0
lajkov
58
správ
Manželství nebo láska?
Zobraz úvodní příspěvek
Ahoj,
chtěla jsem se zeptat jestli jste některá zažila něco podobného... v září jsem se vdala, děti nemáme... během vztahu jsme sice měli jednu velkou krizi, ale zvládli jme ji. Svatba byla povedená, myslela jsem to s manželstvím opravdu vážně... jenže po měsíci manžel odjel na měsíc na služební cestu a poté co se vrátil byl dost jiný... on i normálně je dost náladový, ale zkrátka po tom co se vrátil z teplých krajin měl uplnou depresi, neustále mě za něco kritizoval a zkrátka se z něj stal protivnej, vzteklej, nerudnej broučoun, sex maximálně jednou za týden, spíš dva...prostě jako manželství po 20 letech možná. Přikládala jsem to nějaké podzimní depresi a začala jsem chodit více ven s kamarády... v této době k nám do práce přišel na tři týdny strašně sympatický kluk, no a když byl zadaný tak jiskra přeskočila a bohužel jsem se nedokázala ubránit a měli jsme krátký románek. Brali jsme to ale spíš jen fyzicky (on je taky zadaný).. ale musím přiznat, že když odjížděl bylo mi hodně smutno. No jenže to není všechno... za krátkou dobu potom jsem potkala dalšího cizince... no a strašně rychle se do mě zamiloval a já taky... zkrátka jsem začala žít druhý život. Je totiž úplně jiný než můj manžel... dává mi vše co mi v manželství chybělo ani jsem o tom nevěděla...hrozně mi dává svou lásku najevo, v noci mě nepustí z náručí, sex je nejlepší jaký jsem kdy s kým měla (a hlavně častější..)... a hlavně je na mě hrozně hodný. Prostě láska jako blázen.. vím že si budete říkat, že je to jen poblouznění, ale oba prostě cítíme, že je to něco víc, snad jako osudová láska...? no samozřejmě ví, že jsem vdaná a od začátku říkal, že mi dá čas, že počká na den, kdy budu jen jeho... já jsem si říkala, že třeba půl roku počkám, ale prostě to nejde... když jsem byla doma, pořád jsem na něj musela myslet, v noci jsem si myslela, že je vedle mě on a taky už nechci víc podvádět manžela...i když se ke mě nechoval vždy hezky rozhodně si to nezaslouží...
Takže jsem se rozhodla a manželovi řekla, že teď potřebuju být nějaký čas sama a odešla z domova... on byl samozřejmě v šoku, smutný, zklamaný, mě to lámalo srdce, ale byla jsem prostě rozhodnutá. Teď je mi z toho děsně smutno, že jsem mu ublížila, ale nechala jsem prostě rozhodnout moje srdce... vím, že rozvod bude strašně těžký, že zklamu celou rodinu, ale nemohla jsem si pomoct... :-( on moc nechápe, proč jsem to tak brzy vzdala, protože jsem mu o milenci neřekla... nechtěla jsem mu ještě víc ublížit. myslíte že bych mu měla říct, že jsem se zamilovala...? Že mě to děsně mrzí, ale jeho už prostě nemiluju..? Jen ho mám ráda..? Díky za vaše zkušenosti nebo názory...
Odpovědět
1
lajkov
@galikl Naprosto se vším ve vašem komentaří souhlasím a upřímně se divím, že někdo zakladatelce nenapsal, že je pěkná k.... :-( , protože najít si dva milence pár týdnů po svatbě je šílené.
@maru88 Já bych teda radila říct narovinu manželovi, že ho podvádím, ať se sám rozhodne, zda chce bojovat za takovéto manželství.
8
lajkov
Si kladu otázku, proč se vlastně lidi berou... Každej, s kým začneš žít, ti zevšední, protože to jaksi bude každodenní věc, že. Super věci už nebudou tak super a blbosti tě začnou štvát, protože je budeš mít furt před sebou. Jak dlouho si myslíš, že ti bude připadat bombastickej ten milenec? :) Myslím, že vztah není o tom, aby byl člověk zamilovanej a cítil se skvěle, ale je to práce, musí se na tom pracovat, někdy je to fakt dřina. Komunikace, nesobectví, vycházet si vstříc, učit se "jazyk" toho druhýho.
