Ahoj děvčata, já už po svatbě nějaký ten pátek mám, ale nenapadlo mě lepší místo, kam se obrátit...víc hlav, víc ví :-) Nu, můj problém na mě vrhá docela stín opovržení bych řekla. Podvedla jsem manžela, sice hooodně pod vlivem, ale to mě neomlouvá. Bylo to taktéž se zadaným člověkem, takže nehrozí asi žádná recidiva, i když...onen dotyčný mě už nejspíš nebude chtít nikdy vidět (a je po hezkém kamarádství...) a já jsem do něj stále zamilovaná (už skoro rok) a stále doufám, že mě to přejde a chci si udržet své manželství. Ráda bych věděla, zda některá z vás podobný problém překonala a lze to ještě vůbec? S manželem jsme dlouho spolu, tři roky budeme letos sezdaní, plánujeme dítě, rozumíme si, naše rodiny mají krásné přátelské vztahy a nechci o něj přijít.
Je mi to líto, že Vaše manželství takto dopadlo. Nicméně to první co bych udělala je to, že bych se nehrnula do pořizování si dítěte s někým, koho nemiluji...
S trochou štěstí to dáš zase s manželem dohromady, ale co když ne?
Tak za prvé, tady ten profil v počítači maž, ať se to náhodou manželnedoví (předpokládám, že to neví), asi by to nebylo dobré :-S nejen proto, že jsi ho podvedla, ale HLAVŇĚ proto, že jsi do toho druhého zamilovaná :-. :-S ;-(
Za druhé nejdříve se odmiluj a až pak začni pomýšlet na dítě.
Na odmilování by možná pomohlo s tím dotyčným potkat a pohádat se s ním, nebo tak něco, pokud se nevídáte, tak ho máš v myšlenkách zidealizovaného a ve skutečnosti takový třeba není :-|
@anelize Děkuji, je to právě to, nad čím přemýšlím. Samozřejmě nechci, aby dítě bylo tou nálepkou. Strašně moc bych chtěla to dát do pořádku, ale zajímalo by mě, jestli to vůbec jde...jestli má někdo takovou zkušenost.
@andreaska88 zalezi, jestli jsi tam do toho zamilovana, nebo jestli to jsou jenom takove ty ''hormony'', toho, kdyz se ti nekdo libi, a ktere clovek jednoduse nazve 'zamilovanim'.
Uprimne, zazila jsem 'vztah', kde nekdo nekoho podvadel a ja jsem toho 'vztahu' byla soucasti (ja nikoho nepodvadela, ale ten kluk, se kterym jsem neco mela, podvadel svoji pritelkyni se mnou), a je to neco jako droga.. clovek si zvykne na ten pocit vzruseni, ze se ti nekdo libi, ze je to takovy tajemny a okouzlujici a 'novy' a mas pocit, ze ti to da 'neco vic', ale ve skutecnosti, kdyz srovnam tohle s tim vztahem, ktery mam ted - s tim pocitem, ze se na nekoho muzes spolehnout, ze s nim muzes zestarnout, ze si ho vazis, znas ho doopravdy, muzes prijit domu a dat si s nim kafe a vedet, ze to takhle bude kazdy den... treba pristich 50 let... to je mnohem krasnejsi, nez jakykoli ulet, a uz bych se nikdy zadneho 'uletu' nezucastnila, protoze nakonec to nestoji za nic a akorat si tim spousta lidi ublizi.
Tak nad tim popremyslej :) Myslim, ze kazdy si nejakym 'uletem' v zivote projde, nebo alespon vetsina lidi, tak bud rada, ze ten tvuj byl takhle kratkej a ze mas moznost neco napravit..
Pokud se rozhodnes vztah zachranovat, hlavne manzelovi o tom uletu nerikej.. nema to smysl.. zbytecne bys zpusobila bolest sobe i jemu (hlavne jemu) a je to zbytecny, kdyz uz to nezmenis. Nekdo je zastancem toho, ze ve vztahu ma platit ''uprimnost nadevse'', ale nesouhlasim s tim.. je to sobecky pristup, protoze tezsi je to v sobe drzet a nikomu to nerict, ale zaroven tim nekomu druhemu usetris uplne zbytecnou bolest.
