Ahoj. Mám takový problém,dotaz...vždycky jsem sex moc milovala, klidně dvakrát denně. Ale teď dva roky po svatbě jako když utne, a já bez toho můžu být klidně týden. Samozřejmě když manžel chce,tak předstírám jaké mám chutě,někdy ho vyprovokuju i sama, ale vždy se v koutku duše modlím ať už je po všem. A druhý problém- bude to znít blbě,ale jsem "alergická" na jeho sperma. Vždycky jsem odsuzovala ženy,co říkají že pro chlapa nejsou popelnice,a jedině s kondomem. Nikdy mě to nevadilo,spíš naopak. Ale teď mi to je odporný,nesnáším když od toho je mokrá postel,když jsem od toho ulepená já,když mi to teče po stehnech...samozřejmě se jdu vždycky osprchovat,ale ještě druhý den ze sebe cítím ten divný zápach spermatu. Jasně že bych to mohla jednoduše vyřešit kondomem,ale to jaksi nejde,s manželem se snažíme o miminko,které ne a ne přijít:-( Jinak ale svého muže moc miluji,a o těchto problémech mu říkat nechci,nechci mu ublížit. Myslíte že se zas všechno spraví do normálu?
@zorro4 ja teda souhlasim s holkama, sex s kondomem a bez je jako nebe a peklo, bez je to proste uplne jine, kondomy nesnasim. A souhlasim i s tim, ze nejlepsi lek na nechut k sexu je vic sexu. S jidlem roste chut, kdyz je sex, tak to vzbuzuje vic chuti na sex. Nerikam, ze se ma ted zakladatelka nutit do sexu co nejvic, klidne at si da tyden ci dva planovanych sexualnich prazdnin, ale at se snazi. Pozitivne se naladi (predstavy, knihy, filmy...), pozitivne se soustredi sama na sebe. Urcite doporucuji, aby se k muzi mohla klidne jen pritulit, bez toho, aby z toho byl pokazde sex. A klidne bych doporucila mazleni, libani, doteky a vse okolo, bez nutnosti sexu, proste udrzovat tu blizkost a intimitu, nevzdalit se jeden druhemu.
Urcite jsem pro uprimnost, tedy ne ve stylu "hnusis se mi", ale spise "to a to mi ted zrovna neni prijemne, trapi me to, chtela bych to resit"
@kacenkakaca Tak zjevně to máme každý jinak ;-) (mně kondom prožitek absolutně neruší a pár dní mi chuť zvyšuje). Každopádně mně jen zajímalo, jak to mayinka myslela, doufám, že se to nezvrhne v diskuzi o tom, kdo to má rád s gumou a kdo ne :-D
Jinak se teda ale přiznám, že já osobně nevím, jak se hodit do klidu v situacích, co mě štvou, jinak, než pokusit se je řešit.
Nějak si nedovedu představit, jak se člověk, co se 3 roky snaží o dítě natolik urputně, že se mu znechutí sex (to nemyslím nějak zle), dokáže sám sebe (tj. bez odborné pomoci) přesvědčit, že se teda jako už snažit nebude, že o nic nejde a že si dá oddech.
A i proto bych to já (a beru, že jsem každej jinej), zkoušela primárně vyřešit po té zdravotní stránce. Když to klapne, tak odpadne zdroj toho stresu (plus většině žen to přinese úlevu, že to není jejich "vina", že v tom byl důvod zdravotní). Ale já jsem řešič, já nedokážu problémy nechat být...
Mimochodem, padají tu návody, jak co řící a neříci, ale všimly jste si, že zakladatelka už na manžela vybalila, že se jí hnusí pomyšlení na sex s ním (po tom spermiogramu)?
Ja bych to taky resila hlavne po zdravotni strance, sice ja doktory nesnasim a nejdu k nim pokud neumiram nebo nepotrebuju leky na stitnou zlazu, ale snazit se 3 roky a byt z toho frustrovana tak me asi zajima proc to nejde. Ja uz mam dva roky zdravotni problemy,taky zensky,sice se jeste nesnazime ale kolikrat jsem deprimovana a nic me nebavi,protoze uz taky nemam chut na sex. Rok jsem byla temer v neustaly bolesti deno denne, ted kdyz uz mam chut tak to kolikrat boli a to ze mi doktori nejsou schopni pomoct tomu neprispiva, takze ja bych necekala a zacla s tim neco delat. Zacla bych mluvit s partnerem, ne mu rict,ze se ti hnusi sperma,ale ze jsi zklamana,protoze se snazite a nic, ze se ti nechce a ze psychicky ti jedno s druhym neprida,ze by jsi to chtela zmenit,ale potrebujes podporit. Urcite to pochopi. A cim vic na to budes upjata tim to bude horsi,psychika dela strasne moc.
Možná má tucnak87 úplně jiný problém, může jí trápit v podstatě cokoliv a to blokuje její chuť se milovat. Ráda hledá u partnera bezpečí, to může znamenat, že před něčím, čeho se obává, ale ona si to ještě pro sebe nepojmenovala. Nebo to může být i např. neochota partnera nějaký problém sdílet s ní a ona se ve svém problému pak cítí opuštěná.
@tucnak87 Nemůžu jinak než souhlasit se zorro4...jak to všechno popisuješ, tak mi opravdu přijde, že je za tím jen psychika. Jenže jak se chceš dát psychicky do pořádku (a pak brát sex "pro zábavu a ne pro povinnost otěhotnět") , když máš třeba zdravotní problém? Vyšetření průchodnosti vaječníků je malinká laparoskopická operace (několikrát jsem u ni asistovala, tak vím přesně..) - samozřejmě je to operace v nakróze, ale opravdu nechápu tvé chování. Reakce na kvalitu spermiogramu manžela mi přijde úplně přehnaná, nezlob se...A na jednu stranu píšeš, že se snažíte otěhotnět, na druhou stranu, že vlastně nevíš, jestli otěhotnět chceš...Já být tebou řeším zdravotní stránku a ruku v ruce si seženu kvalitního psychoterapeuta. S tímdle si sama neporadíš.
Ahoj, já ti chci trošku přidat optimismu a chci ti říct, že já taky nemohla otěhotnět a byla jsem na laparoskopii. "profukovali" mi vejcovody a nic to nebylo. 16. listopadu jsem byla na laparce a 13. prosince jsem otěhotněla a pozitivní test jsem měla už před silvestrem :). Myslím si, že dvě pidi jizvičky, který dneska už ani nevidím, za to přece stojí ne?
Pamatuješ si, kdy přesně či co nejvíce přibližně tvá nechuť začala? Nestalo se v té době ještě něco? Nemusí to souviset pouze se sexem a pokusy o otěhotnění jako takovými.
Na Valentyna jsem to nestihla :D ale pritel ano, takze mu chci take udelat radost, zkusim tu vasi stranku e-kondomy, snad vyberu neco co se mi bude libit!