Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svatbě

Manžel mě "dusí"

Ahoj. Potřebuju poradit,už jsem dost psychicky na dně. Když jsme se s manželem brali,trochu žárlil,ale tak nějak normálně. Ale poslední dobou to je už k nevydržení. Pořád se mnou všude chodí,když zrovna nemůže,tak mi pořád volá a píše a chce vědět kde jsem,s kým tam jsem a co dělám. Tuhle jsem s mamkou vyrazila po obchodech,a on mi psal že doufá že nelovím chlapy. Doma pořád sleduje,a když si vezmu mobil do ruky,už se ptá co dělám a s kým si píšu. Ani dobíjet kredit mi nechce,a mamce že si můžu volat od něj. Navíc mi je manžel už fakt odporný,pořád se mě ptá co budem dělat,co budem vařit,když se zrovna neusmívám tak pořád chodí a ptá se co mi je,pořád mi říká jak mě miluje,pořád mě chce pusinkovat,a já na to už vážně nemám. A dělá naschvály-když jsme se bavili jestli jednou půjde k porodu se mnou,tak vyváděl že ne,že na to nemá žaludek,atd. Tak jsem se ptala mamky,jestli by na sál nešla se mnou ona a ona nadšeně souhlasila. Když se to dozvěděl manžel,začal vyskakovat že to neexistuje,a že půjde on. To bych teda zkousla,ale teď jsem našla v našem okolí porodnici,kde může být na nadstandartním pokoji ubytovaný za poplatek doprovod maminky s dítětem. Tak jsem to říkala manželovi,že kdyby tam byl s námi,že by to bylo fajn,že by mi tam nebylo smutno (nikdy jsem ještě v nemocnici nebyla,tak z toho mám obavy). A manžel že ne,a že by neměl peníze na poplatek,a kdo by nám hlídal psa...Prostě výmluvy. Tak jsem se dohodla s mamkou,a ta byla ráda. Jenže opět když se to dozvěděl manžel,začal nadávat že moje mamka tam nebude,že tam bude se mnou on. Nebo tuhle-měli jsme jít k našim na grilovačku,vše v pohodě,ale 10 minut před tím,než nás táta měl vyzvednout,manžel řekl že nikam nejde. Tak jsme se pohádali,já řekla že teda jdu sama,že takhle rodiče nepodrazím. A najednou se zvedl,reptal,ale šel se mnou. V sobotu jsme měli jít s rodiči na večeři,pár minut před odchodem mi taky řekl že se mu nechce. Tak jsem se sbalila a šla sama,samozřejmě za pár minut doběhl do restaurace za námi,ale tam dělal další naschvály. Objednali jsme si jídlo,jen on že jíst nebude. Ani pití nechtěl. Tak trapně seděl a zíral na nás. Hned co jsme dojedli,tak on že má hlad,a objednal si jídlo. A s našima se bavil jakoby nic,ale mě totálně ignoroval,když jsem na něj mluvila,on nereagoval. Je tohle jeho chování normální??
Odpovědět
1
2
To musis vedet ty, jestli je to normalni, tedy jestli se tak choval vzdycky. Mne to normalni neprijde, spis nevyzrale a taky mam dojem, ze ma pan manzel problem s nizkym sebevedomym (to neustale sledovani s kym jsi a kde, komu volas atd). To, ze se chova jako, s prominutim, nevychovany fracek (viz priklad s tou veceri), to by byla pro me posledni kapka a asi bych mu velmi durazne sdelila, co si o nem myslim a nebylo by to nic moc pekneho. Jak dlouho jste manzele? Kolik vam je? Byl takovy odjakziva, nebo se zmenil az nedavno? Pokud je to nedavna zmena, tusis, co by za tim mohlo byt? Ja bych takovy dusno nevydrzela a v mych ocich by jako chlap hodne klesl.