Abych to shrnula, vztah se urcite zachranit da, pokud si uvedomis, ze to, cos prozila s tim druhym, byl jenom hormonalni ulet, a to, co mas s manzelem, je mnohem vic :)
Láska je láska.. ale nepleť si to s poblouzněním prosím. a jinak já zastávám názor, ač tuhle situaci neznám a doufám, že nikdy znát nebudu- zatloukat, zatloukat, zatloukat..
A člověk je tvor omylný.. a sama píšeš, že "kamarád" tě už nebude chtít vidět.. tak se s ním aspoň vyruší setkání, vymaž ho ze svého života a pracuj na vztahu s člověkem, kterého sis vzala.. a nedoufej ve sny..
@andreaska88 jeste jedna vec - jednou jsem taky zazila to, ze jsem byla 'zamilovana' do kamarada, nikdy se s nim nic nestalo, a zaroven jsem byla 2 roky s byvalym pritelem, a musim rict, ze to ''zamilovani'' do kamarada preslo a ja byla potom neskonale stastna, ze jsem zustala s pritelem a neudelala nejakou blbost. Takze ano, ta situace prejde :) A souhlasim, zajdi s nim treba na kafe a zjistis, ze ho idealizujes a ze to nebude tak horky :)
@karlajasmine Uf, díky, no naděje umírá poslední, věřím, že situace přejde, taky jsem strašně doufala, že situace se změní, ale po 9 měsících "zamilování" už jsem pomalu přestávala věřit...a pak takováhle blbost, z opití, kdy jsem se mu přiznala, jak to je. Je mi hnusně, ale stejně bych asi ještě potřebovala tu "odmilovávácí" ránu. Je mi jasný, že si ho idealizuju, jako v každým pobláznění. Ale jsem docela ráda, že mě hned neodsuzujete. Protože s manželem je to o úplně něčem jiném, je to vztah dvou partnerů, víme kolikrát, co si kdo myslí, ještě než to řekne, humor, koníčky i sex je vše na báječné úrovni...Nechápu, co se všechno do srdce vejde! Asi potřebuju lobotomii mozku :-)
@andreaska88 pokud to mas s manzelem tak, jak pises, tak to s tim kamaradem opravdu ber jako ''hormonalni pritazlivost'', ktera ovsem s laskou nema nic spolecnyho :) A tahle situace je pro tebe dulezita jen proto, ze si to zvelicujes ve svoji hlave a bojis se toho pocitu, a proto se ti porad ten pocit ''zamilovani'' porad vraci. Ja jsem se snoubencem neskonale stastna a pritom jsem schonpa zazit to, ze kdyz na me promluvi hezkej kolega, tak se mi rozklepou kolena a cervenam se az za usima, ale pritom to neznamena vubec nic a je mi to uplne jedno.. je to jenom fyzicka pritazlivost k nekomu.. a tohle clovek muze zazit nekolikrat za zivot, vzdyt jsme lidi a ruzni lidi nas mohou pritahovat, ale laska je to, co pises, ze mas s manzelem.. tak se toho drz a jednou budes urcite strasne moc rada, az se budes moct zpetne ohlednout na vas spolecny zivot :)
@andreaska88 Souhlasím z holkama v tom, že je lepší nic neříkat. Co se týče tvého odmilování...myslím, že by ses měla spíš soustředit na t, jak se znovu zamilovat do manžela, než na to jak se odmilovat.
Živím se poradenstvím v oblasti duchovního a osobního života a všem říkám, že jeden z největších problémů nejen ve vztahu je to, že jsme málo vděční. Vděčnost je totiž jeden z nejsilnějších citů, takže moje rada je: pořiď si sešitek, kam si každý den napíšeš deset věcí, za které si u manžela vděčná. Tím, že se budeš soustředit na jeho dobré vlastnosti si jich přitáhneš víc.
