Ahoj holčiny,
máme chvíli po svatbě a já jsem dnes manželovi našla v telefonu 20sms (telefony pro nás nejsou tabu) od jiné, které mu v noci přišli. Vzhledem k tomu, že si normálně zvuky nevypíná a tentokrát je vypnutý měl, řekla bych, že to trvá dýl, co mu (nebo co si) píše/píšou. Bylo to ve smyslu, že doufá, že se mnou nespí v jedný posteli, že ví že musí čekat, že kdyby mě chtěl opustit, bude na něj čekat,... Ve finále tam bylo že ví, že mě nikdy neopustí, že udělala chybu, ale že už si na něj zvykla. Manžel tvrdí že nic nebylo, že je to jen poblázněná puberťačka - je jí 17. Co si mám myslet???
takhle na dálku se podle mně v citových záležitostech nikomu radit nedá, neznáme ty dva, nečetly jsme ty sms-ky, atd. Znám ze svého okolí s prominutím hysterky, které udělají z komára velblouda, jsou chorobně žárlivé a i kdyby dotáhly manžela na detektor lži a ten prokázal jejich nevinu, stejně jim věřit nebudou :-| Stejně tak znám muže, kteří dokážou dělat takové psí oči, že byste jim uvěřily všechno na světě... To si musí vyřešit oni. Jediné co bych radila - nejdřív vychladnout a pak teprve dělat závažná rozhodnutí...
mm80: tady ta diskuse se trosku zvrhla, bud v klidu, nikdo te nema pravo soudit za to ze ctes nebo nectes smsky. Co se stalo, stalo se. K veci, to je teda docela sok, minule jsi psala, ze jste si to celkem vyjasnili a ted je to docela obrat o 180 stupnu. Byly dalsi smsky nebo snad opravdu "nic nebylo" znamena "neco bylo" ???? drzim palce a moc. Psala jsi, ze mate chvili po svatbe.... uz neni jina moznost nez to takto radikalne vyresit....rozvodem? Kez by to dopadlo dobre. Moc Tio to preji!
mm80: Držím pěsti, ať to dopadne dobře - pro Tebe. Nenapsala jsi přesně co se stalo, ale buď si to vysvětlíte a spojí vás to, nebo kup holčině láhev jako poděkování, že jsi díky ní přišla na to, co je manža zač, dokud nebylo ještě úplně pozdě (třeba po 10-ti letech až byste měli děti).
Úplně mě bolí u srdce, vím jak Ti je, ale bude líp. Drž se holka, myslím na Tebe!
mm80: to je fajn , že jsi se ozvala....
nenapsalas, jestli se jeste od te doby neco provalilo, nebo jsi to vzdala opravdu jen kvuli tem sms, ale chapu Te... preji Ti hodne stestí, a aby Tve rozhodnutí bylo spravné;-)
Holky, vy co tvrdíte, že byste přítelovi NIKDY nevlezly do mobilu nebo do e-mailu, tak se ted urcite dost pletete. Život mě naučil slovíčko NIKDY nepoužívat, protože nikdy nevíte kam Vás život zavane a do jaké situace Vás dostane. To co si ted myslíte, že NÍKDY neuděláte, můžete za pát dní udělat naprosto hravě.
Já osobně jsem se před současným manželstvím potkala s nevěrou a samozřejmě jsem na to přišla, taky přes mobil. Tušila jsem to už dlouho, a pokaždé když jsem se partnera zeptala, zda někoho nemá, tak zapíral. I když jsem mu nabídla, že se v klidu rozejdeme. On se totiž rozhodoval mezi námi dvěma a nechtěl udělat chybu. Ale chybu bohužel už udělal, když si s ní začal. Pokud by se rozhodl pro mě a já se to nikdy nedozvěděla, tak bych se s tou dotyčnou v klidu dál potkávala na spolených akcích (byla to naše společná známá, a dokonce byla vdaná) a byla bych tak trochu za naivku. Takhle jsem na to přišla a hned jsem věděla na čem jsem. Milého jsem s plnou parádou po 7 letech vykopla. Nikdy jsem se za to, že jsem mu vlezla do mobilu nestyděla, protože jinak bych se pravdu nikdy nedozvěděla. A na pořekadlo co oči nevidí, srdce nebolí, tak na to vášně nehraju.