0
lajkov
@pebbles tak technicky vzato, vek nekdy nehraje roli. Znam osobne jednu 38 letou, vysokoskolsky vzdelanou profesionalku s nadprumernym vydelkem, ktera se ve vztazich chova naivneji nez kdejaka pubertacka. Je to, pravda, peklo pro vsechny kolem, nejenom pro soucasneho partnera, ale i pro byvaleho a jeho novou znamost....Ta dama odmita pochopit, ze lide nejsou excelove tabulky a jeji nulova vztahova inteligence kombinovana s naivitou, to je prosim prirodni ukaz, ktery me v lidskem chovani prekvapil vic, nez cokoliv jineho.
sponzor fóra
1
lajkov
Zobrazit profil
hlasimse
18.01.2017
0
lajkov
Zobrazit profil
gabous91
18.01.2017
0
lajkov
Zobrazit profil
lizarde
18.01.2017
2
lajkov
Taky si myslím, že jsi se neměla vdávat, když na manželství nejsi připravená - nejsi očividně připravená na to "v dobrém i zlém", jak tu už zaznělo. Taky mám někdy špatný období a jsem nepříjemná, taky jsme měli období, kdy jsme třeba měsíc a půl neměli vůbec sex. Ale manžel (čerstvý) je mi pořád oporou a ví, že to vždycky nebude růžový. Je dost smutný, že jsi mu zahnula. A navíc po tak krátké době. A ještě navíc s více chlapama. Já být tvým manželem a tohle se dozvědět, tak tě vyženu okamžitě a považovala bych manželství s tebou za obrovskou chybu.
Nijak to chování neomlouvám, ale je v tuhle chvíli určitě lepší, abys s ním už nebyla. Dej manželovi šanci, aby poznal někoho, kdo bude pro manželství s ním vhodnější. To bude lepší pro tebe i pro něj.
A nemyslím si, že byla měla být @lizarde ukamenovaná. :) Pokud to @maru88 cítí tak, jak píše, tak jen ať dá novému vztahu šanci.
sponzor fóra
13
lajkov
Pro mě je něco takového nepochopitelné. Mám za sebou dva (řekla bych i docela dlouhé) vztahy, které nevyšly. Občas tam něco skřípalo, ale nikdy by mě nenapadlo to řešit bokovkou. Až když už diskuze nepomohla a nebylo řešení, tak jsem lámala hůl a ze vztahu odcházela.
Teď chystám svatbu. Mám partnera, který mi je oporou a já doufám, že já jsem oporou pro něj. Nemáme sex x krát do týdne - někdy ani do 14 dní. Prostě pracuje únava, pracují nervy. A rozhodně to není důvod, abych hledala jinde. Občas se na mě utrhne a řekne něco, co mě mrzí, co tne do mého ega, ale já mu občas dělám to samé. Chvíli jsme napučení, naštvaní, ale potom se sejdeme, promluvíme si (proč do té situace došlo, jak kdo bral to, co se řeklo atd) a jedeme dál. Umíme totiž komunikovat.
Jak psaly ostatní holky již přede mnou. Nejde o to, jak se zachoval tvůj manžel atd. Problém je v tom, že ty jsi nezralá a možná ani nikdy nedozraješ k tomu, abys uměla dát to, co je v manželství potřeba.
Romantické filmy nás asi vychovaly k tomu si myslet, že ideál muže je denně sex, květiny, romantické večeře a hlavně!! - chlap, co si nikdy nepostěžuje a nemá svoje vnitřní potíže.
Budu si brát muže, který má všechno co potřebuji, hodně toho, co mě dráždí a nervuje a přesně slzu toho, co neměl a nemá žádný chlap, kterého znám. A budeme si slibovat v dobrém i ve zlém a vím, že to zlé může přijít a nejspíš i přijde.
Tebe nejspíš vyděsilo to, že nebylo vše dle tvých představ, ale co představy a touhy tvého muže? Holky mají pravdu - řekni mu, že jsi mu byla nevěrná. Nedělej z něj "vola", kterému pak časem bude muset někdo otevřít oči a říct mu, o co tehdy před rozvodem šlo. Bude mít čas se vzpamatovat a najít si ženu, která s ním to "zlé" zvládne.
4
lajkov
Předesílám, že jsem se sem teď zaregistrovala s novým nickem, starý profil již nepoužívám. Nevím, jak teď na tom jsi, ale jen bych ti chtěla poradit, aby sis dobře rozmyslela vztah s cizincem. Nevím, jaké je národnosti, ale ono to nakonec není až tak důležité. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že zezačátku je to všechno skvělé, samozřejmě se chce učit česky a je to úžasné, jak se vzájemně obohacujete - jenomže to tak nemusí být pořád. Já jsem byla za cizince vdaná 4 roky a dnes bych si teda dávala mnohem větší pozor.