Odpovědět
Profilova fotka
:-| tak to ma mrzi.... ale je to fakt idiot, nechce ist nahodou k psychiatrovi?? ja by som sa uz davvno zbalila a vypadla... ale teda pokial si tehotna tak to je horsie.... ale musel sa spravat takto odzaciatku, to si si nevsimla?? :/ v kazdom pripade lepsie to nebude bude to uz len ovela horsie, ty nie si jeho majetok takze ja by som jednala radikalne napriek tehotenstvu... co na to vasi? urcite si to vsimli
Odpovědět
@zanett Jsme spolu manželé přes rok. Mně je 26,jemu 27. Před svatbou se až tak blbě nechoval,dovedl se dobře přetvařovat...už jsem zjistila jaký dovede být intrikář. Je hrozně rozmazlený,vychovávala ho sama matka(co vím tak blbě),a podle toho to teď vypadá. Už jsem to konzultovala s tchýní,a ta mi řekla že na něj musím být tvrdá,že se začíná podobat svému biologickému otci (kriminálník,nyní bezdomovec). To vše jsem před svatbou nevěděla,ani jsem nevěděla o horší manželově minulosti. Bych si ho jinak v žádným případě nevzala. Já pocházím ze slušné spořádané rodiny,a za tu jejich rodinu se vážně stydím. Naši manžela už prokoukli,táta říká ať se nedivím že tak blbne,když měl takové dětství. Ale taky mě lituje. A mamka mě lituje,prý si s ním zničím život. Což já vím...
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj neni to normalnni. Reknu ti to na rovinu. Psychicky te tyra, a to se nezlepsi, tohle se vzdycky jen zhorsi. Nejdriv zarli, pak dela sceny a nakonec to skonci tim, ze ti nejspis dat par facek a tak to pujde z kopce dal. On je clovek s vekymy mindraky a malym sebevedomym. On sam si musi uvedomit, ze ma problem, a neco s tim jit delat, jako ze zajit k psychololgovi, a spolu pak prijdou na to, co se mu stalo v detstvi (nejspis) ze ma tak male sebevedomi. Ale on sam musi chtit za nim jit a uvedomit si, ze pokud s timhle neprestane ztrati te. Ty s nim neudelas absolutne nic, muzes se stavit na hlavu. Hlavne si s nim nedelej dite! To uz te bude mit v pasti a uz mu nikdy neuniknes. Budes nestastna celej zivot s nim. Ja bych radila utikej ted, dokud jeste nemate zavazky! Dej mu jedno ultimatum, ze budto se pujde lecit nebo od nej odejdes. Pokud se pujde lecit, dej mu samozdrejme jeste jetnu sanci, ale to je maximum. Pokud to odmitne, odejdi a to rychle.. Hodne stesit! :-.
Odpovědět
Profilova fotka
@verunkajsemja A ty chceš být s chlapem se kterým si zničíš život? Svého manžela si máš vážit a milovat.
Odpovědět
@verunkajsemja úplně normální mi to v žádném případě nepříjde. Ani to že s Tebou všude chodí a nebo Ti aspoň píše co děláš. Ani to s tím dobíjením kreditu. To jako on rozhoduje takove prkotiny jako kdy a jestli Ti dobije kredit? To s tou porodnicí tež je mimo, jako když Ti rekne ze nepujde a Ty nechces byt sama proc by nemohla jit mamka? A ta vecere - to se chova jak male decko. Chudaci i Tvoji rodice. Poradne si promluvte a hlavne se mu nepodrizuj.
Odpovědět
On má jasné příznaky chorobné žárlivosti a to není žádná legrace....Víš jakmile jste se vzali, tak se začíná projevovat. Pokud se to bude zhoršovat, ber nohy na ramena, protože to může vést až k fyzickému týrání.
