Milé manželky a novomanželky,
řeším teď takovou zapeklitou osobní situaci a ráda bych znala i jiné názory. Jak vidíte vy svou roli v manželství a rodině? Nakolik se chcete věnovat rodině a na kolik kariéře, seberealizaci?
Tedy, ne že bych byla kariéristka, každopádně chci brzo rodinu, ale odpadnutí mého finančního přínosu do rodiny mě taky nenaplňuje zrovna radostí. Moje zaměstnání není ideální, navíc daleko dojíždím, čímž trávím spoustu času. Po mateřské bych si představovala, že strávím mnohem víc času s rodinou, než kolik mi teď po práci zbývá.
Jak to vidíte vy? Máte některá ideální zaměstnání, které je s rodinou dobře zkombinovatelné? Hodláte si třeba nějak přivydělávat po mateřské?
Jaká je vaše úloha v manželství - na kolik se věnovat manželovi a dětem a kolik času vydělávání peněz?
Pro mě je to jasné - raději budu brát méně peněž, ale pracovat 8 hodin denně, kde mě nebudou nutit do přesčasů, nebudu muset dělat na směny apod. Pro mě je moje soukromí a můj volný čas (=rodina a osobní život) důležitější. I teď bych mohla jít do firmy, kde mi dají třeba o půlku víc než mám teď, ale je mi jasné, že bych dělala denně třeba do 7 hodin a ještě by se se mnou jednalo jak s onucí.
S manželem máme přibližně stejný plat, takže na mateřskou půjdu jednou já (beru o maličko míň) a pokud se nám povedou dvě děti za sebou, tak holt strávím na mateřské 5 let. Kariéru doženu později, porození a výchovu dětí ne. S tím, že mě manžel na mateřské bude v podstatě živit problém nemám, však jsme manželé a já se budu starat o dítě, které je taky jeho.
a při mateřské bych si ráda něco přivydělávala - jak kvůli financním tak kvůli styku s někým jiným než dětmi. Jaká bude realita zatím nedovedu odhadnout, to se uvidí, až k tomu dojde:o))
@radkaja Určitě to má každá jinak, právě proto mě to zajímá - jak?
Já se teď tak trochu hledám, tak bych ráda znala pár názorů, novomanželek, které jsou ve stejné životní fázi jako já a mají tu výhodu, že mají jasno a netápou :-)
Teď jsi nahodila dost kontroverzní téma, jsem zvědavá, co z toho vyleze :-)
Já osobně jsem smířená s tím, že budu spíš plnit roli matky než budovat kariéru, už jen proto, že skoromanžel vydělává 2x víc, takže z finančního hlediska je to jasné. Neberu to jako handicap, prostě to tak nějak je pro mě samozřejmost, nicméně bych určitě nechtěla být ženou v domácnosti, ráda bych se vrátila do práce, jakmile to půjde, ale ne na úkor dětí. Momentálně mám práci, která mi nechává poměrně dost volného času, který bych případně mohla věnovat odpoledne dětem a pokud to nepůjde, budu si, pokud možno, hledat něco jiného.
Každopádně bych si ráda na rodičovské přivydělávala a čím, to se ještě uvidí a hlavně se uvidí to, zda na to vůbec v té době bude čas a energie. Neřeším tyhle věci moc dopředu, protože to podle mě nemá smysl, až ta situace nastane, tak se rozhodneme, co a jak.
Myslím si, že dítě do tří let potřebuje matku celodenně(nemyslím občasné pohlídání třeba babičkou ).Větší děti pak jistě budou šťastnější, když alespoň odpoledne na ně mamka bude mít čas. :-)
My to máme jasné, u nás bude živitel spíše budoucí manžel. Přeci jen si vydělá pořád o dost víc než já. A až budu na mateřské, tak kdo jiný by nás živil...
