidně třeba i odjeď na pár dní někam sám a mysli jen na sebe! Na to co ty cítíš, co je pro tebe nejlepší a na to co ty chceš a co pro dosažení toho můžeš udělat. A přemýšlej srdcem a ne egem nebo hrdostí. Ego je silné a hrdé, ale jenom srdce ti poradí správně. Není to lehké, ale budeš šťastný. Dům, děti i názory ostatních na váš vztah teď nejsou důležité. I když to teď možná bude znít zvláštně, každý jsme tady na světě sám za sebe. A já věřím že vaše děti i vaše okolí bude šťastné, když budete štastní vy všichni a je jedno jestli ve společné domácnosti (pokud to tak budeš cítit) nebo v oddělených (pokud to tak budeš cítit). Pozor na sebeobětování, to určitě není nejlepší způsob. Držím pěsti a věř sám sobě, že uděláš správné rozhodnutí, které tě udělá opět šťastným!
Odpovědět
1 2
3
4
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

Studeny manzel
15. 03. 2018 11
Studený manžel
15. 03. 2018 18
Manžel blbec
02. 01. 2017 15
Čím vás štve váš snoubenec nebo manžel?
22. 02. 2016 104
Manžel hrozně jí
06. 09. 2015 51
Manžel mi tvrdí že nemám na nic nárok
07. 07. 2015 97
Manžel u počítače, co s ním mám dělat?
27. 11. 2010 89
Manžel mi pravidelně tajně kontroluje n…
17. 09. 2009 94
Manžel nemá zájem o sex. Máte některá p…
14. 02. 2008 342
Manžel neustále flirtuje s jinými. Co m…
08. 02. 2008 75