Ahoj, potřebovala bych poradit. Máme dva roky po svatbě. Do víkendu jsem žila v pohádce, že mám skvělého muže a nádherný vztah. Ale najednou se začal chovat trochu odtažitě, tak jsem se zeptala, co se děje a jestli mě má ještě rád. A on mi odpověděl, že vlastně zjistil, že už nemá a že odchází. Je myšlením analytik, takže si to v hlavě přebral a rozhodl se, že ve vztahu bez lásky žít nechce. Prý v tom nikdo jiný není ... a podle toho, jak jsme k sobě vždy byli upřímní se mi nechce věřit, že by teď lhal.
Máte někdo radu, jak ho zkusit přesvědčit, že 8 let vztahu a z toho 2 roky manželství stojí za to, nevzdat to hned, ale hledat cestu? Mně už dochází argumenty a síla.
A stojí ti to za to? Mně tohle odpovědět jen tak při rozhovoru v dlouholetém spokojeném vztahu partner, tak nejen že ho nepřemlouvám, ale druhý den by měl kufry před schody. Nakonec by ještě panáček přilezl, jak to tak s muži bývá.
Navíc, chceš ty žít ve vztahu bez lásky? Jinými slovy ti řekl, že už tě nemiluje, což je strašné, ale bohužel se to stává....
@mockovam haha, to ho tak najednou bezduvodne napadlo, ze vlastne uz se nudi a tak to zabali, jo? tomu never. ve vetsine pripadu za tim nekdo treti je, jenze samozrejme maloktery chlap ma OO na to, aby to priznal.
Jak na to vlastně přišel, že už tě nemiluje, když jste měli do teď hezký vztah? :-| Svatba je velký krok a jen tak si něco takového "uvědomit" teprve krátce po ní se mi zdá zvláštní...
stojí mi to za to! pro mě ten vztah neměl chybu a byla jsem přesvědčená, že i on je šťastný (a nejen já, celé okolí, včetně jeho rodičů je v šoku)
já prostě nedovedu pochopi, že se láska ztratí ze dne na den? že vám nic nevadí a najednou se probudíte a řeknete si - tak dneska to ukončím? vážně se to může stát?
@mockovam To mě mrzí, vždy mi tohle přijde hrozně smutné. Já osobně bych to asi zabalila, protože být ve vztahu, kde vím, že se jen té lásky doprošuju, to bych nedala... Sama musíš cítit, jestli by ta situace měa řešení, jestli ti to za to stojí nebo ne..Otázka taky je, jak se k tomu staví manžel ? Je ochotný o tom víc komunikovat, do hloubky? Případně najít nějaké řešení třeba přes poradnu?
děti nemáme (v tuhle chvíli fakt naštěstí)
komunikuje, bavíme se spolu, ale je to pro mě strašně těžké .... udržet sebe i konverzaci v nějaké rozumné úrovni ....
s poradnou díky ... zkusím ho přesvědčit
řešíme to již několik dní
prý je to prostě tak, že mě přestal milovat a tím pádem končí - nemám důvod mu nevěřit, nikdy mi nelhal
ale nedává ani konkrétní čas, ani konkrétní problémy a já se prostě neumím smířit s tím, že najednou něco cvakne a láska zmizí? vážně to tak může být? po tolika letech?
do jedné poradny jsem už napsala, tak snad najdou termín brzy a snad bude ochoten tam se mnou jít
@mockovam no nevím, pochopila bych třeba, kdyby se takhle "probudil" třeba po dvaceti letech manželství, ale ne po dvou...V každém případě by alespoň tu poradnu zkusit měl - když to nevyjde, tak to nevyjde, ale tohle prostě nekoresponduje s mým pojetím svatby: jednoduše to zabalit, jakmile mě to přestane bavit. Měl by být alespoň schopný to srozumitelně vysvětlit.
Omlouvám se, jestli zní můj příspěvek nepříjemně, a samozřejmě to tak být nemusí, jen mi tvůj manžel tak, jak to popisuješ ty, připomněl bývalého přítele Zorky z diskuse o chycení svatební kytice...
@mockovam Toz třeba se tak neprobudil, ale řekl to az když ses primo zeptala. Ja bych taky zkousela bojovat. Zkusit aby se do Tebe znovu zamiloval...nejakou romantiku? Dovolenou? Welness? Něco?
Teda, to je síla...udělat mi tohle chlap, tak nevím nevím , zda bych to rozdýchala...Ono totiž - i kdyby si to milostivě rozmyslel a chtěl Tě zpátky, tak důvěra jednou ztracená, se obnovuje jen hodně těžko.
Poradna smysl má - ale jen v případech, kdy je snaha na obou stranách. Nejdřív bych vysondovala, zda to vůbec řešit chce, protože z toho, co píšeš mi připadá, že nikoliv. Také se mi zdá hodně nepravděpodobné, že by k takovému rozhodnutí dospěl ze dne na den.