@mendie Tak tohle je téma, kterým se zabývám denně a pořád jej probírám s kamarádkami. Nejsem žádná zapřísáhlá feministka, ale ani uťáplá ženuška u plotny. Mám VŠ, dělám postgraduál, a bohužel v mém věku vidím, že investice do vzdělání je sice přínosná, ale zdaleka z ní nevytěžím tolik, co stejně starý chlap. Mám docela vztek. Moje spolužačky, super chytré holky s praxí, ale v momentě, kdy mají první a pak druhé dítě prostě na pár let kariéru utlumí-pořád probíráme, zda to ještě vůbec doženou a jestli to vůbec chtějí dohnat, protože řeší to, co ty: dojíždění za prací, které zabírá čas, co s dětmi, když není dostatek školek...Takže ideálně chodí učit, ale je to spíš "východisko z nouze". Já sama hledám práci na poloviční úvazek, a nemůžu nic kloudného najít. Tedy, svou práci mám, pracuju jako OSVČ z domova, a dělám ji moc ráda, ale ze zájmu jsem si právě ještě rozšířila vzdělání, protože by mě zajímala práce v personalistice. Prostě si myslím, že téhle zemi-a i mně :-) - prospělo víc částečných úvazků. Takže odpověď na tvou otázku: ano, chystám se dál pracovat i na mateřské, pokud to jen malinko půjde, ale přijde mi, že tady pro to není moc prostor, ale chci bojovat :-)
@ptjj Jasně že můžeš, každý rozumný názor dobrý :-D k tomu mají co říct i budoucí manželky :-)
Já právě řeším to, že v současné práci nejsem moc spokojená a navíc mi zabírá dost času. Děti bychom chtěli mít poměrně brzo, takže nevím, zkoušet nějakou změnu ještě teď, nebo to nechat po mateřské, kdy už ale na kariéru budu mít myšlenky mnohem méně.
Pro mě je rodina prioritou a chci se jí věnovat co to půjde, i když být ženou v domácnosti je pro mě také nemyslitelné...
@mendie já budu muset nejspíš taky změnit práci, protože až půjdu na mateřskou, chceme se odstěhovat z Prahy k nám na jih, neumím si představit, že bych sem pak dojížděla za prací 110km, ale chci tu změnu právě nechat až poté, co budu mít po rodičovské, teď si myslím, že bych jako čerstvě vdaná špatně sháněla práci, obzvlášť v malém městě, a navíc na tu chvilku mi to připadá i trochu nefér vůči zaměstnavateli někam nastupovat nově, když vím, že bych chtěla na mateřskou co nejdřív (pokud všechno dobře půjde)
Ahoj, tak my také plánujeme rodinu hned po svatbě. Já to mám ještě trochu ztížené, že momentálně jsem oficiálně ještě student (ačkoliv čekám jen na státnice) a do práce chodím jen na půl úvazku. Momentálně mám smlouvu na dohodu a brzo budu osvč. Takže až otěhotním, budu pro stát naprostá nicka, která nikdy nepracovala. Mateřskou mi šoupnou na 4 roky a minimální přídavky. Já mám v plánu vrátit se do práce hodně brzo. Ráda bych pracovala jedno - dvě odpoledne v týdnu. A ani mi nejde až tak o ty peníze, protože přítel má dobrý plat, ale o mou klientelu. Za ty roky co to dělám jsem si něco málo vybudovala a kdybych byla 4 roky doma, tak pak můžu začít uplně od nuly...Navíc si myslím, že když si občas člověk od toho dítěte odfrkne a vrátí se zpět do reality, má pak víc energie na pokaděný plínky a bezesný noci... :) a to myslím v dobrém.... :)
tohle je super téma...
Já tedy nemám po svatbě, ale tohle taky řeším, tak snad můžu přidat názor..
Jsem čerstvě po VŠ, mám ing. z financí - a trochu lituju, protože už teď vidím, že to ani tolik nevyužiju...
Nejsem kariéristka, ani nechci tři roky dřepět doma s dítětem.. jenže jsou dvě věci - to, co by se mi líbilo, a to,co je možné...
Práce, která by odpovídala mému vzdělání, není práce na osm hodin, tudíž s rodinným životem bych se měla rozloučit. Jsem ale rodinný typ, takže určitě chci děti, a pořád mi vychází nejlépe je mít co nejdřív a potom už kariéru nepřerušovat - nevidím důvod proč teď rozjíždět kariéru a za pět let ji přerušit - navíc teď si ještě můžu dovolit mezi dětmi pár let odstup, potom by to znamenalo mít je co nejrychleji za sebou a být mimo práci třeba šest let...to už je úplně na nic..
