Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svatbě

Krize přelom 20/30 - rodina nebo kariéra?

Profilova fotka
Vím, že klasika ... ale postihlo to taky někoho z vás, že se cítíte být na rozcestí? Jak se s tím vypořádat. Navíc když je po svatbě, konec léta, člověk se opět vrací do "reality", nějak to těžce nesu, i když jsem si předtím říkala jak budu stále pozitivní, jak je stále dobré mít plány a pořád je vlastně nač se těšit a co plánovat ....
Odpovědět
1
2
…
5
Profilova fotka
v podstate si myslim, ze karieru muze zdarne a uspesne z paru provozovat pouze jeden a pokud nejsem reditelka zemekoule, rada tuhle parketu necham memu muzi. Videla jsem jiz nekolikrat rozlitana manzelstvi, kdy se ti dva sesli doma tak 2x za tyden a do toho byli jeste unaveni a vystresovani z prace...takze ne, diky. U nas je to ted tak, ze ja budu doma s malou, budu delat na co budu mit chut a silu a muz bude pracovat jako doposud - nicmene plany mame takove, ze bychom chteli delat neco sveho - neco se drevem, designem, popripade jidlem a budeme to zatim zkouset ve volnem case a kdyz to pujde, tak do budoucna muz sekne z praci....my jsme oba svobodomyslne Vahy, nesnasime stereotyp a pravidla a regule v praci nas zabiji, takze mit neco vlastniho je vlastne povinnost....pristich 5 let se nudit fakt nebudem...
Odpovědět
Profilova fotka
Každý je jiný, tohle si musíš rozhodnout sama podle svých pocitů... Já bych po svatbě klidně uvítala rodinu ale mně už je 30...
Odpovědět
@peaceverunka Verčo, myslím, že tohle je hodně individuální a žádná univerzální a správná odpověď neexistuje. Jediné, co bych asi dooručila - pokud jsou pro Vás děti v životě vysokou prioritou, pak bych, vzhledem k vašemu věku (ne vždy se to povede na první dobrou a znám dost párů, které čekaly roky) ,volila spíše rodinu. Ale to záleží především na Vás a na Vašich hodnotách. Těšit se můžeš z práce i z dětí.
Odpovědět
a jak to vidí manžel? :)
Odpovědět
Profilova fotka
Pro ženu myslím není nikdy ideální doba a věk na založení rodiny, vždy je to něco za něco... Ve 30 už je potřeba zvážit i možná rizika spojená s odložením těhotenství, protože když teprve v 35 zjistíš, že máš reprodukční problémy, můžeš si hořce vyčítat, že jsi nezkoušela otěhotnět už v 25 letech. A zase naopak, pořídíš si dítě a může tě mrzet, že jsi nezkusila nějakou jinou práci, postup atd. To opravdu asi nejvíc záleží na osobním rozpoložení a pocitu, zda po dítěti žena už v danou dobu touží nebo ne ;-)
Odpovědět
No my máme svatbu příští rok a vzhledem k tomu, že mám za pár dní 32, tak u mě rozhodně vyhrála rodina. Ale každý je jiný a musíš sama vědět, co je pro tebe priorita....