Ona se ta jazyková bariéra netýká jen vás dvou, ale také vašich rodin i přátel, což může do budoucna představovat problém. Můj bývalý se také samozřejmě chtěl učit česky, ale za asi 7 let života v ČR si stejně nakonec akorát dokázal objednat jídlo, prostě se mu nechtělo a ani já a moje rodina jsme mu za tu námahu nestály - a to ti časem zákonitě prostě začne vadit. A takových věcí je víc - je prostě znát, když lidé vyrůstají v jiné společnosti, socioekonomicky i kulturně odlišné. Postupně se to projevuje, a když třeba jeden z partnerů moc nejeví zájem o to, poznat kořeny a "kontext" toho druhého a trošku mu porozumět, tak to podle mě ten vztah poznamená.
Neříkám, že je to tak vždycky, ale stát se to může a je dobré si to dopředu alespoň uvědomit. Já jsem nad tím vůbec neuvažovala a byla to chyba.
0
lajkov
@white_husky Souhlas a tohle je nejhorsi na rodinnych setkanich, kde je ta jazykova bariera opravdu problem, protoze clovek se porad musi starat o to, aby ten cizinec mel v kolem sebe alespon jednoho dalsiho cloveka, ktery ovlada cizi rec a je to proste starost navic, ktera je casem strasne vycerpavajici. Ne za rok, ne za dva, ale postupem casu to omrzi, je to hrozne omezujici a neni to prijemne pro nikoho ze zucastnenych.
0
lajkov
@gabous91 doba je relativní - já odešla za budoucím mužem ze 4letého vztahu, ještě v době, kdy jsem ani nevěděla, zda spolu budeme (oba jsme se museli rozejít - podotýkám, že ani jeden jsme v předchozím vztahu nebyli spokojení a šťastní). V období svatby spolu budeme rok a půl a já to prostě už tenkrát, po pár týdnech věděla, že je to on a že už s nikým jiným být nechci.
Jsou manželství, kdy spolu lidí chodí x let, a po roce od sňatku se rozvádějí, a jsou manželství, kdy do toho praští skoro po pár měsících a je to vztah plný respektu, lásky a věrnosti..
Každopádně je to vždycky o lidech, ale raději risknout ze vztahu odejít, i když to bude stát spoustu bolesti na mnoha stranách, než v něm zůstávat ze strachu, pohodlnosti atd.
Jinak zakladatelka rozhodně udělala blbost, že se zapletla tak krátce po svatbě, a asi na takový závazek nebyla připravená, ale nejsme v jejích botách, takže těžko soudit.
0
lajkov
Trochu jsem čekala že mě takto odsoudíte, ale přiznejme si kolik lidi je v manželství opravdu věrných..? Z mého okolí jsem již bohužel přišla o iluze. A někdy je to prostě po letech nekdy se po může stát po měsících. Teď již vím, že jsem udělala chybu a neměla jsem se s takovým člověkem vdávat. Ono to neni jen o občasném křičení ale o úctě a lásce a můj manžel i na svatební cestě byl v afektu schopen říct že jsem úplná kráva (a to jsem jen vystoupila z auta abych ho mohla navigovat pri otaceni auta kam jsme blbe zajeli...) no a takovych vylevu a krtitiky bylo zkratka po svatbe cim dal tim vic a ja jsem zacala chodit radeji ven s prateli nebo s kym koliv nez abych byla s nim doma... to ma bohuzel pak k nevere blizko. Ale nevera jeste neznamena laska. A to se mi stalo nasledne jak jsem psala. Vim ze je to porad kratka doba, ale jak nekdo psal, bych si to pak porad vycitala ze jsem lasku nechala jit a zustavam v manzelstvi jen kvuli urednimu svazku a litosti nekomu ublizit. Boli to, samozrejme nejsem z kamene. Ale prave ze nechci ztracet manzeluv cas a chci aby treba jeste nasel takovou ktera s nim bude opravdu stastna. Jo a u psychologa/manzelskeho poradce jsem byla pochopitelne taky... ( tam manzel zasadne nechtel...)
Článek se načítá
1
lajkov
@maru88 no tak jak popisuješ jeho chování, tak na to bych řekla jediné - mně manžel říct, že jsem úplná kráva kvůli parkování, tak mu asi jednu střelím a jestli to u něj bylo/je normální, tak to se ti nedivím, že s ním už nechceš být.
2
lajkov
@maru88 Nějak se mi nechce věřit, že by podobný chování nevykazoval už před svatbou.
