Ahoj holky,
za svobodna jsme s přáteli probírali, zda je svatba "cár papíru" nebo se tím dnem něco změní. Názory různé... Teoreticky jsem předpokládala, že se "něco" změní (a nemyslím příjmení apod.).
A je to fakt. Vnímám, že mezi námi vyrostlo nové pouto, ten vztah se posunul do jiné roviny, jsme si bližší, těsnější... špatně se to slovy popisuje, cítíte to taky?
Ne :-) Za to tuhle otazku dostavam kamkoliv prijdu. Vsechno pri starem, akorad ze se mozna ted manzel dovede vic ozvat, tak se vic hadame nez predtim :-D
Danielah, technicky se nezměnilo nic, bydlíme pořád stejně, žijeme spolu, vařím, peču, žehlím, peru, ale stejně mám pocit, že je to všechno trochu jiné. Asi to nedovedu dost dobře popsat a kdo to nezažil, nepochopí, že to prostě nejsem schopná vysvětlit. Je to fajn čekat doma na manžela a těšit se, že se spolu půjdem večer projít. Ne, že by to samé s přítelem nebylo taky fajn, ale cítím se prostě trochu jinak. Nevím, jestli to časem odezní, ale teď jsem opravdu šťastná, že mám muže, prostě je to zas o krok dál k tomu našemu vysněnému "být spolu napořád" :-)
Ahoj holky, krom toho, že s Vámi souhlasím s tím, že jste si nějak bližší, šťastnější, a spokojenější, doplňuji ještě to, že se teď cítíme už jako rodina...ještě jsme sice jen dva, ale prostě patříme k sobě :o) Také se mi hrozně hezky říká, že např. "čekám na manžela" atd....no a v neposední řadě se teď hrozně ráda podepisuju naším příjmením...už nemusím psát Iveta a Honza... :-)
Ahoj holky, cítím to přesně tak jako vy, máme se nějak víc rádi, jsme si blížší a jsme ještě šťastnější než před svatbou :-) Opravdu se to nedá popsat, je to úžasný pocit. Taky se mi moc líbí mluvit o mém miláčkovi jako o manželovi, prostě je to to nejkrásnější, co jsme si vždycky přáli a doufám, že to vydrží napořád. ;-) Fakt je to změna 8-)
včera jsem se moc neusmívala, měla jsem děsnou depku, můj miláček mě držel v náručí a utěšoval. Jinak se mám v manželství taky moc báječně, opravdu se náš vztah změnil, je to jak píšete, sem pyšná, že jsem paní :-D
nezmenilo sa nič a predsa niečo...sme manželia, sme už jedno telo, jedna duša...máme spoločné priezvisko...a je toho oveľa viac...ten vzťah sa oveľa viac prehĺbyl... :-)
tak u nás je to stejně krásný jako před svatbou, ale přece jenom je Jožka pyšnej, že jsem jeho paní...třeba prstýnek nesmím z ruky vůbec sundat.... :-D ...zato sám konstatoval, že mě jeho rodiče stejně nevzali příliš do rodiny a že mě prostě neberou.... ]-( ..ale já k nim nejezdím už tak často, a ani už jezdit nebudu...to nejcennější z jejich rodiny mám stejně doma já....svýho manžílka..... :-D :-D :-D a samozřejmě naše mimi v bříšku... ;-)
My sme sa zhodli na tom, že to obaja cítime oveľa silnejšie, že sme ešte viac zaľúbení a ešte šťastnejší.
Ako píše danielah, náš vzťah sa posunul do inej roviny. sme nová rodina a hrdo sa podpisujem a predstavujem novým menom
marki: pravda je, že chlapi jsou takoví ješitové, Honzík se taky velmi pyšní tím, že už je "ženáč" a má doma svou manželku :o)) A k miminku mooooc gratuluju...našim sousedům se minulé pondělí narodila dvojčátka Filípek a Adélka, tak se nemůžu dočkat, až je pozítří jdeme "okouknout" :o))
Môžem povedať, že naozaj po tom spoločnom rozhodnutí povedať "ano"......je to také krajšie, cítime to trochu inak ako keď sme len spolu chodili....je to také niečo viac.....niečo rodinkovské...... :-D
no, jak mi před nedávnem řekl Jožík: ty jsi moje tady v srdci už dávno, tenhle prstýnek byl vlastně jenom pro rodiče a pro okolí,a by nás začali brát vážně.... :-) ..to bylo fakt krásný.... :-)
Asi jsem divná, ale já si pořád nějak neuvědomuju, že jsem vdaná. Já žádnou změnu nepociťuji. Možná si to uvědomím až se nám poštěstí a budeme mít miminko. Pak už to změna opravdu bude, ale zatím se nezměnilo vůbec nic.
Když někdo o mě mluví jako o paní Klimešové, nějak se nemůžu srovnat s tím, že jsem to já, mám pocit, že se mluví o mamince mého manžela. Píšu to tak schválně, protože mluvit o ní jako o tchýni, to mi taky přijde nějaký divný... A jeho bratři, že jsou moji švagři? No to už mi teprv připadá zvláštní... :-|
Tak by mě docela zajímalo, kdy mi to bude připadat normální???? ;-)
Tak já jsem o bratrovi manžela mluvila jako o švagrovi už před svatbou a o jeho rodičích vlastně taky...takže v tomhle se pro mě nic nezměnilo :o)) Přijde mi jednodušší říkat tchýně (a nemyslím to nijak zle, prostě je to tchýně), než říkat přítelova (teď už manželova) maminka...je to kratší :o)) A slyšet, jak mi říkají paní...to mi zase lichotí :o))
cecetka nie si divna... ja som na tom tak isto..... jedine si zvykam na meno.... inak vsetko po starom.... bolo nam perfektne a staaale je :-) .............
Tiež si nemôžem ešte zvyknúť nato , že som pani Selecká.......tiež akoby hovorili o manželovej mamine, alebo švagrinke.....no, ešte si budem dlho zvykať.....veď predsa 24 rokov ma volali iným priezviskom.... :-) takže za mesiac si človek asi tak veľmi rýchlo nezvykne... 8-)