Připadá mi, že spoustu lidí žije v jakési představě věčné nekonečné zamilovanosti a když se vztah přehoupne do roviny určitého stereotypu a povinností, tak odcházejí s tím, že už vlastně nemilují...aniž by jim došlo, že vztah se zákonitě mění a že potkat člověka pro život není samozřejmost.
@strelenka - no mluvíš mi z duše - mám ale strach, že sice bude ochoten se mnou do poradny jít, ale udělá to prostě jenom proto, že to budu chtít, a pak je otázka, zda to vlastně má smysl
ale ono je to i obráceně - šance že já potkám někoho dalšího je taky dost malá (i kvůli věku - 37)
@mockovam Lidé se potkávají celý život - kupříkladu moje babča potkala svou životní lásku ve čtyřiceti. V sedmatřiceti nejsi žádná důchodkyně, abys musela ve vztahu setrvávat jen kvůli jistotám. Navíc jistotám velmi iluzorním - odteď totiž už nikdy nebudeš vědět, zda mu za pár dní - týdnů - měsíců - let znova "nerupne v bedně" a nezačne si ze dne na den balit zavazadla.
Pokud Ti kývne na poradnu, tak bych do toho určitě šla. Je možné, že vztah to nezachrání, ale mohlo by to minimálně pomoct osvětlit situaci. Mně dokonce taková poradna kdysi nakopla k rozchodu (přestože jsme tam šli za účelem stmelení) - protože až tam mi tak nějak komplexně docvaklo v jak moc šíleném vztahu žiju.
Každopádně ale - pokud chce někdo ze vztahu odejít a odmítá cokoliv řešit - nechala bych ho jít a nepřemlouvala bych ho, ať zůstane
(teroeticky - je mi jasné, že v tomto směru se vždycky dobře radí, ale když ta situace nastane, chová se člověk úplně jinak...).
Nevzdávej to! Každé manželství má naději na záchranu, jednou jste si něco slíbili, tak bojujte! Teď v sobotu, když jsme prosili o požehnání rodičů, nám můj tatínek řekl, že problémy přijdou, že nemáme počítat s tím, že nebudou. Že to bude v životě těžké, ale že se máme mít rádi a hlavně, že si máme odpouštět. To byla i jediná věta, kterou mi řekl u gratulací - "Odpouštějte si!". Tak ti píšu to samé - problémy budou, tohle je třeba ten první. Pokud jste s tím počítali, super, měli byste to zvládnout. Pokud ne, bude to o to bolestivější, když spadnete z toho obláčku růžových zamilovaných začátku (na kterém se mi mimochodem strašně líbí a nikdy z něj nechci). Třeba tě stále miluje, jen necítí, že miluješ ty jeho a tak už nehledá ani tu lásku v sobě. Znáš knížku Pět jazyků lásky? Vždycky a každému ji budu doporučovat, měla by to být povinná ćetba vśech manželů. Zkuste ji ;-) Držím vám palce! :-)
To mě mrzí, že to tak máte. Souhlasím s @ttm - pokud je to možné, nevzdávej to. Knížka pět jazyků lásky je opravdu bezva, teď jsme měli s manželem taky menší krizi a hodně nám pomohla. Já teda žádný čtenář nejsem, takže bych neříkala, že knížka dovede zachrnánit některé pochroumané vztahy, ale tahle to dovedla. :-)
Teď v sobotu jsem fotila na svabtě a prarodiče ženicha se před obřadem chvíli drželi za ruku. Uvědomila jsem si, že není jednoduché mít vztah i za 50 let tak hezký, že se budeme držet za ruce. A že nevím, jestli to my s manželem dokážeme - kor když jsme teď řešili problémy, byla jsem dost naměkko a přiznám se, že jsem byla dost naměkko, když jsem ty dva vyfotila a doma se na tu fotku podívala. Uvědomila jsem si, že ti lidi museli na tom vztahu pracovat, museli si projít taky krizema jako my, ale ustáli je a snažili se. Aby vztah fungoval tak dlouho, musí se snažit oba. Pokud je Váš manžel ochotný třeba ještě něco zkusit - jít k manželskému poradci, tak nevěšte hlavu ;-) .
že se někdo odmiluje je krutý, ale stát se to může...ale z toho co píšeš je ten chlap pěkně mimo. Ono totiž záleží jak to pojmeš jak to druhému vysvětlíš, Po tolika letech si snad zasloužíši vysvětlení, kdy to začalo já nevím. Pokud ho tedy chceš. U mě by tím klesl na ceně i jako člověk
Jednou mi můj přítel (pozor, neplést s manželem, toto je opravdu můj mnohaletý blízký kamarád) říkal, že vezl nějakého kluka a ten mu začal popisovat, jak ho jeho holka naštvala a on se s ní teď teda rozchází, protože láska vyprchala. Můj zmiňovaný kamarád se ho zeptal, jestli ten rozchod je opravdu nutný. Kluk přemýšlel a nakonec došel k závěru, že jasně - přece jsou na sebe naštvaní. A můj kamarád se ho zeptal, jestli někdy uvažoval nad tím, že krize je fáze, nikoli konec. Dotyčný "rozcházející se" prý koukal jak zjara. Na to, že to byl vysokoškolák, který tvrdil, že to má v hlavě srovnané, si prostě tuhle možnost nedokázal připustit. Jestli mám dobré zprávy, tak teď, po dvou letech od toho "jasného rozchodu" je šťastně ženatý s tou nešťastnicí, co jej tak naštvala a s láskou vzpomínají na teď už našeho společného kamaráda a jeho "úvahu".