Pro mě by bylo ideální být s dítětem rok doma, potom pracovat na půl úvazku třeba do jeho osmi let a potom se vrátit - ne být doma tři roky a potom na plnej úvazek zase pracovat.... Ale bohužel k tomu jsou podmínky třeba v Praze, ale ne na malém městě - jesle nejsou, chůva taky ne, práce na půl úvazku taky ne...
Jedině se osamostatnit a rozjet něco vlastního, což je nejlepší...
Já to vidím tak, že stejně ty tři roky doma budu, ale budu se snažit něco sehnat aspoň brigádně - horší bude potom až dítě bude ve školce, škole - abych sehnala práci, kde budu moct jít přesně po osmi hodinách domů, budu muset jít hodně dolů s úrovní (což je to nejmenší) abych mohla děti vyzvedávat...
Neumím si to zatím moc dobře představit, jak takovou práci seženu...
Tenhle problém řešíme s kamarádama pokaždý, když se sejdem - všichni jsme ve stejném věku, těsně po VŠ, přemýšlíme, jestli nejdříve chvíli pracovat, pak přerušit kvůli dětem, nebo si "odbýt" děti a pak už se věnovat práci - ale dnešní doba rodinnému životu moc nepřeje.... Podle mě by spousta žen chtěla pracovat i dříve než po třech letech, ale nemá kde...
Ale zase máme příbuznou ve švýcarsku, tam se na mateřskou odchází v den porodu (ne dřív jako u nás) a mateřská je čtyři měsíce...pak ani ťuk... a jesle taky dost drahý...takže si až tak nemůžeme moc stěžovat..i když jim vychází zaměstnavatelé vstříc - práce z domova, částečné úvazky i pro tatínky, takže se ve hlídání můžou střídat - každý pracuje třeba čtyři dny v týdnu a na tři dny jde dítě do jeslí...
@veli jsi můj člověk :-D jsem na tom podobně, VŠ mám vystudovanou, nechci řešit do konce života jen teplé večeře, bryndáky a pak mít pocit, že mi život utekl, až děti vyletí z hnízda. Chci dělat i něco smysluplného mimo domov, i když rodině chci věnovat mnoho času.
S těmi částečnými úvazky máš naprostou a úplnou pravdu, tolik žen by je uvítalo! Včetně mě! Vždyť k čemu je mi vzdělání a rozhled, když žena s rodinou musí buď makat 18 hodin denně - pro zaměstnavatele a pro rodinu, nebo dělat podřadnou práci, jen aby měla čas na rodinu a taky trochu na sebe, aby neskončila jako stará opotřebovaná ženská na prahu čtyřicítky?? To není fér!
A právě u nás ve firmě, když teď v krizi propouštěli, tak zrušili všechny částečné úvazky!!! No je tohle logické?!! ;-(
@scvrcek Právě - kde sehnat práci, která by nebyla podřadná, která by odpovídala vysokoškolskému vzdělání a dala se skloubit s mateřskou? Co je to za vysněné částečné úvazky a kde se hledají?
Jistě, je zde možnost OSVČ - ale rozjet takovou kariéru je náročné časově, často finančně, takže co? :-|
Řeším, řeším, až se mi z hlavy kouří...
