Máme 5 měsíců po svatbě a už mi vyčítá svatbu. Že kdyby věděl kolik to bude stát tak se nežení. Že on se ženit nechtěl, přitom o svatbě začal dřív než já, už v nějakých 17 letech, jsem spolu 10 a půl roku.
Pořád se hádáme, pořád řeší peníze. Někdy říká opravdu krutá slova.
Vyčítá mi mou rodinu.
Jsem fakt zoufalá. Říkám si že by byl lepší rozvod. Sice nepije, nemlátí mě.
Ale k svatbě ho nikdo nenutil.
Sám si vybral i termín, na jeho narozeniny.
Taky jsem Travian hrala, i bracha. A byla to zavislost, ale ta hra skonci, trva treba dva mesice a je to. Je to konicek, kterej zere cas, ale co ne... Bracha taky vstaval v noci, protoze byl vedouci aliance a ostatni na nej spolehali - kdyz slibil, ze vstane a neco udela, tak to udelal. Dokonce tam hrala maminka s miminkem, protoze k nemu casto vstavala, tak taky neco organizovala. Urcite ho nebranim, jen ze to je docela pekna hra a jednou skonci, tak hlavu vzhuru :)
Já jednou četla povídku(aspoň myslím, že četla). Bylo to o tym, že muži chodily zamilované dopisy bez zpáteční adresy. On měl ženu, kterou miloval, ale ty dopisy byly příjemné zpestření. Začal se na ně těšit, schovával před manželkou a jednou mu přišlo, že se chce sejít. Došel na smluvené místo a tam seděla ona, jeho manželka. :-D
Každopádně, nezapojovala bych se do hry. Bůh ví co nepěknýho by si s tebou psal o tobě. Já bych na to odvahu neměla.
allousek: Já zase četla :-D že mu ty dopisy chodily do práce, že je blabla, pak se začal lépe oblékat-koupil nějaké nové kousky a ta ho zase pochválila atd. (bylo to taky bez zpáteční adresy), prostě a jednoduše se také s ní chtěl sejít, pak ona mu snad do práce poslala nějaký dárek a pak někdy že se sejdou a tam ho čekala manželka... ;-) to se asi nějak obměnuje ten příběh, protože se mi nezdá, že by to udělalo tolik žen :-D
Jímá mě docela hrůza, když vidím některé příspěvky... to, jak před tolika věcmi některé z nás zavírají oči, ale po svatbě je teprve začnou vnímat ve zřetelnějších obrysech... přece víme, koho si bereme - jak ten člověk komunikuje, jakým způsobem řeší krizové situace, zda se s ním dá rozumně domluvit, anebo umí jen vybuchnout, případně se uchýlí k ironii a šaškování...
No ale hlavně, i když mi do toho nic není, mě dostal příspěvek paní pepik.24 ve smyslu "vím, že se stejně jednou rozejdeme, ale syn má mého přítele rád"... a paní s dotyčným stejně plánuje svatbu... Co je to za vztah? =-) Proč to tedy "pokoušet" jak sázku do loterie? Neublížíme dítěti pak dalším rozvodem náhodou ještě víc...?? Opravdu mi do toho nic není, ale když už to zde veřejně zaznělo, nemohla jsem nereagovat, z těch řádků je mi docela smutno. Možná jsem to jen špatně pochopila, ale každopádně se mi zdá, že spousta z nás si leccos namlouvá a přivírá před lecčíms oči, ale když se to pak naplno projeví (viz sílící hádky po svatbě - v době, kdy k sobě má mít pár blíž než kdy jindy), diví se... |-|
Já nevím, dopisovat si s partnerem pod jinou identitou bych se docela bála. Obávám se, že tahe hra už předem odsuzuje vztah k zániku. Kolikrát si říkám, že kdyby se skutečně pravidelně prováděly tyhle "testy věrnosti" bylo by 70% manželství v troskách. Tedy pokud není manžel skutečně ten typ mužského, kterého jiné ženy absolutně nezajímají ať už proto, že má oči skutečně jen pro vás, nebo se raději věnuje svým koníčkům (sport, auta, věda... cokoli). Zase záleží na tom, co jsme my ochotné v rámci dopátrání se pravdy tolerovat a co už ne. Zda by nám vadilo, kdyby nás v rozhovoru s tajemnou neznámou zapřel, postěžoval si jakou má doma šílenou rachomejtli, případně jen sklouzl do lehkého flirtu... Nebo už jen ta skutečnost, že nějaké cizí ženské odepsal a zareagoval tak na její výzvy... Možná bychom se docela divily. Dřív jsem zastávala názor, že žádný vztah není a ani nemůže být ideální a že je třeba přinášet určité oběti, některé věci přetrpět a čekat, že časem se to vytříbí. Zpětně vím, že to tak úplně není. Jakmile jednou něco hapruje, objevují se stále se opakující hádky, partner věnuje víc času jiným věcem, je zdánlivě bez zájmu a žaludek mi sevře TEN pocit, ten varující pocit, že není něco úplně v pořádku, je to jen cesta k pozvolnému konci. Netvrdím, že vztah musí být nutně bezproblémový, ale srdce přeci napoví samo, jestli i přes občasné neshody (které jsou všude) je to to pravé, nebo jestli stíny pochybností jsou skutečně oprávněné. Občas manželky pro přílišnou zaujatost řešením problémů partnera zapomínají ptát se samy sebe, jestli jsou skutečně šťastné, jestli by byly i kdyby nenastala tahle situace a jestli je to skutečně to pravé...