Odpovědět
Profilova fotka
@hlasimse mě 29 :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@reawm vidí to tak, že by bylo lepší zůstat v práci kde jsem, že je to JEN práce a nemusí mě až tak šíleně bavit :-D abychom si prostě mohli začít třeba brzy stavět domeček a pak to mimčo a "kariéra" až když tak pak ... já špatnou práci nemám, ale ráda bych stihla ještě něco dalšího před mimčem, může to být klidně jen pár měsíců, rok, abych měla přehled, zkušenost, vím že na to mám, jenže v tomhle bohužel funguje to, že vám příležitost nikdo jen tak nedá, protože se kouknou a vidí věk. I když na to máte a to mě štve. Nemyslela jsem tím nadpisem kariéru jako takovou, že si celoživotně vyberete bud to a nebo rodinu, ale spíš v tomto věku, zda jít za svým vnitřním pocitem. Rozhodně ne kariéru, že se doma nepotkáme, že nebudu žít ničím jiným, to rozhodně neuznávám, na mém osobním životě a rodině mi vždy bude záležet nesrovnatelně víc. Jen by měl člověk prostě v práci zažít nějaký posun, měl by si jí vážit, měla by ho svým způsobem naplňovat, k tomu je potřeba se posunout dál a pokud jste v první práci už pět let, tak člověk zatouží rozvíjet se dál ... trávíme tam hodně času, tak bychom se měli cítit dobře, ne kvůli ostatní, ale kvůli samy sobě, ne? Člověk chce vědět, že dělá něco smysluplného a že je potřebný. Zas se tu najde kdo mě za to bude chtít ukamenovat a bude na tom hledat něco špatného. Jen jsem chtěla vědět, jestli někdo zažil nebo zažívá podobný pocit
Odpovědět
@peaceverunka Ne podobný pocit - ale naprosto stejný, chápu Tě. Vnímám práci velmi podobně a není to pro mě jen způsob obživy - vždy jsem si přála dělat něco, co mi sedne na tělo, něco, kde budu mít pocit smysluplnosti. Na penězích mi, alespoň dokud jsem neměla rodinu, zas tak nezáleželo - stačilo mi, že mám na jídlo a na nájem. "Koneckonců, člověk tam tráví třetinu dne" - říkala jsem si :-). Před svou současnou prací jsem datlovala 8 hodin denně v kanceláři - a byla to opravdu opiči práce (přepisovala jsem čísla z mapy do tabulky) - neskutečně mě to ubíjelo a ničilo (přitom práce to byla jistá za celkem slušné peníze). Věděla jsem, že tohle prostě celý život dělat nemůžu, nechci, že mě to totálně zabíjí. Vysněnou práci jsem nakonec našla ve 27 letech - takže věk pro hledání práce taky nic moc. Jenže - neměla jsem v té době partnera, žila jsem sama, neexistovalo žádné dilema, nebylo co řešit. Ze dne na den jsem se přestěhovala o 100 km dál a bylo. U Tebe je situace jiná...těžko radit. Věřím ale, že k vysněné práce by ses mohla dostat i po mateřské.
Odpovědět
Tak z toho co jsi tady teď napsala si myslím, že zatím tedy chceš ještě alespoň získat nějakou zkušenost v práci :) aspoň takhle mi to vyznělo :-) tím pádem se nerozhoduj a dělej to, co chceš. Je to těžko no, jak holky píšou, člověk se může pak bít do hlavy, že se nezačal o mimčo snažit dřív, ale tak stejně jde i o ty zkušenosti v práci. Na druhou stranu, celý život s mimčem doma nebudeš - zase se vrátíš do práce a zase budeš nabírat zkušenosti, jestli jsi šikovná a baví Tě práce, kterou děláš nebo máš sen dělat nějakou jinou, tak určitě Tě někde zaměstnají i přes málo zkušenosti, pokud uvidí, že pro to žiješ :) je to těžká volba. Já se tak teď rozhodovala co se školou, jestli přes ty nervy pokračovat a nakonec jsem si řekla, že ne. Je pro mě důležitější teď už trávit čas s přítelem, než nad učením. Asi to není nic chvályhodného, ale teď jsem šťastná a né, že se učím a doma je nepořádek, není čas vařit ani si nikam zajet.
