Tak když už tady padly názory, že vztahy nesezdaných párů mohou být přechozené, co manželství? Obohatilo, milé nevěsty, manželství něčím váš vztah? :-) (děti nemyslím)
I já se přidávám do diskuze - zatím je to hezčí, ale mám po svatbě 4 dny :-D . Je hezké říkat manžel a on mi píše manželko.... taky mám pocit, že k sobě máme blíž, tak snad to vydrží - nebo se budu muset znova vdát (za toho samého) :-D
My jsme spolu taktez uz 7 let a vubec jsem si nemyslela, ze se neco zmeni, ale pripada mi, ze se toho zmenilo hodne. Chovame se k sobe mnohem hezceji, vic si se vazime a konecne pravoplatne rikame my. Nekdy se ale docela stydim, kdyz mi nekdo rika pani Hejnova (tak jsem vzycky oslovovala tchyni a ted najednou tak rikaji mne:-)) a hlavne jak nekdo zjisti, ze jsem vdana, tak nechape a tuka si na celo. A nejvic kluci - kamaradi me neustale vyslychaji-jaky to jako je a PROC jsme se brali, vubec nechapou:)
A driv se mi dost stavalo, ze me chlapi otravovali, ale kdyz zjisti, ze jsem vdana, tak si nic nedovoli :-D
Mě votravujou pořád.. ale já fakt ani neflirtuju... užila jsem si zamlada a mám klid...
Oni poznají když je baba v pohodě a hned po ní jdou. Pokud je čerstvě po rozchodu a někoho hledá, pes po ní neštěkne - není to o vzhledu, ale o duševním rozpoložení...
Ahoj holky, nedávno se manžela ptal jeden známý jaká byla svatba, jestli by do toho šel znovu a jestli v manželství pocituje nějaké změny a jestli ne, tak proč jsme se brali? Manžel s úplně klidným hlasem odpověděl
že změna žádná není ale přitom je strašně velká, žena kterou miluje si vzal, udělal z ní paní a že by si svatbu klidně hned zopakoval, že se mu to moc líbilo, že jsme si to užili...
Takže zda-li manželství obohatilo náš vztah - ano , jsme rodina to je ta největší změna, to že patří jeden k druhému a nikdo jinej se když zjistí že jste vdané nesnaží - navíc o to já osobně vůbec nestojím, protože vím, že se vracím domů, kde mě čeká milující manžel... ;-)
taky si myslím, že jsme si blížší
ten první rok po svatbě byl v takové větší euforii, teď už jsme si zvykli, jen MM měl ze začátku problém s mým příjmením, prostě si nemohl zvyknout, že se jmenuju stejně jako on :-D
když mi poprvé po svatbě volal do práce a já se (hrdě) představila novým příjmením, bylo asi 10 vteřin ticho a pak se ozvalo překvapené : jeeee, to jsi ty?
asi bych to osobně nazvala tím, že problémy se musím řešit a cítím to tak, že jako manželka nemůžu jen tak prásknout dveřmi a odejít...prostě pokud nastane problém musí se překonat a zakousnout....je to závazek
kdybych nebyla vdaná, tak některé problémy, co jsme manželé bych řešila zřejmě právě tím prásknutím dveřmi a odejitím....ale nakonec se dá všechno řešit.....
vidím to tak, že pokud není partner alkoholik, či nemlátí ženu, tak se dá všechno časem a chutí vyřešit.
manželství je prostě závazek:-))
ja myslim, ze se u nas nic nezmenilo, manzela oslovuji muzi asi pet let :-) teda samozrejme, ze clovek ma takovy mnohem vetsi pocit stesti
jinak kdyz jsem si vcera menila obcanku tak se me pani ptala jestli neni na vdavani trochu brzo a pak se koukla ze je mi 24 a rikala, ze teda neni, ale ze me tipovala maximalne na 18
My jsme spolu 6,5 let a tři roky spolu už bydlíme tudíž taky žádná velká změna nenastala..jen velká radost jak všude říkám "můůj manžel"..to jsem taky mooc hrdá a pyšná a šťastná :-D My máme od svatby 2měsíce a včera jsme šli na poštu..došel mně balík..já hledala ten papír a můůj manžel :-D hned že tu máme balík ma jméno..a řekl moje jméno za svobodna..pak se zarazil..opravil to na moje nynější jméno a úúplně se z toho popletl.. :-D A pošťačka jen koukala na jaký jméno to má teda mít..já sem se bavila.. :-D
Zatím mám pocit, že se snažíme být tolerantnější :-) Doufám, že nám to dlouho vydrží :-D
A za svatební dary uděláme nová okna...taky dobrý :-D Prstýnek? Chirurgická ocel, je krásný, nosím ho hrdě! (nikdy před tím jsem prstýnky nenosila) ;-)
holky, strasne moc jste me uklidnily- ja mam ani ne mesic do svatby a mam porad jen stazeny zaludek a nervy :-( a premyslym jestli nekam neutecu..ale jestli to je tak hezky..tak to uz se tesim na to jak to bude po svatbe ;-)
lejnka, určitě nikam neutíkej ;-) , určitě si svatbu skvěle užiješ a budeš na ni vzpomínat jen v těch nejrůžovějších barvách, neboj panika před svatbou zachvátí všechny :-)
neutikej, fakt to stoji za to:-) Ja jsem z nas dvou urcite nebyla ta, kdo se zene do svatby - brala jsem to jako "vazny vztah", ale nemela jsem potrebu se vdavat... stacilo mi spolu jen tak "byt"... sme spolu necely 4 roky, rok spolu bydlime, ale ted je to proste hezci:-) Mam dojem, ze jsme tak nejak uvolnene stastni, ale nejde to moc popsat. Nejvetsi radost mam z toho, kdyz vidim, jak spokojenej je ted manzel:-) A to jsem tesne pred svatbou mela taky dojem, ze bych nejradsi utekla! Na prstynek jsem pysna, schvalne se v MHD drzim levou rukou, aby byl videt :-D
Jelikoz jsme spolu zili uz pred svatbou, nemam pocit, ze by se u nas neco radikalne zmenilo. Alespon nic mimo klasiku aka zmena jmena, jiny titul atd. Na titul "manzelka" jsem si stale nezvykla, i v mych 30ti si asi pripadam mladsi a rikam si "Ja? Manzelka? V mem veku? Neee, to nemuze byt, na to jsem preci moc mlada" :-D) no a pouzivat slovo manzel taky bude trvat nez si zvyknu a vypadne to ze me automaticky. A neznamena to, ze bych na to nebyla pysna, jen je to proste zvlastni a nove a kazda zmena vyzaduje urcitou dobu, nez si na nic clovek zvykne.