Můžu říct, že tohle zachránilo nejeden vztah:-)
ahoj, sice ti moc neporadím, ale já a můj budoucí manžřel jsme si dali pravidlo (pro některé nepochopitelné), ale kdyby jeden druhého podvedl, tak to nemáme říkat nahlas ... tiše si s tím sami bojovovat. A já jsem s tím smířená. protože cokoliv řekneš, nikdy se nesmaže! jNa začátku našeho vztahu jsem měla mini aférku s cizím mužem (nešlo o sex) a přiznala jsem se. no a světe div se, ten můj si to po 6 letech pamatuje a tenkrát jen pokrčil rameny. Takže nikdy nic neříkat, pokud nehoří
ahoj, nic manželovi neříkej a hlavně si dítě nepořizuj dřív, dokud si ten svůj úlet sama v sobě nesrovnáš. Zbytečně bys zničila to pěkné o čem tu píšeš ;-)
Jestli to vazne chces zachranit, tak manzelovi nic nerikej, akorat mu ublizis a ztratis duveru... prijde mi sobecky kdyz se clovek prizna k nevere protoze se mu s tim tajemstvim blbe zije. Sam si to zpusobil, tak at si s tim zije sam. Partnerovi priznani stejne nepomuze a jen se mu ublizi...
a za druhe.. prerus veskery kontakt s "kamaradem". Zadny sms, telefonaty, schazeni, smaz ho z pratel na fb ....atd. a plne se soustred na manzela. Pak si myslim je sance vrátit se do normalu.. hodne stesti..
@andreaska88 mlč a dělej že se nic nestalo...jinak by se pos.. úplně všechno, zatni zuby a s ním se moc nestýkej, sejde z očí sejde z mysli/srdce....bude to oki... ;-)
Komunikace! To je věc, která v současné době děsivě chybí. Já sama za sebe bych se přiznala. Nedokázala bych žít s tím, že mu lžu. A dítě? Tak to v žádném případě. Obzvlášť, pokud miluješ toho druhého! A věty, že to partnerovi ublíží??? Jistě že to ublíží, ale myslím, že daleko víc by ublížilo, kdyby se po letech (nebo jakémkoliv jiném časovém úseku) dověděl, že je celou dobu za paroháče. Taky bych chtěla vědět, že se něco takového stalo. Abych se s tím mohla nějak srovnat...nebo taky nesrovnat.
@misaarisa
přiznáním bys možná trochu ulevila svému svědomí, ale ranila by si tímtoho druhého :-S
Já si myslím, že pokud druhého miluješ, tak se raději budeš trápit sama a cítit se lehce v nebezpečí, že se to jednou proflákne, ale nedovolíš, aby se trpápil ten druhý
@misaarisa
tak, jasně, že když někoho miluju, tak ho nepodvedu (tady nejde o mě, ani o tebe), ale zakladatelce se to bohužel stalo. A tady chtěla rady, většina se shodla nic neříkat, ty píšeš prozradit pravdu, já jsem ti oponovala, proč pravdu neříkat.
Ano. Samozřejmě. Každopádně co si kdo navařil, ať si sní. Bez ohledu na naše "rady". Jestli se paní cítí na to, že dokáže lhát a dokáže s tím žít - fajn. Já bych to nedokázala. Můj názor.
@misaarisa
ano, kdo si co navařil, ať si sní
Ale opět jsi větou "jestli se paní cití na to lhát, já bych to nedokázala", ukázala, že vlatní klid, vlastní pohodlí, je pro tebe více než klid a pohodlí partnera.
Nemá smysl to rozebírat, přeju ti jen, ať to nikdy řešit nemusíš. Ale prostě když nevíš o co jde, tak nedokážeš poradit
@subsomi Ano, je fakt, že "kdo nezažil nepochopí". Ano, asi se "neshodneme". Já si prostě nedokážu představit, že bych partnera podvedla. A pokud bych to nedej bůh někdy snad udělala, nedokázala bych se na sebe podívat. Prostě bych mu to řekla na rovinu. Když by to pro něj bylo příliš, ať se se mnou klidně rozvede, ale rozhodně bych chtěla mít "čistý štít". Je to sobecké? Jde o mé pohodlí? Možná. Možná taky jde o upřímnost ve vztahu a vůči tomu druhému.
