Tak když už tady padly názory, že vztahy nesezdaných párů mohou být přechozené, co manželství? Obohatilo, milé nevěsty, manželství něčím váš vztah? :-) (děti nemyslím)
tak jak už jsem psala do jiného tématu, já si myslím, že nic se zásadně nezměnilo. Před svatbou jsme byli spolu 7,5 let. Takže jedině to, že se snažíme být k sobě tolerantnější. Máme rok od svatby, byl to krásný rok, ale nemyslím si, že kdybychom se nevzali, že by to bylo jinak. Spíš jsme rádi, že už to máme za sebou a nemusíme řešit narážky maminek, babiček...
Já jsem zastáncem toho, že je třeba nějaký posun. Jsme spolu za tři měsíce 10 let. Po asi roce jsme se sestěhovali dohromady do podnájmu, po dalších třech jsme si pořídili dům a psa, po dalším roce dalšího psa, po dalších asi čtyřech letech jsme prodali dům a přestěhovali se do nového a tím získali i třetího psa. Prostě pořád se něco děje, nezůstáváme ve stereotypu, budujeme a nenudíme se. Svatbu jsme zatím neměli, není pro nás důležitá, ale myslím, že k ní brzy dojde. Taky bychom rádi v blízké době začali řešit mimčo. Pro mě by byla noční můra být s někým pořád stejných deset let. Takhle mi to ani tak dlouho nepřijde. Až budem svoji tak dám vědět co se změnilo :o)))
Hmmm tak u nás je to stejný... Ale to je dobře, protože my to měli skvělý i před tím...
Na oslovení paní jsem už jako máma 8 letýho syna zvyklá dávno a zedníci na stavbě za mnou pískají dál :-D
Takže změna veškerá žádná... Třeba to přijde po čtyřicítce :-D
nevesta, tak to jsme na tom podobně... taky se u toho culím, ale je mi to příjemné, jako bych říkala, tak ženské, ten je jenom můj, ruce pryč... a to fakt nejsem žárlivá :-D :-D :-D
Čekala jsem, co bude až se ráno probudím po svatební noci a zjistila jsem, že se vlastně nic nezměnilo, ale všechno mi najednou připadá nějaké hezčí. Ten pocit, že už patříme jen a jen k sobě je prostě úžasný! Jsem strašně hrdá na to, že mám Michalovo příjmení a že teď všichní vidí, že patříme k sobě. A na společnou jmenovku na dveřích jsem vyloženě pyšná! :-) Taky mi přijde, že od svatby o sebe tak nějak více pečujeme, i když jsme se před svatbou taky dostatečně hýčkali :-) Být vdaná je prostě super! Jo a taky když někde řeknu, že jsem vdaná mám hned větší respekt - holky vypadám totiž, že ani nemám občanku a to je mi 20 :-D
sonik_p kdyby to četl tvůj manžel, byl by určitě rád, že to tak cítíš... x-) jsem na tom podobně, ale pořád si říkám, že je to ještě posvatební nálada :-)
Já bych se vdávala znovu hihi-sice je to trošku mimo téma, ale koukám tady na nějaké fotky nevěst a tak....a ten pocit před oltářem byl opravdu JEDINEČNÝ.....no pořád mě to dojímá :-))) :-D
já jsem taky hrdá na to...že můžu říkat - můj muž a on - má žena...ze to krásný...a zatim mám pocit že držíme víc spolu...když je třeba nějakej rodinej problém atd.
Jo a víte co holky, můj manžel mi i před svatbou říkal, že jsem jeho ženuška a občas třeba i v restauraci, když jsme si obědnávali, tak řekl třeba: "ženo a ty máš vybráno?" Tak teď to aspoň nevypadá divně, když jsme okroužkovaní :-D :-D :-D
Scai: Fakt? A já si myslela, že jsem na tom špatně, ale ty to máš horší :-D Mrkla jsem taky na Tvé fotky - fakt krása ;-)
Posledně jsem si obědnávala víno a taky musela ukázat občanku a ta slečna se nějak nemohla dopočítat tak jsem občanku otočila a řekla, že jsem vdaná. Byla dost v šoku a strašně se omlouvala! :-) Takže další výhoda - při dotazu na věk ukázat zadní stranu občanky - je to rychlejší :-D :-D :-D
Taky se přidám s tím, že u nás se nic zásadního nezměnilo. Brali jsme se po 7 letech, tak se asi ani nemělo co měnit :-D . Jen taky strašně ráda říkám můj muž, manžel a pořád mi to zní, jak kdyby to byl můj muž jen chvilku a ne už rok - toto letí =-) .
Sonik_p, Scai: nic si z toho nedělejte, mě taky tipujou na nějakou 16. Sice jsem věkově mezi vama, je mi 23, ale taky mě tipujou mladší. Nejlepší bylo, když k nám kdysi přišel nějakej opravář, já jsem mu otevřela a on chtěl maminku nebo tatínka :-D :-D :-D . A to se stalo asi už 3x :-D
jo Sonik to je dobrý :-D Mě to naštvalo minulý rok, na fesťáku na Benátské noci jsem chtěla jít do stanu kde byla diskotéka a sLeošem Marešem. Byla jsem se jen tak projít, manžel poslouchal nějakou kapelu...no a vyhazovač mě nechtěl pustit dovnitř.Já u sebe neměla občanku, tak jsem se sním hádala,že je mi 26, ale prý není a fakt mě tam nepustili. Když jsem to pak hned říkala kámošům, tak z toho měli všichni prču x-)
tak u nás se změnilo hodně a k LEPŠÍMU ;-)
jsem pyšná na to že jsem jeho manželka,že patříme jeden druhému,že nosím jeho jméno..
jsem ted prostě neskonale štastná,užíváme si novomanželství...
a pyšníme se říkat moje žena,můj manžel krása... x-)
no je fakt, že tak ty dva měsíce po svatbě byly takové jakoby zamilovanější,... ale teď po roce, už je to stejné jako před svatbou. Ale samozřejmě taky jsem moc ráda, že už ho mám za manžela :-D