0
lajkov
@maru88 Já tě neodsuzuju, myslím, že city nějak vrátit nejde, co se stalo, nemůže se odestát. Pokud svého manžela už nemiluješ, podle mě nemá smysl se to snažit nějak slepovat. Soudím teda podle vlastní zkušenosti.
2
lajkov
@vineta Nechci odpovidat za zakladelku, ale ja tomu I verim - nevim, jak to bylo v tomto pripade, samozrejme, ale mam vlastni zkusenost, ze nekdo umi mlzit a ovladat se docela dlouho. Sice treba s vypetim vsech sil, ale jde to. A po svatbe spadla klec a clovek se vybarvi v cele sve krase.... najednou ma dojem, ze uz se nemusi drzet zpatky, kdyz ma druheho pojisteneho svatbou a zacne se ukazovat, ze opravdu nekdy plati, ze 'Kdyz ptacka lapaji, pekne mu zpivaji' :-|
3
lajkov
@zanett To nepopírám, ale nikdo se nevydrží přetvařovat až tak dlouho a řekla bych, že s nějakými životními zkušenostmi už je určité chování trochu líp čitelné, proto je dobrý, když je vztah před svatbou prověřenej. Ale neříkám, že se to nemůže stát- jen bych v takovým případě (tj. šok z náhlého, nečekaného obratu chování partnera) nečekala až tak čipernou reakci- tj. milenec v horizontu dvou měsíců..
0
lajkov
@vineta Tak jasne, ja bych asi z takove nahle zmeny chovani byla nekolik mesicu v soku, uplne paralyzovana a srotovalo by mi v hlave, jak k tomu, sakrys, doslo a co ted s tim. Ale je to zajimava hypoteza, protoze podle nejakych hen tech statistik se pry daleko rychlej a casteji rozpadaji ta manzelstvi, kdy pred svatbou spolu ti dva zili. Coz mi nejde do hlavy, protoze z logiky veci by spolecne souziti melo oba 'proverit...a po radne proverce pak bud dojde k snatku, nebo ne. Pokud ano, lze se domnivat, ze se dva dostatecne dobre znaji a namely by se odehravat zadne soky po svatbe. Presto se obcas odehraji. A presto vsechno jeste navic je udajne vetsi sance na kvalitni manzelstvi, kdyz spolu dva pred svatbou nezili (jsou tedy navzajem 'neprovereni'). Tak a ted aby se v tom jeden vyznal... 8-(
3
lajkov
Nečetla jsem komentáře, ale myslím, že by se při nejmenším hodilo se doma přiznat, co jsi zač. Protože pak asi ten rozvod nebude tak těžkej. Hlavně, že se baby vztekají, že jsou chlapi d*vkaři. Zakladatelko, mít doma d*vku, taky se k ní chovám hnusně.
Z manžela deláš debila a čekáš podporu od budoucích nevěst?
1
lajkov
@zanett Nevím, co to je za statistiku, ale z mého okolí jediné páry, které spolu před svatbou nežily, jsou silně věřící a praktikující křesťané - což by mohlo být příčinou nerozvodovosti těchto párů - zkrátka možné probémy a neshody řeší jinak. :-)
0
lajkov
@shigella Taky nevim, jaka je to statistika (ale bylo jich asi vic), snazila jsem se to pohledat na netu, protoze me to opravdu zajima a mas pravdu, v dnesni dobe spolu skoro vsechny pary pred svatbou ziji, takze je otazka, jak validni je to v soucasne dobe...Muj osobni laicky nazor je ten, ze kdyz spolu dva ziji pred svatbou a v podstate je to jako v manzelstvi (tim myslim takovy ten bezny, kazdodenni zivot), ze se 'vycerpa' motivace neco menit (svatbou) a kdyz ke svatbe prece jenom dojde a k zadne vyrazne zmene potom nedochazi (v dusledku svatby), ze se to muze nekterym jevit jako 'mnoho povyku pro nic', coz ten vztah cini nachylnejsi k tomu, ze jeden (nebo oba) chteji zazit nejake posvatebni dobrodruzstvi, aby se vymanili z toho stereotypu; 'Pred svatbou jsme spolu X let zili, pak svatba a ono je to v podstate stejne I po svatbe, tak na co jsme museli podstupovat tolik humbuku'.....tohle presne totiz odpovida situaci tech paru v mem okoli, ktere se relativne kratce po svatbe rozesli, I kdyz spolu pred svatbou zili v klidu nekolik let...