Odpovědět
Profilova fotka
Ale taky se muze stat, ze zjistíš, ze to, co ti v životě chybělo bylo prave dite a bude te to naplňovat podstatně vic :) tohle je strašne složitý, ja jsem ve tretaku( uz jsem mela mit dávno hotovo...) a ted se budeme brát, pritel by hned rad po svatbe, bude mu 29, tak jsem si ted nasla praví n částečný úvazek v oboru a budu si budovat kariéru alespoň po cas posledního rocniku a pak se uvidí... :) ale je pravda, ze mi je o par let méně než tobě
Odpovědět
Profilova fotka
@strelenka děkuju mockrát za příspěvek, jsem ráda že to taky někdo jiný pocítil, tohle se prostě týká vyloženě nás žen ... ocitnout se na tomto životním rozcestí. Já ale holky nemluvím o letech, můžu být v nové práci třeba rok a pak ve 30 mít mimčo :-) navíc @reawm já nejsem bez zkušeností, už pět let po škole pracuju, takže jsem nějaké rozhodně ve své různorodé práci nabyla, ideálně posunout se dál :-) měla jsem ji dlouho a mám svým způsobem i ráda, ale už jsem ji úplně vyčerpala (taky mi nejde jen o peníze, jsou dobrý!) a mám vnitřní pocit že chci jít dál. Taky ona vyčerpala asi i mě, pracuju totiž s lidma a to někdy pak večer se už člověk nechce ani moc mluvit :-) Možná chci něco dokázat sama sobě (ale komu jinému než sobě, pro svůj dobrej pocit?) a taky mít jistotu že něco dokážu a že se pak po mateřské ve světě neztratím :-) první práci prostě člověk nemůže dělat celej život, i ve vztazích má mít člověk srovnání, to je jako ochutnat jen jednu zmrzlinu a tvrdit že je to ta nejlepší :-D. @kockakacka jenomže ono se nedá vybudovat mnoho jeden rok při škole, je to jen první krok důležitý, potřebný ale uvidíš že jak budeš v práci na plný režim a nějakou dobu, tak teprve začne vyplouvat na povrch v čem jsi dobrá, co opravdu chceš a budeš chtít i více (tak je to se vším :-) ) a né třeba jít rovnou na MD :-) Prostě stát se to může. Holky rozhodně je vidět, že majitelé firem, ředitelé, personalisté či kdo čte váš životopis určitě hodně těm věkem ovlivnění jsou nebo myslíte že to není vůbec handicap, jak to cítíte vy? Kámošky vrstevnice všude dostávají smlouvy jen na půl roku ... no tohle téma je každopádně asi obecně na dlouho :-D
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
Navíc já doslova hledám jehlu v kupce sena ... tak nevím občas zda to nevzdat, jindy zase sílu mám ... ale rodinu si oba s manželem taky umíme představit mít :-) Proto to dilema =-)
Odpovědět
Profilova fotka
@peaceverunka To je mi úplně jasný, že kariéra se buduje dost dlouho :) jen jde o to začít, ale to ty už máš..takže já být na tvém místě bych dala volný průběh tomu otěhotnět, nehrotila to a ono se stane to, co se má stát :) Mezitím můžeš zkoušet novou práci :)
Odpovědět
Profilova fotka
@kockakacka máš pravdu asi takhle je to nejlepší cesta :-) ať rozhodně částečně osud že :-)
Odpovědět
@peaceverunka poradila bych, aby ses začala rozhlížet po práci, která by tedy pro tebe znamenala ten posun, který hledáš. Může se objevit hned a stihneš rozvinout kariéru ještě před mateřskou, ale může také třeba až za rok. A to už třeba budeš mít jasno, rozhodneš se pro rodinu a nebude co řešit, zůstaneš v původní práci :). Také nechci strašit, ale i když se rozhodneš pro rodinu, nemusí se to podařit hned.. Pak bys mohla být o to radši, kdyby ses mezitím mohla realizovat profesně.
Odpovědět
Profilova fotka
@mt_martina přesně tak, souhlasím :-) akorát že já už před časem začala ... bohužel kombinace věk a výpovědní lhůta ubírá dost šance jak pocituju, proto taky člověk upadá do takových dilemat a myšlenek :-/
Odpovědět
Profilova fotka
@mt_martina joo a jinak já si spíš říkám že to taky může být ihned :-)
Odpovědět
Resim podobne dilema, jen jsem o trosku mladsi. V soucasne dobe vaham mezi tim, zda zustat v soucasne praci (opravdu me ted hooodne nici) a snazit se o dite nebo zacit v nove, vysnene praci, ale s rizikem zkusebni doby a dobou nutnou k zapracovani.
