Většina z nás určitě po svatbě plánuje děti. Napadlo vás někdy, že by se to třeba nemuselo podařit?
Uvažovali byste o adopci? Případně znáte někoho z okolí, kdo má adoptované miminko, nebo to plánuje...
to je hrozný!!! a vsechno to mají v rukou sociální pracovnice! já jsem zas četla, že bezdětnýmu páru, finančně zajištěnýmu, zamítli adopci proto, že manželka prodělala v pubertě rakovinu. A důvod? Že by se jí to mohlo vrátit...
Já nevím, jestli to akhle funguje všude ve světě? Tady vládne šílená byrkracie. já vím, že je potřeba ty rodiče prověřit, abyse to dítě nedostalo do ještě horších podmínek, než ze kterých třeba bylo odebráno, ale někdy mi přijde, že to hrozně přeháněj. :-(
Vždycy jsem byla pro adopci, myslela jsem si, že výchovou všechno "co bylo" smažeš, hlavně, pokud si vezmeš miminko....
Včera jsem dočetla Rok kohouta... asi bych neměla odvahu jít do toho. Obdivuju sílu těch, kteří to zvládnou! :-N
luc1979 souhlas. Chápu, že se by se mělo prověřit jestli pracuješ, kolik vyděláváš, jak bydlíš a potom nějaké psychologické testy (které ale podle mě stejně některé věci odhalit nedokážou :-S ), ale aby ti lezli do soukromí, řešili jak často spolu spíte a nemoci v dětství, to už je podle mě moc 8-( .
bobtail - to souhlasím. To nevím, proč se chtějí dovědět takové intimnosti. To pak člověk přemýšlí, kdo to hodnotí - jetsli řeknou moc nebo mámo - nebo kdo vytvořil ty tabulky, do kterých se má ten pár svými "parametry" vejít :-p .
kacenka2004: toto nemají v rukou sociální pracovnice, ale justice. Sociální pracovnice se naopak snaží dětem pomáhat. Vím to, máma pracuje na Praze 5 a znám tam všechny
kacenka2004, nečetlas to ode mě? Dělala jsem totiž kdysi s takovým párem, kde ona v rané dospělosti prodělala rakovinu a přišla o všechny ty "ženský věci". A dítě k adopci nedostali přesně právě proto, že by se jí to mohlo vrátit. Fakt mazec...
I ja cetla Rok kohouta, hodne dobra kniha...a hodne smutna...videla jsem i par rozhovoru s autorkou (jiz zminovana, adoptovala 2 romske deti) Geny se nedaji zmenit, asi opravdu clovek dostane do vinku neco, s cim se uz neda hybat, menit, prizpusobovat...doporucuji precist vsech kteri premysli nad adopci, ne z toho duvodu aby si to rozmysleli, ale z toho, aby vedeli do ceho jdou, aby nezili v naivite ze jejich adoptovane dite bude cely oni...aby se smirili s tim, ze jsou veci a povahove rysy, ktere nezmeni...a ze daji domov lasku a zazemi (i kdyz mozna i jen na par let) nekomu kdo to moc potrebuje a kdo to nema, i kdyz jim to mozna nikdy nevrati a mozna jim i pozdeji svym pristupem k zivotu ublizi...
elitera: nevím, někdo mi to vyprávěl, ale z toho jsem dost šokovaná - jak může kdokoliv, soudce, úřednice atd. posoudit, jestli se rakovina vrací nebo ne????????? To je přece věcí lékaře!!! A navíc - kdo zaručí "biologickým" dětem, že jejich maminka nebo tatínek rakovinu nedostanou, nebo že je nepřejede auto?! To mi fakt přijde úplně scestný - riziko toho, že by se rakovina mohla někdy v budoucnu vrátit, i když je dotyčná žena dávno vyléčená, je důvod nesvěřit dítě a přitom kdejaký nechciříctco, která se o děti nestará, zanedbává je a nedejbože týrá, se děti nechají, protože je biologická... ]-(
andrey - tak takhle přesně dopadla naše sousedka, nemohli mít děti tak dvě adoptovali, holku a kluka, kdy holčička byla romského původu. Roky to bylo dobrý dokud byli malý, pak ale přišla puberta a jak to dopadlo s holčičky se tsla prostitutka, která se tímto způsobem živí dodnes a z kluka takovej malej hajzlík, kterej sice za nima občas přijede, ale v podstatě jenom proto, aby mu spad do klína barák. Já vážně nevim a upřímně znám jen pěstounskou rodinu, kde to funguje, možná někde ano, ale já bych do toho asi nešla. - je to ale jen názor, tim nechci nikoho odrazovat.