0
lajkov
@zanett jo, přesně chápu, jak to myslíš. :-) já ten pocit mám taky - že to je "mnoho povyku pro nic" - s tou výjimkou, že jsem spokojená a jinde hledat nechci, jen je to u nás přesně tak jak píšeš - žijeme spolu už dlouho, svatbou se nic nezmění, děti zatím nechceme a jediná změna bude, že budeme moct mít na schránce jen jedno jméno. (a "vyhodíme" 100tisíc za párty s kamarády a rodinou)
4
lajkov
Zobrazit profil
fanino
19.02.2017
3
lajkov
@fanino Toto je asi jediné téma, na které slušných slov nenacházím. Toto se nedělá, ať už máš důvodů tisíc nebo dva. Nejspíš mi to admini smažou, ale za názorem si stojím.
1
lajkov
Zobrazit profil
fanino
20.02.2017
4
lajkov
@maru88 Ahoj. Tohle je těžké, jen Ty sama můžeš posoudit, jaký byl a je Tvůj vztah s manželem, proč sis ho (vy)brala a jaké jsou a byly jeho kvality. A také to, zda Ti za to nová láska stojí.
Moje zkušenost je pouze taková : Ve stávající krizi se vlastní partner jeví jako nesnesitelný buran, všechny jeho zápory se jeví jako obrovské a nesnesitelné a jeho klady jako nevýrazné a malé. Potenciální (nebo skutečný) milenec se oproti tomu jeví jako ten nejchápavější, nejlaskavější a nejúžasnější chlap pod Sluncem. Proto si myslím, že zásadní rozhodnutí je dobré dělati až s chladnou hlavou (nebo alespoň částečně vychladlou).
Stejně - skutečný kvality (a slabiny) toho druhýho člověk pozná až v delším soužití - ale to asi víš.
Ptala ses, jestli některá z nás zažila něco podobného...já ano, před časem se u nás začla rozvíjet krize podobná té vaší - respektive - tomu co jsi popsala. V době, kdy gradovala, se navíc, jak na potvoru, objevil pohledný a mimořádně přitažlivý chlap, který jevil otevřený zájem. Ohromně mi to lichotilo, to samozřejmě, ale...zažila jsem hodně vztahů, nadělala hodně blbostí (dle místního žargonu bych byla nejspíš označena za dávajku , ne-li přímo za k.vu :-) ), byla jsem mockrát zamilovaná.
Troufám si říct, že dnes už znám maličko sama sebe: Nechám se snadno okouzlit - a proto případnému pocitu okouzlení nepřikládám důležitost ani punc osudové lásky. Krize již považuju za normální součást vztahu, rozlišuju pojmy "milovat" a "být zamilován". Aférce jsem odolala, krizi jsme zvládli a řekla bych, že náš vztah to posílilo. Ale abych ubrala tomu moralistnímu happy endu - nedělám si iluze, vím, že časem přijdou další krize a nemůžu předem vědět, zda je zvládnem či nikoliv.
V každém případě - jsou zvládnutelné jen tehdy, když je chtějí zvládnout oba partneři - v krajním případě třeba i za pomoci partnerské poradnoy. Jeden se může na hlavu stavět, snažit se jako blázen, ale sám rozkolu nezabrání...
Na každý pád - před deseti lety, bez zkušeností, které mám dnes, bych jednala úplně jinak (jednoznačně bych spálila mosty a šla do nového vztahu).
No a právě toto jednání vedlo ke zkušenostem, které mám dnes :-D.
Rozhodnutí je samozřejmě jenom na Tobě. Mezi rozvodem bez dětí a rozchodem nevidím velký rozdíl, takže pokud se rozhodneš PRO, lépe teď než za pět let.
1
lajkov
Já bych si nechala toho moralizování, dle statistik se nejmíň 50% ženských i chlapů dopustí nevěry, ale všechny diskuze na tohle téma vypadají jako by byl každej svatej a nikdy ani byť ve snu nepomyslel na někoho jiného...být na vašem místě tak bych se rozmyslela podle toho, jestli bych manžela opustila i kdyby mě milenec poslal k šípku, pokud ano tak bych s ním být nechtěla není co řešit, sama jsem žila s cholerikem a chápu, že se to nedá, už jen tím, že je člověk permanentně ve stresu aby náhodou neprovedl něco, co toho druhého naštve, tohle se prostě dlouhodobě nedá vydržet. Jinak manželovi bych nic neřekla, zřejmě by to dopadlo stejně i bez milence.
1
2
1
2
Nenašli jste co jste hledali?