Odpovědět
Ahoj... moc mě mrzí, v jaké si situaci. Ale na svou otázku si odpovídáš sama ;-) ne, není tohle normální a sama jsi zmínila, že kdybys plno věcí o něm věděla před svatbou, nevdáváš se. Já si myslím, že s ním vlastně ani nechceš být, leze ti krkem a máš na něj averzi (což se ti vůbec nemůže nikdo divit). Podle toho co píšeš, se chová opravdu jako rozmazlený fracek a ještě k tomu chorobně žárlivý. Přesně jak je výše napsáno, s takovým budeš nešťastná. Hlavně si na takové chování nezvykej, jinak budeš nešťastná ty, mimčo i ti, kteří tě mají rádi a měli by s dívat, jak si necháš od manžela líbit takovéhle extempóre :-( . Držím palce, každý svého štěstí strůjcem! Doufám, že vše dopadne nejlíp jak může:-)
Odpovědět
Profilova fotka
@verunkajsemja Normální to není! Zřejmě je nevyzrálý a jak píšeš, podíl na tom jistě má i jeho minulost a dětství. Tohle se velmi těžko hodnotí tobě, natož nám cizím. Určitě to ale není v pořádku a chovat by se tak neměl! To si zapamatuj a neustupuj z toho. Otázkou zůstává co s tím. V prvé řadě bych si asi odpověděla na otázku, jestli ho stále miluješ. Je jasné, že ti teď pije krev a nechová se dobře, ale v hloubi bys to někde měla cítit (a nebo ne). Podle toho bych jednala dál. Já jsem bohužel takový zachraňovatelský typ, takže pokud bych toho člověka stále milovala, neotočila bych se k němu zády a zkusila celou situaci napravit. Faktem je, že jste docela mladí, a tak těžko říct, jestli je partner dostatečně vyzrálý, aby pochopil co se děje. Zkusila bych si s ním sednout a promluvit, to je podle mě druhý krok. Komunikace je základ každého vztahu u manželství zvlášť. Snažila bych se jednat v klidu a s rozvahou, bez zvýšení hlasu nebo hádek. Také bych si ale připravila, jak to chceš řešit - několik možností, podle toho, jak se k tomu teoreticky postaví on. Napířklad pokud po vaší debatě "prohlédne" (o čemž bych nebyla tak přesvědčená) a řekne, že se nad tím zamyslí a pokusí se s tím něco udělat, souhlasila bych, ale stanovila si nějaký čas po kterou by to měl provést a pak si třeba promluvit znovu a zhodnoti zda-li se mu to daří nebo ne. Já bych ale spíše očekávala negativní reakci, a tak bych byla připravena s kontakty na manželskou poradnu (jsou i zdarma). Navrhla bych mu, že tam by vám mohli pomoci - někdy si od cizího, bohužel, lidé nechají spíše poradit a věří mu více. Určitě by ses ale měla zamyslet (a třeba promluvit i s jeho mámou) nad tím, proč je takový. A to hned ze dvou úhlů. Tzn. co bylo tím současným spouštěčem celé situace... proč před svatbou takový nebyl a po svatbě se tak změnil. Musí to přece mít nějaký důvod. A za druhé, podle toho co píšeš, to vypadá, že ten hlavní problém je také někde v minulosti - jeho dětství. Myslím si, že to bude klíčové. Sama u sebe jsem nedávno pochopila, že to tak často bývá - u partnerů jsem už od puberty měla problém s jednou věcí a teprve před 3 roky jsem pochopila, že mi to vadí kvůli něčemu, co se stalo v dětství, ale do nedávna jsem si to nikdy nespojila. Teď po prozření jsem konečně pochopila o co jde a mohu s tím alespoň trochu pracovat. Nejsem psycholog, ale myslím, že tady by někdo takový byl potřeba.
Odpovědět
Profilova fotka
@lilie01 To se rozhodne zhorsovat bude, tyhle veci vzdycky gradujou :-| Ty nohy na ramena by mela vzit uz ted, nez dojte i na fyzicke nasili =-)
Odpovědět
Místo po porodnici bych se poohlížela po rozvodovém právníkovi. Mám zkušenost z podobného vztahu a proto radím - vezmi nohy a ramena dřív než bude pozdě. To, co zažíváš je domácí násilí, zatím v psychické podobě, nepochybuj o tom, že časem se to přehoupne i do té fyzické...bude to jen a jen horší. Největší chudáci v takovém svazku jsou děti, Ty si zničíš život. Držím palce, ať v sobě tu sílu najdeš. Sama jsem zažila, vím o čem mluvím. Nevidím žádný důvod, proč s ním zůstávat.