Já i delší dobu přemýšlím, že bych šla na ŽL jako instruktor různých sportovních aktivit. Sice dodělávám VŠ, ale stejně bych neměla nikdy tolik peněz co přítel :-(
V ninější práci budu v září končit, jelikož jsem jako záskok za mateřskou. Mám práci v kanclu. Sice to je jistý příjem, ale zase některé sportovní aktivity jako pilates atd, bych mohla dělat i v těhotenství a případně pár hodin týdně i na mateřské. Hlavně, abych už se nemusela vracet do práce. Moje Aj není nic moc a tak si taky nemůžu moc vybírat :-S
@radus2011 A ty máš nějaké kurzy? To je taky práce, která by mě bavila... ale asi bych nebyla tak dobrá :-) cvičím často a ráda, ale instruktor bych asi byla špatnej :-)
@mendie Dobré téma...:-) Já jsem z mnoha důvodů věčný student a z mnoha důvodů jsem ani brigády neměla, takže si mě nyní už manžel v podstatě "vydržuje"...:-D Já toho ovšem nezneužívám a on to považuje za samozřejmé - společné finance máme už dávno před svatbou...Teď budu po 8 letech státnicovat, dělám Mgr., manžel taky dokončuje studium, ale on už teda Ph.D. - sice jsme stejnej ročník, ale já jsem "krapet" pozadu...manžel už je na škole vlastně zaměstnaný - má stipendium a plus to má různé projekty, ze kterých je placený...se mnou to bude hodně zábavný po škole asi...studuju speciální pedagogiku, specializace logopedie, surdopedie, specifické poruchy učení, no a sehnat dobrou práci v oboru, aby to nebylo za nuzný peníz, to je sranda...a hlavně v Brně, tady je prostě nával...:-P Navíc, taky už pomýšlíme na miminko a zrovna ty moje obory jsou takové, že se člověk musí neustále vzdělávat, takže jak jednou vypadne, tak riskuje, že mu ten "vlak už ujede"...:-/ Tak jsem prostě taky hodně zvědavá, jak to s námi ještě dopadne...jak vůbec školu dokončíme, co si kde najdu za práci a tak...rozhodně ale počítám s tím, že s dětma budu doma já, manžel bude mít určitě vyšší plat...Rozhodně bych nechtěla být klasickou domácí puťkou, ale rodina je pro mě nade vše...takže asi tak...;-)
@mendie myslím, že ty vysněné částečné úvazky pro VŠ-vzdělané jsou právě jen vysněné.........osobně se mi trochu příčí s VŠ lepit doma pytlíky za nula nula nula nic za jeden kus, když vím, že mám na víc (nic proti těm, kdo si takhle přivydělávají)......ale kde najít něco jinýho? taky netuším :-(
Já to mám "jednodušší" v tom, že když jsme spolu začali chodit a později i bydlet, chodila jsem ještě do školy a přítel (teď už vlastně manžel x-) ) platil prakticky všechny výdaje... takže máme ověřené, že z jednoho platu vyžijeme (i když jsme byli samozřejmě jen dva). Miminko plánujeme, i když mám teď poměrně novou práci, ale předpokládám, že se to nemusí povést hned :-) Jinak mám naštěstí dvě potencionální babičky blízko, co se na vnoučátka těší, ale i tak bych byla s mimčem ráda doma co nejdýl (případně si pořídila hned druhé :-D :-D). Pro mě není práce na prvním místě (i když samozřejmně je to relativně jediný způsob, jak vydělat peníze :-) :-o :-D ). Takže teď si nemyslím, že bych si při mateřské hledala jinou práci (i proto, že je to dost obtížné).
No, my mame doma s manzelem vsechno opacne. Mam VS, on SS s maturitou. Dela super veci (pracuje ve filmovem prumyslu), ovsem s technikou (kamery, pc, technika) atd., a tak plat ma nizsi, nez ja. Ja pracuji jako asistentka. Pracuji dele, vydelavam ale vice. Neumim si predstavit, ze by mel doma s detma zustat manzel, ovsem 3 roky jenom s jeho platem+jeste splacet hypoteku nejsme schopni. Jak pise svrcek, je rozdil mezi tim, co chci a co je mozne. Chci zustat doma a naplno se venovat detem, ale mozne to neni.
Takze bud zustanu doma jenom cast a pak se v rodicovske s manzelem prostridame nebo zustanu celou dobu a pokusim se nejak privydelat (otazne je ale cim:)).
Ale nekdy je to tezke. Take bych nekdy rada resila to, ze o rodinu se stara financne vylucne pritel a mohu delat co chci a "trochu uzivat":) Ale nemenila bych za jineho...
Miminko bychom radi brzo, ovsem nemame jeste vlastne bydleni a porad najem v Praze platit nechceme. Babicky, ktere by hlidaly a ja mohla privydelat take nejsou, takze tam moc moznosti na "fantazii" neni
@mendie Kurzy mám, teď na Zumbu a na Aqua aerobik. V říjnu si budu dělat ještě kurz na Fitness instruktora a kurz na Pilates. Chtěla bych se i věnovat nějaké činnosti s dětma. Musela bych se hold ohánět, ale zase bylo by to jen na pár hodin denně a měla bych i čas se učit do školy. Teď to mám tak, že jdu z práce cvičit a vracím se domů někdy v deset.