Hodně mi to připomnělo, co říkala ttm i huwik. Jsem vdaná osm let a mohu říct, že přišla spousta zlých chvil, ale první, na čem by člověk měl pracovat, je smíření, odpuštění a pochopení.Asi pro to, že jsme oba schopní tohle hledat, můžeme bez váhání oba říct, že je naše manželství šťastné. Nejhorší, co může nastat, je zbrklé vzdávání se. A knížku Pět jazyků lásky doporučuju taky. Sice jsem ji nečetla v žádné krizi, ale i tak docela otevře obzory.
Ahojky, moc mě mrzí co se stalo, ale asi bych ho nechala jit. Loni bylo to samé u nas konkrétně u rodičů. Otec se po 30-ti letech vynesl s úplně stejnyn argumentem. Bylo to 5 měsícu pred nasi svatbou tak jsem si dupla ze do te doby bude klid v domnění že se to nějak vykrystalizuje, ale vůbec nic jenom bylo vidět na otci,, at uz je po''aby byl v cudu. Nech ho jit, at si to prebere sam, urovna su to v makovicu a pak uvidíte :-\
Podle mě každé manželství stojí za snahu o záchranu. A myslím si, že než jednoduše odejít, chce to prostě práci, mluvit o svých pocitech a dát druhému šanci na to reagovat.
To mě moc mrzi :-( to je opravdu brzy po svatbe zkusila bych si s ním promluvit ,ale nenutila bych ho láska se holt nevynuti.....a žít odtazite a otrávené taky nemá smysl .....nebo je další věc ,že opravdu někoho potkal a nechce ti to říci:-( držím palecky...
Vše už bylo řečeno, ale co je překvapující, tak že jste spolu tak dlouho a jeho ani nenapadlo to řešit. Pocitově ochladl vůči tobě, vyhodnotil situaci tak, že tě jakoby nemiluje, ale nemá snahu to řešit jako chlap - hele, holka, stalo se to a to a já to tak cejtim, co budeme dělat? Analytik, co nenavrhne řešení, to je mi divný. Neznám ho, ale rozhodně bych nezahazovala tenhle vztah a chtěla bych vysvětlení, máš na to nárok - určitě odborná pomoc, jak píšou holky, každopádně se drž. ;-)
Nemá nějaké deprese? Nebo nějaké problémy? Chová se tak divně jen pár dní, to se mi nezdá, že by tě přestal ze dne na den jen tak milovat...nebo neudělala jsi nevědomky něco, co mu mohlo ublížit nebo se mu nelíbí? Sama taky občas mívám takové záchvaty, že bych se chtěla rozcházet, ale vždycky to pak přejde a jsem naštěstí natolik soudná, že si to nechávám pro sebe.
ahoj všem, moc díky za podporu i názory
Nemocný myslím není, jestli je to zkrat nebo definitivní rozhodnutí nevím, ale vypadá fakt přesvědčeně.
Podařilo se mi domluvit na příští středu manželskou poradnu a souhlasil (jdeme k pánovi, tak asi proto) tak uvidíme. Vlastně už ani nedoufám, že přesvědčí jeho, ale třeba to alespoň vysvětlí mně, co se vlastně stalo ...
VZdycky stoji za to se pokusit... Nejhorsi co se muze stat je, ze to nedopadne, coz by se bez pokusu stalo nejspise urcite. Takze kazda sance za to stoji. A jak pisi damy prede mnou - treba aspon dostanes nejake vysvetleni, protoze to, co ti poskytuje, by me osobne neuspokojilo. Proste neverim tomu, ze nekdo muze premyslet az takhle "jednodusse", to snad ani neni v realnem zivote mozne...
Každý si pod pojmem "milovat" promítá něco jiného. Je potřeba pátrat po důvodu té náhlé změny. Mně ještě napadlo, že to třeba není "z čistého nebe", možná nad tím přemýšlí už dlouho a jen teď se odhodlal to říct. Zkuste tu poradnu. Zkušená terapeutka by vám měla pomoct odhalit, kde vězí chyba a buď vám pomůže vztah zachránit, nebo alespoň důstojně se rozejít tak, abyste oba pochopili, proč se rozcházíte a mohli se z toho co nejdříve dostat. My jsme taky byli v poradně (ještě když jsme byli jen partneři), a to jsme se rozcházet vůbec nechtěli, jen jsme se pořád točili v kruhu, a tak jsme se rozhodli vyhledat profíka. On nám pomohl jakoby zprostředkovat to, co se děje v hlavě toho druhého, pomohl nám najít pravidla v komunikaci a soužití, díky kterým jsme mohli zase pokračovat ve šťastném vztahu. Hodně štěstí!