Ahoj. Potřebuju poradit,už jsem dost psychicky na dně. Když jsme se s manželem brali,trochu žárlil,ale tak nějak normálně. Ale poslední dobou to je už k nevydržení. Pořád se mnou všude chodí,když zrovna nemůže,tak mi pořád volá a píše a chce vědět kde jsem,s kým tam jsem a co dělám. Tuhle jsem s mamkou vyrazila po obchodech,a on mi psal že doufá že nelovím chlapy. Doma pořád sleduje,a když si vezmu mobil do ruky,už se ptá co dělám a s kým si píšu. Ani dobíjet kredit mi nechce,a mamce že si můžu volat od něj. Navíc mi je manžel už fakt odporný,pořád se mě ptá co budem dělat,co budem vařit,když se zrovna neusmívám tak pořád chodí a ptá se co mi je,pořád mi říká jak mě miluje,pořád mě chce pusinkovat,a já na to už vážně nemám. A dělá naschvály-když jsme se bavili jestli jednou půjde k porodu se mnou,tak vyváděl že ne,že na to nemá žaludek,atd. Tak jsem se ptala mamky,jestli by na sál nešla se mnou ona a ona nadšeně souhlasila. Když se to dozvěděl manžel,začal vyskakovat že to neexistuje,a že půjde on. To bych teda zkousla,ale teď jsem našla v našem okolí porodnici,kde může být na nadstandartním pokoji ubytovaný za poplatek doprovod maminky s dítětem. Tak jsem to říkala manželovi,že kdyby tam byl s námi,že by to bylo fajn,že by mi tam nebylo smutno (nikdy jsem ještě v nemocnici nebyla,tak z toho mám obavy). A manžel že ne,a že by neměl peníze na poplatek,a kdo by nám hlídal psa...Prostě výmluvy. Tak jsem se dohodla s mamkou,a ta byla ráda. Jenže opět když se to dozvěděl manžel,začal nadávat že moje mamka tam nebude,že tam bude se mnou on. Nebo tuhle-měli jsme jít k našim na grilovačku,vše v pohodě,ale 10 minut před tím,než nás táta měl vyzvednout,manžel řekl že nikam nejde. Tak jsme se pohádali,já řekla že teda jdu sama,že takhle rodiče nepodrazím. A najednou se zvedl,reptal,ale šel se mnou. V sobotu jsme měli jít s rodiči na večeři,pár minut před odchodem mi taky řekl že se mu nechce. Tak jsem se sbalila a šla sama,samozřejmě za pár minut doběhl do restaurace za námi,ale tam dělal další naschvály. Objednali jsme si jídlo,jen on že jíst nebude. Ani pití nechtěl. Tak trapně seděl a zíral na nás. Hned co jsme dojedli,tak on že má hlad,a objednal si jídlo. A s našima se bavil jakoby nic,ale mě totálně ignoroval,když jsem na něj mluvila,on nereagoval. Je tohle jeho chování normální??
@strelenka Ano, souhlasím, že odchod může člověku někdy pomoci, ale může ho také poslat ještě do většího srabu. To je individuální a člověk musí toho druhého znát, aby to trochu odhadl. Já třeba vím, že ten člověk by se totálně zhroutil. Ať tak či tak, není na škodu, pokud ho při tom odchodu ještě nasměřuješ. To je vše, co jsem radila.
A jelikož tu mám pár kamarádek, které mě znají, tak jen pro jistotu píšu, že se nejedná o mého manžela, aby chudák nevypadal teď špatně.
@krobinka Pokud se ale nejedná o partnera nebo o člověka se kterým žiješ v jedné domácnosti, pak je to zase úplně jiná situace.
Jinak už se nebudu opakovat.
@strelenka Ano určitě to má své odlišnosti, ale asi bych to tu nepsala kdyby to byl "soused". Podstata toho problému a situace bližních je téměř stejná. Nevím proč máš pocit, že víš víc nebo, že jen tvůj názor je správný, alespoň tak to z tvých reakcí vyznívá. Myslím si, že máš svůj kus pravdy, jen se snažím pouzkázat na trochu odlišnější cestu, další možnosti, a také to, že není všechno černobílé - vše na základě vlastní zkušenosti. Nehodlám ti tu vysvětlovat proč to řeším, jak to řeším - můj problém není motivem této diskuze. Chtěla jsem pisatelce rozumně a nezaujatě poradit a to jsem udělala. Nabídla jsem jí dvě varianty řešení - jednu s odchodem a druhou bez, což myslím ukazuje na nezaujatost. Ale hlavně to, že by se měla poradit s nějakým odborníkem a to myslím ukazuje na rozumnost řešení v obou případech. Myslím si, že odejít od takového člověka nemusí být také lehké. Pokud už je u něj problém hodně vyhrocený, může ji otravovat nebo na ni dotírat. Odborná rada by jí možná také pomohla.