Jinak těch dětí je mi moc líto, oni nemohou za své rodiče. Hm a toho jak se to pak dozví bych se také bála, spíš se jim to snažit nějak vysvětlit - způsob vysvětlení se mi líbil v jednom staršim českém filmu, ten byl o holce z dětského domova, kde jí to adoptivní rodiče vysvětlili tim stylem, že jí si vybrali, protože byla nejlepší :-) ale když se dítě rodičům normálně narodí, tak si jej vybrat nemůžeme :-) to se mi líbilo.
bobtail: ale oni opravdu lezou do soukromí a zjištujopu vše kromě toho jak často spolu spíte, kdy a kde atpod........... konkrétní zkušenost mých bývalých kolegů z práce
Ahojky holky já děti zatím nemám a ani v brzké době neplánuji. Ale moje teta adoptovala dvě romské děti kluka a holkčičku. Klukovi bylo tehdy 4 a holčičce 3. Z manželem se rozvedli a našla si nového s kterým se jí podařilo mít své biologické dítě- holčičku. Musím říct, že z kluka vyrostl super kluk ted šel do prváku (nekouří,nedroguje, má výborné známky a stará se o mladší sestru než by šel z klukama do hospody. Ale jeho sestra je jiná má v sobě tu pravou romskou krev kouří sice tajně,ale já to vím, moc se neučí,ale teta je moc dobře vychovala jen prostě všechno se nezdědí po náhradní matce. Jde vidět, že má v sobě to romské myšlení atd.
A ještě jedna známá ti se snaží o miminko už tak 7let stím skončili a na adopci čekaj už přes 3 roky. ;-)
Ten kdo děti chce a moc si je přeje je NEMÁ a ten kdo je nechce a nedává jim lásku je má,ale nestará se a odevzdá je jak nějaké nic--starejte se...pošlu pohled a je pořád tak nějak moje. ;-)
babss: děkuju... :-) takovýhle pozitivní příklady se čtou krásně, mnohem líp než ty negativní. Je vidět, že to prostě jde, je jasný, že to není lehký, s romskýma nebo "bílýma" dětma, ale jde to...
peafowl díky za článek ;-) . Ale jak tam bylo řečeno, hlavní je nejít do toho s naivní představou. Paní Boučková bohužel nebyla připravená na to, že se to třeba nepovede a i přes výchovu si ti kluci půjdou svojí cestou a bohužel ji to hodně poznamenalo. Vlastně si tohle bohužel myslí mnoho rodičů, i biologických... Že dají dítěti péči a lásku, ono vystuduje super školu, bude dělat to a to, založí rodinu, prarodiče budou obklopeni vnoučaty a budou šťastně žít až do smrti... Jenže tak to bohužel nechodí, není vyjímka, že se děti vydají svojí cestou, ať už tou nejhorší, jako jsou drogy nebo kriminál, nebo i nějakou mírnější... Sama nečekám kdybych si dítě přeci jen někdy osvojila a dala mu to nejlepší, že se mi to vrátí a zlomím to co je v něm. Spíš mi jde o to to zkusit, dát mu šanci na lepší život, možnost výběru a aspoň trochu hezké dětství a hezké vzpomínky na něj, a i když se to nepovede a to dítě se v pubertě obrátí proti mě, tak to nebudu považovat za ztracené roky... Proč? Člověk dělá v životě hodně chyb, ale proč se k nim stále vracet a trápit se jimi? Je lepší jít dál ;-) .