Odpovědět
Profilova fotka
@peaceverunka Holka tvůj věk není ještě žádný věk! Žiju v zahraničí a tady se běžně vdává a přichází do jiného stavu (prvorodička upozorňuji) po 35! Jestli máš pocit, že chceš změnit práci a něco dokázat, udělej to teď. Nemládneme a život není voda, aby sis ho nechala protéct mezi prsty! Není nic horšího, než se probudit na mateřské a zjistit, že ti život utekl mezi prsty. Možná se na mě za tento názor sesune dost lidí =-) , ale vidím to kolem sebe. Holky, co nikdy neměly ani náznak kariéry, doma na rodičovské 6 let a pomalu nešťastnice. Děti sice milují, ale občas někdy nahlas připustí, že kdyby opravdu věděly jaké to bude, tak ještě počkají.
Odpovědět
@peaceverunka Taky jsem pro, abys to zatím zkoušela rozjet v práci, a otěhotnění nechala "osudu" - uvidíš, jak to příroda rozhodne :-) A budeš tak vědět, že ti nic neuteklo, že se to stalo, jak se to mělo stát, a ať tak, či tak, nebudeš si muset vyčítat žádné rozhodnutí, protože se to rozhodne samo v pravý čas :-) Ach, někdy si říkám, oč snažší to měly naše prababičky, když nemusely plánovat rodičovství, prostě se jim to naplánovalo samo a hotovo! :-D
Odpovědět
Profilova fotka
@isabelafuentes Hlavně dneska je v tomto i hodně tlak na lidi. A taky se všichni hrozně předhání kdo je víc, kdo to má těžší v práci, kdo dělá víc přesčasů, kdo je v práci výš ... vůbec už se nehledí na osobnost z lidskýho hlediska atd. atd., panuje taková prostě uměle vykonstruovaná pracovní hierarchie které všichni podléhají nebo jak to nazvat, bohužel často i v rodině a mezi přáteli je to občas znát, jsem z toho strašně otrávená :-D
Odpovědět
@peaceverunka Jo jo, souhlasím, taky to tak cítím. Někdy jsem z práce z toho "předhánění se" už tak otrávená, že se fakt těším, až přijde čas na mateřskou :-D V tomhle máme oproti mužským výhodu - můžeme si dát pauzu ;-) Osobně nemám nějaké extrémní pracovní ambice, stačí mi, když mě to bude těšit a nebudu do práce chodit s nechutí, nemusím být nutně nejvýš a nejdál... Tam nahoře ať se klidně loktaří chlapi.
Odpovědět
Profilova fotka
Já zcela chápu to "dilema" zakladatelky. Vždycky jsem si přála založit brzy rodinu, jenže jsem pořád nemohla najít toho pravého. Tak jsem se plně věnovala studiu, šla i na doktorát a teď jsem 2 roky v praxi. Začala se mi rozjíždět kariéra v ryze mužském oboru. Vím, že příležitost, kterou jsem dostala, můžu ještě víc rozvinout. Ale nese to s sebou služební cesty do zahraničí, tvrdší lokty a jistou míru stresu. A teď, když toho pravého mám a rodinu bych mohla zakládat, tak váhám. Najednou si uvědomuju ten propastný rozdíl mezi kamarádkami-matkami a mnou. Nemáme si moc co říct. Přestože děti mám ráda, tak se prostě necítím je mít. Třeba to časem uzraje a přijde, ale zatím je pro mě důležitější dobrá práce. Myslím, že i návrat do práce po mateřské bude lepší s několikaletou praxí. P.S. A nesnáším řeči typu: třeba se to nemusí podařit. No tak se to nepodaří. Nebo podaří. To je pořád co by, kdyby... 8-(
Odpovědět
U mě je to jasný - žádná kariéra u mě nehrozí :-D pracuju ve zdravotnictví... mimčo chcu do 30, je mi 27, takže hned po svatbě na to vlítnem :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Zrovna dneska mám takové myšlenky...je mi 26, k získání titulu mi zbývá už jen obhajoba odevzdané diplomky, takže formalita. Jsem budoucí učitelka, dotedka jsem pracovala mimo obor(servírka, pak tři roky na poště)...konečně tady byl náznak, že se někam posunu a z pošty se dostanu, celé tři roky, co tu jsem, hledám něco jiného, jenže tady u nás těch příležitostí moc není, hledám i v širokém okolí, učitelku nikde nepořebují, na pohovorech se líbím, ale pak mě odmítnou...od října jsem měla jít učit, mám už podanou výpověd, a dneska mi volala ředitelka, že berou někoho jiného, přestože jsem byli napevno domluvené spolu už od června....takže zase mě čeká ten kolotoč hledání, pohovory....a tak mě taky napadla myšlenka, že se na to vyprdnu a uděláme si radši dítě...jenže stavíme dům, nemůžu být těhotná, musím makat na stavbě....a asi by se tím nic nevyřešilo, jen odsunulo....