Co se ovsem zmenilo je postoj naseho okoli k nam dvema jako k manzelum vs. nemanzelskemu paru. Napr. okoli nas bere vazneji, asi ted vypadame vice seriozne ;-) , Aleemovi rodice nas najednou pusti do stejne loznice (do svatby jsme kdykoli jsme byli u nich doma na navsteve meli loznice oddeleny), rodice vice otravuji s vnoucaty, Aleem vzbuzuje vetsi respekt u klientu, kteri zasonduji smer jeho prsty, vidi prstynek a hned mu nabyde na profesionalite (zajimave, ze naopak to nefunguje - myslim, me se nikdo na prsty nediva ;-) atd, atd. :-)
To je ma zkusenost.
Ninouch: MHD dobrý :-D :-D , jsem myslela že jsem sama takovej cvok :-D
Jsme svoji 2 roky a pořád mám nádhernej pocit štěstí, když vyslovuju "můj manžel" , nebo se někde představím "vdaným" příjmením :-D
A manžel má taky doteď radost, když se někde v jeho přítomnosti představím, hned se ke mně přivine :-D
Nejlepší to ale bylo, když ležel v nemocnici - dr. mi nechtěli nic říct, než jsem řekla, že jsem manželka, pak už mě tam brali skoro jako pomocný personál, mohla jsem si o manžílka pečovat :-) a když se něco dělo, řekli to mně a nikoliv jemu, takže jsem věděla o zdravotním stavu mažela víc než on sám :-) x-)
A určitě je to fakt s tím práskáním dveřma, je to veliký závazek - být svoji i ofic.,a nejde jen tak po hádce odejít.
Ciri, tak s tim nemocnicnim prostredim se take dokazu ztotoznit. Pred par mesici, jeste pred svatbou, jsme meli taky s Aleemem takovou episodu, kdy ho museli odvezt na pohotovost a ja se o tom dozvedela az kdyz byl tam. Vlitla jsem do nemocnice, ale odmitli me za nim pustit, protoze nejsem clen rodiny. Nastesti byl pri vedomi a dal souhlas, ze za nim muzu, ale kdyby nebyl, tak mam smulu a nepusti me nikam. Tudiz souhlasim, v tomto pripade se take nas zivot zmenil a obohatil se tim, ze muzu byt memu blizkemu po boku, kdyz je v nemocnici. (ted tam myslim na chudaky homosexualy, kterym se neco podobneho nikdy nedostane, nebo ne dokud nebude uznavano manzelstvi stejneho pohlavi).
Myslím, že záleží na pojetí. Pokud manželé spolu před svatbou nežijí, tak je to změna velká a obohacení taktéž. Aspoň já si (i díky tomu) tu změnu uvědomuju o to víc a tím víc na mě působí fakt, že teď už nebudu já, ale my:-)
hmm ja som tiez spokojna.. :-) Po prvych manzelskych hadkach mi povedal: uz sa nemozeme hadat, musime sa viac tolerovat, vazit si jeden druheho, uz sme manzelia, sme rodina. Musime drzat vzdy spolu :-D to bolo mile. Inak tiez sa mi zda ze sme si po svadbe blizsi...Je to pekny pocit, vztah je utuzeny... Sranda bola v lete ked sme boli na festaku a nechali sme doma obrucky tak nam jedna parta co mali vedla stany neuverili ze sme manzelia :-D
Ahoj holky, já můžu říct taky, že je to jiné, sice nevím čím, ale cítím se tak nějak jinak...jako šťastnější. I v práci jsem si od chlapů vyslechla, že jsem nějaká jiná ...více se směju a něco jako by ze mě vyzařuje atd. :-) ...toš já nevím :-D
podle mě vstup do manželství je další krok ve vztahu, který vztah zase vytáhne z nějakýho stereotýpku, zpestří vztah, ty dva zase mají na co se těšit a co spolu plánovat ... kdežto psí knížka hrozí "přechozením". Zrovna z toho důvodu bych se nebrala po kratší známosti, nechtěla bych se ošidit o pořádné randění, chození a pááák až svatba... Navíc manželství je praktické, viz. zmiňované nemocnice, právní záležitosti, hypotéka, může se stát cokoliv a třeba i já a dítě budeme díky tomu oddacímu listu nějak "pojištěné"
Jo, jo, ..... když ale vaše drahá polovička nadělá dluhy (nechci malovat čerta na zeď), tak je platíte společně.... :-p Někde jsem četla, že manželství by mělo ochraňovat toho slabšího ve vztahu... ale po zkušenostech některých mých známých bych to rozhodně nepřeceňovala. 8-(