@nika_83 i pro mě je rodina nade vše - takže bych jí chtěla jednou věnovat maximum péče, ale také určitý životní standard. Neříkám, že luxus, ale abychom nemuseli žít od výplaty k výplatě - manželově.
Prostě hledám cestičky, jak se taky trochu podílet, zároveň u mě nehrozí slepý karierismus a to, že bych na děti nebo vztah k manželovi kašlala kvůli práci a prachům, to proboha ne. Chtěla bych pro svou rodinu jen to nejlepší a zároveň být dobrá i spokojená máma.
Náročná jsem, to jo :-D
@linee Ahojky, my taky máme hypotéku a z jednoho platu to všechno utáhnout by nešlo. Takže si taky budu muset přividělat někde jinde. Jenže když jsem se koukala čím by se dalo přividělat, tak jsou to většinou nějaké podvody. Mám po práci ještě cvičení, jenže v těhotenství se tomu nebudu moc věnovat, aby se něco nestalo... Možná skusit něco méně náročného. Otázka je zda to budu moci provozovat na mateřské, když bude mimčo malé. Určitě bych hlídání měla. Ale ráda bych, aby dítě vědělo, jak jeho máma vypadá.
@mendie Dneska pokud chce rodina bydlet a nezdědí něco, tak není jiného východiska než si vzít hypotéku. Možná, že jednou něco zdědíme po rodičích, ale přeci nemůžeme čekat 20 let. Teď bydlíme v paneláku, je to tam jako v králíkárně. Za pár let budeme mít baráček a zahrádku, což je pro děti super :)
@mendie: chic hi, tos mě pobavila se starou opotřebovanou na prahu čtyřicítky. Mě je 43 - jedno manželství mám za sebou a děti 18 a 20 a teď do toho praštím podruhé. A mnohem starší opotřebovanější jsem se cítila kolem třicítky, sama a se dvěma dětmi na krku...
S tím co mám za sebou jsem pro rovnoprávnost ;-) manžel živitel i žena živitelka. Samozřejmě, když je mimi úplně malé, opečovává ho maminka, táta bude těžko kojit. Ale později záleží jen na těch dvou, co jim vyhovuje a jak si péči o děti uspořádají.
A když to vezmu jen sama za sebe, měla jsem děti ve 22 a 24 - na minulé století průměrný až lehce vyšší věk pro rození dětí. Nejdřív jsem byla strašně šťastná a mateřská mě naplňovala, po revoluci, když jsem viděla ty možnosti, co mají mé bezdětné vrstevnice, jsem občas i celkem hořce litovala a říkala si, co všechno jsem mohla stihnout, nemít děti. Když trochu odrostly a šly do školy, já šla taky, dodělala si ˇvošku a potom i Bc. jsem OSVČ, slušně vydělávám a jsem spokojená. Teď už bych neměnila. A některé moje spolužačky jsou dál bezdětné, nešťastné, protože už na tom po čtyřicítce asi nic nezmění :-|
Takže za mě nedřív děti (hned jak je zvládnu uživit), pořádně si je užít a pak začít budovat kariéru. Ale to je moje cesta a jiné vyhovovat vůbec nemusí.
@hanakniha gratuluju a obdivuju, že jsi to všechno takhle zvládla obzvlášť v tak těžké době a že nejsi opotřebovaná čtyřicátnice :-D smekám před tebou, věřím, že jednoduché to nebylo.
@mendie: ono když máš na krku 2 děti a trochu fungující hlavu, snad to ani jinak dopadnout nemůže.
Hrozně se těším na svatbu :-) A to jsem si myslela, že je to podruhý a už to se mnou nehne...
@hanakniha Zdravím, taky opotřebovaná čtyřicátnice - tedy jednačtyřicátnice. Já mám děti tři devatenáctileté hochy a dvanáctiletou holčičku. Práci a děti jsem řešila plynule - jak bylo potřeba. Děti jsem měla v 21 a v 28. První mateřskou jsem v roce kluků kombinovala s prací z domova - účetní. Druhou mateřskou jsem vyčerpala celé tři roky a pak si našla novou práci. Co se rozdělení rolí týká, jsem pro oba živitele - muže i ženu - podle situace a možností. Za života se může stát spoustu věcí a role se mohou vyměnit - třeba nemoc. Ale skloubit to jde.
Držím palce, ať se povede!