Odpovědět
@krobinka Toto nemá s nevyzrálostí co dělat, chorobní žárlivci jsou v každé věkové kategorii. Takového člověka nelze zachránit, to může udělat jen on sám - pokud by si přiznal, že má problém (což je ale u těchto lidí velice zřídkavé) a začal se léčit (i tak je to běh na dlouhou trať s velmi nejistým výsledkem). Obávám se, že toto je jeden z případů, kdy "láska hory nepřenáší".
Odpovědět
Článek se načítá
@krobinka Já už ho právě nemiluju. Ze začátku jsem to přehlížela,pak jsem si s ním chtěla promluvit,dát mu šanci,protože jsem ho milovala. Jenže on vždycky jen sliboval,ale žádné změny se nekonaly. Postupem času jsem ho milovat přestala,a teď jsem na něj doslova alergická. Když mu ale říkám co mi vadí,tak akorát lituje sebe,že jsem na něj zlá. Kdybych byla svobodná,zabalím mu kufry a šel by. Jenže se bojím rozvodu:-(
Odpovědět
@verunkajsemja Ceho se bojis vic, rozvodu, nebo toho, ze za 20 let zjistis, ze cas uz nejde vratit zpet a ze mas zniceny zivot a leta, ktera uz zpatky neziskas? Ceho se bojis vic, rozvodu, nebo toho, ze ti za nejakou dobu da par facek, odrizne te od rodicu uplne, mobil ti zabavi a jednou te najdou nekde zahrabanou v prikopu? Ceho se bojis vic, rozvodu, nebo toho, ze s nim budes vychovavat deti, ktere budou mit z takoveto atmosfery totalne znicene detstvi? Na to si odpovez a podle toho jednej.
Odpovědět
@karlajasmine To mě nikdy nenapadlo že by mě mohl chtít odfiknout od rodičů a od mobilu...i když včera jsme se dohadovali,a on za trest vypnul WIFI,abych se nemohla připojit na internet. A ještě chtěl abych ho odprosila,aby to zas zapnul. Začíná to být vážně čímdál víc horší:-( a určitě nechci aby v tomhle vyrůstaly děti,a ještě aby po něm nepochytily povahu:-(
Odpovědět
@verunkajsemja celý ten vztah je v háji. Přiznám se, že jsem se nikde nedocetla, jak dlouho jste spolu, ale mám pocit, že se vůbec neznáte a váš vztah nestojí na pevných základech. O to hůř, že už je v tom dítě. Jeho chování není normální, manželství neznamena ztrátu svobody, neznamená to, že člověk nemůže mít rodinu a přátelé, neznamená to, že má jeden právo trestat druhého. Potud bych ti poradila, abys od něj na čas odešla, tlačila na to, aby se šel léčit a abyste spolu chodili do poradny. Byla by malá šance na úspěch, ale byla by. Když by to nevyšlo, už by ses k němu nevrátila, následoval by rozvod. Jenže čtu, že pouhý rok po svatbě už svého muže nemilujes, že ti vadí jeho minulost, zatímco ty jsi ze spořádané rodiny. Chápu, že různá zjištění mohou zaskočit, ale mne to nepřipadá jako upřímná láska, když na lítost nad sňatkem stačí minulost. Co na to říct? Rozvedte se a poucte se z toho.