Dneska mám skvělého manžela a vlastně bych svému ex měla napsat děkovný dopis. Kdybych to neprokoukla, tak bych s ním byla do teď a On by mě vesele podváděl dál. V současném vztahu to praktikujeme tak, že pokud mě nebo mému manželovi někdo napříše nějakou zavánějící SMS, tak to utneme hned na začátku. Dotyčného nebo dotyčnou zpražíme většinou odpovědí "Mám skvělýho partnera a jsem v poho, tak si trhni". To fakt zabírá. Pokud totiž začnete na zavánějící SMS reagovat i byť nevině, tak tomu druhému dáváte malinkou naději a časem to přeroste ve flirt.
Pokud bych já manželovi našle něco podobného v mobilu, tak bych mu rázně vysvětlila, ať to utne, že se mi to rozhodně nelíbí a že s nikým o něj soutěžit nebudu.
Ještě jedna zkušenost na konec: Přítel mojí kamarádky taky stále dostával prý takové nevinné SMS až se moje kamarádka beze slova sbalila a odstěhovala. Už jí to prostě přestalo bavit.
Holky, ono to s tím nikdy asi opravdu nebude tak horké. Kamarádka taky tvrdila jak nikdy....jenže teď prochází vážnou krizí. Ona se chce s partnerem rozejít, ale ten jí dělá hrozné scény. Pak omylem zaslechla telefonát, kdy přítel někomu říkal, jak někoho poznal a blabla. Vlezla mu tedy do mobilu, ale on měl sms zablokované. Jí samozřejmě tvrdí, že nikoho nepoznal, že lhal, ať se klidně do mobilu koukne, nebo i na email...tak se podívala...a absolutně to s tím, co jí přítel tvrdí nesedí. Takže asi tak.
Já tedy manželovi do mobilu nelezu, to by mi musel říct, abych mu to sms přečetla. Když jsem zvědavá, tak se prostě zeptám, kdo mu píše. Manželovi takhle taky jedna psala, byla docela vytrvalá, v sms mě pomlouvala, ale manžel jí pokaždé odpověděl, že mě má rád a bude si mě brát, tak ať si dá odchod. Do dnes ani jeden nevíme, co to bylo za holčinu, nebo jestli si z nás jen někdo nestřílel. Upřímně já jsem byla tak akčí, že jsem manželovi radila, ať si s ní dá sraz, že chci vidět kdo to je, manžel nechtěl, prý ho to nezajímá :-D
Hezky napsano Konvalinko, taky jsem zastancem nikdy nerikej nikdy, a jsem presvedcena,ze kdyby holciny ktere jsou ted tak zaryte proti, by kdyby meli vazne podezreni do tech mobilu taky vlezly, ponevadz je to nejjednodušší zpusob jak to zjistit a taky....zvědavost máme v genech a kdo by dokazal odolat a radsi se trapit, tak klobouk dolu, ale mne to za to nestoji....
Souhlasim akral, já taky sama sebe někdy překvapím, jak reaguji na určité situace, ale to je normální stav. Všichni se měníme i v manželství, setkáváme se s různýma situacema, který musíme řešit a taky s lidma, který nás formujou. Nikdo si nemůže naplánovat jak bude reagovat, když se něco stane. Pak by to bylo hrozně jednoduchý kdybychom si uměli všichni poručit - BUDE TO TAK A NE JINAK.
Pro mě je nevěra důvod k rozchodu, pokud nejsem pro něj tak jedinečná, že mě musí podvádět, tak potom pro něj nejsem už vubec určená. Vím, že se v životě může stát lecos a že někdy se prostě nevěra stane a právě proto se vždycky snažím chovat tak aby k tomu nedošlo, třebas ani pod vlivem alkoholu apod. Zatím se mi to daří a jsem ráda. Je mi dobře s mým manželem a snažím se aby bylo dobře jemu se mnou.