Já nevím, mně nepřijde, že by hraní her mohlo vést k zániku (ano, nakonec asi mohlo) manželství nebo vztahu, pokud se ti dva tak nějak dohodnou. U nás je to jednoduché, my jsme se před čtyřmi lety poznali přes jednu online hru a zjistili jsme, že máme stejné zájmy. Tak jsem ho pozvala na jednu šermířskou akci a bylo to. V té hře jsme zůstali. Nehrajeme tak, jako dřív, není čas, ale máme tam svoje kamarády, se kterými takhle můžeme trávit večer. Už jsem slyšela i názor, proč nzajdeme do hospody, ale když jsou z druhých konců republiky... :-D Ale to sem nepatří. Hraje tam s námi kamarád, hrozně prima kluk, který je devět let s přítelkyní a ona, světe, div se, aby spolu trávili víc času, začala hrát také. Znali jsme se osobně už předtím, než začala hrát, ale máme radost, že můžeme být i s ní. Ta hra není středem vesmíru, ale když se chceme všichni sejít, sejdeme se tam. Chtěla jsem jen říct, že začít hrát s ním není úplně špatný nápad. Ale ne tak, abys vyzvídala, jestli tam nemá babu, ale sem tam se zeptat, jestli Ti nepomůže, že něčemu nerozumíš a tak. On bude rád. A na oplátku s Tebou půjde třeba do kina. A i Ty můžeš poznat lidi, se kterými si tam píše nebo máí s nimi alianci, nebo město, jak píšou holky (Travian znám opravdu jen zběžně, takže možná plácám hlouposti). Jde o to se spíše tak nějak dohodnout. Ovšem pokud máš k počítači a hrám odpor, tak to může být velký problém. Bude se spíš zlobit, když ho budeš od toho odtrhovat :(
my jsme si taky dopisovali s pritelem pod mym jinym jmenem :-N to mi bylo ale 16, coz mnohe vysvetluje, ted to hodnotim jako kravinu, i kdyz chapu, ze zoufale zeny delaji zoufale veci
Ad dopisování pod jinou identitou.
Já osobně bych to neudělala - možná fakt v těch 16ti, ale to už mám za sebou.
Jsem si totiž jistá, že tohle by můj m. vyhodnotil jako zradu a ztrátu důvěry a happy end by se nekonal...
To možná tak v tom romantickém a sladkém americkém filmu, ale v běžném životě??? :-|
Většina chlapů by se cejtila podvedená a ztrapněná...
No, taky bych se naštvala, kdyby na mě ten můj zkusil něco takovýho. A u nás to je na stejné úrovni jako u Martinky. Taky si kolikrát něco pisnem přes icq z jedné místnosti do druhé :-D
Já jsem nikdy nebrala svatbu, jako že by se mezi námi mělo něco zlepšit nebo zachránit.
Jsme spolu přes 10 let jak jsem psala a 2 roky spolu bydlíme. Nejsem jen zastánce žití na hromádce, teda pokud se to někomu líbí proč ne, ale já bych to tak nechtěla.
Ale kdyby nechtěl tak si mě nebere.
Právě proto si myslím, že před těmi 5ti měsíci bylo vše O.K. a vzal si Tě, protože chtěl. Ale teď je u něj nějaká změna. Ať je jakákoliv, tak neví jak z toho ven a za tohle se schovává. ]-( Může to být opravdu cokoliv, teď je spíš na tobě, aby si vypátrala co za tím je.
Ahoj,nedá mi to,abych se nepřipojila k diskuzi,hlavně když mlluvíte o Travianu :-D . Já ho hraju...už druhým rokem a jsem opravdu závislá. První rok jsem hrála kvůli "hře",teď to hraju kvůli lidem,které jsem tam poznala i když ně osobně. I já se tam platonicky zamilovala do svého spoluválečníka,dali jsme si na sebe ICQ a skype,poslali pár fotek a průser byl na světě =-) . A není to tak dávno,už jsem plánovala přípravy na svatbu a na ruce nosila zásnubní prsten. Naštěstí to pominulo,ale i tak mi bylo hrozně a je i teď,páč mám výčitky :-. .
Jen jsem chtěla říct,že já jsem ten příklad,o kterém tady mluvíte.
Moje sestra je take prikladem zavislaka, at uz na chatu, nebo na valecnych kmenech, ci jak se to jmenuje. A kdo to zna v realu, ten vi, ze s takovym clovekem se fakt mluvit dost dobre NEDA. Bohuzel. Je to stejny jako kdyby clovek fetakovi rikal, ze je nemocny, a on vam odpovedel, ze to ma pod kontrolou. Tim hur, ze pocitac malokdo povazuje za regulerni drogu, takze kdyz clovek takovemu zavislakovi rekne, ze je nemocny, tak se mu vysmeje a proste tomu neveri.
Moje sestra je schopna sedet u pocitace i na oslave narozenin nekoho jineho, a neprijde ji to divne ci trapne. Ani to, ze kdyz za ni prijde jeji dcera, a chce byt s ni, tak ji posle pryc.... A to jsem ji rikala, ze je nemocna skoro denne. Ted uz jsem to vzdala. A kdyz mi vola z dovolene, abych se ji prihlasila na profil na hru a udelala to a to? Radsi mlcim.
jijanko, to byla reakce na tebe. kusit se zapojit a neco zjistovat.... hahaha. akorat si nalit vodu do vlastnich bot. dozvis se jen to, co vedet nechces.