Odpovědět
Profilova fotka
Zdravím Verunko. Tak jak to popisuješ, tak se jedná spíše o případ pro lékaře, nebo manželskou poradnu. každopádně jeho chování je patologické a lze spekulovat s chorobným stavem žárlivosti, nebo ti je nevěrný a toto jeho chování je zástěrkou pro odvedení pozornosti - zloděj křičí chyťte zloděje. Každopádně se nedá v takovém nemocném vztahu vůbec existovat. Myslím si, že tento stav již v minulosti probíhal a protože jsi tomu nedala rázný zásah, tak se rozvinul v tuto skoro neřešitelnou formu. Pokud bych mohl radit, tak pokus ho dostat do poradny a lépe na psychoterapii jako krok číslo jedna. Pokud to odmítne, pak radím nastolit tvůj domácí diktát. Pokud ho vychovávala matka bez otce, bude na ní citově závislý a to tak že navždy a ty budeš vždy nedostatečnou náhražkou. Každopádně máš život před sebou a pokud nečekáte mimčo, tak radím zabalit své věci a vyrazit do nového života. S tímto člověkem tě za pár let a možná za pár měsíců čeká neskutečné peklo, kde se nebudeš těšit na zítra, co tě krásného čeká, ale kdy už konečně odejdeš z tohohle světa. Z mého okolí tento případ znám, jak přes kopírák.
Odpovědět
Profilova fotka
Tak to mě Verunko moc mrzí...a mrzí mě taky, že ses o tom dozvěděla az po svatbě...mohla si být teď šťastná s někým jiným..no a můj názor je, že tě psychicky terorizuje,,toto fakt není normální..já jsem s přítelem 9 let, svatbu máme ted v září a vše je ok..tolerujem si své koníčky, které nemáme společné, chodím si sem tam s kámoškama na vínko a on zase s chlapama na pivko.. držím ti palce, at to nějak vyřešíš
Odpovědět
Profilova fotka
@verunkajsemja Verunko, čekáte spolu miminko? není mi to úplně jasné. jestli jo, v klidu poroď, nic neřeš, ber to jako diagnostickou, pozorovací etapu. Moc s ním nemluv, zbytečně neprovokuj, užívej si drobností a těšení, čti, medituj, vař, peč, cokoliv. Pozoruj, co dělá, přemýšlej proč asi, klidně si někam piš dojmy, které za ten den máš z manželova chování, nebo kresli (ať to nepozná :-) ). Po porodu navrhuji dvě verze: 1) pokud se bude chovat nadále jako nesnesitelný debil, zamiř z porodnice rovnou k rodičům (kteří tě určitě podpoří), budeš mít aspoň maminčinu 100% péči v šestinedělí, to se hodí ;-) 2) dej tomu pár dní doma, abys měla klid ve svém prostředí. Všímej si jen sama sebe a mrňouska, ne jeho. Ať ti pomáhá, vaří, stará se. Ale jestli tě bude nadále kontrolovat, omezovat, citově vydírat - tak bych neváhala, ani kvůli dítěti. Pokud ti bude třeba při porodu nebo kolem oporou, bude se k tobě chovat hezky, lépe, dej vašemu vztahu šanci - třeba potřebuje rodinu, zakotvení, své něžnosti vrhne na děti, stanete se manželi-přáteli a bude to únosné soužití. Pokud miminko nečekáte - bal kufry. Rozhodně a bez pardonu. Pokud jste o problémech několikrát mluvili, měl nějakou pseudosnahu a nikam to nevedlo - nepovede nikdy. Rozvod je sprominutímsračka, ale jednoho dne skončí. Žít s člověkem, kterého nesnášíš už teď, prostě není možné. Jen se to vyeskaluje, zhorší, nebudeš mít úniku. Jsi mladá, vdát se můžeš ještě několikrát :-D Moc držím palce!