Konvalinky, napsalas to moc vystizne a hezky. Ale presto trvam na tom, ze bych do mobilu (emailu) NIKDY nevlezla....snazila bych se to resit jinak...ostatne, sama jsi napsala, ze jsi neco tusila..tusila jsi to i bez mobilu...myslim, ze spousta lidi takove situace intuitivne vyciti (pokud jsou vsimavi) a i podvadejici partner je malokdy takovy super-herec, ze by umel podavat bezchybne herecke vykony a zaroven 'sedet na dvou zidlich'...(pokud ten podvadeny neni slepy a neutesuje se...) takze kdyz je nekdo trochu vnimavy, myslim, ze nejake negativni vlneni ( :-D ) vyciti...Navic,my s pritelem nezname vzajemne hesla od nasich emailu a mobily si normalne zamykame (hlavne pred detmi, pritel ma dve z prvniho manzelsti a ti jsou nenechavci... ]-( ). Takze se do mailu/ mobilu vzajemne nedostaneme a ani bych to nechtela...protoze prece jenom si myslim je dobre mit kousek vlastniho soukromi, kam nikdo jiny nesmi (netvrdim, ze napln toho soukromi musi byt v rozporu se zasadami kvalitniho vztahu). Ja mam sve, on ma jeho a tak se mi to libi. Myslim, ze bych partnerovu pripadnou neveru vycitila (on to proste neumi hrat...), ale pokud ne, tak holt to je riziko podnikani...ze..nic v zivote neni stoprocentni...rozhodne si vsak neumim predstavit, ze by muj mobil/email byl volne pristupny nekomu jinemu nez-li me...ani ja od nikoho jineho nevyzaduju pristup do emailu/mobilu a tak je to myslim spravedlive... ;-)
ještě je otázkou, jestli to pravidlo "do mobilu/mailu nikdy" není tak trošičku krycí manévr pro jistou obavu, co kdybych tam náhodou našla něco, o čem raději nechci vědět... V našem případě to funguje tak, že jakmile přijde sms-ka a jsme u toho oba dva, čte ji ten, kdo má zrovna mobil po ruce, takže klidně nechávám svého přítele, aby mi přečetl příchozí sms-ku a naopak. Totéž s e-maily, jdu na mail a říkám "máš tu nějakou poštu" a on "a co píše?"... Nějak pořád nechápu ten systém - manželé si spolu pořídí dítě, nevadí jim společná televize, společný dům, společné konto, ale pozor - na mobil mi nesahej... pokud nemáte žádné "tajnůstky", pak nevidím důvod, proč vyžadovat striktní dodržování tohohle "soukromí"...
F.miracle - máme to stejně jako Vy. :-) Ale zase i chápu druhou stranu, někdo tu špetku nedotčeného soukromí prostě chce mít a jestli to vyhovuje oběma partnerům, proč ne. Nemusí to vůbec nic nekalého znamenat, stejně jako "dokořán otevřený" email není zárukou toho, že je ten druhý čistý. Jaký je problém založit si tajnou novou schránku a případné "neřesti" páchat tam?? Žádný. Šmejdit můžete stejně jen tam, kam Vám milý dovolí. Je to o důvěře a taky myslím o jistém instinktu, jak už tady zaznělo..
consti, no jo, taky jsem si vsimla... :-D
f.miracle; ja chci mit partnera (prip. manzela), nikoliv siamske dvojce, ktere je mi 24 hod denne v patach a s nimz bych mela diskutovat kazdy detail sve (i jeho) existence...rozhodne nemyslim, ze by to bylo odvraceni se od pripadneho podezreni, pac jak jsem rekla, ja bych to na priteli poznala (zname se prece uz nejaky ten patek), za druhe je to dospely clovek, ktery ma pravo na vlastni soukromi (stejne jako ja) a za treti, kdyby opravdu podvadet chtel, udela to i jinak (viz jak psala kamini)...takze jenom proto ze ty si myslis, ze vis o vsem, co se u tveho pritele sustne, jeste to neznamena, ze je to skutecne pravda...navic mam zkusenost, ze panove se citi casto omezovani, nemaji-li zdravou miru svobody (rikam zdravou, nikoliv prehnanou) a ja vlastne taky a vim, ze kdybych mela byt nezdrave omezovana a kdyby mi melo byt upirano pravo na kousek soukromi, TUPLEM bych se zacala rozkoukavat jinde....