@misaarisa a co obráceně, kdyby partner podlevdl tebe ? jak by ses cítila, kdyby ti to řekl a ještě se obhajoval slovy, musím ti to říci, abych měl čisté svědomí, že nelžu
@andreaska88 a co tě vlastně u manžela drží, proč s ním chceš být kromě hezkých rodinných vztahů?, na čem můžete společně stavět, je možné ve vztahu něco změnit, nastavit tak, aby ti to vyhovovalo? Domnívám se, že nevěra může být často jen důsledkem nevyřčeného neuspokojení ze vztahu, které lze v případě ochoty partnera řešit.
Já si myslím, že horší než to, že došlo k něčemu s někým jiným, je skutečnost myslet na toho jiného dál...já osobně si také neumím představit, že bych svého snoubence podvedla, ale chápu, že třeba pod vlivem alkoholu člověk udělá něco, čeho může litovat - budiž, stalo se...za horší ale považuju to, že dál myslíš na kamaráda ...
resp. pro mě existují dva druhy nevěry - kdyby za mnou partner přišel, že mu to s někým ujelo, ale moc moc toho lituje, že se s ní už nestýká, že mě miluje a moc ho to mrzí a byl by rád, kdybych mu odpustila nebo tak něco, tak je to pro mě rozhodně přijatelnější a odpustila bych mu...horší variantou pro mě je, kdyby se to s jednou osobou stalo víckrát, občas s ní zašel na večeři, psal si s ní smsky nebo já nevim co...to by pro mě bylo znamení, že mu na ní záleží možná víc než na mě a to už bych asi jen tak neskousla, tím hůř, kdybych to měla zjistit od někoho jiného.
Napsala jsem to asi dost zmateně, ale závěrem z toho mělo vyplynout, že pokud ti na manželovi záleží a chceš, aby vztah s ním trval, tak já být na tvém místě, přeruším naprosto veškeré styky s kamarádem a promluvím s manželem...
@subsomi Ano, samozřejmě by mě mrzelo, že se to stalo, ale na druhou stranu bych byla (a teď mi věř, nebo ne!) ráda, že nejsem za debila. Rozhodně by mě mrzelo daleko víc to, kdybych se to pak dověděla bůh ví jak a kdo ví od koho. Já hraju na upřímnost...ale to už se asi nenosí...připadám si staromódně....Chci, aby se mnou lidé jednali férově, i když pravda občas bolí. Radši vědět pravdu a mít možnost se s ní nějak vyrovnat, než žít celý život ve lži. Asi tak.
@misaarisa
Kdyz se na tebe podiva peknej kluk v buse a ty zacervenas, reknes to pritelovi?
Kdyz te obejme kamos, kterej se ti trochu libi, reknes to pritelovi?
Kdyz ti kamos da pusu na pusu na Silvestra na narozky, reknes to pritelovi?
Kdyz ti to malinko nekde ujede, protoze budes napita, a omylem se budes 2 minuty libat s kolegou, reknes to pritelovi?
Kde je ta hranice, kdy mu to teda reknes? :)
Ja jsem si driv myslela to samy co ty, ale proste mi prijde, ze existujou veci, ktere jsou naprosto zbytecny tomu druhymu rikat, pokud s nim chces byt. Protoze kdyz nad tim popremyslis, proc bys mu to rikala? Odpoved je ''aby sis ulevila svemu svedomi''.. A ma to smysl, kdyz mu to akorat ublizi?
Jina vec je, pokud nekoho podvadis dlouhodobe. Uprimne, kdyby me muj budouci manzel nekdy podvedl,nechci to vedet.. proste dokud chce byt se mnou, tak se mnou bude, to je to nejdulezitejsi.