Odpovědět
Profilova fotka
@strelenka Myslím, že máš také pravdu, ale my neznáme ani ji ani jeho a myslím, že vynášet tyto rázné soudy, aniž by to tak bylo je nesprávné. A to, že potřebuje léčení jsem také napsala, je to očividné, ale říct, že to je stejně běh na dlouho trať - to trochu vyznělo, že to nemá smysl a vyprdla by ses na to. Ok, já třeba ne. I když vím, že něco má velmi nejistý výsledek, vždy udělám maximum. Jednak vím, že jsem někomu pomohla nebo se o to aspoň pokusila a třeba mu tím aspoň maličko v jeho životě pomůžu, i když ne hned. A také si vždy mohu říct, že já udělala maximum a není nic víc, co jsem pro danou věc mohla udělat a mohu jít v životě dál. @verunkajsemja Jak jsem napsala výše, zkusila bych na něj ještě tu poradnu. Ale určitě ti neradím, na sílu setrvávat v takovém vztahu. Jak jsem četla další příspěvek - vypnul wifi? chtěl odprosit? - no to je šílené. Není v pořádku. Měla bys mu to takto říct a jeho máme je rozumná? Co kdyby mu to také řekla? A co nějací vaši/jeho kamarádi? Vidí to také někdo? Co kdyby mu vás to řeklo víc? Když o tom mluvíte, cítí se ukřivděn - to je obranný mechanismus. Lidi se nechtějí připouštět (ani u blbostí), že něco dělají špatně, ale pokud by vás s ním mluvilo více (nemyslím na něj nastoupit deset na jednoho), řeklo mu, že tohle jeho chování není v pořádku, že jsi nešťastná, že takovéhle manželství nemůže vydržet, že jsi na cestě pryč a k rozvodu, a že by se měl jít léčit. A to hlavně kvůli sobě, že jinak po zbytek života bude ubližovat sobě a okolí, třeba by to pomohlo. A nebo taky možná ne. Pokud se bude ke všemu stavět negativně a odmítavě, není asi moc cesty zpět. Ještě mě napadá, co kdyby ses objednala do manželské poradny nebo k psychologovi jen ty a zkusila se s ním poradit o chování svého manžela. Možná by ti poradili, jak manžela přesvědčit, aby tam zašel. Většinou sice platí, že kdo si to nepřizná, ani o pomoc nepožádá, ale je to podle mě ještě jedna z možností, jak něco udělat. Pokud nic nezabere, tak tady platí "komu není rady, tomu není pomoci". Nechci ti radit, rozveď se - tohle rozhodnutí bys měla udělat sama, ale myslím si, že setrvávat v takovém vztahu tě zničí a nemá to smysl. Jsi mladá a určitě najdeš někoho nového. Asi bych nejdříve udělala to, že pokud by neragoval ani na jednu z mých žádostí o poradnu nebo nepřiznal, že existuje nějaký problém, zabalila bych si věci a odstěhovala se k rodičům (nebo dobré kamarádce). Možná mu to otevře oči, ale ty si hlavně odpočneš a vše promyslíš. Jen pozor na něj - pokud by se opravdu začal chovat lépe, buď obezřetná, aby to nebylo jen lákadlo pro tebe, ale dej mu šanci. Nemusíš se hned stěhovat zpátky, prostě choďte znovu na rande, pár dní třeba zůstaň doma, pár u rodičů a uvidíš, jak se bude chovat. I kdyby se ale zlepšil, k psychologovi by měl začít určitě chodit. Ale pokud ho opravdu už nemiluješ, zkus mu jen otevřít oči, pomoci mu jako člověkovi, kterého sis přeci jen vzala a odejdi. I toto můžeš probrat s psychologem. Řekni, že bys mu ráda pomohla, ale v manželství už setrvávat nechceš - jak to máš udělat.. Alespoň tak, bych se zachovala já. Určitě se ale nenech od něj týrat! Ty jsi v právu.
Odpovědět
Profilova fotka
To je na psychologa !! Ne-li psychiatra :-S
Odpovědět
vyhledej si v googlu Porucha osobnosti, podle tvého popisu jí má na 100%. TO se nedá léčit, to je osobnost...Max psychoterapie na dlouhou dobu, pokud on chce...Dělám na psychiatrii, věř mi...
Odpovědět
Profilova fotka
@najbrtka Lékařku na psychiatrii? Ta by asi takto virutálně rázná nebyla a diagnózu by po vágním popisu po netu nestanovovala, že. Souhlasím s @krobinka - verunka má navíc tu výhodu, že si po hlavě skákat nenechá a stojí si za svým. Myslím, že v tomto případě je ještě šance na záchranu pokud ne manželství, tak osobnosti manžela jako takové.