Nevim no... já třeba soukromí před partnerem nepotřebuju. Soukromí pro mně znamená jakýsi úkryt před ostatními. Třeba když si čistím pleť a jsem celá poďobaná, on je ten jediný, kdo to smí vidět :-N Snad neexistuje věc, kterou bych mu nechtěla ukázat... takže chápu takové ty věci ve vztahu, že si čtou sms a podobně... když jim to oběma vyhovuje, proč ne? Já se snažím chovat tak, abych se za to nemusela stydět, a nedělám to, co bych nechtěla, aby on dělal mně... ať se klidně koukne, nic nenajde ;-)
zanett, možná jsem se nevyjádřila úplně přesně, možná jsi mně jen nepochopila, možná máme prostě a jednoduše odlišnou náturu. Nevšimla jsem si, že by někde v mém příspěvku padla zmínka o tom, že když to máme jako to máme, je to záruka toho, že vím o příteli všechno - takovou záruku nemáme nikdo, nejsem "dnešní" a je mi jasné, že kdo podvádět chce, ten podvádět bude. A stejně tak netvrdím, že s přítelem víme o každé své sms-ce, telefonátu či e-mailu. Myslím, že to chce vždycky "zlatou střední cestu", extrém jakýmkoliv směrem, tedy buďto musím vědět o každém písmenku nebo naopak běda tobě, jestli sáhneš na můj telefon - není nic pro mně, což už jsem ostatně vyjádřila větou, o takovém tom "striktním dodržování soukromí". O diskutování každého detailu tvé existence taky v mém názoru nepadla zmínka když si ho přečteš znova zjistíš, že jsem psala "je otázkou, jestli..." ;-) protože někdo to skutečně takhle má. JInak souhlas - taky už se známe nějaký ten pátek, takže nějaké sms-ky či e-maily by byly skutečně asi tím posledním, co by mně na nějakou nevěru upozornilo.
svého přítele a teď už skoro manžela beru jako svého nejbližšího člověka, před kterým nemám proč a hlavně co tajit, povídáme si o všem možném, řešíme spolu nejrůznější věci, takže proč když se mi nechce natahovat pro mobil, který leží vedle něj na stole mu neříct "prosím tě mrkni se kdo mi píše"?
zazvoní Honzovi smska, jsem blíž k telefonu já, řekne mi "od koho to je?" to znamená, že to rozkliknu, ale jen do okamžiku kdy vidím kdo mu píše. Zahlásím např. "tatínek," "kolega".... a většinou mu to už nesu, často řekne "přečti mi to," tak mu to přečtu... Ale že bych mu sama od sebe lustrovala mobil, to neeee....
Výše popsané platí samozřejmě i naopak.
f.miracle, já osobně třeba nemám ráda přístup "kde je mamka tam je taťka" - jezdím každé tři neděle do školy, a vyloženě si ty tři dny od něj odpočnu :-)
A zítra jedu SAMA za kamarádkou do Turnova (ve škole jsou prázdniny :-D )
Ach jo, f.miracle, ja jsem napsala: " ja chci mit partnera (prip. manzela), nikoliv siamske dvojce,...", nenapsala jsem, ze konkretne ty jsi siamske dvojce sveho pritele (byl to takovy obecne mineny slovni obrat :-p 8-( ), zdrz se prosim slovickareni....