Jinak ještě k tomu co bylo i v článku o paní Boučkové a někdo už to tady také zmiňoval jako testy s potkany... Pro psychický vývoj člověka i jeho inteligenci je důležitý první rok života a blízký kontakt s matkou... Jenže kolik matek při dnešní konzumní výchově toto zanedbává... Nechává miminko samotné spát v postýlce, ve tmě, v dětském pokoji a když dítě vyžaduje fyzický kontakt brekotem, nechávájí ho o samotě vybrečet, aby si zvykalo, že nemůže být stále s matkou... A podle mě i toto je chyba...
bobtail, mluvíš mi z duše :-) ai jsem strašně naivní, ale právě tohle zanedbat v žádným případě nechci, až mám trochu strach, že ze mě bude taková ta pořád objímající matka, co nedá mimčo z ruky :-D
když nad tím tak přemýšlím, tak to "přidělování" dětí je vlastně diskriminace - ti, co mají vyšší příjem, tak mají trochu výhodu, ti, co už nějaký děti vychovali, tak mají výhodu...
Určitě ano! jsem docela odpůrce umělýho oplodnění, takže by to bylo asi jediný řešení. Dokonce jsme se bavili s budoucím mužem, že bychom mohli mít vlastní děti i nějaké adoptované a tím tak nějaké dítě jakoby zachránit a dát mu rodinu. On sám má několik vlastních a pár nevlastních sourozenců takže vím, že to jde. Jediný co bych hodně zvážila je pěstounství vs. adopce, protože rozdíly jsou veliké.
Já osobně bych adopci také třeba zvažovala pokud by to nám nešlo. Sama už mám 2letého chlapečka... Otehotnela jsem s tehdejším krátkodobým přítelem. Ten však syna nechtel. Takže malý v rodném liště tatínka nemá. A jsem za to ráda jelikož přítel se kterým plánujeme společný život se malému chce nechat zapsat jako otec. Citi se tak a i chová. Už nyní ho ma malý jako velký vzor a začínám zjišťovat ze já nemám doma mamanka ale tatanka :-)
Velmi moudra žena ( ma porodní sestřička) mi když se malý narodil řekla jednu krásnou větu. Není důležité kdo dítě zplodil, to dokáže každý blb, ale důležitější je kdo z dítěte výchova dobrého člověka.
Jelikož děti neplánujeme, a kdyby už, tak cca za 7-10 let, tak už by muži bylo určitě přes 40.Je pravda, že je to "stáří" u chlapů asi míň podstatné, než "stáří" u ženy, ale i tak by to mohlo dělat problémy... Proti umělému oplodnění nemám nic, ale kdybychom prostě holt nebyli "k sobě", tak bychom dítě neměli.
Adopci bych nechtěla, a jak znám muže, taky by do toho nešel.
prijde mi blahove si myslet, ze vychova zmuze vse... bohuzel ne... geny opravdu stoji asi za 80% toho, jaci jsme a je nesmysl pred tim zavirat oci. Vidim to i u nas v rodine: ja a bracha. Ja jsem mix babicky a dedecka, bracha je bohuzel v urcitych rysech po otci a ackoliv se nam dostalo stejne vychovy, tak ma muj bracha obcas neuveritelne kiksy, ktere celkem dost pripominaji prave otce a kterych ja bych asi sotva byla schopna...
Mne osobne prijde adopce jako risk. S manzelem jsme v poslednich dnech na toto tema nekolikrat hovorili a dohodli jsme se, ze nez adopci, tak budeme radsi bezdetni a budeme se snazit byt super strejda a teta a misto ditete se treba venovat pejskovi a uplne sobecky i sami sobe... Dite si sice oba hodne prejeme, ale ne za uplne kazdou cenu. Chapu, ze deti v detskych domovech za svou situaci nemuzou, ale uprimne si rikam, proc bych mela zrovna ja nutne "zachranovat svet" a tim si treba i zadelat na dost velke rodinne potize. Bohuzel takove pripady hodne nepovedene adopce znam i ze sveho okoli. Myslim, ze sance, ze to dobre dopadne, je proste 50:50. V pripade, ze to ale nevyjde, mi ty nasledky pripadaji dost silene :-|