Odpovědět
@krobinka Ono je to asi tím, že jsem si tím prošla (a to včetně fáze zachraňování a poradny..). Určitě nejsem PRO utíkat ze vztahu hned jak se objeví první problémy (naopak - v podobných diskuzích vždy lobuji pro - "zůstat a zkusit řešit"). Existují dvě výjimky , kde navádím k okamžitému odchodu - a to v případě , že je ve hře buď závislost (alkohol, drogy..) nebo chorobná žárlivost - plus partner, který si to odmítá připustit (bohužel 99% těchto lidí si myslí, že problém je v lidech okolo, nejčastěji v jejich protějšku). Obojí (alkoholismus i žárlivost) jsem si zažila v nejbližší rodině nebo ve svém vlastním vztahu a kdo si tím neprošel, jen stěží pochopí. To není vztah , ale vězení. Spasitelku jsem dělala mnoho let, zcela zbytečně. Snad bych i doporučila zakladatelce, ať dá muži ultimatum v podobě léčení - pokud by napsala, že dotyčného miluje a nechce od něj odejít. Ale její jediný důvod, proč zůstává, je strach z rozvodu... a to je hodně chabý důvod pro mladou bezdětnou holku.
Odpovědět
Profilova fotka
Podle mě to normální není, nečetla jsem všechny příspěvky, ale mohu k tomu jen dodat, že jsem byla svědkem podobného manželství, začalo to tím, co popisuješ výše, chorobná kontrola, žárlivost, pronásledování, následovaly nadávky a vydírání před dítě, no a skončilo to fyzickým napadením, po kterém dotyčná byla v bezvědomí, trvalo 2 roky než od toho chlapa odešla, je teď konečně spokojená, ale následky si ponese hodně dlouho. Určitě bych šla na terapii, ale i tam může chlap předstírat a doma se chovat stejně neurvale. Držím ti pěsti a přeji hodně štěstí ;) kdyby sis potřebovala popovídat, klidně napiš do zpráv
Odpovědět
@pirek a kdo tvrdí, že dělám lékařku?
Odpovědět
Profilova fotka
@najbrtka Tak pak nechápu, jak si můžeš být 100% jistá, čím že verunčin manžel trpí. Já bych si to netroufla ani jako psychitarička, u nějaké svačinářky z kliniky to nechápu už tuplem.
Odpovědět
@najbrtka vyhledej si v googlu...... no jo, kmotr google ví všechno, že? ;)
Odpovědět
Profilova fotka
@strelenka já si prošla a procházím jedním z tebou zmíněných problémů, takže nemluvím do větru a proto si troufám něco takového říkat a radit. I přesto, že se mi nedaří tomu člověku pomoci, stále se nevzdávám, i když jsem už na pokraji nejen sil, ale i nápadů a "strategií". A pro představu - snažím se už rok a stále to nehodlám zabalit. Ano, už mě to začíná trochu ničit, přesto vidím ještě nějaké nové uličky, které hodlám vyzkoušet. Nemám růžové brýle a bohužel v tomto případě platí, že komu není rady... přesto se stále snažím nacházet nějaké řešení. Určitě neradím ani jsem nepsala, že se člověk má snažit několik let. Tento vztah není zdravý a bohužel bych se bála, že to vyústí i v něco horšího. Jen jsem poradila, aby to verunka ještě zkusila, v případě, že toho člověka miluje a pokud ne a rozhodla se, že chce odejít, ať odejde, ale ať tomu člověku zkusí alespoň pomoci. Každý člověk by se měl snažit pomáhat druhým, tím se ve svém životě řídím. On se nechová hezky ani správně, ale můj názor je, že je nemocný a minimálně proto, že je to její manžel by mu měla zkusit pomoct - třeba jen tím, že mu ukáže cestu, kde tu pomoc hledat.
Odpovědět
@krobinka Doporučuji přečíst knihu "Ze závislosti do nezávislosti" - pokud jsi na ni už nenarazila. myslím, že by Ti mohla pomoct. Mně pomohla hodně. Právě odchod může být paradoxně tou největší pomocí, kterou může takovému člověku dát.
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?