ale jinak souhlasim (s f.miracle), opravdu jsme obe velmi odlisne natury, protoze kdyz mi zapipa mobil, tak me omyvaji pri predstave, ze by mi tuhle skutecnost mel pritel hlasit a jeste ze by ocekaval, ze ho vyzvu, at mi zpravu precte (i kdyby mela byt treba od me sestry). A naopak, kdyz priteli prijde sms, necham to byt (pokud je se mnou, vetsinou si toho nevsima a precte si ji, az tam nejsem. Ja to taky tak delam. Ovsem nikoliv proto, ze bychom museli neco nutne tajit, ale oba proste bytostne nesnasime, kdyz se s nekym bavime a ta osoba lustruje mobil...samozrejme extistuji vyjimk- napr kdyz mobil zvoni a existuje moznost, ze je to neco nalehaveho atd...to pro f.miracle, kdyby se zase vsecho chtela chytat doslovne 8-( )
f, a to my máme stejně zařízený i s e-maily, když jsem si hledala práci tak jsem si založila svou protože ta "přidělená" telecomem byla telefonní číslo @iex.cz, a ono to vypadá jak spam, tak mám jméno_příjmení@email.cz, tam mi chodí už teď kravinky od kamarádek, ale hlavní pošta je ta společná... ICQ taky máme jednu identitu, jen máme rozdělené kontakty do skupin "Honza", "společné", "Veve", a já ještě "spolužáci UJEP" a když kujem nějaký překvápko, tak si řeknem, hele dneska si to stáhnu JÁ SÁM/SAMA.... a není trabl :-)
Věříme si, bulíky si na nos nevěšíme...
pepibubu, taky máme propojené schránky, je to sice kvůli pracovním záležitostem, kdy nám klienti posílají překlady už tak nějak automaticky jako "manželům", mají tak vždycky jistotu, že jeden z nás se k ní určitě dostane, ale chodí nám tam i spousta soukromých věcí; nemáme pocit, že bysme přicházeli o své soukromí.
Tak uvedu příklad jak to máme my.Do mobilu si nelezeme, ale občas (ale fakt jen občas) se stane, že pípne manželovi sms a já jsem u mobilu a když mi řekne, ať mu to přečtu, tak to udělám. Jinak to nechám být a pak až přijde mu oznámím, že mu něco došlo.To stejné je i u mě.To samé s mailem, manžel si ho nechává na počítači otevřený a pak tam třeba něco dělám já, ale do mailu mě nikdy nenapadlo vlézt a koukat se, co si kdy s kým psal. Prostě to zavřu a hotovo. Věříme si, takže nemáme důvod druhému jakkoliv narušovat soukromí a myslím si, že je fajn, když si ve vztahu ti dva alespoň kousek soukromí zachovají. ;-)
zanett, consti: souhlasím s Váma, ve všem... ;-)
Holky, když si přečtete většinu těch příspěvků tady, tak ty, kt. do toho mobilu/emailu druhé polovičce vlezly a zjsitily nevěru apod., všechny psaly, že tam vlezly když už měly podezření, ok - pokud je to podezření něčím podložené, fajn, vlez tam, najdi něco, udělej čoro moro a je to... :-D
Ale pokud nemám jediný problém, jediný náznak něčeho, abych mohla mít pochybnosti, tak PROČ mu tam lézt, třeba jen jak některé píšete "pro klid duše"? Asi jsem primitivní, ale tohle prostě nepochopím... :-|
Beru, že to má doma někdo tak, že když přijde sms, čte ji ten, kdo je u mobilu blíž...Proč ale v tom případě máte každý svůj vlastní mobil? Stačil by vám jeden s jedním číslem... ;-)
U nás to tak není, přečíst si sms mi nedělá takový problém, ani se u toho moc nenadřu, většinou mám mobil někde poblíž, když ne maximálně si ho s manžou podáme, ale čtu JÁ sama, nevidím jediný důvod, proč by mi to měl číst manžel a naopak...Stejně tak si ho jen podáme, když někdo volá, ale nezvedáme si to - jen se zeptáme "kdo to je?", odpovíme "ten a ten", mezitím už ho většinou tomu druhému podáme a ten si to vyřídí sám...Nejsem manžova sekretářka, abych mu vyřizovala telefonáty... :-D
A navíc, snad si věříme ne, o tom to celé je, pokud někdo někomu vleze do mobilu "pro klid duše" a ještě se dušuje, jak o nic nejde, že je to úplně normální - tak není, chybí mu absolutní důvěra v toho druhého, to mi nikdo nevymluví... ;-)