@krobinka
Nic ve zlém. Jen si myslím, že pokud s tím člověkem nežiješ v jedné domácnosti, tak zkrátka opravdu nevíš, o čem mluvíš - z tohoto pohledu si myslím, že vím opravdu víc než Ty. Rozdíl je to velký.
Každá ovšem dáváme radu, kterou považujeme za správnou, tazatelka si z toho jistě nakonec vybere to, co bude považovat za správné ona.
Souhlasím s tím, že poradit se s odborníkem není na škodu.
@krobinka Ještě dodám, že tím nikterak nechci zlehčovat Vaši situaci - taková věc je u blízkého člověka vždy nesmírně těžká a bolestná, zvlášť když mu nemůžeš pomoct (nebo se Ti to nedaří). Toho jsem si vědoma.
Jen jsem chtěla napsat, že je rozdíl, pokud máš mimoto i vlastní život, máš kde načerpat sílu a podporu a objevuješ se u něho"jen" na výpomoc, nebo když je to ten nejbližší člověk, se kterým trávíš dny a noci a jsi na něm nějakým způsobem závislá nebo na něho odkázaná (nebo si to namlouváš).
@strelenka Jen proto, že s tím člověkem nežiju v jedné domácnosti, nevím o čem mluvím? Fascinuje mě tvá povýšenost. Víš prd o mě, mém životě, o tom člověku nebo našem vztahu, o mém a našem životě a troufáš si to soudit? K tomu už nemám co dodat. Z principu nemá smysl to s tebou dál rozebírat.
@krobinka Ano, vysvětlila jsem to v posledním příspěvku - s tím, že nijak nezlehčuji Vaši situaci, která je určitě velmi těžká, ale že je to zkrátka hodně jiné než společné soužití a nelze to srovnávat. Nikoho nesoudím, jen konstatuji.
Každopádně to přešlo do osobního útoku, takže též končím. Přesto přeju, ať se to s tím člověkem v dobré obrátí a hlavně - ať si on sám uvědomí, že to má především ve svých rukou.
@verunkajsemja Proboha na co cekas?! Nemulujes ho a vis ze se chova jako debil, a ze se to nezlesi. Jdi ted! Chvilku to bude trvat nez se to ustali, ale pak ti spadne hodne velky kamen ze srdce. Mas kam jit a u koho byt? U rodicu nebo kamaradky? Tak si zbal veci a jdi. Neni fakt na co cekat..
@krobinka No jo, kdyby rekla ze ho porad miluje, tak bych se aky priklanela mozna mu pomoct (i kdyz ono neni moc jak), ale ona rekla ze ho nemiluje. Proboha, i kdyby ji netyral, jako ze tyra, tak by nemela v 27 letech skoncit s clovekem ktereho nemuluje, to by bylo hodne smutny. Takze v tomto pripade by si mela zbalit svy saky paky a odejit, nema ani jeden duvod s nim zustavat..
@najbrtka
Nechci být off topic, ale názor by byl, kdybys řekla "zdá se mi, že by mohl trpět poruchou osobnosti". Leč napsat "projeď google, 100% má poruchu osobnosti, pracuju na psychiatrii", to je blbost.
@sasaalexandra Moc nerozumím tvému příspěvku pro mně... já přece nikde nepsala, že s ním má zůstat, i pokud ho nemiluje. Naopak jsem jí řekla radu pro obě rozhodnutí (zůstat/odejít). Co jsem řekla je, že jí neporadím odejít a to pouze z toho důvodu, že takové rozhodnutí musí udělat člověk sám, čímž jsem ale neřekla, že bych to já neudělala nebo že to není správné rozhodnutí. A za další - pomoci člověku můžeš vždycky, byť maličko. I pokud se rozhodne odejít, tak mu může říct důvod, může zkusit aby s ním promluvila i jeho matka a může mu najít třeba pár kontaktů na psychology a předat mu je. To, že on je hodí do koše a nikam nepůjde je věc druhá, ale ji to nic nestojí - dobře torcha úsilí už v tak vypjaté situaci, ale nemyslím si, že to je něco náročného. A i kdyby to teď nepomohlo, nikdy nevíš, jestli se něco nezmění za pár měsíců, díky tomuto impulzu.
Já nikoho nechci přesvědčovat o svém názoru. Pisatelce jsem poradila a nemyslím si, že špatně, Může si z toho vybrat a vzít si co potřebuje, sama si určí co chce a nechce udělat. Ukázala jsem jí dvě možnosti, navrhla několikero řešení - je to už jen na ní.