@misaarisa Já jsem na tom teda stejně a mám štěstí, že partner taky :) Jeden příklad za všechno je, že jsem svého snoubence potkala krátce po rozchodu s bývalým přítelem, s nímž jsem byla 7 let. Ačkoli jsme se na rozchodu vlastně domluvili, city mezi námi vyprchaly, tak to bylo hodně těžké a občas na mě přišly brečící chvilky. To se pak současný přítel zeptal, co se děje a já mu bulela v náručí, že ho mám moc ráda a je mi s ním krásně, ale potřebuju čas než zapomenu, že se mi prostě ještě občas stýská jednak po expříteli, jednak po domečku, kde jsme bydleli, po jeho mamince atd....pro někoho možná nepředstavitelné, ale on mě v tu chvíli podržel a myslím, že byl rád, že jsem si nevymýšlela blbosti, proč brečim.
@karlajasmine V autobuse většinou spím, 15 letí kluci mě nepřitahují a po ostatních se moc nedívám. Když mě obejme kámoš, je u toho téměř vždy můj přítel protože já své "vlastní" pánské kamarády nemám (jen ty jeho), když mi dá tento kámoš pusu, je to v pohodě, protože vím, že můj partner dává pusu jeho holce někde "vedle" (při Silvestrech atd.). Když budu napitá, budu napitá do té míry, abych si uvědomovala, co dělám.
@misarisa ja to mam v podstate stejny jako ty, neni nic, co bych svemu nastavajicimu nemohla rict a ani bych pred nim nic tajit nechtela, ale kdyby se nedejboze nekdy stalo neco, co bych mu rict nemohla, tak bych mu to proste nerekla.. a doufam, ze on me taky ne, kdyby byl v te same situaci :).
Ja nevim, znam par, kde chlap holku 2x podvedl, ale jsou spolu stastny, maji spolu 3 deti a ona o tom, ze ji podvedl, nema ani paru, oba jsou starsi, sezdani, a prijde mi v tom pripade zbytecny aby to vedela.. proste se to stalo, on uz to nezmeni a nezmeni to nikdo, tak proc kazit vztah, kterej jinak funguje..
Ale tak kazdej to ma jinak no.. asi je dulezity, se na tom shodnout s partnerem :)
Ačkoliv jsem nikoho nepodvedla, tak jsem taky zastáncem že říkat v tomhle nějaké "nikdy" je takové... trochu nebezpečné. Jsme jenom lidi a děláme chyby. Život je hrozně složitej a nastanou v něm období, kdy ten vztah není třeba v té úplně nejlepší formě, což se může nakombinovat s dalšími okolnostmi a pak člověk tu chybu udělá snadno. Žádná z těch okolností to samozřejmě neomlouvá, protože ano, slíbili si věrnost až do smrti. A přesto. Odsuzovat je jednoduché. Ale já si fakt myslím, že chybu může udělat naprosto každý. Hlavní je to, jak se s tou chybou vypořádá a jestli mu vůbec dojde, že to byla chyba. Já osobně dokážu odpustit chybu. Nedokážu ale akceptovat to, že se člověk z té chyby nepoučí a udělal by ji třeba znovu. To už by byla konečná.
A upřímně, kdyby můj partner takovou chybu udělal, uvědomil si to a zjistil by, že chce být se mnou, nepotřebuju o tom vědět. Ať se tím trápí sám, byla to jeho chyba.
U zakladatelky diskuze věřím tomu, že pokud si to důkladně promyslí a opravdu se rozhodě, že chce zůstat s manželem a bude se podle toho chovat (absolutní přerušení kontaktu s kamarádem), tak by vztah měl jít spravit i bez toho, aby se přiznávala manželovi a tím mu ubližovala. Ale musí převzít zodpovědnost za svou chybu a opravdu chtít pokračovat s manželem... což asi není jednoduché, zatím si to neumím představit a doufám, že ani nebudu muset... život je holt boj...