Odpovědět
@sierral "Sesune" určitě ne - je to každého volba...jen je prostě dobré vědět, že po té pětatřicítce dost strmě stoupá riziko VVV a v případě problémů s plodností nezbývá už tolik času k řešení...takže zvážit pro a proti - co je pro mě důležitější apod. "Není nic horšího, než se probudit na mateřské a zjistit, že ti život utekl mezi prsty." versus "Není nic horšího než se probudit, zjistit, že mi je čtyřicet, jsem bezdětná a marně toužící po dítěti" Myslím, že stačí odpovědět sama sobě, která varianta je pro mě horší....
Odpovědět
Profilova fotka
Vzdycky jsem si rikala, ze by bylo fajn mit prvni dite tak ve 30. Ted mi je 27, prace me bavi a chci taky jeste cestovat. Takze je dost mozne, ze se rodicovske plany posunou na pozdeji😊
Odpovědět
@herminavons "třeba se to nemusí podařit" "No tak se to nepodaří." To je právě o těch prioritách - pokud někdo cítí, že dítě hodně chce, že si bez něj nedokáže představit život a je to pro něho vysoká priorita, pak si takový člověk neřekne: "No tak se to nepodaří". Pokud ale někdo cítí, že dítě pro něj tak důležité není, že "když bude bude, když nebude nebude", pak opravdu není tolik důvodů, proč spěchat...
Odpovědět
Profilova fotka
Zalezi jestli uz nejakou praxi mas nebo ne. Ono hledat praci v 35 bez poradny praxe s deckem na krku taky neni zadnej med. My s manzelem chceme rozjet vlastni byznys, pokud se to nepovede tak kariera a rozhodne si nemyslim,ze karieru muze budovat jen jeden. Clovek nemusi jit do extremu,ze se s partnerem nevidi, ale rikat si,ze chlap muze mit karieru a vydelavat a ja budu s deckem doma to fakt ne. Chci mit zazemi,neco dokazat, clovek nikdy nevi co se muze stat a chci se mit kam vratit po matersky, ne delat cokoliv co se najde. Mne je 25 manzelovi 29, o detech mame jasno, minimalne jeste 5 let zadny nechcem a pak uvidime. @herminavons ja tohle "a co kdyz se ti to uz nepodari" uplne nesnasim, prece nebudu mit deti ve 25 jen co kdyby, i prestoze nemam zazemi, nejsem pripravena a deti proste ted nechcem. To je proste zivot, mozna se to nepodari,ale budu kvuli tomu dalsi roky ve stresu a nebo se necham oplodnit jen tak pro jistotu? Ne dekuji. A presne jak rikas, deti mam rada, ale kdyz posloucham kamosky co maj deti, tak mi nekdy prijde,ze jejich nazory jsou obcas ponekud mimo...Vzdycky rikam manzelovi,zda mi po detech tak hrabne, tak me vysad nekde v lese a ujed :-D
Odpovědět
1
2
…
5
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?